Denisa H.

Viz hodnocení u Palace verze.

55 %. Trochu víc jsem se ztratila v poselství inscenace... Unikalo mi celou dobu... Kostýmy super, scéna jakbysmet (však Cpin...), nápad se vzpomínkami herců dobrý (a od nich i odvážné a milé, podělit se s diváky o své soukromí), ovšem celek výjimečně pro mě nic moc.
A opakovaný vtip (režijní nápad) přestává být vtipem (originálem) ;-)

Viděno u bývalého Stalinova pomníku a to dodalo monodramatu originální punc a atmosféru. M. Balcar byl výborný a s přehledem tenhle počin utáhl. Navíc skvěle reagoval na kolemjdoucí, ti se nestačili divit :-)

45 %. Tato hra mě minula. Bylo to podivné...

Výborné spojení Bratrů v tricku s Holektivem. Je to správně vtipné představení plné parádní akrobacie a žonglérských kousků. Viděla jsem venkovní verzi v rámci festivalu Za dveřmi, kdy začínalo přituhovat a přesto to na výkonech nebylo znát.

Chvíli jsem uvažovala i o 100ce, ale kvůli delšímu konci snižuji o 5 %. Převážnou část inscenace jsem se musela usmívat - ne kvůli ději, ale ty scénografické, režijní a hudební/zvukové nápady mě neskutečně bavily! Dokonalé, stejně jako herecké nasazení všech, s M. Donutilem v čele. Sdělení (obsah) si budu muset přebrat později, teď zůstávám zmámena formou... Kéž by se mi naskytla příležitost si tento zážitek ještě někdy zopakovat... :-)
Pozor, hraje se bez přestávky ;-)
P.S.: Poštěstilo se a i podruhé to byl Zážitek!

Něco mezi 60 a 70 %. K obsazení M. Dlouhého do takové role jsem byla mírně skeptická - bála jsem se jeho tendence přehrávat. Stejně tolik jsem ale byla i zvědavá. A obavy naštěstí byly liché - hrál výborně! Stejně tak ostatní herci. Zaujalo mě řešení scény - pár latí a co se dá z nich všechno vykouzlit :-) Největším minusem i pro mě byla válečná scéna.

Hodně velké zklamání! Film miluju, takže muzikál neměl lehkou výchozí pozici, ale i tak to bylo velmi slabé, bohužel. Nejvíce uškodilo představení špatné nazvučení, kdy hercům nebylo přes živý orchestr chvílemi vůbec rozumět, zejména v 1. půlce. Očekávala jsem také lepší synchronizaci company - působili na mě, že se každý naučil choreografii samostatně a až na pódiu se poprvé sešli pohromadě...
Nebýt písní 7 divů světa, Goodbye a sóla Brendy Strong, dám bez mrknutí oka i jen procent 40... Z herců stojí za zmínku akorát M. Stránský. M. Harich naopak moc šťastnou volbou do role Franka nebyl...

Takhle zařezané publikum jsem při děkovačce dlouho nezažila. Diváci bouřlivě tleskali, ale nevyměňovali si bezprostřední dojmy, nepovídali si,... zkrátka mlčeli (kromě pár zvolání 'Bravo' směrem k hercům). Adekvátní reakce na tak silný zážitek. Nejen scénicky se jedná o výborné představení, ale zejména herecky - N. Lichý byl přesný a ostatní kolegy suverénně válcoval. P.S.: Přidávám se ke chválám nápadu s kontrabasy!

Děkuji za věrohodný zážitek! Tedy troufám si říct "věrohodný", přestože jsem se žádné schůze SVJ nikdy nezúčastnila. Ale české povahy znám a ty všechny v inscenaci byly. Originální prostor, přesné herectví, výborný a štiplavý humor. Další skvělý nápad skupiny Vosto5!

Od Naháčů přistupuji k inscenacím Míru mírně skepticky, byť jsem s kazdou návštěvou a tedy hrou spokojenější. I tady jsem se sice těšila na herce, ale ze hry jsem měla mírné obavy. A nakonec mě to bavilo, asi i proto, že jsem neměla očekávání. Jakkoli je situace absurdní, její vývoj, bych řekla, ještě víc :-D Nechápu, že to dopadlo tak, jak dopadlo... A. Čuba a R. Ferro válí. Rušil mě V. Hofmann, tedy spíš jeho postava Rádia...

Vidět hru v Aréně, jsem přesvědčená, že bych hodnotila výš. V Komedii ale hře uškodil příliš velký prostor jeviště. Herecky ale skvělé, jako vždy, obzvlášť bych vyzdvihla M. Cisovského, K. Leichtovou, V. Lipinu a P. Dostálovou za její hlasový projev. První polovinu predstaveni jsem opravdu přemýšlela, zda je to ona nebo jí jen podobná herečka :-).

Po Oněginovi nebo třeba Strýčku Váňovi MDP sáhlo nejen po další ruské klasice, ale opět ji uchopilo bez snahy ji mermomocí aktualizovat - zasadit do současnosti, nechat postavy mluvit jednoduchým jazykem nebo je obléknout do nějakých kostýmových úletů. Naopak, soustředili se spíš na obsah, protože ten je aktuální až až. Pro mě je tahle skutečnost určitě jedním z hlavních kladů inscenace. Dalšími jsou herecké výkony, zejména A. Bilíka a V. Dvořáka. I scéna je výborně a mnohaúčelně řešená. Moc pěkné a podařené představení!

První zhruba dvě třetiny hry mě zaujaly jen výjimečně - jak po stránce textu, tak i po stránce herecké. Občas bylo vyprávění příliš neurčité, jindy se zbytečně dlouho točilo na místě. Závěrečná část byl ovšem uragán, jehož okem byl D. Krejčík jako Chlapec - předvedl strhující skloubení herectví a poselství textu! Nakonec se mi tedy dostalo silného zážitku a skoro i na slzy došlo - nedala bych dopustit na svého psa, a navíc si náš příbytek vzal za svůj i nalezený kocour..., a proto hra na mě měla i tento emocionální kontext :-)

75 %. Že za Deburau stojí stejný tvůrčí tým jako za Chaplinem, jde poznat. I v případě Deburaua se jedná o poctivé divadlo a tedy moc pěkné představení. Akorát ten Chaplin je prostě o něco lepší... Deburau jako představení mě nedokázalo zaujmout, přitom pohnutý život samotného mima je závratný, leč potenciál zůstal částečně nevyužit... Jak Chaplin, tak Deburau se mohou pyšnit skvělou trefou do herce v hlavní roli, i R. Madejovi výborně postava sedí. V hodnocení přede mnou vyzdvihuje jeho autorka pantomimickou výpověď u soudu, a já se připojuji - úplně nejlepší část inscenace!!!

Začátek mě moc neoslovil - říkala jsem si, že představení je to, milé, hezké, ale rozhodně ne taková pecka, jakou jsem z ohlasů čekala. Jenže pak nastoupil do všeobecného veselí jako voják Z. Vencl, tím uvedl začátek 2. sv. války, a inscenace mě od toho okamžiku měla lapenou a nepustila mě až do svého konce. V ději se dá snadno orientovat, scény na sebe plynule navazují či se prolínají, humorné výstupy střídají ty vážnější (bez ohledu na zobrazované období). Nápadité choreografie. Místy mi běhal mráz po zádech - proto musím vyzdvihnout N. Horákovou ;-) A též M. Vykuse, tahle inscenace mu sedí.

Emocionálně nejnáročnější bývají představení,která můžete vztáhnout k sebe sama."Otec" je skvěle napsaná hra,která na Alzheimerovu chorobu dává nahlédnout nejen z pohledu blízkých nemocných,ale i přímo prostřednictvím samotného pacienta. Velmi silně a znepokojivě tak působí vše,s čím si tvůrci při inscenaci pohrávají-různí herci jako tatáž postava,nenápadně přestavovaná scéna,časové smyčky...Simulace zmatení,které denně musí pacient zažívat,je tak dost působivá a děsivá.Společně s excelentním výkonem J.Vlasáka v hl.roli se tak jedná o velmi silné představení,kdy se slzám ubráníte jen stěží.

To byl koncert!!! Ne herecký, ale pěvecký a hudební obecně teda rozhodně! M. Kluch je fakt fenomenální, ale i J. Korn, P. Pálek a R. Tomeš byli skvělí.
Dějová linka opravdu slouží spíš jako hrubý provázek pro navlékání jedné hudební perly vedle druhé, ale pokud s tímto "předsudkem" do divadla vyrazíte, zklamaní z návštěvy nebudete. I přesto, že herecky představení pokulhává, kostýmy a kulisy nejsou moc výrazné a ani choreografie není nijak objevná.
75 %
P.S.: Už si vyhlížím nějaký ten koncertík skupiny Queenie ;-)

Bavila jsem se, smála, ale jako nějaká velká a nadprůměrná "pecka" mi to nepřišlo. Příliš mě nezaujala postava, její charakter a hlavně obsah vypravování.
Zato hudební čísla byla ve většině super, ačkoliv bych si nevybrala, které mě zaujalo nějak víc než ostatní... Herci byli do jednoho výborní, především P. Tesař, J. Wohanka a E. Hacurová - panečku, ta má hlas jak zvon! Za to všechno přidávám ještě 10 %, ale jen tady v komentářích :-)

Bála jsem se délky, ale nakonec mi vůbec nevadila. Nenudila jsem se. Akorát mě mrzelo, že jsem občas nerozuměla (horší akustika, příliš ruchů). Trolí výstup jsem zhlédla se zdviženým obočím, ale vlastně mi vůbec nevadilo takové vybočení. Nejsilnější scénou pro mě bylo umírání Perovy matky.
Vtipné hříčky ("...ty opice Moja", melodie z Titanicu...), úchvatná scéna, dobře zvolená hudba.
Naprosto skvělý a soustředěný výkon On. Brouska! Představení na něm stojí (stálo) a obsadit ho do hl. role byla perfektní volba! Výborný i J. Maryško jako Huhu nebo Hubený a A. Černá, D. Ratajský či Ot. Brousek.

Zejména začátek hry a projevy A. Talackové mě ještě víc navnadily zhlédnout film, který jsem, ano, stále ještě neviděla. Úplně jsem v jejím herectví poznávala J. Bohdalovou. Hra mě chytla, herci hráli intenzivně a jak tu již někteří psali, z agrese D. Bambase mi trochu běhal mráz po zádech... V projevech obou herců mi ale chyběla přirozenost a vzájemná jiskra. Chválím scénu!

Z fotek, co jsem před zhlédnutím hry viděla, jsem měla mírné obavy, aby mě představení neminulo... Naštěstí se tak nestalo a byť to nebyl typ provedení, který vyhledávám a kterému zcela rozumím, inscenace mě oslovila a pohltila. Nebo především výkon M. Königa, ten je totiž opravdu neuvěřitelný!
Vzpomněla jsem si na Po Fredrikovi...

78 %. Po Dvou úplných naháčích jsem měla obavy, aby i Pan Schmitt nekončil otevřeně, nedořešen. K mé velké úlevě a i překvapení tohle představení pointu mělo a ještě tak skvělou, řekla bych až hororovou... :-) Díky své zápletce jde o mírně nadprůměrnou komedii, ale ten závěrečný potlesk vestoje mi přišel jako velké nadhodnocení kvality hry. Pobavil mě nástup R. Ferra, naopak mírně mi vadila M. Tkačíková. Ostatní předvedli své běžné umění, kterým si mě před časem získali :-)

Neznat mladoboleslavskou verzi, možná bych hodnotila výše. Takhle ale mám s čím porovnávat a Klicperák z toho vychází hůře... Zpracování mě tolik nezasáhlo, jako tomu bylo u verze z MB, nebylo tak intenzivní. Další velký rozdíl, který úzce souvisí s dříve uvedeným, je, že zatímco M. Ruml a P. Mikeska své postavy žijí, M. Anděl a J. Tvrdík je jen hráli. Sice velmi dobře, ale úplný prožitek tomu zkrátka, aspoň pro mě, chyběl. Ale líbil se mi "detail", že i když scéna skončila a potemněla, herci ještě svou úlohu dohráli a neprchali se hned schovat do zákulisí :-) P.S. Děkuji za růžičku :-)

V Ypsilonce jsem nikdy nebyla a i toto představení jsem viděla v rámci festivalu Mezi ploty. Každopádně jsem od hry čekala něco zcela jiného (byť prý zapadá do ypsilonkovské "filozofie") a i z toho důvodu jsem nakonec byla mírně zklamaná z toho, co jsem zhlédla. Ale pobavilo mě přetextování písničky "Já jsem muzikant" a potěšil L. Karda, kterého myslím znám jako rozhodčího Kolouška z improvizačních zápasů :-)