Denisa H.

98 %. To musím vidět znovu! Nejen proto, že jsem nedoplnila sbírku programů, ale samozřejmě pro hru samotnou. Je to vymazlené představení, zejm. po stránce scénáře a dramaturgie s těsným závěsem režie a herectví. Obsah hry je sám o sobě dost mrazivý, o to mrazivější ale je, že mnohé ve hře nejen řečené je zase/stále aktuální. Stěží jsem zadržovala slzy a mnohdy právě i jen z uvědomění si, že se historie - v jakési obměně - opakuje...
Z herců jsou J. Hána, P. Tenorová či J. Smutná tradičně skvělí, ale trochu překvapivě mě zaujali i M. Vykus a M. Kačmarčík (který to má u mě jak na houpačce).

Jedná se o představení velmi silného obsahu, umocněného tím, že brutalita války i toho, co následovalo, se odehrává mezi spolužáky, kamarády, byť může být tato třída jen symbolem celé společnosti. Přestože má samotná hra jen málo pod 3 hodiny, nedala mi příležitost si její délku uvědomit v jakékoli negativní souvislosti. I díky hereckým výkonům (vyzdvihla bych zejm. L. Daňhela jako Zikmunta a O. Jiráčka coby Valka) a nápadité režii jsem byla celou dobu vtažena do děje. Ne vždy to bylo příjemné, neboť brutální scény jsou zobrazeny velmi věrohodně.
Doporučila bych minisérii Válečná generace.

Viz blog. (více v článku na blogu)

Velmi silný text! Paní M. Steinmasslová je v roli excelentní a zdárně jí sekunduje J. Nerudová. A ač nepatří k mým oblíbeným herečkám, už potřetí mě M. Zoubková přesvědčila o svých jedinečných kvalitách. Text a herecké výkony je to hlavní, z čeho inscenace těží.
Sice mám rezervu 20 % do plného hodnocení, nicméně zmíním jen tu největší výtku, kterou bych měla, a to obsazení A. Petráše do role malého Charlese - těch 37 let mu nejde uvěřit, a tak vedle MZ vypadal jak zajíček, přestože mezi jejich postavami byl rozdíl jen 7 let. Rušilo mě to a nevím, na kolik bylo nutné dodržet věk z předlohy.

To bylo dlouuuuhý... První čtvrtina hry mě ještě bavila, přestože jsem úplně nepřišla na chuť ztvárnění. Od scénky - mimochodem výborné - s francouzštinou už to však šlo s mým zájmem o hru z kopce... Když jsem si zvykla na zvláštní způsob výpravy, byl ten tam a... Do svého konce ztratil jednotu. Ani bych v tom neviděla záměr, jako spíš neumět navázat, či gradovat. Délka představení je pak o to úmornější. O přestávce pár diváků odešlo, což mě předtím nikdy nenapadlo, že mohu v DD být svědkem. A ono se jim vlastně ani moc nedivím...
J. Plesl výborný a hlavní důvod, proč jsem zůstala do konce.

65 %. Ne že by nedokázali v Míru využít celou plochu jeviště, ale tak velký prostor nakonec inscenaci trochu škodí. Hutná atmosféra tím poněkud řídne. Mezi herci/postavami a diváky stále stojí určitá zeď, přes kterou se vše do hlediště neprosouká, ale to se - věřím - zlepší postupem času a s větším počtem repríz (hodnoceno po 2. uvedení) :-) Herecky velmi dobré, zejména mě zaujala K. Vainarová.

Dlouho jsem z divadla neodcházela tak nadšená hereckými výkony jako právě dnes z Interview s J. Pleslem a V. Khek Kubařovou! Famózní herectví! Možná můj údiv nad nimi občas způsobil, že jsem se dostatečně nevěnovala obsahu jejich rozhovoru, ale při čtení programu ke mně vše dorazilo, hihi :-) Zajímavé... Rozhodně jsem se ani na chvíli nenudila, protože jestli se někdy někde objevilo hlušší místo, bavila jsem se alespoň sledováním herců, kteří hráli celým tělem, tváří tím rozhodně nevyjímaje!

75 %. Když jsem šla od šatny, slyšela jsem pána nadšeně říkat: "Mně se líbí, jak si to v Celetné vždy udělají jinak, tak nějak po svém!" A neb s ním souhlasím, dovolila jsem si ho právě citovat. Velmi zábavná 1. část mě sice trochu zaskočila, ale ne nijak ve zlém. O to víc dala vyniknout tragickému konci. Vzpomněla jsem si při tom na Cyrana, kterého v DvC vystavěli podobně. Zkrácení mě zarazilo jen v anotaci, ale při samotné hře mi nevadilo - naopak, k celkovému pojetí Kašparem sedlo. A skutečnost, že představitelé R&J jsou v reálném životě manželi, inscenaci dodávala zvláštní a krásný punc.

Drama, které si díky kiksu v ten nejnevhodnější okamžik připsalo na repríze v Plzni i přívlastek, řekla bych, absurdní... :-D Ale právě proto si možná představení budu pamatovat o to lépe. A taky z důvodu tradičně výborných hereckých výkonů, Z. Truplová opravdu exceluje. Ještě mě zaujal J. Kaluža. Moje vůbec první setkání s Divokou kachnou tak dopadlo velmi příjemným dojmem z představení, byť jeho téma příjemné a natož veselé není...

Možná za to mohla má únava, možná prostor - viděno na plzeňském festivalu - ale přes skvělé herecké výkony bych hru zařadila k tomu slabšímu, co DD nabízí. Občas bych třeba krátila, ne vše bylo nutné vysvětlovat - divák pochopil i bez toho. I téma bylo uchopeno tak nějak... neurčitě.
Nejvíc mě zaujali P. Šimčík a M. Issová. A scéna je parádní. Jen ten příběh mi zcela nesedl, ale třeba se mi jednou poštěstí vidět hru znovu a v lepším rozpoložení a procenta pak poletí nahoru :-)

85 %. Ne příliš výjimečný text, zahraný ovšem výjimečně skvěle! E. Maximová mi svým bezchybným výkonem, kdy dokázala emoce vystřídat během zlomků vteřin, vyrazila dech. Jeviště ČK je sice poměrně malé, ale pro jednoho herce může být velké až až. E. Maximová ho dokázala využít maximálně a vůbec se na něm neztrácela. Tedy pokud to postava Nataši zrovna nepotřebovala, schovat se... Ještě jednou - vynikající herectví tak mladé herečky!

Zajímavý kousek. Viděno pod metronomem a venkovní prostředí tomu dodávalo zas jiný punc. Na druhou stranu taky občas bohužel přispělo k tomu, že bylo hercům hůř rozumět nebo je vůbec slyšet. Velmi dobré herecké výkony. Nápadité.

65 - 70 %. Vidět předtím Rozmarné léto je téměř nutností. Pro zorientování v jednotlivých scénkách velmi dobré, pro porovnávání už o něco horší. Chybí tomu poetičnost, onen příjemný humor a hlavně ten krásný jazyk. Některé přídavky jsou ale více než vydařené, zejména závěrečné akvabely nebo přidané vystoupení kouzelníka Arnoštka s Annou. Za můj oblíbený trik s "roztrhaným" papírem dávám samostatných 5 %.

95 %. S návštěvou jsem váhala, stejně jako loni s Cikánským boxerem, kterého Burani tehdy přivezli do Prahy. A jsem ráda, že jsem ani tentokrát nepodlehla lenosti, spolehla se na minulou zkušenost a šla. Stejně jako Cikánský boxer to byl totiž jedinečný zážitek, byť úplně jiný. Bylo to krásné a kouzelné. Obava z neporozumění znakovaných částí se ukázala jako zcela lichá, protože právě propojení světa slyšících s neslyšících bylo geniálně zpracované! A. Vaculčiaková byla skvělá, stejně jako včera v Něžné. Ostatní také. Moc dobře jsem se bavila! :-)

Představení, které pro mě bylo zážitkem a něčím jiným, novým, co jsem v tradičním divadle dosud příliš často neviděla. Zajímavě řešená scéna, dramaturgie, výborně padnoucí hudba. A skvělá A. Vaculčiaková.

85 %. Díky floutkovské tváři s drzým výrazem je M. König v roli miláčka dost uvěřitelný. Těží ze svého vzhledu,ale to jeho postava ostatně taky. Svým herectvím pak dotahuje křivost tohohle mladíka téměř k dokonalosti. V rolích žen, které podlehly, mě nejvíce zaujaly L. Zahradnická a A. Štréblová. Zajímavým režijním nápadem je vyprávění příběhu skrze mladého paparazzi fotografa. Jako by se tím uzavřel kruh parazitování na jiných - Duroy využíval nevinné ženy, aby i on patřil ke smetánce, a mladý fotograf si svou cestu nahoru zas dláždil vytrvalým pronásledováním a zaznamenáváním jeho soukromí.

85-90 % Včera jsem zhlédla (poněkolikáté) Hráče v MDP, takže pro srovnávání jsem je měla v živé paměti. Nejvíc jsem byla zvědavá na rozdíl ve stopáži zhruba 30 min. Pochopila jsem záhy - v KSA upustili od všemožných legrácek a vyprávěli Gogola. Hra měla tempo, spád, ráz. A ačkoliv jsem večer předtím brečela smíchy, když M. Dlouhý vypadl z okna, když M. Písařík měnil polohu, když zkrátka herci blbli, vůbec mi to v pojetí KSA nechybělo. A nakonec se mi to přeci jen líbilo víc, ač laťka byla vysoko. Bylo to takové... jak to říct... poctivější. Spolehli se sami na sebe a na Gogola a - vyšlo to!

V orientaci v pojetí klasiky SKUTRem mi hodně pomohla znalost nedosažitelné verze ve Stavovském divadle. Díky tomu jsem se mohla nechat unášet opět nenapodobitelným vizuálem jmenovaných tvůrců. První půlka připadala mému spoluosazenstvu zdlouhavá - já se kochala a ani chvilku nenudila. Mrzí mě ale závěr hry - nepřipadal mi tak úderný, nezasáhl. Holt to srovnání se SD... Zaujalo mě pojetí jednotlivých charakterů. Vynikající P. Tesař, takového jsem ho dosud na jevišti neznala, P. Neškudla, K. Sedláčková a P. Jeništa. Zkrátka verze, kdy je dobré znát předlohu a pak hru na sebe nechat působit...

Na představení jsem šla na poslední chvíli jako záskok, nestihla jsem se tedy připravit, respektive naladit. A zřejmě se to podepsalo na mém zážitku, který "nebyl nic moc". Tato hra mě zkrátka příliš nezaujala, včetně výkonů herců. Vybavím si jen F. Čapku a T. Červinku, který mě po Domu bez Boha zas konečně bavil.

Když přede mnou někdo zmíní "Dabing Street", jako první se mi vybaví vynikající M. Myšička. Zprvu veselá a vtipná hra, ale úsměv postupně tuhne na rtech.
Výborně do detailů propracovaná scéna.

Silný zážitek umocněný scénou, respektive tím, kde a jak sedí diváci. I tak mi dlouho trvalo nechat se strhnout. Na mé repríze na mě J. Štěpnička působil poněkud unaveně, tak možná i to ovlivnilo můj celkový dojem. J. Pidrmanová, kterou jsem předtím v podstatě neznala (jen z televize), mě překvapila.

Mezi 70 a 80 %. Z Noci jsem byla ze začátku mírně rozpačitá, ale nakonec si mě získala. Zato Pacient mě chytl hned a to hlavně díky M. Rumlovi v roli Hitlera... Vždy si vzpomenu na Lexu z Comebacku a pokaždé musím kroutit hlavou, co ten jeho představitel -
tedy M. Ruml - všechno dokáže zahrát! Výborný mladý talent.

85 %. Že dané oblasti nerozumím, nevyhledávám ji, ještě neznamená, že na ni nemohu vyrazit do divadla. A že z něj musím odcházet zklamaná až otrávená. Ne, přesně naopak, Sudí A Studia Rubín a nebo právě Červená budiž toho příkladem. Hra si mou pozornost získala během pár prvních minut a neztratila ji do konce. Myslím, že hodně se o to zasloužilo nepřesycení inscenace příliš velkým množstvím filozofie. Je jí tam akorát, co lze vnímat a hlavně o řečeném stihnout i přemýšlet. A samozřejmě, největší zásluhy má M. Etzler. M. Kraus drobně pokulhává, maličko mě jeho výkon rušil...

Už ke konci první poloviny jsem měla problém s udržením pozornosti a především koncentrace. Hodně dlouhé představení, hodně se mluví. Ze zadní řady jsem vizuálně měla problém rozeznat jednotlivé bohyně... Moc pěkná scéna! Ráda bych někdy zašla znovu, ale pokaždé, když se představení objeví na hostovačce v Praze, mě na druhou stranu odrazuje již dopředu vyčerpání. Velmi náročný divadelní kus! (Předlohu jsem nečetla.)

Výborné zpracování! Možná dlouhé, ale rozhodně ne zdlouhavé. To, co herci, zejména M. Isteník na jevišti předvádějí, je - chce se až říct neuvěřitelné. M. Isteník je pan Herec a tímto to jen znovu potvrzuje. Dává ze sebe 150 %, za což ho - aspoň na dnešní repríze - diváci ocenili aplausem ve stoje. Brava! Z dalších jeho kolegů mě zaujali V. Lazorčáková a zejména J. Meduna. Dále představení disponuje krásně řešenou scénou. A hudbou, kterou minimálně z poloviny obstarávájí herci naživo přímo na jevišti. Ještě jednou - výborné! 95 %