Denisa H.

55 %. Tohle byl spíše film než divadlo. Možná mi tenhle dojem na celém představení nesedl za všeho nejvíc.
Svižné momenty (a zas tolik jich nebylo...) se střídaly s těmi "ukecanými", kdy tvůrci chtěli diváky zahltit až přespříliš informacemi. Hra přetékala spoustou narážek, ve kterých se dle mého ani nešlo zorientovat. Nehledě na to, že inscenace tak byla dlouhá. Naštěstí se mohla opřít o kvalitní herce jako J. Štěpničku, J. Dolanského, I. Bareše či M. Šplechtovou.
Rozhodně si nemyslím, že měla hra špatný scénář, byl v něm obrovský potenciál. Jen divadlo nebylo dle mého vhodné médium...

Měla jsem ze zpracování trochu obavy, ale nakonec se ukázaly jako zcela liché. Já se tak nasmála! Duo Prachař-Pavelka? Neměli chybu! Svým, snad i improvizovaným, blbnutím dodali hře ještě více šmrncu. A snad kdyby hra místy nudila, oni dali na vleklejší pasáže zapomenout...
Nicméně nebyli sami - takový M. Donutil si se svým Buškem náramně vyhrál a nafoukaného statkáře vystřihl postojem, gesty i tónem hlasu.
Nebudu psát, že představení bylo výborné. Nevím... Každopádně pro mě bylo moc příjemným překvapením. Připadalo mi takové... čisté; nijak nevyumělkované.

Veronika Kubařová byla Výborná! Ve "Rváčovi" a nyní i v "Důkazu" hravě strčila všechny ostatní herce do kapsy! Vtipná scéna, vypjatá, vážná, romantická, prostě jakákoliv a ona ji zvládla levou zadní. Baví mě a to jako že hodně! :-)

Ve hře byla spousta textu, vlastně nezavřeli herci pusu, ale vůůůbec mi to nevadilo - moc dobře odehrané, všemi. Navíc inscenace nepostrádala vtip, o který se nejvíce staral M. Písařík.

Lepších 75 %. Zajímavá hra o zradě v dlouholetém přátelství...
Nejzajímavější ji ale asi činí to, že je vyprávěna odzadu. Většinu doby by ovšem představení fungovalo i vnímáno jako líčené chronologicky dopředu. Právě toto se mi na hře hodně líbilo.
I z důvodu provázanosti na skutečný a soukromý život protagonistů se jedná o pozoruhodné obsazení.
A konečně mohu říct, že se mi O. Sokol líbil herecky. Dokonce mě překvapil, jak si poradil s vypjatými scénami.
Vyšla mu opět skvěle i režie, je opravdu nápaditý. Jeho rukopis (a lze brát téměř doslova :-P) je v inscenaci rozhodně znát.

Těžko se mi chce věřit,že za Ujetou rukou stojí stejní pánové jako za Osiřelým západem nebo Panem Polštářem...
Příběh je dostatečně absurdní až ujetý, ale styl vyprávění je značně rozvleklý. Potenciál černého humoru se utápí v moři nudy, které jen občas zbrázdí podařený vtip. Nejzábavnější postavou je recepční Mervyn M. Fingera, který jediný dokáže rozesmát a vytrhnout diváka z dřímot. S odstupem za sebou nechává i takové herecké eso, jakým je M. Taclík. O. Sokola jako herce nemám ráda, navíc jsem se předem obávala trapnosti jeho převleku a maskování za černocha, ale ani jedno se nevyplnilo.

Záleží, jak moc člověk přijde na chuť specifickému humoru hraničícího u některých postav více či méně s trapností.
Představení by mělo být označeno titulkem "Inspirováno skutečnými událostmi", protože opravdu vychází z pracovního života. Situace jsou akorát zbaveny zbytečné kaše okolo a jdou přímo k jádru všemožných vzorců chování a typů zaměstnanců, které z našich zaměstnání známe.
Králem jeviště je pro mě J. Hána. Znám ho spíše jako uhlazeného elegána s vždy padnoucím oblekem či uniformou a ve tváři téměř s poker face. A najednou takový odvaz a takový slizoun!

95 %. Herecký koncert všech zúčastněných. Nejen díky tomu to byl tak intenzivní zážitek, který se mi podařilo vidět víc než jednou (totiž dvakrát :-D).

68 %. Když jsem tehdy hru viděla, zůstaly do konce jen první 3 řady... 'Šedá sedmdesátá' byly zajímavou inscenací. Nemohu říct, že by se mi vyloženě líbila (ale taky rozhodně ne, že nelíbila!). Přívlastek "zajímavá" mi přijde zkrátka nejvýstižnější. Obzvlášť co se týče zpracování.
Narodila jsem se o dekádu později, než se děj hry odehrával, a mé první vzpomínky sahají ještě o dekádu dál. Ne všechny narážky jsem tedy asi odtušila správně, i tak si troufám říct, že většinu ano. Navíc ne vše se vztahovalo jen na tehdejší dobu, něco nám Čechům prostě nikdo nikdy asi jen tak neodpáře...

Představení ilustrovalo Camusův text - někdy doslova, někdy spíše nadhazovalo další myšlenku, která se mohla z vět vyklubat... Vizuálně je hra velmi zdařilá. A herci i přes relativně malý prostor, které jim styl dramatizace ponechává, hrají více než výmluvně. Nejvíce mě zaujal S. Majer, přestože ve mně běžně vzbuzuje vinou svého příliš živelného a občas až animálního projevu spíše strach. Kromě něj bych ráda vyzdvihla i nápad s projekcí hrdinových vzpomínek. Adaptace "Cizince" je opravdu velmi podařenou inscenací, jejíž návštěvu mohu jen doporučit. Zaujmou nejen herci, ale i scéna jako taková.

Ne vždy platí, že opakovaný vtip není vtipem. Ač se několikrát dokola omílal doslova jeden a ten samý "vtípek" nebo se tatáž myšlenka zpracovala pěti různými způsoby, pokaždé se hledištěm rozlehl smích obecenstva. Možná jednotlivé střípky postrádaly smysl a logiku, ovšem dohromady vytvářely ucelený obraz o stavu společnosti. Hra vynikala nápaditost - od kostýmů, paruk a účesů, přes účelové strohé kulisy, až k samotným stylům "vyprávění". Velmi často inscenace připomínala grotesku. Byť vizuálně vše působilo šedě a zašle, představení jako takové bylo živé.

75 %. "Kabaret Kafka" mě opět donutil zamyslet se,jestli bych si předtím,než si téměř bezhlavě koupím lístek,neměla napřed o hře zjistit víc než jen obsazení.Protože když jsem před představením zhlédla videoukázky,zděsila jsem se, na co to večer jdu...
Nakonec jsem svého nákupu nelitovala. Nejednalo se o klasické představení,bylo tak trochu bláznivé,přestřelené až absurdní,podivné...Vážné.Ale pobavilo, aniž by uráželo nebo zůstalo nepochopeno.Na první pohled mohlo působit možná i parodicky,nicméně opak byl pravdou. Kafkův dopis otci o 45 str.byl přednášen maximálně citlivě a herci procítěně.

Tento způsob repertoáru zdá se mi poněkud náročný... Před výkonem K.Dobrého skládám tu nejhlubší poklonu! Což o to,naučit se text napsaný sice ne jednoduchým jazykem, ale dokázat ho TAKHLE PRODAT?! Famózní! Běhal mi z něj mráz po zádech a chvílemi jsem se chtěla vyplížit ze svého místa a někam se před ním schovat.Ty jeho pohledy do řad diváků. Každého si snad minimálně 5x za večer prohlédl, zapíchl se mu očima do nejniternějšího nitra. A pak se začal běsivě smát. A náhle plakal... Neskutečné. K tomu ten neustálý strach, kdy z toho davu si opričník vybere třeba zrovna vás. Nebo člověka vedle...

75 %. Nečekala jsem, že to bude zprvu taková legrace. 2. polovina tomu ovšem zatla ťipec. Donutila i přemýšlet, proč režisér z hl. postav učinil bezdomovce. Jistá paralela by tu byla, vždyť co je drží při životě? Co je jejich smyslem žití nebo spíš přežívání, když je kdekdo zbije, nemají co jíst, co pít, trápí je nemoce? K čemu se upínají? Na co oni čekají? Až je spasí nějaký God-ot?PERFEKTNÍ HERECKÉ VÝKONY!!! Herci na sebe skvěle reagovali, věděli, co si k sobě mohou dovolit-dokázali se špičkovat, ale i podržet.Chválím za připravené improvizace i za ty opravdu na jevišti "právě teď" vzniklé.

Netradiční představení - hra víceméně beze slov. A přitom detektivní gangsterka, žánr film-noir... Ale bavilo mě to, experiment se vydařil. Navíc název nemohl být výstižnější, při sledování se honily hlavou myšlenky 'To jsem blázen, co to má znamenat?!...' a že musel režisér Havelka upadnout na hlavu a herci se svalili přes něj. Prostě šílené a absurdní :-D
A bláznivé to asi muselo být i v zákulisí, neboť herci se neustále objevovali v jiných kostýmech jako jiné postavy. Až mohlo být matoucí, jak málo se jich objevilo na děkovačce... :-)

Byla jsem na derniéře značně rozladěná z chování diváků, absolutně nepasujícího do divadelních prostor, do hodnocení to ale nepromítám...
Bylo to dloooooooooooooooouhý :-( Ale za těch několik repríz si stačili herci se svými postavami vyhrát, takže jim lépe padli a tím pádem i hru o něco více oživili. A aspoň na derniéře jsme se dočkali, když na generálce nebo prvních opakováních ne - "A přece se točí!" :-) M. Mejzlík podával standardní výkon, bavil I. Lupták. Líbily se mi kostýmy.

88 %. Je "Kdo je tady ředitel?" naprosto geniální představení? - No ANO, ovšem že ANO!
Líbilo se? - ANO, samozřejmě!
Byla to sranda? - Hahaaa, že se ptáte! ANO!
Doporučila bys ho? - Ježiši! Jistě že ANO!
A co Dlouhý, válel? - ANO! Rozhodně ANO!

Když se kladou ty správné otázky, není zas tak těžké vše odkývat. Takhle dobře jsem se dlouho nenasmála! M. Dlouhý je jednoznačnou hvězdou jeviště, skvěle sem pasuje i jeho přehnaná teatrálnost! Je vidět, že ho role baví.

P.S. Už jsem psala, že M. Dlouhý zcela válí a kraluje? (No ANO, vím, že ANO, psala :-P)

Když kamarádka o hře vždy vyprávěla a zasnívala se u D. Prachaře, myslela jsem, že to přehání. Jak by vždy mohla zavřít oči a jen ho poslouchat, vizuálu netřeba. Nevěřila jsem jí to. A jak jsem nakonec dopadla já? Snad každého dalšího na jevišti jsem, sotva otevřel pusu, v duchu umlčovala 'Mlč. Mlč! Nech mluvit Prachaře!' A pak, když se rozveršoval on... slast... Natáhnout se v měkké posteli nebo na sluncem vyhřátý trávník, zadívat se na hvězdnou oblohu a po pár slovech zavřít oči a... poslouchat... Zaposlouchat se do těch rýmů Cyrana pronášených ústy Davida Prachaře...... Nádherné... Snové...

Tehdy, před 4 roky jsem si zapsala: Tak jsem právě asi objevila hru, kterou, když budu citovat z Havlovy Asanace, pochopím zřejmě až po padesáté repríze. Otázkou však je, zda dalších 49 repríz chci absolvovat... :-D Cantos byl slabý odvar!!!
Ale vidět na jevišti více než po roce opět hrát Jiřího Ornesta bylo nádherné. A podle závěrečné děkovačky nevím, kdo z toho měl nakonec větší radost - pan Ornest jen zářil!! :-)

William (Liška): Podržíte mi ten byt? Do zítra. (:-D :-D kdo viděl, pochopil, proč to bylo tak vtipné...)

"Jsem sice novej, ale fakt nejsem úplně blbej!" Milovala jsem výstup L. Hampla :-). V podstatě jsem časem chodila (- viděla jsem totiž inscenaci minimálně 10x...) hlavně kvůli výše uvedené replice a roli 1. inspektora. Výborná ve své roli byla i K. Beranová. Líbil se mi zpěv N. Řehořové. Obdivovala jsem pana Ornesta a K. Beranovou za to množství někdy krkolomnějšího textu, který si zapamatovali a uměli zcela přirozeným způsobem přednést.

Bylo to divný, rozhodně ne můj šálek kávy. Přiznávám bez mučení - zřejmě jsem to nepochopila, klouzala jsem jen tak po povrchu. Nejhorší bylo, že se mi více zahloubat ani nechtělo. Nicméně pasáž s návštěvníkem promítaným na plátno mě bavila. A k plusům samozřejmě přihazuji i K. Rodena - vidět ho a ještě takto zblízka byl zážitek.
Byla to holt hra pro jiný typ diváků :-)

Paralela s končícím původním vedením byla zřejmá a vůbec ne ke škodě věci, naopak. S. Majer mě opět svým živelným projevem děsil, ale tentokrát v pozitivním slova smyslu. Moc mě bavila již zesnulá K. Beranová jako Charlotte :-) Zajímavou osobou byla postava Firse, které se ujala S. Tomšovská, inspicientka to DNz, a která byla další výraznou spojnicí mezi hrou a probíhající změnou ve vedení divadla... Modernější pojetí nevadilo, naopak pobavilo.

Hra možná nezaujala jazykem ani stylem vyprávění,ale zasáhla svým tématem.K max.přesvědčivosti obyčejného příběhu o neobyčejné cestě za životem však přispíval výkon I.Luptáka.Jeho projev byl velmi civilní a díky tomu,že s diváky udržoval téměř neustálý oční kontakt,byla Johanova zpověď o to osobnější.Vše umocnilo vyřešení scény,kdy i diváci jakoby tvořili mohutnou zeď,přes níž se Johan nemůže dostat.Ale je to jen on,kdo sám sebe vězní a kdo si tím upírá to nejcennější,co stále má-život.Symbolické vystoupení ze čtverce bílých dlaždic proto považuji za ten nejkrásnější a hlavně nejlepší konec.

Viz hodnocení u Palace verze.

55 %. Trochu víc jsem se ztratila v poselství inscenace... Unikalo mi celou dobu... Kostýmy super, scéna jakbysmet (však Cpin...), nápad se vzpomínkami herců dobrý (a od nich i odvážné a milé, podělit se s diváky o své soukromí), ovšem celek výjimečně pro mě nic moc.
A opakovaný vtip (režijní nápad) přestává být vtipem (originálem) ;-)

Viděno u bývalého Stalinova pomníku a to dodalo monodramatu originální punc a atmosféru. M. Balcar byl výborný a s přehledem tenhle počin utáhl. Navíc skvěle reagoval na kolemjdoucí, ti se nestačili divit :-)