Denisa H.

Patřím k těm, kteří neodcházeli z divadla vyloženě zklamaní. Pobavila jsem se a herci předvedli dobré výkony. Své mezery to ale mělo, zejména co se týče plynulosti děje a souhry ústředního tria. A přikláním se k názoru, že bez některých vulgárních scén bych se klidně obešla. Větší význam postavy ďábla mi zřejmě unikl. Nicméně platí, že i když jsem neodcházela nadšená, inscenace se mi líbila. Nejvíce mě zaujalo propojení roviny hry s rovinou "tady a teď"...

Očekávala jsem více čtení, ale nakonec se dost hrálo - mně to však nevadilo. Příjemné vystoupení jen s pár okamžiky, které mi zcela nesedly...

"Umělecký ředitel by v divadle rád uváděl bulvární komedie." Něco v tomto duchu se rozléhalo před otevřením Míru... Leckomu by se nad tím spojením mohl v očekávání něčeho laciného ohrnovat horní ret. Kdo se však nenechal odradit a zašel, viděl, že 'Dva úplně nazí muži' jsou smysluplně vystavenou komedií, byť nejen výchozí situace, ale i její rozplétání, je značně absurdní. Vl. Polák si svou roli užívá a Š. Kozub jakbysmet. Když se tyhle dva živly na pódiu sejdou, bránice diváků jsou v ohrožení. Škoda jen trochu nešikovně neuzavřeného konce. Chválím skvělou akustiku prostoru.

Nevyvážená inscenace, řekla bych... To ale do značné míry dle mého způsobuje obsah hry samotné. Chvílemi má spád, chvíli se vleče. Jedna scénka pobaví, druhá spíš nudí... Když ovšem i takovou hru svěříte souboru KSA, nemůže to dopadnout úplně špatně. Herecky je to skvělé, nejvíce prostoru si získali A. Čuba a Š. Kozub, následuje Z. Truplová. Celkově vzato mírně nadprůměrné představení. P.S. Nápad ponechat postavám jména herců je další z kladů inscenace v pojetí Arény.

Jsou hry, které nechápete a nebaví vás je pak ani sledovat. Ale jsou i takové, kterým sice taky nemůžete přijít úplně na kloub, ale rádi se snažíte dál. A právě do druhé skupiny bych zařadila Budovatele říše. Ještě o příčku výš je pro mě pozvedl rozbor J. Kouly - smekám a děkuji za něj.
Z herců nezaujme výrazněji nikdo, protože výborní jsou všichni do jednoho! Dobře, snad Zuzana Truplová a A. Čuba, ten ale jen díky komediálnějšímu ladění, čímž se vymykal.

75 %, protože 70 je málo, ale 80 hodně. Když se řekne Pěna dní, vybaví se mi úchvatná scéna. A jelikož neznám předlohu, tak i myšlenka, že tak fatální onemocnění je vyobrazeno jako rozkvétající leknín... Ze závěrečné scény s Chickem mi dodnes tuhne krev v žilách (viděno v lednu 2017 v Dlouhé). Klicperák je divadlo, které se může chlubit velmi kvalitním hereckým souborem - v této inscenaci to opět potvrdil. Díky své surreálnosti nejde o hru, která by byla vhodná pro každého diváka, ale i ten, který takový styl nevyhledává, může odcházet velmi spokojen - jsem toho důkazem.

Upustit od všemožných okatých rádoby modernizací klasik není vždy na škodu, na konci loňské sezóny to dokázala MDP inscenacemi Evžen Oněgin a Strýček Váňa. A možná kdybych nejdříve viděla Váňu, hodnotila bych vyššími procenty, nicméně Evžen Oněgin mě uchvátil jako první a Strýček Váňa tak pro mě za ním o něco zaostává. Za extra pochvalu ale stojí určitě nádherná scéna v barvách podzimního listí a výkony A. Procházky s N. Horákovou. 75 %.

Vynikající výkon S. Zindulky. A správně houstnoucí atmosféra. Zdařilá inscenace. 78 %.

70 % aneb jak filmová adaptace dokáže zdeformovat dojem z divadelní verze... Vzhledem k tomu, že shodou okolností krátce před mou návštěvou Rokoka reprízovali v TV film, během představení jsem pořád hodně srovnávala - kdo koho hrál, co ve hře chybělo, co naopak bylo navíc... Neúmyslně jsem si tak nedovolila vychutnat hru tolik, jak si asi zasloužila... Chválím ale V. Fridricha a E. Pacolákovou.

Hezké představení. Milé, vtipné, poctivé. Ale ne ničím výrazně výrazné. Zaujme ale scéna, nápad s promítáním je opravdu moc povedený. A stejně tak některé herecké výkony - M. Hanuše, M. Zimové nebo E. Hacurové či M. Matejky. Nedokážu definovat to, co mi v lepším prožitku bránilo... Možná i určitá nesouhra herců, možná prostor Divadla v Dlouhé jako takový. Ano, asi právě to - chyběla mi vznešenost budovy jako je třeba ND nebo Vinohradské... 70 - 75 %.

Pro mě určitě překvapení! Jako spíše náhodný návštěvník letních scén jsem byla překvapena vážností tématu, inscenace. Rozhodně to není typická oddychovka na letní večer. I tak ovšem velmi kvalitní záležitost s výbornými výkony všech herců.

Už ke konci první poloviny jsem měla problém s udržením pozornosti a především koncentrace. Hodně dlouhé představení, hodně se mluví. Ze zadní řady jsem vizuálně měla problém rozeznat jednotlivé bohyně... Moc pěkná scéna! Ráda bych někdy zašla znovu, ale pokaždé, když se představení objeví na hostovačce v Praze, mě na druhou stranu odrazuje již dopředu vyčerpání. Velmi náročný divadelní kus! (Předlohu jsem nečetla.)

Mezi 70 a 80 %. Z Noci jsem byla ze začátku mírně rozpačitá, ale nakonec si mě získala. Zato Pacient mě chytl hned a to hlavně díky M. Rumlovi v roli Hitlera... Vždy si vzpomenu na Lexu z Comebacku a pokaždé musím kroutit hlavou, co ten jeho představitel -
tedy M. Ruml - všechno dokáže zahrát! Výborný mladý talent.

Silný zážitek umocněný scénou, respektive tím, kde a jak sedí diváci. I tak mi dlouho trvalo nechat se strhnout. Na mé repríze na mě J. Štěpnička působil poněkud unaveně, tak možná i to ovlivnilo můj celkový dojem. J. Pidrmanová, kterou jsem předtím v podstatě neznala (jen z televize), mě překvapila.

65 - 70 %. Vidět předtím Rozmarné léto je téměř nutností. Pro zorientování v jednotlivých scénkách velmi dobré, pro porovnávání už o něco horší. Chybí tomu poetičnost, onen příjemný humor a hlavně ten krásný jazyk. Některé přídavky jsou ale více než vydařené, zejména závěrečné akvabely nebo přidané vystoupení kouzelníka Arnoštka s Annou. Za můj oblíbený trik s "roztrhaným" papírem dávám samostatných 5 %.

Zajímavý kousek. Viděno pod metronomem a venkovní prostředí tomu dodávalo zas jiný punc. Na druhou stranu taky občas bohužel přispělo k tomu, že bylo hercům hůř rozumět nebo je vůbec slyšet. Velmi dobré herecké výkony. Nápadité.

75 %. Když jsem šla od šatny, slyšela jsem pána nadšeně říkat: "Mně se líbí, jak si to v Celetné vždy udělají jinak, tak nějak po svém!" A neb s ním souhlasím, dovolila jsem si ho právě citovat. Velmi zábavná 1. část mě sice trochu zaskočila, ale ne nijak ve zlém. O to víc dala vyniknout tragickému konci. Vzpomněla jsem si při tom na Cyrana, kterého v DvC vystavěli podobně. Zkrácení mě zarazilo jen v anotaci, ale při samotné hře mi nevadilo - naopak, k celkovému pojetí Kašparem sedlo. A skutečnost, že představitelé R&J jsou v reálném životě manželi, inscenaci dodávala zvláštní a krásný punc.

65 %. Ne že by nedokázali v Míru využít celou plochu jeviště, ale tak velký prostor nakonec inscenaci trochu škodí. Hutná atmosféra tím poněkud řídne. Mezi herci/postavami a diváky stále stojí určitá zeď, přes kterou se vše do hlediště neprosouká, ale to se - věřím - zlepší postupem času a s větším počtem repríz (hodnoceno po 2. uvedení) :-) Herecky velmi dobré, zejména mě zaujala K. Vainarová.

Viz blog. (více v článku na blogu)

65 %. Přiznávám, že toto nebyl zcela můj šálek. Největší dojem, který přetrvává, je ten, že představení chtělo ukázat, co všechno se kdo naučil, co umí... Pochopit význam toho kterého obrazu/výstupu občas trvalo - a ani ne tolik na myšlení, jako skutečně na čas. Přesto najít v tom všem mumraji dějovou linku nebylo vůbec těžké, což oceňuji; myslím, že právě tam byla nejvíc znát činoherní režie.
Prvotní úžas mě bohužel poměrně brzy opustil a již se nevrátil. Humor byl vytrvalejší a opravdu povedený. Speciální procenta putují DD za odvahu se do takového projektu pustit. A všem za nasazení!

Další mozaika DNz, tentokrát na téma zdravotnictví, a pro mě jedna z těch zdařilejších. Vtipná, ironická, i když bohužel občas i nudnější a s hluššími místy.
Bavily mě výstupy J. Ornesta s D. Kaplanovou :-) :-) A hrůzu jsem vždy naopak měla z výstupu S. Majera... V nových alternacích jsem hru zatím neviděla.

75 %. Vzpomněla jsem si způsobem vyprávění a atmosférou na inscenaci Howie a Rookie Lee (DJKT v Plzni). Prezydentovi ale chybí správná gradace a úplné vyvrcholení. Alespoň já jsem odcházela s pocitem, jako by se mi nedostalo kompletního příběhu, jako by hra byla utnuta před poslední kapitolou. Obsahově tam závěr, a dosti chladný,je, ovšem režijně a dramaturgicky bohužel ne zcela dobře zvládnutý, vypointovaný. Ne tak, abych po konci vydechla užaslé 'no páni' a aby mi vstávaly chlupy hrůzou. Místo toho jsem si říkala 'A jak to tedy úplně dopadlo?' Škoda, potenciál tam byl a herci skvělí!

75 % (hodnoceno téměř bezprostředně po zhlédnutí): Co mě asi nejvíc zaujalo, byl motiv zimní zahrady, především v kostýmech a zejm. na Dorianu Grayovi. Vzpomněla jsem si díky tomu na Pěnu dní... I samotný Dorian si mě získal, tedy přesněji O. Kraus. Z jeho kolegů pak už asi jen L. Veselý.
Velkou část představení jsem měla pocit převahy formy nad obsahem, ovšem když se síly vyrovnaly, byla hra velmi působivá - pro mě nejvíce v závěru 1. půlky a začátkem 2.
Velmi pěkný nápad a provedení deformace obrazu!
Modernější, ale zajímavé pojetí.
Akt.: S odstupem času musím zvednout hodnocení...

Zapomněla jsem anotaci, takže jsem patřila k těm, co přišli na legraci, a ona válka! Ale neodcházím zklamaná, nicméně ani ne výrazněji nadšená. Zkrátka dobré představení s dobrými hereckými výkony, úspornou, ale zcela výstižnou scénou, s dobře budovaným napětím a atmosférou. Závěr překvapil, ale nejsem si jistá, zda v dobrém. No, spíš jako by to byl takový konec nekonec...

Začátek mě nebavil (dlouhý rozjezd, opakování se), prostředek mě chytnul (vrátil se otec, zajímavé sledovat jeho snahu navázat tam, kde se nit jejich soužití přetrhla) a konec zas pustil (hlavně linka s Ivanem)... Herecky také mírně nevyrovnané - na jedné straně skvělí M. Stránský a M. Foitová a na druhé nic moc J. Jedlinský a J. Vojtková. Čekala jsem zkrátka víc... 65 %.