Denisa H.

75 %. Nenapadlo by mě, že kdy takový burtonovsky laděný vizuál uvidím na jevišti. Snad jen ta roztomilost, kterou Burtonovy příšerky oplývají, postavám chyběla, naopak se v nich více odrážela děsivost loutek. Tu navíc podtrhávala hudba připomínající flašinet, kejklíře... A kostýmy s maskami!
Závěr byl již divočejší až přestřelenější, nesedl mi. Zde bych uvítala, kdyby kostýmní výtvarníci své fantazii přitáhli trochu otěže... Neoznačuji to vyloženě za mínus, za ten považuji spíš příliš rozvleklý začátek.
Celkový dojem je pozitivní, ačkoli ne zcela jednoznačně. Bylo to prostě "jiné".

Celá Lidská tragikomedie je na první pohled jedna velká haluz, jenže zdání klame. Ono se pod tou šílenou slupkou schovává opravdu tvrdá a hořká pecka. Konfrontuje mladické ideály se skutečným životem. A že snad jen blázen by si mohl myslet, že se mohou splnit... Tragikomedie v doslovném výkladu.

Exceluje Jan Vondráček a sekunduje mu Miroslav Táborský. Za odvahu si zaslouží vyzdvihnout Marek Němec. Ale pokud bych měla někoho skutečně pochválit, tak kostymérku a maskérku/maskéra! Ti totiž předvedli vynikající výkon!

Další výtečný McDonagh, se kterým si výborně v Celetné poradili! Je to vtipné, řekla bych místy i "roztomilé" a především skvěle odehrané. Nejvíce žasnu nad M. Rumlem a bavila mě hodně i M. Prášilová. No a samozřejmě M. Hofmann jako Johnny Pateena Mika! :-D Super jsou i předěly mezi jednotlivými scénami. Doporučuji!

Silný zážitek umocněný sezením v 1.řadě asi 3/4 m od herce,který je zhruba na vaší úrovni.Hlediště je malé,podijko ještě menší.O to intenzivnější prožitek tak dramatických příběhů.
M.Hofmanna jsem znala do té doby jen z TV,netipovala jsem ho na někoho,kdo s přehledem utáhne představení téměř zcela sám.Všechno jsem mu věřila.A ještě výborně hraje na akordeon!
V první půlce občas koutky cukly směrem nahoru,ale v druhé tedy ne-e.Když se na scéně objevila M. Šoposká jako jeho žena,sice nepromluvila ani slovo,jen ležela v posteli a hrála těžce nemocnou,ale já ji kolikrát žrala víc než Hofmanna!

Neubráním se srovnání se Cyranem z ND - největší rozdíly plynou z překladu, protože zatímco Vrchlického (ND) je vznešený, Pokorného (DvC) spíše moderní a vyprávěný současným jazykem. Herci, resp. tvůrci pak tomu přizpůsobili i svou interpretaci a výraz. První polovina je navíc velmi odlehčená a ač jsem měla připravený kapesníček na utírání slz dojetím, využila jsem jej spíše na slzy smíchu. Hra zvážněla až ve své druhé části, kdy při jedné scéně dokonce nastalo v sále naprosté ticho. Vyzdvihla bych výkony M. Hofmanna, J. Čvančarové a J. Jankovského (viděno v lednu 2015).

(Viděno 5 let po derniéře u příležitosti oslav Potměšilových kulatin) Krásná a důstojná oslava, kdy se před Richardem III. nemohl cítit v bezpečí ani divák v první řadě... :-D Nečekala jsem tak kvalitní provedení, ve smyslu příležitosti znovuuvedení hry - byť se pár odlehčených momentů objevilo. Před všemi smekám klobouk! Při děkovačce jsem jen netušila, zda uvedení hry bylo větším dárkem pro oslavence, nebo k slzám dojatého M. Tichého... :-)

Příběh jsem předem neznala, měla jsem jen doporučení. A ta byla oprávněná - J. Potměšil byl výborný, příběh krásný a dojímavý, scéna skromnější, ale postačující. Po přečtení knihy (asi rok od zhlédnutí inscenace) mám zase chuť si toto představení zopakovat a nechat si oči zalít slzami...

Jee, to se mi líbilo! Příjemná oddychovka, na letní večer jak dělaná. Moc hezká scéna, oceňuji nezmodernizování jazyka a ze všeho nejvíc herecké, chvílemi akrobatické výkony. Jak na Vánoce budu chodit na Jak jsem se ztratil, tak v létě zařazuji Rozmarné léto - i to se dá vidět opakovaně.
Jo a výborná přestávka! :-D

Excelentní představení, z něhož mi i po roce běhá tak trochu mráz po zádech. Všichni herci do jednoho podali naprosto skvělé výkony! Burani Prahu zválcovali (viděno v Celetné).

Je to především příběh, který tolik zasáhne. A více než vynikající výkon Filipa Tellera. Přesto mě nějakým způsobem hra nedokázala úplně zcela pohltit... Ale ty okamžiky, kdy jsem se buď ocitla v boxerském ringu nebo koncentračním táboře - tedy když jsem tam skutečně byla a neposlouchala jen vyprávění - ty byly velmi, velmi silné!

Bavilo mě vše okolo - scéna, hudba, kostýmy..., ale to hlavní, děj, ne. První polovina je šíleně rozvleklá a ukecaná, naštěstí druhá ke konci naskytne i trochu toho napětí (i když - jakmile se na scéně objeví zbraň, jsem já napjatá vždy). Z herců nejvíce zaujal Václav Šanda. Možná měl to štěstí, že je spíše vedlejší postavou a víc je mimo scénu než na ní - a tak nemůže příliš žvanit. Jednoznačně - chtělo by to škrtat, škrtat, škrtat a ještě jednou škrtat...

Hra oplývá nádherně řešenou scénou a výbornými hereckými výkony nejen ústředního tria. Zejména J. Hána v hlavní charakterní roli potěší.
Text románu je ponechán ve verších a tím má hra ještě větší kouzlo, umocňované již zmíněnými krásnými kulisami. Tvůrci si dále hrají se světly, prostorem či zvukem, aby vytvořili perfektní divadelní kus... A to se jim daří. I přesto - nebo možná právě proto - že se místy dopouštějí odvážnějších kroků jako je např. použití moderní hudby. Ale právě to je - alespoň pro mě - tou pomyslnou třešničkou na dortu.
Jedná se o vypiplané představení; určitě doporučuji!

Oblomovem dosud nepolíbená, ale možná dobře že tak. Našla bych spoustu mínusů a důvodů, proč bych mohla říct, že se to nepovedlo (určitě překombinovanost a souboj divadelních profesí na úkor diváka v hledišti), ale nějak se nemůžu zbavit dojmu, že se mi to vlastně líbilo... Určitě to zanechalo dojem a občas na hru musím myslet...

Nejhezčí pouliční představení, co jsem dosud viděla a vždy na něj ráda opakovaně chodím (i jeden výjezd máme na kontě... O:-)).

Žonglování, silová akrobacie, pole dance, balet, divadlo, humor, vtip, drama, poetika, filozofie, nápad, akrobacie, tanec, stínohra...
To vše tam bylo. Chvílemi jsem se smála, chvílemi seděla v úžasu. Bratři v tri(c)ku jsou zkrátka záruku kvalitně a pěkně stráveného času. Obzvlášť doporučuji jejich Plovárnu.

Více na blogu (mimo i-divadlo), viz odkaz v profilu. Pro zájemce.

Místo mezi mými top inscenacemi si ZJ sice nezíská, i tak jsem se však hodně a dobře bavila veskrze černou komedií. Zaujala mě zápletka, hlášky, jednotlivé postavy, ale hlavně - herecké výkony. Přikláním se k názoru, že se jedná o sázku na jistotu - žádné experimentování, vše je řečeno přímo, příp. jasně naznačeno; známí herci, komedie... Ale vyplatilo se. Ostatně, vážnými tématy se zabývá spousta jiných inscenací, ale zvládnout dobře i tak náročný žánr, kterým komedie bezesporu je, není vůbec snadné. A stejně jako není všechno zlato, co se třpytí, není ani komedie vždy pouhou komedií...

Prosím, než na představení zajdete, zjistěte si, o čem je. Ať nedopadnete jako ty dvě dámy, co se během celého představení hloupě smály a kazily tím dojem divákům, ale především jako by se tím vysmívaly hercům na jevišti... Sice je ve hře několik vtipných momentů, jinak je to ovšem hutnou atmosférou naditá inscenace. Vše se odehrává v poměrně jednoduchých, zato účelných kulisách. A dopisování veršů na ně je jeden z nejlepších režisérských nápadů. K vrcholům pro mě také patří závěrečná halucinace Verlaina, u níž mám problém udržet oči suché... Obdivuhodné výkony M. Rumla a zejména P. Mikesky!

Tak za prvé mi vadilo "přehrávání" J. Zadražila. Sice tak hrál snad pokaždé, co jsem ho někde na divadle viděla, ale stále si na tento jeho styl nemohu zvyknout. Za druhé mě velmi záhy omrzely zpívané části nebo ty se několikrát opakující. Obsah ustoupil formě a ještě se někde schoval, jen občas vykoukl zpoza rohu. Byl sice zážitek sedět uprostřed toho všeho hmyzího hemžení, i to však nestačilo. A osobně jsem čekala víc té akrobacie a nového cirkusu, když jsem viděla všechny ty provazy, tyče a podobně...

Zábavný způsob, jak aspoň malinko přiblížit divákům pár českých spisovatelů. Je to hravé, melodie i písničky chytlavé, nápadité a zkrátka dobré :-)

To je TAK NÁDHERNÝ pocit! Oprostit se od všech starostí? Vymanit se z každodenního stresu? Zapomenout na realitu. A místo toho se dívat na ten zamračený, šedý svět kolem nás dětskýma očima. Hle - ty barvy, ta radost, to světlo!
Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoční povídka je fantastická terapie - doslova útěk do světa fantazie. Do míst, kam nás náš dospělý život pouští už tak málo; nutí nás myslet si, že na to není čas? Nenechávejme si od něj nic takového nalhávat. Však i v této uspěchané době nám činí radost udělat něco někomu takříkajíc na truc - inu, konejme tak občas i životu samému.

Velmi dobrá souhra obou hlavních protagonistů. Uteklo to rychle, ačkoli pár pomalu plynoucích chvil se našlo. Příjemný oddych.

Hra pokládala otázky, ale k odpovědím se neměla. Abych o nich přemýšlela sama, to mě ani nelákalo - kvůli tomu, jak byla hra stavěna... Přehrávání T. Červinky mě iritovalo. Anotace lákala úplně na něco jiného, než divák (nebo aspoň já) nakonec dostal...