Denisa H.

Nejde než začít hlubokou poklonou před výkonem V. Korytářové v hlavní roli! Tento nečekaný tah - obsadit do role Vlasty Buriana ženu - se režiséru Dianiškovi opravdu povedl, i když konečný výběr herečky zde sehrává opravdu ne nevýraznou roli. Hra je hodně svižná a scény se velmi rychle střídají (na mě možná celkově až moc), takže mi po nějaké době od zhlédnutí, myslím, zbudou vzpomínky hlavně na V. Korytářovou. Ony ty jednotlivé scény nejsou ani moc zapamatovatelné, nevybavuji si žádnou, která by vyčnívala... Snad jen to, jak rychle se dokáží herci v ostatních rolích převtělovat z postavy do postavy, jak si scény zrovna žádají...

Od rána mě bolela hlava, takže uznávám, že jsem nebyla v nejlepším naladění. Proto tak relativně nízké hodnocení, ač budu hlavně chválit.
Zas mě překvapilo, co je v USA možné... Herci to nicméně odehráli znamenitě, zejm. zde několikrát vychvalovaní J. Böhm a I. Machalová či P. Halíček. Herci se nemají kam schovat, nic nemůžou ošidit - diváci sedí totiž možná až nepříjemně blízko. O scénografii se zde nedá moc mluvit, na tu se nápady šetřilo. Vše se soustředí na ztvárnění celého příběhu v jen 80ti min. Povedlo se. I čas. prolínání dává smysl tak, že se divák neztrácí.

98 %. To musím vidět znovu! Nejen proto, že jsem nedoplnila sbírku programů, ale samozřejmě pro hru samotnou. Je to vymazlené představení, zejm. po stránce scénáře a dramaturgie s těsným závěsem režie a herectví. Obsah hry je sám o sobě dost mrazivý, o to mrazivější ale je, že mnohé ve hře nejen řečené je zase/stále aktuální. Stěží jsem zadržovala slzy a mnohdy právě i jen z uvědomění si, že se historie - v jakési obměně - opakuje...
Z herců jsou J. Hána, P. Tenorová či J. Smutná tradičně skvělí, ale trochu překvapivě mě zaujali i M. Vykus a M. Kačmarčík (který to má u mě jak na houpačce).

Asi mi po sérii dlouhých představení (Bratři Karamazovi, Andělé v Americe...) chyběla nějaká ta minuta, kdy by se představení více zahloubalo do jednotlivých postav (nebo aspoň těch nejhlavnějších) a do příběhu. První polovina byla hrozný kalup a nedovolila mi se do hry ponořit. V druhé části jsem si asi na tempo už zvykla a i se místy nechala vtáhnout. Největší podíl na mém pozitivním hodnocení ale má scéna, hudba, projekce, kostýmy... I tak jsem se ale těšila na něco víc, než se mi nakonec dostalo a mrzí mě to :-(

75 %. Nečekala jsem, že to bude zprvu taková legrace. 2. polovina tomu ovšem zatla ťipec. Donutila i přemýšlet, proč režisér z hl. postav učinil bezdomovce. Jistá paralela by tu byla, vždyť co je drží při životě? Co je jejich smyslem žití nebo spíš přežívání, když je kdekdo zbije, nemají co jíst, co pít, trápí je nemoce? K čemu se upínají? Na co oni čekají? Až je spasí nějaký God-ot?PERFEKTNÍ HERECKÉ VÝKONY!!! Herci na sebe skvěle reagovali, věděli, co si k sobě mohou dovolit-dokázali se špičkovat, ale i podržet.Chválím za připravené improvizace i za ty opravdu na jevišti "právě teď" vzniklé.

Viděno ze záznamu (při kterém jsem usla). Představení, které podle mě dost balancuje na hraně nudy a absurdní komedie. Občas ukročilo, ale spíše se drželo na straně zábavy. Na mě ovšem až moc dlouhé. Výkony herců byly tradičně výborné.

Viděno na festivalu Za dveřmi.
Další parádní "jednohubka" (po Bratrstvu kočičí pracky). Pro dětský doprovod rodičů asi ne úplně vhodné, zejména pokud jde o slovník, ale na druhou stranu se vlastně jedná o výstražné varování, že na internetu fakt není bezpečno... A obecně, že není radno podceňovat jakékoli nebezpečí, i když jde třeba o "urban legends".
Skvělý humor, kterým se tvůrci nebojí střílet do všech stran (ač na covid téma už jsem se trochu ošívala, protože je toho zkrátka moc). A ústřední trio naprosto výborné! Ráda uvidím znovu.
Lepších 85 %.

65 - 68 %. V pozitivním slova smyslu mě překvapilo, že se jedná o hru českého autora. Líbila se mi jeho jazykohra i rozklíčovávání toho, co se stalo; proč je Eugen vyšetřován. Místy to na mě sice působilo účelově a vyumělkovaně, přesto převažuje pocit obdivu nad autorovou prací.
Herecké výkony jsou skvělé, ač ten I. Uhlířové je o kategorii výš.
Co podle mého nejvíce škodilo inscenaci, bylo roztáčení scény, které mě opravdu hodně rušilo,a často i hudební a zvukový podkres... Souhlasím s tím, že by hře slušela komornější scéna. A líbilo by se mi koukat na inscenaci shora...

85 %. Že dané oblasti nerozumím, nevyhledávám ji, ještě neznamená, že na ni nemohu vyrazit do divadla. A že z něj musím odcházet zklamaná až otrávená. Ne, přesně naopak, Sudí A Studia Rubín a nebo právě Červená budiž toho příkladem. Hra si mou pozornost získala během pár prvních minut a neztratila ji do konce. Myslím, že hodně se o to zasloužilo nepřesycení inscenace příliš velkým množstvím filozofie. Je jí tam akorát, co lze vnímat a hlavně o řečeném stihnout i přemýšlet. A samozřejmě, největší zásluhy má M. Etzler. M. Kraus drobně pokulhává, maličko mě jeho výkon rušil...

75 %. Ulevilo se mi, že představení nebylo nijak oplzlé a vulgární, byť sprostých slov padalo mraky. Bylo to vtipné, pobavily i méně či více skryté vtípky na představitele jednotlivých rolí. První polovina neměla takový spád, zato druhá část "jela bomby" od první minuty svého začátku. Všichni hráli s obřím nasazením, které nejlépe zúročil ve svém projevu R. Ferro! Skvělý byl i A. Čuba, a pak všichni ostatní :-)

65 %. Je to milé, vtipné, ale Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoční povídka to prostě není (srovnávání jsem se při sledování nemohla vyhnout)... :-) Mrzí mě, že Vasil Fridrich neměl tolik prostoru.

95 % inscenaci, ale 1000 (tisíc) % Matouši Rumlovi! Jako Chaplin je geniální a jeho napodobování Chaplina jsem se nemohla nabažit.
Z jeho kolegů na jevišti mě více zaujal ještě P. Bucháček jako Henry.
Tři hodiny zdají se sice být dlouhá stopáž, nicméně nudit jsem se nestihla. Snad jsem se jen přistihla při přemýšlení, zda bude přestávka nebo ne.
Inscenace je vtipná i smutná, veselá i vážná a její závěr krásný, že mi skoro slza ukápla. Moc ráda bych si představení někdy zopakovala, je úžasné! Doporučuji všemi 20!

Má nízká očekávání byla natolik přebita, že z euforie mám cukání lupnout tam 100 %. Tak dobré to ale nebylo, byť nemám nic konkrétního k vytknutí (snad jen občasné a mírné tlačení na pilu vtipnosti za každou cenu). Naopak vím, co rozhodně a bez váhání vyzdvihnout - nebo spíš koho: A. Čubu! On tyto typy zkrátka umí, je zde patrná jistá podobnost (aspoň pohybová :-D) s jeho postavou z Pensionu pro svobodné pány v KSA. Musím mu vyjádřit obdiv o to větší, když se člověk podívá do programu Míru a vidí, že Ralpha hraje třeba i 5 večerů za sebou...
Škoda, že hru nezvládnu vidět znovu (jsem z Prahy).

Hodně velké zklamání! Film miluju, takže muzikál neměl lehkou výchozí pozici, ale i tak to bylo velmi slabé, bohužel. Nejvíce uškodilo představení špatné nazvučení, kdy hercům nebylo přes živý orchestr chvílemi vůbec rozumět, zejména v 1. půlce. Očekávala jsem také lepší synchronizaci company - působili na mě, že se každý naučil choreografii samostatně a až na pódiu se poprvé sešli pohromadě...
Nebýt písní 7 divů světa, Goodbye a sóla Brendy Strong, dám bez mrknutí oka i jen procent 40... Z herců stojí za zmínku akorát M. Stránský. M. Harich naopak moc šťastnou volbou do role Franka nebyl...

Je to především příběh, který tolik zasáhne. A více než vynikající výkon Filipa Tellera. Přesto mě nějakým způsobem hra nedokázala úplně zcela pohltit... Ale ty okamžiky, kdy jsem se buď ocitla v boxerském ringu nebo koncentračním táboře - tedy když jsem tam skutečně byla a neposlouchala jen vyprávění - ty byly velmi, velmi silné!

Představení ilustrovalo Camusův text - někdy doslova, někdy spíše nadhazovalo další myšlenku, která se mohla z vět vyklubat... Vizuálně je hra velmi zdařilá. A herci i přes relativně malý prostor, které jim styl dramatizace ponechává, hrají více než výmluvně. Nejvíce mě zaujal S. Majer, přestože ve mně běžně vzbuzuje vinou svého příliš živelného a občas až animálního projevu spíše strach. Kromě něj bych ráda vyzdvihla i nápad s projekcí hrdinových vzpomínek. Adaptace "Cizince" je opravdu velmi podařenou inscenací, jejíž návštěvu mohu jen doporučit. Zaujmou nejen herci, ale i scéna jako taková.

Další řeznická hra zabývající se sexualitou. A dle mého soudu mnohem povedenější, byť za to z velké části může Daniel Krejčík -
obdivuhodný výkon. P. Horváthová a K. Rímský mu jsou skvělými sekundanty. Představení, které vás rozhodně nenechá chladnými a pouhými pozorovateli, protože vás velmi záhy strhne k přemýšlení, čímž pádem jste součástí hry, byť do ní aktivně nezasahujete...

Herci si představení sami vymysleli, vytvořili jej na základě improvizací, dřeli na něm rok. A teď si ho užívají! Je cítit, že do něj dali obrovský kus sebe. Že jen neinterpretují něčí text, myšlenku někoho třetího, ale svoje vlastní. Nemuseli svůj pohled na problém montovat na názor jiného, prostě ho mohli vyjádřit hned... Skvělá zábava, ale i mrazivý pohled do drsné tváře našich životů. Ale především bravurní herecké výkony; zvlášť bych vyzdvihla Petru Hřebíčkovou, Michala Dlouhého a zejména díky závěru Kristýnu Frejovou.
Nenechte si ujít ;-)

Neubráním se srovnání se Cyranem z ND - největší rozdíly plynou z překladu, protože zatímco Vrchlického (ND) je vznešený, Pokorného (DvC) spíše moderní a vyprávěný současným jazykem. Herci, resp. tvůrci pak tomu přizpůsobili i svou interpretaci a výraz. První polovina je navíc velmi odlehčená a ač jsem měla připravený kapesníček na utírání slz dojetím, využila jsem jej spíše na slzy smíchu. Hra zvážněla až ve své druhé části, kdy při jedné scéně dokonce nastalo v sále naprosté ticho. Vyzdvihla bych výkony M. Hofmanna, J. Čvančarové a J. Jankovského (viděno v lednu 2015).

Něco mezi 60 a 70 %. K obsazení M. Dlouhého do takové role jsem byla mírně skeptická - bála jsem se jeho tendence přehrávat. Stejně tolik jsem ale byla i zvědavá. A obavy naštěstí byly liché - hrál výborně! Stejně tak ostatní herci. Zaujalo mě řešení scény - pár latí a co se dá z nich všechno vykouzlit :-) Největším minusem i pro mě byla válečná scéna.

Když kamarádka o hře vždy vyprávěla a zasnívala se u D. Prachaře, myslela jsem, že to přehání. Jak by vždy mohla zavřít oči a jen ho poslouchat, vizuálu netřeba. Nevěřila jsem jí to. A jak jsem nakonec dopadla já? Snad každého dalšího na jevišti jsem, sotva otevřel pusu, v duchu umlčovala 'Mlč. Mlč! Nech mluvit Prachaře!' A pak, když se rozveršoval on... slast... Natáhnout se v měkké posteli nebo na sluncem vyhřátý trávník, zadívat se na hvězdnou oblohu a po pár slovech zavřít oči a... poslouchat... Zaposlouchat se do těch rýmů Cyrana pronášených ústy Davida Prachaře...... Nádherné... Snové...

Překvapivě dobré! Ačkoli na začátku mi z Montfleuryho trošku zatrnulo, protože jsem se lekla, že v takovém stylu a duchu se ponese celé představení... Naštěstí ne!
Zaujala mě scéna a hudba, ale ze všeho nejvíc D. Bambas! O moc pozadu ve svých výkonech za ním nezaostali ani L. Fischerová a O. Kraus, kterého jsem viděla teprve ve 2. roli a opět nezklamal.
Musím se akorát bohužel přidat k dojmu zde přede mnou zmíněnému, že ani na mě závěr nedolehl tak, jak bych očekávala a jak jsem u Cyrana "zvyklá". Nicméně nápad se zacyklením tuto šmouhu na kráse aspoň trochu kompenzoval.

Když přede mnou někdo zmíní "Dabing Street", jako první se mi vybaví vynikající M. Myšička. Zprvu veselá a vtipná hra, ale úsměv postupně tuhne na rtech.
Výborně do detailů propracovaná scéna.

Sranda dobrá, divák se směje vesměs celou dobu. Ale možná je toho všeho až moc...

Ke všem postavám jsem měla odtažitý vztah a vlastně mi připadalo, že ho měla i hra samotná. Přemýšlela jsem, čím to bylo, ale právě hra, její poslední replika, mi dala odpověď.
Pro mě náročnější téma, i tak jsem byla hrou pohlcena a zcela nenuceně jsem se nevzdala ji vnímat a prožívat. Jsem zvědavá na dramaturgický úvod...
Herecky je to bravurní, scénicky jakbysmet.