Denisa H.

V MDP bývají hry hravé a spíš veselé, ale tohle představení je přesný opak. Tak vážnou inscenaci jsem zde asi ještě neviděla. O to více zaujmou výkony V. Fridricha a J. Vlasáka v hlavních rolích, protože v takové poloze je divák ABC a Rokoka skoro nezná. Jsou výborní. Velmi zdařilá inscenace na palčivé téma, která nutí diváka se zamyslet a vlastně mu klade nepříjemné otázky.
Doporučuji ke zhlédnutí, sama bych aspoň ještě jednou ráda zašla. 75 %.

Místo mezi mými top inscenacemi si ZJ sice nezíská, i tak jsem se však hodně a dobře bavila veskrze černou komedií. Zaujala mě zápletka, hlášky, jednotlivé postavy, ale hlavně - herecké výkony. Přikláním se k názoru, že se jedná o sázku na jistotu - žádné experimentování, vše je řečeno přímo, příp. jasně naznačeno; známí herci, komedie... Ale vyplatilo se. Ostatně, vážnými tématy se zabývá spousta jiných inscenací, ale zvládnout dobře i tak náročný žánr, kterým komedie bezesporu je, není vůbec snadné. A stejně jako není všechno zlato, co se třpytí, není ani komedie vždy pouhou komedií...

Žonglování, silová akrobacie, pole dance, balet, divadlo, humor, vtip, drama, poetika, filozofie, nápad, akrobacie, tanec, stínohra...
To vše tam bylo. Chvílemi jsem se smála, chvílemi seděla v úžasu. Bratři v tri(c)ku jsou zkrátka záruku kvalitně a pěkně stráveného času. Obzvlášť doporučuji jejich Plovárnu.

Celá Lidská tragikomedie je na první pohled jedna velká haluz, jenže zdání klame. Ono se pod tou šílenou slupkou schovává opravdu tvrdá a hořká pecka. Konfrontuje mladické ideály se skutečným životem. A že snad jen blázen by si mohl myslet, že se mohou splnit... Tragikomedie v doslovném výkladu.

Exceluje Jan Vondráček a sekunduje mu Miroslav Táborský. Za odvahu si zaslouží vyzdvihnout Marek Němec. Ale pokud bych měla někoho skutečně pochválit, tak kostymérku a maskérku/maskéra! Ti totiž předvedli vynikající výkon!

75 %. Nenapadlo by mě, že kdy takový burtonovsky laděný vizuál uvidím na jevišti. Snad jen ta roztomilost, kterou Burtonovy příšerky oplývají, postavám chyběla, naopak se v nich více odrážela děsivost loutek. Tu navíc podtrhávala hudba připomínající flašinet, kejklíře... A kostýmy s maskami!
Závěr byl již divočejší až přestřelenější, nesedl mi. Zde bych uvítala, kdyby kostýmní výtvarníci své fantazii přitáhli trochu otěže... Neoznačuji to vyloženě za mínus, za ten považuji spíš příliš rozvleklý začátek.
Celkový dojem je pozitivní, ačkoli ne zcela jednoznačně. Bylo to prostě "jiné".

Slýchala jsem tak nadšené reakce, až se mi nedostalo zcela toho, co jsem na jejich základě čekala... I tak jsem se ovšem náramně pobavila, hlavně díky J. Vondráčkovi, na kterém celá hra stojí a... stojí. Některé nápady související s posunem děje do současných Benátek byly fajn, jiné trochu drhly. Co ovšem nedrhlo vůbec, jsou závěrečné eskalátory :-D Ještě že jsou zaznamenány a člověk si je i po derniéře může kdykoliv vychutnat... 77 %.

Patřím k těm, kteří neodcházeli z divadla vyloženě zklamaní. Pobavila jsem se a herci předvedli dobré výkony. Své mezery to ale mělo, zejména co se týče plynulosti děje a souhry ústředního tria. A přikláním se k názoru, že bez některých vulgárních scén bych se klidně obešla. Větší význam postavy ďábla mi zřejmě unikl. Nicméně platí, že i když jsem neodcházela nadšená, inscenace se mi líbila. Nejvíce mě zaujalo propojení roviny hry s rovinou "tady a teď"...

Očekávala jsem více čtení, ale nakonec se dost hrálo - mně to však nevadilo. Příjemné vystoupení jen s pár okamžiky, které mi zcela nesedly...

"Umělecký ředitel by v divadle rád uváděl bulvární komedie." Něco v tomto duchu se rozléhalo před otevřením Míru... Leckomu by se nad tím spojením mohl v očekávání něčeho laciného ohrnovat horní ret. Kdo se však nenechal odradit a zašel, viděl, že 'Dva úplně nazí muži' jsou smysluplně vystavenou komedií, byť nejen výchozí situace, ale i její rozplétání, je značně absurdní. Vl. Polák si svou roli užívá a Š. Kozub jakbysmet. Když se tyhle dva živly na pódiu sejdou, bránice diváků jsou v ohrožení. Škoda jen trochu nešikovně neuzavřeného konce. Chválím skvělou akustiku prostoru.

Nevyvážená inscenace, řekla bych... To ale do značné míry dle mého způsobuje obsah hry samotné. Chvílemi má spád, chvíli se vleče. Jedna scénka pobaví, druhá spíš nudí... Když ovšem i takovou hru svěříte souboru KSA, nemůže to dopadnout úplně špatně. Herecky je to skvělé, nejvíce prostoru si získali A. Čuba a Š. Kozub, následuje Z. Truplová. Celkově vzato mírně nadprůměrné představení. P.S. Nápad ponechat postavám jména herců je další z kladů inscenace v pojetí Arény.

Jsou hry, které nechápete a nebaví vás je pak ani sledovat. Ale jsou i takové, kterým sice taky nemůžete přijít úplně na kloub, ale rádi se snažíte dál. A právě do druhé skupiny bych zařadila Budovatele říše. Ještě o příčku výš je pro mě pozvedl rozbor J. Kouly - smekám a děkuji za něj.
Z herců nezaujme výrazněji nikdo, protože výborní jsou všichni do jednoho! Dobře, snad Zuzana Truplová a A. Čuba, ten ale jen díky komediálnějšímu ladění, čímž se vymykal.

75 %, protože 70 je málo, ale 80 hodně. Když se řekne Pěna dní, vybaví se mi úchvatná scéna. A jelikož neznám předlohu, tak i myšlenka, že tak fatální onemocnění je vyobrazeno jako rozkvétající leknín... Ze závěrečné scény s Chickem mi dodnes tuhne krev v žilách (viděno v lednu 2017 v Dlouhé). Klicperák je divadlo, které se může chlubit velmi kvalitním hereckým souborem - v této inscenaci to opět potvrdil. Díky své surreálnosti nejde o hru, která by byla vhodná pro každého diváka, ale i ten, který takový styl nevyhledává, může odcházet velmi spokojen - jsem toho důkazem.

Upustit od všemožných okatých rádoby modernizací klasik není vždy na škodu, na konci loňské sezóny to dokázala MDP inscenacemi Evžen Oněgin a Strýček Váňa. A možná kdybych nejdříve viděla Váňu, hodnotila bych vyššími procenty, nicméně Evžen Oněgin mě uchvátil jako první a Strýček Váňa tak pro mě za ním o něco zaostává. Za extra pochvalu ale stojí určitě nádherná scéna v barvách podzimního listí a výkony A. Procházky s N. Horákovou. 75 %.

Vynikající výkon S. Zindulky. A správně houstnoucí atmosféra. Zdařilá inscenace. 78 %.

70 % aneb jak filmová adaptace dokáže zdeformovat dojem z divadelní verze... Vzhledem k tomu, že shodou okolností krátce před mou návštěvou Rokoka reprízovali v TV film, během představení jsem pořád hodně srovnávala - kdo koho hrál, co ve hře chybělo, co naopak bylo navíc... Neúmyslně jsem si tak nedovolila vychutnat hru tolik, jak si asi zasloužila... Chválím ale V. Fridricha a E. Pacolákovou.

Hezké představení. Milé, vtipné, poctivé. Ale ne ničím výrazně výrazné. Zaujme ale scéna, nápad s promítáním je opravdu moc povedený. A stejně tak některé herecké výkony - M. Hanuše, M. Zimové nebo E. Hacurové či M. Matejky. Nedokážu definovat to, co mi v lepším prožitku bránilo... Možná i určitá nesouhra herců, možná prostor Divadla v Dlouhé jako takový. Ano, asi právě to - chyběla mi vznešenost budovy jako je třeba ND nebo Vinohradské... 70 - 75 %.

Pro mě určitě překvapení! Jako spíše náhodný návštěvník letních scén jsem byla překvapena vážností tématu, inscenace. Rozhodně to není typická oddychovka na letní večer. I tak ovšem velmi kvalitní záležitost s výbornými výkony všech herců.

Už ke konci první poloviny jsem měla problém s udržením pozornosti a především koncentrace. Hodně dlouhé představení, hodně se mluví. Ze zadní řady jsem vizuálně měla problém rozeznat jednotlivé bohyně... Moc pěkná scéna! Ráda bych někdy zašla znovu, ale pokaždé, když se představení objeví na hostovačce v Praze, mě na druhou stranu odrazuje již dopředu vyčerpání. Velmi náročný divadelní kus! (Předlohu jsem nečetla.)

Mezi 70 a 80 %. Z Noci jsem byla ze začátku mírně rozpačitá, ale nakonec si mě získala. Zato Pacient mě chytl hned a to hlavně díky M. Rumlovi v roli Hitlera... Vždy si vzpomenu na Lexu z Comebacku a pokaždé musím kroutit hlavou, co ten jeho představitel -
tedy M. Ruml - všechno dokáže zahrát! Výborný mladý talent.

Silný zážitek umocněný scénou, respektive tím, kde a jak sedí diváci. I tak mi dlouho trvalo nechat se strhnout. Na mé repríze na mě J. Štěpnička působil poněkud unaveně, tak možná i to ovlivnilo můj celkový dojem. J. Pidrmanová, kterou jsem předtím v podstatě neznala (jen z televize), mě překvapila.

65 - 70 %. Vidět předtím Rozmarné léto je téměř nutností. Pro zorientování v jednotlivých scénkách velmi dobré, pro porovnávání už o něco horší. Chybí tomu poetičnost, onen příjemný humor a hlavně ten krásný jazyk. Některé přídavky jsou ale více než vydařené, zejména závěrečné akvabely nebo přidané vystoupení kouzelníka Arnoštka s Annou. Za můj oblíbený trik s "roztrhaným" papírem dávám samostatných 5 %.

Zajímavý kousek. Viděno pod metronomem a venkovní prostředí tomu dodávalo zas jiný punc. Na druhou stranu taky občas bohužel přispělo k tomu, že bylo hercům hůř rozumět nebo je vůbec slyšet. Velmi dobré herecké výkony. Nápadité.

75 %. Když jsem šla od šatny, slyšela jsem pána nadšeně říkat: "Mně se líbí, jak si to v Celetné vždy udělají jinak, tak nějak po svém!" A neb s ním souhlasím, dovolila jsem si ho právě citovat. Velmi zábavná 1. část mě sice trochu zaskočila, ale ne nijak ve zlém. O to víc dala vyniknout tragickému konci. Vzpomněla jsem si při tom na Cyrana, kterého v DvC vystavěli podobně. Zkrácení mě zarazilo jen v anotaci, ale při samotné hře mi nevadilo - naopak, k celkovému pojetí Kašparem sedlo. A skutečnost, že představitelé R&J jsou v reálném životě manželi, inscenaci dodávala zvláštní a krásný punc.

65 %. Ne že by nedokázali v Míru využít celou plochu jeviště, ale tak velký prostor nakonec inscenaci trochu škodí. Hutná atmosféra tím poněkud řídne. Mezi herci/postavami a diváky stále stojí určitá zeď, přes kterou se vše do hlediště neprosouká, ale to se - věřím - zlepší postupem času a s větším počtem repríz (hodnoceno po 2. uvedení) :-) Herecky velmi dobré, zejména mě zaujala K. Vainarová.