Profil uživatele

Denisa H.

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Pavla Haflantová: 10 % (52)
Jan Pařízek: 11 % (168)
Lukáš Dubský: 11 % (153)
Veronika Boušová: 11 % (55)
Helena Grégrová: 12 % (180)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 5.6.2017)
Slabých 60 %. Tato hra mě příliš neoslovila, snad jen pár dobrých nápadů...
(zadáno: 19.6.2016)
Hra oplývá nádherně řešenou scénou a výbornými hereckými výkony nejen ústředního tria. Zejména J. Hána v hlavní charakterní roli potěší.
Text románu je ponechán ve verších a tím má hra ještě větší kouzlo, umocňované již zmíněnými krásnými kulisami. Tvůrci si dále hrají se světly, prostorem či zvukem, aby vytvořili perfektní divadelní kus... A to se jim daří. I přesto - nebo možná právě proto - že se místy dopouštějí odvážnějších kroků jako je např. použití moderní hudby. Ale právě to je - alespoň pro mě - tou pomyslnou třešničkou na dortu.
Jedná se o vypiplané představení; určitě doporučuji!
(zadáno: 25.11.2019)
Nečekala jsem, že se mi hra bude tak líbit. Magické. Byly tam sice pasáže, které bych vidět nemusela, ale dle předlohy tam patří, tak se dají odpustit... Naopak mi chybělo představení vedlejších postav a zejm. u některých bych podle programu čekala jejich větší úlohu.
Vyzdvihnout musím scénu a hl. V. Javoříka a D. Bambase! Javoříkovi jsem toho 10ti-letého kluka tak věřila, že mě vždy překvapilo, jak hlubokým hlasem promlouval (vybavuje se mi Viktor aneb Dítka u moci). A Bambase jsem nenáviděla. Teda ne Bambase, biskupa, jehož hrál!! Tak byl výborný, až mi splývají v 1, a tak to má být...
(zadáno: 31.3.2019)
První část mě uhranula. Asi převážně scénou, ale nedokázala jsem odtrhnout zrak a mysl neměla potřebu toulat se jinde. V druhé části jsem se sice taky soustředila, přesto jsem se už poněkud v ději ztrácela. Jako celek to pro mě byl mírně nadprůměrný zážitek s dokonalou scénografií (kamion se mi rozhodně neokoukal) a opravdu vynikajícím S. Rašilovem! Bezprostřední dojmy mi našeptávají, že to chci vidět ještě jednou - první část kvůli scéně, druhou že bych mohla třeba více pochopit... (Viděno odpolední představení.)
(zadáno: 18.12.2013)
Na představení je znát touha jeho tvůrců a současně herců se bavit. Marek Taclík i Jakub Prachař odvádějí skvělý výkon, navíc mají své tenisové předlohy opravdu nastudované. Hře nebo zápasu, jak chcete, sluší malinké prostory A studia Rubín, pro prkna větších divadelních prostor by toto až dětinské řádění dvou (tří) herců bylo až nedůstojné. Pobavila jsem se (nad tanečními choreografiemi, nad doktorem J. Prachaře, strýčkem M. Taclíka), jsem ráda, že jsem představení viděla, ale jedno zhlédnutí mi stačí a nemám nutkání jej vyhledat znovu.
(zadáno: 23.8.2018)
To byl koncert!!! Ne herecký, ale pěvecký a hudební obecně teda rozhodně! M. Kluch je fakt fenomenální, ale i J. Korn, P. Pálek a R. Tomeš byli skvělí.
Dějová linka opravdu slouží spíš jako hrubý provázek pro navlékání jedné hudební perly vedle druhé, ale pokud s tímto "předsudkem" do divadla vyrazíte, zklamaní z návštěvy nebudete. I přesto, že herecky představení pokulhává, kostýmy a kulisy nejsou moc výrazné a ani choreografie není nijak objevná.
75 %
P.S.: Už si vyhlížím nějaký ten koncertík skupiny Queenie ;-)
(zadáno: 27.4.2016)
Žonglování, silová akrobacie, pole dance, balet, divadlo, humor, vtip, drama, poetika, filozofie, nápad, akrobacie, tanec, stínohra...
To vše tam bylo. Chvílemi jsem se smála, chvílemi seděla v úžasu. Bratři v tri(c)ku jsou zkrátka záruku kvalitně a pěkně stráveného času. Obzvlášť doporučuji jejich Plovárnu.
(zadáno: 1.6.2018)
Monolog M. Hanuše byl tou zajímavější polovinou představení. Druhou jsem snad ani úplně nepochopila, rozhodně byla zdlouhavější :-D
P.S. Se mi skoro nechce až věřit, že "Back to Black" zpíval J. Vondráček - úplně skvělé to bylo! O.O O.O
(zadáno: 23.11.2018)
Když jsem hru viděla poprvé, po první půlce jsem opravdu hodně uvažovala, že na druhou část ani čekat nebudu a půjdu domů. Vůbec se mi to nelíbilo a ač nejsem puritán, množství vulgarit mi vadilo. Zůstala jsem ale a můj celkový dojem se naštěstí po přestávce prudce zvedl. Dokonce natolik, že jsem hru zhlédla ještě jednou, dala jí další šanci a dopadlo to lépe (už jsem věděla, do čeho jdu).
(zadáno: 13.1.2020)
Nápadité, moderní, přesto klasické, ale především výborně odehrané.
(zadáno: 8.1.2016)
Moc jsem se na toto téma těšila a jsem ráda, že jsem nebyla zklamaná. Je zde plejáda skvělých scének, z nichž bych jmenovala tu s J. Plodkovou jako zestárlou herečkou, s P. Čtvrtníčkem líčícím vystřízlivění z mladických snů začínajících herců, s V. Vašákem mluvícím o hereckém srdíčku a konečně mého favorita - I. Luptáka, kterak si sundavá několik vrstev masek, aby, když se dostane ke své skutečné tváří, jeviště potemnělo... Pro mě to nejlepší po Požitkářích. 95 %.
(zadáno: 1.1.2022)
Velmi silná inscenace už od úvodní scény, kdy mi na těle vyskákala husí kůže. Dávala předzvěst tomu, co diváka čeká. Knižní předlohu neznám. A po zhlédnutí divadelní adaptace ani znát nechci, takhle mi ten zážitek bohatě stačil. Tvůrčímu týmu v tomto ohledu věřím (i podle ohlasů těch diváků, kteří knihu četli). Souhlasím se zdejšími chvalozpěvy na L. Andělovou, pro mě nejlepší ženský herecký výkon "sezóny". A bohužel souhlasím také s tím, že k dokonalému zážitku, který bych si ráda z divadla odnesla, tomu ale něco chybělo...
(zadáno: 26.1.2018)
Říkala jsem si, jaký to je poměrně odvážný krok, uvést hru s takovou tématikou... MDP ovšem nešlápla vedle a jedná se o velmi dobře zpracované představení, na čemž určitě bude mít lví podíl kvalitní předloha (byť jsem ji nečetla). Na nemoc je nahlíženo z příjemného nadhledu, a proto divák po představení neodchází zdeptán, ale kupodivu příjemně naladěn a možná i s úsměvem na tváři.
Herci jsou skvělí do jednoho!
Kdo jste dosud váhali, zajděte, Happy End si vaši návštěvu zaslouží ;-)
(zadáno: 3.11.2019)
Slabších 70 %. Jestli to měla být komedie, tak tam toho k smíchu moc nebylo (a asi být mělo). Jestli to mělo být hlavně drama, tak se mě tedy příliš nedotklo. Celé mi to připadalo takové mírně nemastné neslané, ač potenciál ve hře cítit je. A je vidět i v hereckém nasazení, hlavně v M. Tkačíkové a V. Johaníkovi. Scéna též nebyla špatná, nebo hudba. Čekala jsem něco jiného, naléhavějšího.
(zadáno: 14.2.2020)
Ale to není vtipné! Nechápu, čemu se obecenstvo tak řehtalo... (Ale jo, taky mi to párkrát ujelo.)
Je to tedy síla! Všemožné formy násilí soubor zpracoval s velkou nápaditostí a přidanou hodnotou. A  oddání se herců a hereček rolím je obdivuhodné a stojí za zvláštní pozornost. Hudba vše skvěle podtrhuje a umocňuje, některé světelné efekty zas dokreslovaly určitou absurdnost situací a vzorců chování.
Závěrečná pasáž byla perfektní a nejmrazivější!
(zadáno: 27.5.2023)
Čistě ženské obsazení v představeních nevyhledávám, ale občas udělám výjimku a zatím jsem vždy byla nakonec spokojená. Nejinak tomu bylo i u Holek jako květ. Ohromné plus inscenace už je jen její text. K téměř dokonalosti jej následně dovádějí E. Balzerová, I. Pazderková a M. Šoposká. Všechny byly skvělé, ale obzvláště mě překvapila I. Pazderková. Ve Studiu DVA jsou vstupenky drahé, ale investice do návštěvy této inscenace se rozhodně vyplatila! A to mě zpočátku nesedla M. Šoposká nebo vyprávění postavy E. Balzerové o návštěvě sexshopu, a druhá půlka mi možná připadala krapet zdlouhavější... Žádný výrazný šrám to ale na celku nedělá :-)
(zadáno: 10.11.2017)
65 %. Přiznávám, že toto nebyl zcela můj šálek. Největší dojem, který přetrvává, je ten, že představení chtělo ukázat, co všechno se kdo naučil, co umí... Pochopit význam toho kterého obrazu/výstupu občas trvalo - a ani ne tolik na myšlení, jako skutečně na čas. Přesto najít v tom všem mumraji dějovou linku nebylo vůbec těžké, což oceňuji; myslím, že právě tam byla nejvíc znát činoherní režie.
Prvotní úžas mě bohužel poměrně brzy opustil a již se nevrátil. Humor byl vytrvalejší a opravdu povedený. Speciální procenta putují DD za odvahu se do takového projektu pustit. A všem za nasazení!
(zadáno: 9.4.2017)
85 %. Marek Marka umí... Terminus je naprosto vynikající hra. Autor hry v ní vypiloval to, co v H&R Lee začal. Nejen ve stavbě příběhu a stylu vyprávění jsou styčné body, ale též v kadenci textu. Občas se herci trochu předběhli a přeříkávali se, ale tempo je místy skoro vražedné. Divák nesmí ani na chvíli vypnout, protože i pár vteřin nepozornosti a příběh je o tolik dál... Být pohlcen a myšlenkami neutíkat však není žádný problém.
Není vhodné pro slabší povahy...
Napadá mě ještě přirovnání k Deštivým dnům s R. Krajčem a D. Švehlíkem.
(zadáno: 6.4.2019)
Tak to byla jízda a především vynikajícího D. Buše. Za závěrečný kankán před ním smekám... Hra má zajímavý koncept a tempo. Rozhodně je odvážná - pojetím i některými scénami. Kolik tam zůstalo Dostojevského, těžko říct, případně to aspoň kompenzovalo opakování jeho jména. Líbila se mi scéna, hudba, herecké výkony a určitě ty různé režijní nápady.
(zadáno: 18.12.2013)
75 - 80 %. Na karban mě běžně neužije, ale tuto partičku karet jsem si vlastně užila. První polovina představení je sice vláčnější, ale druhá už nedá divákovi vydechnout - tu smíchy, tu napětím... V hlavní roli Michal Dlouhý. Na jeho herecký projev si vždy musím chvíli zvykat, ale pak jsem z něj stejně unešená. Nicméně jeho herečtí kolegové za ním nijak nezaostávají a i oni podávají skvělé výkony. Ovšem právě za ten pomalejší až rozpačitý rozjezd uděluji hře o trochu nižší hodnocení...
(zadáno: 23.6.2017)
85-90 % Včera jsem zhlédla (poněkolikáté) Hráče v MDP, takže pro srovnávání jsem je měla v živé paměti. Nejvíc jsem byla zvědavá na rozdíl ve stopáži zhruba 30 min. Pochopila jsem záhy - v KSA upustili od všemožných legrácek a vyprávěli Gogola. Hra měla tempo, spád, ráz. A ačkoliv jsem večer předtím brečela smíchy, když M. Dlouhý vypadl z okna, když M. Písařík měnil polohu, když zkrátka herci blbli, vůbec mi to v pojetí KSA nechybělo. A nakonec se mi to přeci jen líbilo víc, ač laťka byla vysoko. Bylo to takové... jak to říct... poctivější. Spolehli se sami na sebe a na Gogola a - vyšlo to!
(zadáno: 30.10.2018)
Po Oněginovi nebo třeba Strýčku Váňovi MDP sáhlo nejen po další ruské klasice, ale opět ji uchopilo bez snahy ji mermomocí aktualizovat - zasadit do současnosti, nechat postavy mluvit jednoduchým jazykem nebo je obléknout do nějakých kostýmových úletů. Naopak, soustředili se spíš na obsah, protože ten je aktuální až až. Pro mě je tahle skutečnost určitě jedním z hlavních kladů inscenace. Dalšími jsou herecké výkony, zejména A. Bilíka a V. Dvořáka. I scéna je výborně a mnohaúčelně řešená. Moc pěkné a podařené představení!
(zadáno: 19.9.2017)
Dlouho jsem z divadla neodcházela tak nadšená hereckými výkony jako právě dnes z Interview s J. Pleslem a V. Khek Kubařovou! Famózní herectví! Možná můj údiv nad nimi občas způsobil, že jsem se dostatečně nevěnovala obsahu jejich rozhovoru, ale při čtení programu ke mně vše dorazilo, hihi :-) Zajímavé... Rozhodně jsem se ani na chvíli nenudila, protože jestli se někdy někde objevilo hlušší místo, bavila jsem se alespoň sledováním herců, kteří hráli celým tělem, tváří tím rozhodně nevyjímaje!
(zadáno: 23.4.2017)
Očekávala jsem více čtení, ale nakonec se dost hrálo - mně to však nevadilo. Příjemné vystoupení jen s pár okamžiky, které mi zcela nesedly...
(zadáno: 10.12.2019)
Zvykám si, že v Míru se při potlesku vstává skoro pravidelně, bez ohledu na kvalitu hry. U Filipa mi to ale zas tolik nevadilo, protože to byla královská a chytrá zábava. Nejlepší ale byly všechny herecké výkony, dlouho jsem nebyla s celým obsazením tolik spokojená. Oceňuji též, že ač se herci několikrát během hry odbourali, nenechali představení padnout... Závěr, respektive většina 2. půlky mi připadala mírně natahovaná, každopádně díky skvělé pointizaci jednotlivých replik představení pořád bavilo.