Profil uživatele

Denisa H.

Když mi 600 znaků nestačí... :-)
http://divadelni-toulky.blog.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Pavla Haflantová: 10 % (40)
Jan Pařízek: 11 % (130)
Lukáš Dubský: 11 % (113)
Veronika Boušová: 11 % (53)
Helena Grégrová: 12 % (133)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 7 8 9 10 11 12 >

(zadáno: 2.2.2016)
Velmi dobrá souhra obou hlavních protagonistů. Uteklo to rychle, ačkoli pár pomalu plynoucích chvil se našlo. Příjemný oddych.
(zadáno: 8.1.2016)
(zadáno: 8.1.2016)
Hra pokládala otázky, ale k odpovědím se neměla. Abych o nich přemýšlela sama, to mě ani nelákalo - kvůli tomu, jak byla hra stavěna... Přehrávání T. Červinky mě iritovalo. Anotace lákala úplně na něco jiného, než divák (nebo aspoň já) nakonec dostal...
(zadáno: 8.1.2016)
V MDP bývají hry hravé a spíš veselé, ale tohle představení je přesný opak. Tak vážnou inscenaci jsem zde asi ještě neviděla. O to více zaujmou výkony V. Fridricha a J. Vlasáka v hlavních rolích, protože v takové poloze je divák ABC a Rokoka skoro nezná. Jsou výborní. Velmi zdařilá inscenace na palčivé téma, která nutí diváka se zamyslet a vlastně mu klade nepříjemné otázky.
Doporučuji ke zhlédnutí, sama bych aspoň ještě jednou ráda zašla. 75 %.
(zadáno: 8.1.2016)
Moc jsem se na toto téma těšila a jsem ráda, že jsem nebyla zklamaná. Je zde plejáda skvělých scének, z nichž bych jmenovala tu s J. Plodkovou jako zestárlou herečkou, s P. Čtvrtníčkem líčícím vystřízlivění z mladických snů začínajících herců, s V. Vašákem mluvícím o hereckém srdíčku a konečně mého favorita - I. Luptáka, kterak si sundavá několik vrstev masek, aby, když se dostane ke své skutečné tváří, jeviště potemnělo... Pro mě to nejlepší po Požitkářích. 95 %.
(zadáno: 8.1.2016)
Mé druhé divadelní nahlédnutí na hrůzy války z opačné strany, ze strany jejích vykonavatelů (poprvé Laskavé bohyně SND)... A dle předpokladů zanechalo dojem a jistý neklid. Už jsou to dva roky, co jsem představení zhlédla, a stále na něj vzpomínám. Především na jedinečný výkon M. Cisovského (už jen ten detail, kdy si při každém zvednutí se zapnul sako, při každém sednutí knoflík zas rozepl...) a pak ještě A. Čuby. Výborná inscenace, kterou si opravdu zaslouží vidět co nejvíce lidí, takže je/bylo dobře, že s ní KSA procestovala republiku. Těším se na zhlednutí Smíření!
(zadáno: 8.1.2016)
Předně bych chtěla oponovat panu Prachařovi, že Igor MÁ talent! A pak bych ráda opáčila panu Chmelovi, že David NENÍ idiot! I když s tím, že celý scénář je jemně psychologicky zpracovaný, taky úplně nesouhlasím? Vždyť co to je - kamarádi si napíšou hru, aby po sobě mohli celou dobu štěkat?!
Nee, byla to legrace, skvělá předvánoční oddychovka. Improvizací se asi nešetřilo, ale když ji herci bravurně zvládají, tak proč ne :-) Nerušily (mě) ani neustálé přeskoky mezi postavami a jejich herci - popravdě jsem se domnívala, že to celé bude ještě mnohem hektičtější. Měli nakonec docela pohodu :-P.
(zadáno: 20.11.2015)
Pro mě přinejmenším zvláštní hra, respektive její pojetí a ztvárnění. Zkraje mě bavily výstupy K. Rímského a J. Jankovského, ale i ty se nakonec omrzely. Jednoduché kostýmy a kulisy, ale nevadilo. Pod širým nebem by hra možná měla lepší kouzlo... :-)
(zadáno: 20.11.2015)
Veškeré předsudky se velmi brzy rozplynuly v tomto syrovém zpracování. Pořád ve mně zní a neklidný, nepříjemný pocit zůstává. Strašně moc bych chtěla představení ještě jednou vidět, současně se ale tohoto opětovného zhlédnutí obávám, protože je to opravdu síla. Tak jakoby podprahově, když při sezení v hledišti se tak výrazné pocity nedostavují. Doznívají až později a trvají dlouho, hodně dlouho (tento textový komentář je z ledna 2019...).
(zadáno: 10.10.2015)
Ani herci hrající jak o život nemohou zachránit nepříliš dobrý scénář příběhu, který vůbec negraduje. Opravdu, nebýt vynikajícího nasazení hlavní dvojice (zejména Jana Zadražila), skoro by se dalo představení označit jako školní (byť mírně nadprůměrné). Mrzí mě to, vůči autorovi, potažmo vůči jeho splněnému snu. Rozhodně by chtělo vypilovat a zkrátit. A tak z mých 60 % náleží 40 hercům a zbylých 20 námětu, vtipům, milým retrospektivám a pár dobrým režijním nápadům...
(zadáno: 27.2.2015)
Bomba! Naprosto geniální adaptace snad nejznámějšího Shakespearova díla! Nečekala jsem, že mě takto inscenace zaujme, ale je to pro mě opravdu jedna z nejlepších inscenací, co jsem dosud viděla! Skvělý nápad se kombinuje s vynikajícím herectvím a ještě lepší hudbou. Viděla jsem dvakrát a jak tu teď hodnocení píšu, hned bych chtěla hru vidět zas!
(zadáno: 2.1.2015)
Výjimečné představení o velmi,velmi hlubokém a opravdovém přátelství plném vzájemné úcty 2 našich velikánů.Až člověka dojímá,jak upřímný a čistý vztah mezi sebou 2 lidé mohou mít...Po tvářích se na konci kutálejí slzy jak hrachy,ale usmíváte se od ucha k uchu.Žádný 'happy end' se nekoná,přesto nebo možná právě proto je to ten nejkrásnější konec!Hra diváka zcela pohltí a nevyplivne ho ani na vteřinu - není žádného hluchého místa,což je s délkou přes 2 hodiny skoro až obdivuhodné.Skvěle a především nápaditě je řešena scéna - ať už kulisy nebo barvy.S neobyčejným nasazením do hry jdou také herci.
(zadáno: 16.11.2014)
95 %. Hodně zajímavá hra, která sice má slabší rozjezd (úvodní monolog J. Žáčka je až příliš dlouhý), ale poté vás naprosto pohltí. Zcela nejlepší jsou "ťafky", které divákům hra uštědřuje. Ostatně - jako život sám... To se v jedné chvíli smějete (pozor, jedná se většinou o humor černý) a najednou prásk!, chce se vám brečet.
Nefungovalo by to však, pokud by herci neodvedli tak přesnou a výbornou práci! Jestli, tak vám v hlavě uvíznou vybrané výstupy, jednotlivé myšlenky.

Určitě doporučuji, ve všech ohledech hra stojí za zhlédnutí. A i za poslechnutí - živě na klavír doprovází M. König.
(zadáno: 8.6.2014)
85 %
Potěmkinovy vesnice okolo Bílého domu byly strženy a oválná pracovna se ukázala v celé své "pravdě". Být prezidentem USA je, jako dnes téměř cokoli, především byznys. A ještě větší kšeftařina to je, pokud chce být prezident znovuzvolen...
I divák háklivý na sprostá slova si hru užije. Vulgarity nepůsobí samoúčelně; i proto, s jakým procítěním jsou pronášeny. To M. Dlouhý v hl. roli ovládá. Na něm celé představení stojí a rozhodně nepadá. Výborní jsou i J. Hána a L. Zbranková.
Hra neztrácí švih, tempo ani rytmus. O to v Mametových hrách jde a div. ABC se to povedlo převést na jeviště.
(zadáno: 14.5.2014)
Tento "minimuzikálek" by se neztratil ani na větších prknech, než jaká jsou v DNz. Výborné od strohých kulis přes živá hudební a pěvecká čísla až po vynikající herecké výkony. Ač je to velmi obtížné rozhodování, z herců bych přecijen vyzdvihla Petra Jeništu. Ostatní jsou však v těsném závěsu!
DNz si na závěr sezony 2013/2014 zřejmě nechalo to nejlepší - nejprve němé Šílenství, nyní Velvet Havel. A Cizinec nás teprve ještě čeká...
Z divadla jsem odcházela nadšená a určitě mi nebude stačit jedno zhlédnutí!
---
Po 2. zhlédnutí nadšení mírně opadlo a proto snižuji hodnocení na 80 %.
(zadáno: 10.5.2014)
Královská zábava! Umím si představit, že by s touhle...záležitostí Spolek sešlých vystupoval pod širým nebem, třeba na pouličních festivalech. Pokud takové představení dosud neodehál a schovává se jen v kamenných divadlech, rozhodně bych ho vyhnala i ven - slušelo by mu to. Nepamatuji se, kdy bych se tolik nasmála. M.Daniel, P.Liška a T.Vilhelmová byli jednoznačnými tahouny! Co věta, to perla; výborná improvizace a ještě lepší bubnované části. Bomba! Procenta dolů dávám za krkanou část - přišla mi jednak laciná, jednak zbytečně prodlužovaná. Určitě zajděte, až Spolek zavítá do vašeho okolí ;-)
(zadáno: 9.5.2014)
Herci si představení sami vymysleli, vytvořili jej na základě improvizací, dřeli na něm rok. A teď si ho užívají! Je cítit, že do něj dali obrovský kus sebe. Že jen neinterpretují něčí text, myšlenku někoho třetího, ale svoje vlastní. Nemuseli svůj pohled na problém montovat na názor jiného, prostě ho mohli vyjádřit hned... Skvělá zábava, ale i mrazivý pohled do drsné tváře našich životů. Ale především bravurní herecké výkony; zvlášť bych vyzdvihla Petru Hřebíčkovou, Michala Dlouhého a zejména díky závěru Kristýnu Frejovou.
Nenechte si ujít ;-)
(zadáno: 18.12.2013)
Richard III. byl prostě ZÁŽITEK s velkým Z (a taky Á, Ž, I, T, E, K)! Druhá polovina představení mi brala dech a po zádech mi běhala husí kůže! Richard Krajčo byl FAMÓZNÍ!
(zadáno: 18.12.2013)
Poněkud svérázné pojetí, ale neskutečná sranda! Dostalo se nám nejenom hereckého koncertu, ale i pěveckého/hudebního! A, Richarde Krajčo, všechna čest, ovšem na operní árie Miloslava Königa nikdo neměl!
Jsem moc ráda, že jsem se na poslední chvíli rozhodla na představení jít (zúčastnila jsem se derniéry), byl to moc fajn zážitek!
P.S. Richard Krajčo si na tento slavnostní okamžik vyčesal parádního kohouta!
(zadáno: 18.12.2013)
Yasmina Reza - "Bůh masakru", "3 verze života". Ač se názvy tak liší, děje a hlavně postavy už tolik ne - ty jsou jak přes kopírák. Možná mi tato podobnost i ubrala na zážitku, neboť jsem šla na 2 různé hry a dostalo se mi jedné, s určitými obměnami. Nicméně nemohu hře upřít humor a představení kvalitní herecké výkony (ač fakt, že se hra ještě tolik neuváděla, byla na účinkujících znát). Vyzdvihuji zejména J. Janěkovou ml., která svoji profesionalitou strčila všechny ostatní do kapsy, zejména pak svého životního partnera I. Chmelu. Toho zachraňuje vynikající šanson.
(zadáno: 18.12.2013)
Neměla jsem od představení žádná očekávání, takže zklamaná ze hry nejsem. Ale nejsem ani nadšená. Představení bylo prostě zvláštní. Až moc mi připomínalo film "Město andělů", které, jak jsem si i později ověřila, je skutečně americkou adaptací původně německého filmového dramatu. Možná ale právě znalost tohoto amerického filmu mi pomohla se ve hře orientovat a 'chápat' ji. A možná i z toho důvodu se mi více líbila první polovina představení. Sice hodně abstraktní, nicméně pěkně propracovaná. Z hereckých výkonů vyzdvihuji Davida Punčocháře jako Marca, jinak mě nikdo příliš nezaujal...
(zadáno: 18.12.2013)
Riskovala jsem a na představení se už několik dní dopředu hodně těšila. Znala jsem filmovou předlohu, která mě nadchla a nadšení jsem tedy očekávala i od divadelní verze. A ono se mi tohle všechno nevymstilo! Bylo to perfektní! V hlavní roli Michal Dlouhý, u kterého si sice vždy musím zvyknout na afektovanější herecký projev, ale pak je dokonalý! Dále bych vyzdvihla Zuzanu Onufrákovou, která ztvárnila Marte a vůči své filmové předloze byla přesná! Zaujaly mě i obrovské a zdařilé kulisy. A zvláštní velký palec nahoru si zaslouží i hudba!
(zadáno: 18.12.2013)
NÁDHERA! Obzvlášť trefně toto slovo vystihuje scénické zpracování, které bylo opravdu uchvacující. Sdílet jedno jeviště divadla takového významu s takovými hereckými esy - to byla čest! Z herců bych vyzdvihla Táňu Medveckou, Lucii Žáčkovou a Jana Dolanského (jeho opravdové slzy na konci představení byly jen poslední perlou na šňůře jedinečných zážitků, kterou hra navlékala za své téměř tříhodinové trvání). Nicméně výkony všech herců byly jednoduše koncert. Program představení je vyveden ve zlaté barvě. A tato hra, v provedení činohry Národního divadla, je opravdovým klenotem!
(zadáno: 18.12.2013)
75 - 80 %. Na karban mě běžně neužije, ale tuto partičku karet jsem si vlastně užila. První polovina představení je sice vláčnější, ale druhá už nedá divákovi vydechnout - tu smíchy, tu napětím... V hlavní roli Michal Dlouhý. Na jeho herecký projev si vždy musím chvíli zvykat, ale pak jsem z něj stejně unešená. Nicméně jeho herečtí kolegové za ním nijak nezaostávají a i oni podávají skvělé výkony. Ovšem právě za ten pomalejší až rozpačitý rozjezd uděluji hře o trochu nižší hodnocení...
(zadáno: 18.12.2013)
Na představení je znát touha jeho tvůrců a současně herců se bavit. Marek Taclík i Jakub Prachař odvádějí skvělý výkon, navíc mají své tenisové předlohy opravdu nastudované. Hře nebo zápasu, jak chcete, sluší malinké prostory A studia Rubín, pro prkna větších divadelních prostor by toto až dětinské řádění dvou (tří) herců bylo až nedůstojné. Pobavila jsem se (nad tanečními choreografiemi, nad doktorem J. Prachaře, strýčkem M. Taclíka), jsem ráda, že jsem představení viděla, ale jedno zhlédnutí mi stačí a nemám nutkání jej vyhledat znovu.

Další stránky hodnocení: << < 7 8 9 10 11 12 >