Denisa H.

NÁDHERA! Obzvlášť trefně toto slovo vystihuje scénické zpracování, které bylo opravdu uchvacující. Sdílet jedno jeviště divadla takového významu s takovými hereckými esy - to byla čest! Z herců bych vyzdvihla Táňu Medveckou, Lucii Žáčkovou a Jana Dolanského (jeho opravdové slzy na konci představení byly jen poslední perlou na šňůře jedinečných zážitků, kterou hra navlékala za své téměř tříhodinové trvání). Nicméně výkony všech herců byly jednoduše koncert. Program představení je vyveden ve zlaté barvě. A tato hra, v provedení činohry Národního divadla, je opravdovým klenotem!

75 - 80 %. Na karban mě běžně neužije, ale tuto partičku karet jsem si vlastně užila. První polovina představení je sice vláčnější, ale druhá už nedá divákovi vydechnout - tu smíchy, tu napětím... V hlavní roli Michal Dlouhý. Na jeho herecký projev si vždy musím chvíli zvykat, ale pak jsem z něj stejně unešená. Nicméně jeho herečtí kolegové za ním nijak nezaostávají a i oni podávají skvělé výkony. Ovšem právě za ten pomalejší až rozpačitý rozjezd uděluji hře o trochu nižší hodnocení...

Na představení je znát touha jeho tvůrců a současně herců se bavit. Marek Taclík i Jakub Prachař odvádějí skvělý výkon, navíc mají své tenisové předlohy opravdu nastudované. Hře nebo zápasu, jak chcete, sluší malinké prostory A studia Rubín, pro prkna větších divadelních prostor by toto až dětinské řádění dvou (tří) herců bylo až nedůstojné. Pobavila jsem se (nad tanečními choreografiemi, nad doktorem J. Prachaře, strýčkem M. Taclíka), jsem ráda, že jsem představení viděla, ale jedno zhlédnutí mi stačí a nemám nutkání jej vyhledat znovu.

V dnešní uspěchané době víc než kdy jindy platí, že "čas jsou peníze". Z tohoto důvodu se proto jedná o velice moderní představení. Všech 37 her rodáka ze Stratfordu nad Avonou je vtěsnáno do pouhých 120 minut, což určitě šetří jak peníze, tak i čas. Navíc se divák skvěle pobaví a odreaguje a na rozdíl od běžných fastfoodů zde spíš nějaké kalorie až deka shodí než nabere, jak se neustále musí smát. Výborné herecké výkony pánů herců Táborského, Vondráčka i Matejky!

O to neveselejší hra, o co větší máte osobní zkušenosti s nadměrným poživatelem alkoholu v někom vám blízkém...

Pojato trochu jako groteska, nicméně po naprosté většině zasmání se následuje okamžité zamrazení. Alkohol ničí.
Herecky je prostor ještě se vytříbit, zatím herci hledají tu správnou polohu (hodnoceno po 2. premiéře hry). Kulisy jednoduché, o to zajímavěji a víceúčelově využité. Výborně padnoucí hudba, která dokresluje bezútěšnou situaci.

Několik rovin, které se mezi sebou proplétají, ale nezamotávají. Rozpačitý začátek, vtipný střed a velmi intenzivní a silný závěr! Tvůrci skvěle využili prostor, který jim půda DNz nabízí, a hra je velice příjemně komorní. Vynikaly zejména herečky, ale to spíše kvůli tomu, že M. Pechlátovi scénář nepředepisoval tak velkou úlohu.
Zajímavé hraní si s časem, dějovými linkami, postavami.
Opravdové.
Zkrátka všechny 4 palce nahoru, uznalé pokývnutí hlavou následované hlubokou poklonou a završené smeknutím pokrývky hlavy se slovy "Bravo!"...

Inscenace, ze které se pro mě stala srdeční záležitost, ač 100 % si nezaslouží (dávám 85 %). První polovina zmatená - mnoho postav na malém prostoru; ovšem druhá půlka dá vyniknout jednotlivcům (zejména Igoru Chmelovi, Magdaléně Sidonové a Táně Medvecké) a hra má spád. "Škoda", že proto část po přestávce tak rychle uteče. Hra má hořký nádech, ale neztrácí na vtipu - tu situačním, tu slovním. Zaujme i hudba a mě baví i přestavování kulis přímo před zraky diváků, v rámci hry. Jedno zhlédnutí nestačí - už jen z důvodu zorientovat se v postavách z/v úvodu hry.
Každou reprízou lepší a lepší! :-)

Viz blog... (více v článku na blogu)