Denisa H.

Veškeré předsudky se velmi brzy rozplynuly v tomto syrovém zpracování. Pořád ve mně zní a neklidný, nepříjemný pocit zůstává. Strašně moc bych chtěla představení ještě jednou vidět, současně se ale tohoto opětovného zhlédnutí obávám, protože je to opravdu síla. Tak jakoby podprahově, když při sezení v hledišti se tak výrazné pocity nedostavují. Doznívají až později a trvají dlouho, hodně dlouho (tento textový komentář je z ledna 2019...).

Od změny vedení chodím na inscenace DNz s obavami, není to úplně můj šálek... Ale Mýcení bylo dobré! Nemohla jsem se vynadívat na scénu, ta byla opravdu (zase...) nádherná. J. Hájek výborný (zase...)!

V MDP bývají hry hravé a spíš veselé, ale tohle představení je přesný opak. Tak vážnou inscenaci jsem zde asi ještě neviděla. O to více zaujmou výkony V. Fridricha a J. Vlasáka v hlavních rolích, protože v takové poloze je divák ABC a Rokoka skoro nezná. Jsou výborní. Velmi zdařilá inscenace na palčivé téma, která nutí diváka se zamyslet a vlastně mu klade nepříjemné otázky.
Doporučuji ke zhlédnutí, sama bych aspoň ještě jednou ráda zašla. 75 %.

Letní Letná.
Myslela jsem, že jdu na nový cirkus šmrncnutý činohrou, ale ono to bylo naopak. Nebudu skrývat, že mě to nezklamalo. Zklamalo, bohužel. A i to málo mi přišlo... málo. Většinu času jsem se aspoň nenudila a naopak dost nasmála. Akorát ke konci už mi to připadalo zdlouhavé (to asi i kvůli nepohodlnému sezení). Výborná byla hudba! A i akrobati moc dobře hráli!

Jedná se o představení velmi silného obsahu, umocněného tím, že brutalita války i toho, co následovalo, se odehrává mezi spolužáky, kamarády, byť může být tato třída jen symbolem celé společnosti. Přestože má samotná hra jen málo pod 3 hodiny, nedala mi příležitost si její délku uvědomit v jakékoli negativní souvislosti. I díky hereckým výkonům (vyzdvihla bych zejm. L. Daňhela jako Zikmunta a O. Jiráčka coby Valka) a nápadité režii jsem byla celou dobu vtažena do děje. Ne vždy to bylo příjemné, neboť brutální scény jsou zobrazeny velmi věrohodně.
Doporučila bych minisérii Válečná generace.

Zmatení, to byl můj největší problém. Začátek byl totiž dost uspíšen až skoro odbyt. Později mi některé zásadní momenty připadaly utopené v ne tolik důležitých událostech (zejména jak to bylo s Katzem). K mínusům bych také uvedla horší akustiku, kvůli níž jsem občas hůř rozuměla. K velkým pozitivům naopak řadím vysoké herecké nasazení, díky kterému se inscenaci povedlo poměrně dobře zvládnout i vleklejší druhou část. Líbilo se mi i to, že po celou dobu zůstávali spolužáci na scéně a sledovali osud své třídy.

Měla jsem ze zpracování trochu obavy, ale nakonec se ukázaly jako zcela liché. Já se tak nasmála! Duo Prachař-Pavelka? Neměli chybu! Svým, snad i improvizovaným, blbnutím dodali hře ještě více šmrncu. A snad kdyby hra místy nudila, oni dali na vleklejší pasáže zapomenout...
Nicméně nebyli sami - takový M. Donutil si se svým Buškem náramně vyhrál a nafoukaného statkáře vystřihl postojem, gesty i tónem hlasu.
Nebudu psát, že představení bylo výborné. Nevím... Každopádně pro mě bylo moc příjemným překvapením. Připadalo mi takové... čisté; nijak nevyumělkované.

85 %. Ne příliš výjimečný text, zahraný ovšem výjimečně skvěle! E. Maximová mi svým bezchybným výkonem, kdy dokázala emoce vystřídat během zlomků vteřin, vyrazila dech. Jeviště ČK je sice poměrně malé, ale pro jednoho herce může být velké až až. E. Maximová ho dokázala využít maximálně a vůbec se na něm neztrácela. Tedy pokud to postava Nataši zrovna nepotřebovala, schovat se... Ještě jednou - vynikající herectví tak mladé herečky!

Krásné představení! Ještě krásnějším ho dělají děti-herci s downovým syndromem, které zcela hravě strčily do kapsy i zkušeného J. Potměšila. Abych se přiznala, ten mi celkový dojem trochu kazil tím, jak často se při čtení textu musel opravovat - až se na něj i zlobím (stále, i po roce, co jsem hru na Mezi plotech 2016 viděla). Velmi se mi naopak líbila práce Jiřího Roskota s dětmi-herci. Emotivní inscenace jak příběhem, tak i tím, kdo v ní účinkoval. Ale samozřejmě hodnotím bez jakékoliv lítosti, soucitu! Moc se mi to líbilo :-)

Neměla jsem od představení žádná očekávání, takže zklamaná ze hry nejsem. Ale nejsem ani nadšená. Představení bylo prostě zvláštní. Až moc mi připomínalo film "Město andělů", které, jak jsem si i později ověřila, je skutečně americkou adaptací původně německého filmového dramatu. Možná ale právě znalost tohoto amerického filmu mi pomohla se ve hře orientovat a 'chápat' ji. A možná i z toho důvodu se mi více líbila první polovina představení. Sice hodně abstraktní, nicméně pěkně propracovaná. Z hereckých výkonů vyzdvihuji Davida Punčocháře jako Marca, jinak mě nikdo příliš nezaujal...

Zdlouhavý úvod ve mně po první půlce zanechával spíše - mírně řečeno - rozpačitý dojem. Druhá část ale toto vše zahnala a celkový zážitek z inscenace je více než kladný. Hra stojí na skvělém výkonu talentovaného Š. Kozuba, který "dvojroli" zvládá s naprostým přehledem a zejména jeho proměny v mnicha jsou velmi zábavné. Dále zaujmou A. Čuba nebo V. Georgiev, u kterého si nebudete jistí, jestli nemá opravdu upito (lépe zahraného opilého jsem asi ještě neviděla). Sice jsem od KSA předtím viděla již Slyšení, nicméně až se Shakespearem jsem začala objevovat její neopakovatelné kouzlo a umění...

85 - 87 %. Jako z celku mám z představení trochu rozporuplné pocity. První polovina byla perfektní, v druhé části tomu trochu docházel dech. Zato P. Tenorové ne, i když by to nebylo na škodu - občas toho křiku bylo až moc. I tak si myslím, že podala neuvěřitelně dobrý výkon. Stejně tak P. Konáš, jež hrál většinu času velmi přirozeně. Za větší zmínku stojí i M. Kačmarčík.
Hra je to velmi silná a náročná, pěkně neútěšná. Velkou úlohu sehrála i hudba, velmi dobrá volba a úprava známé písně.
Někdy možná zajdu znovu.

Silný zážitek umocněný sezením v 1.řadě asi 3/4 m od herce,který je zhruba na vaší úrovni.Hlediště je malé,podijko ještě menší.O to intenzivnější prožitek tak dramatických příběhů.
M.Hofmanna jsem znala do té doby jen z TV,netipovala jsem ho na někoho,kdo s přehledem utáhne představení téměř zcela sám.Všechno jsem mu věřila.A ještě výborně hraje na akordeon!
V první půlce občas koutky cukly směrem nahoru,ale v druhé tedy ne-e.Když se na scéně objevila M. Šoposká jako jeho žena,sice nepromluvila ani slovo,jen ležela v posteli a hrála těžce nemocnou,ale já ji kolikrát žrala víc než Hofmanna!

Představení, které pro mě bylo zážitkem a něčím jiným, novým, co jsem v tradičním divadle dosud příliš často neviděla. Zajímavě řešená scéna, dramaturgie, výborně padnoucí hudba. A skvělá A. Vaculčiaková.

Mezi 70 a 80 %. Z Noci jsem byla ze začátku mírně rozpačitá, ale nakonec si mě získala. Zato Pacient mě chytl hned a to hlavně díky M. Rumlovi v roli Hitlera... Vždy si vzpomenu na Lexu z Comebacku a pokaždé musím kroutit hlavou, co ten jeho představitel -
tedy M. Ruml - všechno dokáže zahrát! Výborný mladý talent.

65 - 70 %. Místo L. Nohy nám na Silvestra účinkoval sám R. Bellan. A udělal si z toho občas tak trochu vlastní show. Jenže - je to autor (...), této hře to nevadí a divákům už vůbec ne, bavili se skvěle. Hra je o vděčném tématu, tedy zejména pro starší generace, takže určitá sázka na jistotu. Já jako mladší, narozená dlouho po Norbertově maturitě, jsem si to nicméně užila taky - člověk tu dobu "zná" z vyprávění nebo hlavně tehdejší televizní a filmové tvorby.
Na to, jak známí a zkušení herci, tam hrají, mi to celé nicméně připadalo poněkud amatérské. Každopádně Z. Kalina byl boží :-D

Prachařův přednes životního příběhu Novecenta byl vskutku nádherný! Hltala jsem každé jeho slovo a celou dobu jsem byla naprosto soustředěná. Do jeho vypravování jsem se někdy zabrala natolik, že jsem si příběh dokázala naprosto živě představovat - kolébala jsem se s lodí Virginien na rozbouřeném moři, hleděla na obzor a tam Amerika, nebo se procházela po palubě zaoceánské lodi...
A do toho všeho excelentní hra na piano pana Emila Viklického, kterého někdy doprovodil D. Prachař hrou na saxofon.
Divadýlko navíc nabízí jedinečnou atmosféru, která dá hře ještě lépe vyniknout.

Dva hlavní dojmy, co se mi vybaví při vzpomínce na představení, jsou boj s velkým jevištěm a dupající Petráš.
Nikdy mi nepřipadalo vinohradské jeviště tak velké, jako tady. Spoustu času herci strávili jen tím, aby někam došli - a to buď účelově třeba ke kolegovi a nebo jen aby se plocha jeviště využila... A když takhle chodil Petráš, výrazně u toho dupal, což mi poměrně záhy lezlo krkem :-D
Bylo to mé první setkání s touto hrou a vlastně se mi i líbila, ale potenciál to má větší - hrát se v komornějším prostředí... Výborný pan herec I. Bareš!

Výborné zpracování! Možná dlouhé, ale rozhodně ne zdlouhavé. To, co herci, zejména M. Isteník na jevišti předvádějí, je - chce se až říct neuvěřitelné. M. Isteník je pan Herec a tímto to jen znovu potvrzuje. Dává ze sebe 150 %, za což ho - aspoň na dnešní repríze - diváci ocenili aplausem ve stoje. Brava! Z dalších jeho kolegů mě zaujali V. Lazorčáková a zejména J. Meduna. Dále představení disponuje krásně řešenou scénou. A hudbou, kterou minimálně z poloviny obstarávájí herci naživo přímo na jevišti. Ještě jednou - výborné! 95 %

Velmi dobrá "komedie" s ještě lepšími hereckými výkony (které tvoří minimálně polovinu úspěchu inscenace). Rozebrání lidských charakterů a vztahů na základě koupě jednoho neobyčejného obrazu...

75 % (hodnoceno téměř bezprostředně po zhlédnutí): Co mě asi nejvíc zaujalo, byl motiv zimní zahrady, především v kostýmech a zejm. na Dorianu Grayovi. Vzpomněla jsem si díky tomu na Pěnu dní... I samotný Dorian si mě získal, tedy přesněji O. Kraus. Z jeho kolegů pak už asi jen L. Veselý.
Velkou část představení jsem měla pocit převahy formy nad obsahem, ovšem když se síly vyrovnaly, byla hra velmi působivá - pro mě nejvíce v závěru 1. půlky a začátkem 2.
Velmi pěkný nápad a provedení deformace obrazu!
Modernější, ale zajímavé pojetí.
Akt.: S odstupem času musím zvednout hodnocení...

Už je to dávno, co jsem inscenaci zhlédla - možná 5 let? Podle zdejších hodnocení se jedná o velmi silnou hru, já si ji po té době ale pamatuji jen málo. Vybavuji si ale s jistotou, že jsem musela s návštěvou váhat, neboť F. Cíl nepatří k mým oblíbencům, nicméně v představení mě bavil a zaujal. Bála jsem se náboženské tématiky, ale ta byla vlastně jen okrajová, o to nešlo. A překvapily mě vtipné momenty, nečekala jsem je tam (nebo ne tolik).

Emočně vypjaté představení s naprosto strhujícím K. Dobrým jako Van Goghem. Hodina a půl bez dechu, jak byl jeho výkon přesvědčivý. I herci v menších, ne však méně významných rolích byli výborní, zejména Fr. Němec. Z krasavce R. Máchy a P. Motlocha v úlohách zřízenců mi bylo skoro až na zvracení, z doktora Vernona zas téměř doslova odkapával sliz. Jen D. Matásek tentokrát maličko za ostatními zaostával. Velmi náročné, ale vynikající představení. Komedie jsou sice oblíbeným žánrem, ale dobře zpracované drama může někdy být více obohacujícím zážitkem - Ohlušující pach bílé toho byl důkazem.

55 %. Tohle byl spíše film než divadlo. Možná mi tenhle dojem na celém představení nesedl za všeho nejvíc.
Svižné momenty (a zas tolik jich nebylo...) se střídaly s těmi "ukecanými", kdy tvůrci chtěli diváky zahltit až přespříliš informacemi. Hra přetékala spoustou narážek, ve kterých se dle mého ani nešlo zorientovat. Nehledě na to, že inscenace tak byla dlouhá. Naštěstí se mohla opřít o kvalitní herce jako J. Štěpničku, J. Dolanského, I. Bareše či M. Šplechtovou.
Rozhodně si nemyslím, že měla hra špatný scénář, byl v něm obrovský potenciál. Jen divadlo nebylo dle mého vhodné médium...

Oblomovem dosud nepolíbená, ale možná dobře že tak. Našla bych spoustu mínusů a důvodů, proč bych mohla říct, že se to nepovedlo (určitě překombinovanost a souboj divadelních profesí na úkor diváka v hledišti), ale nějak se nemůžu zbavit dojmu, že se mi to vlastně líbilo... Určitě to zanechalo dojem a občas na hru musím myslet...