Denisa H.

65 %. Očekávání zůstala nenaplněna. Ale je to i má chyba, neboť z anotace mi utkvělo spojení "mistrovská komedie" a ještě jsem si ji smíchala s obsahem ostravské hry "Kdo je pan Schmitt?" Ne že by se divák nezasmál, ale na komedii docela málo - hra je dost vážná. A polovinu úsměvů, natož smíchu, si člověk následně skoro až vyčítá.
V komentářích jsou výtky ohledně věku postav oproti předloze... Já ji nečetla, ale to, že jedni Jonesovi jsou o generaci mladší než ti druzí, mi přišlo jako možnost sledovat v 1 chvíli 2 časové linie, vývoj oné "mezní situace"... A že pro ni na věku nezáleží.

Jedna z mála inscenací, která mě přiměla přečíst si předlohu - samozřejmě jsem o '1984' věděla ze školy, ale nikdy jsem román nečetla. A dobře jsem udělala, tehdy by bylo příliš brzy.
Inscenace mě velmi zasáhla, jde fakt o děsivé dílo... K. Krejčí v roli O'Briena byla skvělá! Výborná scéna a režie. Ač je to náročné téma, ráda bych si jeho pojetí Divadlem Petra Bezruče ráda zopakovala...

95 % inscenaci, ale 1000 (tisíc) % Matouši Rumlovi! Jako Chaplin je geniální a jeho napodobování Chaplina jsem se nemohla nabažit.
Z jeho kolegů na jevišti mě více zaujal ještě P. Bucháček jako Henry.
Tři hodiny zdají se sice být dlouhá stopáž, nicméně nudit jsem se nestihla. Snad jsem se jen přistihla při přemýšlení, zda bude přestávka nebo ne.
Inscenace je vtipná i smutná, veselá i vážná a její závěr krásný, že mi skoro slza ukápla. Moc ráda bych si představení někdy zopakovala, je úžasné! Doporučuji všemi 20!

65 - 68 %. V pozitivním slova smyslu mě překvapilo, že se jedná o hru českého autora. Líbila se mi jeho jazykohra i rozklíčovávání toho, co se stalo; proč je Eugen vyšetřován. Místy to na mě sice působilo účelově a vyumělkovaně, přesto převažuje pocit obdivu nad autorovou prací.
Herecké výkony jsou skvělé, ač ten I. Uhlířové je o kategorii výš.
Co podle mého nejvíce škodilo inscenaci, bylo roztáčení scény, které mě opravdu hodně rušilo,a často i hudební a zvukový podkres... Souhlasím s tím, že by hře slušela komornější scéna. A líbilo by se mi koukat na inscenaci shora...

Velmi dobrá "komedie" s ještě lepšími hereckými výkony (které tvoří minimálně polovinu úspěchu inscenace). Rozebrání lidských charakterů a vztahů na základě koupě jednoho neobyčejného obrazu...

Zapomněla jsem anotaci, takže jsem patřila k těm, co přišli na legraci, a ona válka! Ale neodcházím zklamaná, nicméně ani ne výrazněji nadšená. Zkrátka dobré představení s dobrými hereckými výkony, úspornou, ale zcela výstižnou scénou, s dobře budovaným napětím a atmosférou. Závěr překvapil, ale nejsem si jistá, zda v dobrém. No, spíš jako by to byl takový konec nekonec...

Ke všem postavám jsem měla odtažitý vztah a vlastně mi připadalo, že ho měla i hra samotná. Přemýšlela jsem, čím to bylo, ale právě hra, její poslední replika, mi dala odpověď.
Pro mě náročnější téma, i tak jsem byla hrou pohlcena a zcela nenuceně jsem se nevzdala ji vnímat a prožívat. Jsem zvědavá na dramaturgický úvod...
Herecky je to bravurní, scénicky jakbysmet.

75 % (hodnoceno téměř bezprostředně po zhlédnutí): Co mě asi nejvíc zaujalo, byl motiv zimní zahrady, především v kostýmech a zejm. na Dorianu Grayovi. Vzpomněla jsem si díky tomu na Pěnu dní... I samotný Dorian si mě získal, tedy přesněji O. Kraus. Z jeho kolegů pak už asi jen L. Veselý.
Velkou část představení jsem měla pocit převahy formy nad obsahem, ovšem když se síly vyrovnaly, byla hra velmi působivá - pro mě nejvíce v závěru 1. půlky a začátkem 2.
Velmi pěkný nápad a provedení deformace obrazu!
Modernější, ale zajímavé pojetí.
Akt.: S odstupem času musím zvednout hodnocení...

75 %. Vzpomněla jsem si způsobem vyprávění a atmosférou na inscenaci Howie a Rookie Lee (DJKT v Plzni). Prezydentovi ale chybí správná gradace a úplné vyvrcholení. Alespoň já jsem odcházela s pocitem, jako by se mi nedostalo kompletního příběhu, jako by hra byla utnuta před poslední kapitolou. Obsahově tam závěr, a dosti chladný,je, ovšem režijně a dramaturgicky bohužel ne zcela dobře zvládnutý, vypointovaný. Ne tak, abych po konci vydechla užaslé 'no páni' a aby mi vstávaly chlupy hrůzou. Místo toho jsem si říkala 'A jak to tedy úplně dopadlo?' Škoda, potenciál tam byl a herci skvělí!

85 %. Tato hra si nezaslouží tak nízkou návštěvnost! Už jen (= především) výkon Z. Kaliny v hl. roli stojí za vaše zhlédnutí. August v jeho podání je ten nejkrásnější a duší nejčistší snílek, co snad svět poznal. V jak obrovském kontrastu je jeho naivita s okolním rozdivočelým a sobeckým světem... To se inscenaci daří pólovat i vloženými cirkusovými čísly nebo zuřivě barevnými maskami.
Kapitolou sama pro sebe je hraní si s českým jazykem, které vyloudí nejeden úsměv nebo zasmání.
Úžasné a nádherné představení, nebo lépe řečeno příběh jednoho neobyčejného klauna!... <3

Výborná konverzačka v ještě lepším provedení! Ač jsem hru viděla podruhé, bavila jsem se jako při první návštěvě. A to hlavně i díky již naznačeným hereckým výkonům. Zejména J. Dolanský a P. Lněnička válí. A kdyby mi nevadilo častější šumlání R. Zacha a trochu uječenější projev J. Janěkové ml., zvedla bych hodnocení aspoň o 5 %. Za největší pochvalu ale beru asi to, že po představení mě oslovila moje máma, která kulturnímu vyžití obecně moc neholduje, slovy: "Dcero, asi s tebou občas do divadla vyrazím, to bylo výborný!"... :-)

Velmi zdařilá parodie na Hitchcockovy filmy, plná tajuplné, pochmurné atmosféry a suchého humoru.
Výborná hudba a kulisy plus práce s divákovou představivostí (to když kulisa nebo rekvizita zkrátka nebyla k dispozici). Nejlepší na tom všem ale byli herci - J. Plesl se skvěle pitvořil, ač zůstával suše hláškujícícm a vážným angl. gentlemanem, V. Neužil byl svými výstupy občas k popukání (jeho "Jůůů?" mi zní v hlavě doteď :-D) a ostatní (D. Novotný a S. Babčáková)... jakbysmet :-)
O ždibec více se mi ale líbila inscenace v podání brněnského Buranteatru; v hlavě mi utkvěla víc.

Další mozaika DNz, tentokrát na téma zdravotnictví, a pro mě jedna z těch zdařilejších. Vtipná, ironická, i když bohužel občas i nudnější a s hluššími místy.
Bavily mě výstupy J. Ornesta s D. Kaplanovou :-) :-) A hrůzu jsem vždy naopak měla z výstupu S. Majera... V nových alternacích jsem hru zatím neviděla.

P. Juráčka jsem neznala, ale po představení jsem měla nutkání si něco víc o jeho životě přečíst (bohužel jsem tak stále neučinila)... Už jen to mi dává důvod si o hře myslet, že byla (a je) dobrá.
S odstupem času mi zůstaly ve vzpomínkách především působivé obrazy a jakási pochmurná nálada, atmosféra a z hereckých výkonů ten J. Hájka a J. Vyorálka.
Jedna z velmi podařených inscenací Divadla Na zábradlí (potažmo Reduty) a tria Mikulášek-Viceníková-Cpin!

Říkala jsem si, jaký to je poměrně odvážný krok, uvést hru s takovou tématikou... MDP ovšem nešlápla vedle a jedná se o velmi dobře zpracované představení, na čemž určitě bude mít lví podíl kvalitní předloha (byť jsem ji nečetla). Na nemoc je nahlíženo z příjemného nadhledu, a proto divák po představení neodchází zdeptán, ale kupodivu příjemně naladěn a možná i s úsměvem na tváři.
Herci jsou skvělí do jednoho!
Kdo jste dosud váhali, zajděte, Happy End si vaši návštěvu zaslouží ;-)

95 %. Toto představení mě hodně bavilo! Děj, hudba, zvuk, dramaturgie, dialogy (hlášky), choreografie, humor, vizuál... Všechno. Především kolik skvělých nápadů se ve hře objevilo!
Co na tom, že historickými fakty se docela šetří a spíš jde o velkou fikci na základě několika historických událostí. Od toho tu jsou jiné počiny, Vosto5 si hraje. Popis, že jde vlastně o komiks se superhrdinou, je více než trefný.
Kdo váhá, neváhejte a jděte! A vy ostatní taky! :-)

Hledám, jak nejpřesněji popsat můj hlavní dojem z představení... Zaujalo mě, jak bylo opravdové, jak si text vlastně nehraje na žádné vysoké, nebo naopak laciné umění. Tu lacinost myslím ve smyslu takovém, že hra nesklouzla ke klišé nebo víceméně bezdůvodně k happy endu. Přiznávám sice, že jsem tento postup několikrát čekala, každopádně jsem ráda, že se tak nakonec nestalo.
Herecky moc dobré, zejména H. Kusnjerová mě zaujala. Také se mi velmi líbila následná diskuze s M. Steinmasslovou. Sice jsem byla hodně unavená, ovšem jak představení, tak zmíněná diskuse mě dokázaly vtáhnout.

Hra, co mi kápla do noty i do nálady. Nenáročná, ztřeštěná a narozdíl od Naháčů uzavřená (čímž si u mě získává procenta navíc). Není objevná, ale díky hereckým výkonům přesto jedinečná - nejvíce mě bavili R. Ferro a A. Čuba. Výborná legrace, ke které i to občasné přehrávání prostě patřilo a nebylo na škodu, ba naopak.
Na předsilvestrovské repríze jsem měla dojem, že si představení hojně užívají i herci - byli uvolnění, asi i odpočatí a zkrátka plní energie, což se pozitivně odrazilo i v předvedených výkonech.
Skvěle jsem se bavila! :-)

Sice ve hře byla spousta nápadů (maňásci, vypravěči...), které mě zaujaly, ale inscenace jako taková příliš ne. Navíc mi připadala dlouhá, rozhodně delší než sotva 80 minut.

To už je let, co jsem představení viděla... Bylo to tehdy moje první setkání s novým cirkusem a možná i proto jsem měla větší očekávání, než která byla naplněna. Zpětně si lépe vybavím výborný humor a písničku, než akrobatické výstupy. Občas si na představení vzpomenu a že bych zašla ještě jednou, nebo na něco dalšího, jiného... :-)

65 %. Přiznávám, že toto nebyl zcela můj šálek. Největší dojem, který přetrvává, je ten, že představení chtělo ukázat, co všechno se kdo naučil, co umí... Pochopit význam toho kterého obrazu/výstupu občas trvalo - a ani ne tolik na myšlení, jako skutečně na čas. Přesto najít v tom všem mumraji dějovou linku nebylo vůbec těžké, což oceňuji; myslím, že právě tam byla nejvíc znát činoherní režie.
Prvotní úžas mě bohužel poměrně brzy opustil a již se nevrátil. Humor byl vytrvalejší a opravdu povedený. Speciální procenta putují DD za odvahu se do takového projektu pustit. A všem za nasazení!

Opětovně silný zážitek, který mě fascinoval i tím - stejně jako S nadějí, i bez ní a Slyšení - s jakou určitou lehkostí dokáže duo Vůjtek-Krejčí převyprávět, shrnout historii a trefovat se (ukazovat) tentokrát i do vlastních řad... Skvělé použití zdánlivého humoru k odlehčení situace a přitom zachovat všechnu mrazivost... Těžko se mi popisuje, to se musí vidět. Ale připravte se, že i když se budete někdy smát, dobře vám po zhlédnutí nebude...

95 %. Obdivuji, jak se dvojice Vůjtek-Krejčí dokáže chopit tak obsáhlých a náročných témat s určitou lehkostí a srozumitelností. Kabaretní pojetí mi nevadilo, spíš možná občas rušilo - odvádělo pozornost od promlouvaného. Vlastně to bylo zvláštně matoucí, když to, co bylo říkáno, budilo hrůzu, ale JAK to bylo říkáno, vzbuzovalo spíš smích... Každopádně to nic nemění na tom, že ústřední trojice podala dokonalý výkon; zejména M. Cisovský je podle mého geniální herec!

Prachařův přednes životního příběhu Novecenta byl vskutku nádherný! Hltala jsem každé jeho slovo a celou dobu jsem byla naprosto soustředěná. Do jeho vypravování jsem se někdy zabrala natolik, že jsem si příběh dokázala naprosto živě představovat - kolébala jsem se s lodí Virginien na rozbouřeném moři, hleděla na obzor a tam Amerika, nebo se procházela po palubě zaoceánské lodi...
A do toho všeho excelentní hra na piano pana Emila Viklického, kterého někdy doprovodil D. Prachař hrou na saxofon.
Divadýlko navíc nabízí jedinečnou atmosféru, která dá hře ještě lépe vyniknout.

98 %. To musím vidět znovu! Nejen proto, že jsem nedoplnila sbírku programů, ale samozřejmě pro hru samotnou. Je to vymazlené představení, zejm. po stránce scénáře a dramaturgie s těsným závěsem režie a herectví. Obsah hry je sám o sobě dost mrazivý, o to mrazivější ale je, že mnohé ve hře nejen řečené je zase/stále aktuální. Stěží jsem zadržovala slzy a mnohdy právě i jen z uvědomění si, že se historie - v jakési obměně - opakuje...
Z herců jsou J. Hána, P. Tenorová či J. Smutná tradičně skvělí, ale trochu překvapivě mě zaujali i M. Vykus a M. Kačmarčík (který to má u mě jak na houpačce).