Chybová zpráva

  • Deprecated function: Function ereg() is deprecated ve funkci include() (řádek: 236 v souboru /www/doc/www.i-divadlo.cz/www/pages/uziv_detail.php).
  • Deprecated function: Function ereg() is deprecated ve funkci include() (řádek: 236 v souboru /www/doc/www.i-divadlo.cz/www/pages/uziv_detail.php).
  • Deprecated function: Function ereg() is deprecated ve funkci include() (řádek: 236 v souboru /www/doc/www.i-divadlo.cz/www/pages/uziv_detail.php).

Profil uživatele

Denisa H.

Když mi 600 znaků nestačí... :-)
http://divadelni-toulky.blog.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 10 % (138)
Pavla Haflantová: 10 % (43)
Lukáš Dubský: 11 % (114)
Veronika Boušová: 11 % (55)
Helena Grégrová: 12 % (143)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 3 4 5 6 7 8 9 10 11 > >>

(zadáno: 25.11.2019)
Nečekala jsem, že se mi hra bude tak líbit. Magické. Byly tam sice pasáže, které bych vidět nemusela, ale dle předlohy tam patří, tak se dají odpustit... Naopak mi chybělo představení vedlejších postav a zejm. u některých bych podle programu čekala jejich větší úlohu.
Vyzdvihnout musím scénu a hl. V. Javoříka a D. Bambase! Javoříkovi jsem toho 10ti-letého kluka tak věřila, že mě vždy překvapilo, jak hlubokým hlasem promlouval (vybavuje se mi Viktor aneb Dítka u moci). A Bambase jsem nenáviděla. Teda ne Bambase, biskupa, jehož hrál!! Tak byl výborný, až mi splývají v 1, a tak to má být...
(zadáno: 13.1.2020)
Nápadité, moderní, přesto klasické, ale především výborně odehrané.
(zadáno: 13.1.2020)
Než jsem si přečetla program, chtěla jsem dát 60 %. Jenže po jeho přečtení mi do sebe všechno o něco více zapadá a to si myslím, že i tak se jedná o hodně čitelnou skutří hru. Proč dáma v černém, proč milostné trojúhelníky, proč tolik mužské vzájemné náklonnosti, to vše dává ještě o ždibec větší smysl a já si říkám, jak výborné, promyšlené a procítěné představení jsem vlastně viděla. Herecky zaujme samozřejmě též, některé přednesy sonetů jsem úplně hltala, a za perfektní považuji (pozor spoiler) umírací scénu postavy, kterou ztvárnila M. Poulová :-D
(zadáno: 21.1.2020)
Výjimečně hodnotím kladněji, než se mi představení skutečně líbilo a než mě dokázalo zasáhnout (neboť víc než jiné představení si tohle hodnocení krátit nezaslouží). Není jeho chybou, že jsem se nedovedla napojit, v tom mi bránila spíš má únava než třeba špatný text či herecké výkony. Téma je to silné a velmi zajímavě uchopené, kdy se zcela srozumitelně prolínají dvě časové roviny a dohromady utváří ucelený obraz jedné rodiny. A herecké výkony hodnotit negativně rozhodně nejde, protože ty byly vysoce perfektní a zvláště mě zaujaly mně dosud neznámé T. Terberová a J. Kotrbatá.
(zadáno: 22.2.2020)
- "A jak jsi to všechno dokázal?"
- "Prostě se mi chtělo."
Od Dianišky (a spol.) další moc hezky zpracovaný skutečný životní osud. Stejně jako v Transkách nechybí černý humor, ale vyvážený určitou tragédií. Moderní prvky a vtipy neškodí. J. Albrecht zvládá svou roli s neuvěřitelnou jistotou nejen v pohybu. Výborná je také T. Dočkalová.
Trošku slabších 80 %.
(zadáno: 22.3.2020)
Hodně těžko se mi hodnotí; už je to doba, co jsem představení viděla a stále si nejsem jistá (--> chci vidět ještě jednou!)... Celou první půlku jsem si zvykala, na co to vlastně koukám, v pozitivním slova smyslu jsem nevěřila vlastním očím a uším. A doteď jsem paf z P. Konáše, zejména proto, že jsem ho pár dní předtím viděla v úplně jiné poloze v "Neviditelném". Jinak paf jsem opět z T. Havlínka, byl fantastický!!! Za velké vyzdvihnutí stojí hudba, je nádherná. A maska P. Tenorové - klobouk dolů teda... Bohužel souhlasím s názory, že rozvíjení tolik vedlejších postav hře spíše ubírá...
(zadáno: 26.6.2020)
85 %. Společně s tím, jak jsem zapomněla, že na představení jdu, jsem samozřejmě zapomněla i o čem to je. Byla jsem tedy překvapená, že se děj vlastně odehrával na chatu...
Byla to síla a věřím, že hodně, hodně ze života. Bohužel. Ani nemusí dítěti zemřít jeden z rodičů, aby se v reálu vzájemně tak odcizili, ale našli k sobě cestu právě na internetu...
Ohromným kladem jsou výkony herců, zejména L. Kotrbová podává neuvěřitelně uvěřitelný a opravdický výkon!
(zadáno: 15.7.2020)
Po vynucené pauze nám byla inscenace představována režisérem trochu nesměle, ale jak se ukázalo, bylo to zbytečné podceňování. J. Jankovského mám moc ráda a zas mě utvrdil, že je skvělý herec. Jeho podání Utrpení mladého Werthera bylo procítěné a naprosto profesionální. Škoda, že s přestěhováním do Vodárenské věže přišlo představení o své kulisy a taky o lepší sezení (sál je bez elevace). Vizuální zážitek nám byl částečně kompenzován následnou prohlídkou samotné věže a vyhlídkou z jejích ochozů. Parádní zakončení divadelní sezóny 2019/2020!
(zadáno: 26.6.2013)
O to neveselejší hra, o co větší máte osobní zkušenosti s nadměrným poživatelem alkoholu v někom vám blízkém...

Pojato trochu jako groteska, nicméně po naprosté většině zasmání se následuje okamžité zamrazení. Alkohol ničí.
Herecky je prostor ještě se vytříbit, zatím herci hledají tu správnou polohu (hodnoceno po 2. premiéře hry). Kulisy jednoduché, o to zajímavěji a víceúčelově využité. Výborně padnoucí hudba, která dokresluje bezútěšnou situaci.
(zadáno: 18.12.2013)
Yasmina Reza - "Bůh masakru", "3 verze života". Ač se názvy tak liší, děje a hlavně postavy už tolik ne - ty jsou jak přes kopírák. Možná mi tato podobnost i ubrala na zážitku, neboť jsem šla na 2 různé hry a dostalo se mi jedné, s určitými obměnami. Nicméně nemohu hře upřít humor a představení kvalitní herecké výkony (ač fakt, že se hra ještě tolik neuváděla, byla na účinkujících znát). Vyzdvihuji zejména J. Janěkovou ml., která svoji profesionalitou strčila všechny ostatní do kapsy, zejména pak svého životního partnera I. Chmelu. Toho zachraňuje vynikající šanson.
(zadáno: 17.9.2017)
Možná za to mohla má únava, možná prostor - viděno na plzeňském festivalu - ale přes skvělé herecké výkony bych hru zařadila k tomu slabšímu, co DD nabízí. Občas bych třeba krátila, ne vše bylo nutné vysvětlovat - divák pochopil i bez toho. I téma bylo uchopeno tak nějak... neurčitě.
Nejvíc mě zaujali P. Šimčík a M. Issová. A scéna je parádní. Jen ten příběh mi zcela nesedl, ale třeba se mi jednou poštěstí vidět hru znovu a v lepším rozpoložení a procenta pak poletí nahoru :-)
(zadáno: 8.1.2016)
V MDP bývají hry hravé a spíš veselé, ale tohle představení je přesný opak. Tak vážnou inscenaci jsem zde asi ještě neviděla. O to více zaujmou výkony V. Fridricha a J. Vlasáka v hlavních rolích, protože v takové poloze je divák ABC a Rokoka skoro nezná. Jsou výborní. Velmi zdařilá inscenace na palčivé téma, která nutí diváka se zamyslet a vlastně mu klade nepříjemné otázky.
Doporučuji ke zhlédnutí, sama bych aspoň ještě jednou ráda zašla. 75 %.
(zadáno: 23.4.2016)
Místo mezi mými top inscenacemi si ZJ sice nezíská, i tak jsem se však hodně a dobře bavila veskrze černou komedií. Zaujala mě zápletka, hlášky, jednotlivé postavy, ale hlavně - herecké výkony. Přikláním se k názoru, že se jedná o sázku na jistotu - žádné experimentování, vše je řečeno přímo, příp. jasně naznačeno; známí herci, komedie... Ale vyplatilo se. Ostatně, vážnými tématy se zabývá spousta jiných inscenací, ale zvládnout dobře i tak náročný žánr, kterým komedie bezesporu je, není vůbec snadné. A stejně jako není všechno zlato, co se třpytí, není ani komedie vždy pouhou komedií...
(zadáno: 27.4.2016)
Žonglování, silová akrobacie, pole dance, balet, divadlo, humor, vtip, drama, poetika, filozofie, nápad, akrobacie, tanec, stínohra...
To vše tam bylo. Chvílemi jsem se smála, chvílemi seděla v úžasu. Bratři v tri(c)ku jsou zkrátka záruku kvalitně a pěkně stráveného času. Obzvlášť doporučuji jejich Plovárnu.
(zadáno: 11.6.2016)
(zadáno: 19.8.2016)
Celá Lidská tragikomedie je na první pohled jedna velká haluz, jenže zdání klame. Ono se pod tou šílenou slupkou schovává opravdu tvrdá a hořká pecka. Konfrontuje mladické ideály se skutečným životem. A že snad jen blázen by si mohl myslet, že se mohou splnit... Tragikomedie v doslovném výkladu.

Exceluje Jan Vondráček a sekunduje mu Miroslav Táborský. Za odvahu si zaslouží vyzdvihnout Marek Němec. Ale pokud bych měla někoho skutečně pochválit, tak kostymérku a maskérku/maskéra! Ti totiž předvedli vynikající výkon!
(zadáno: 19.8.2016)
75 %. Nenapadlo by mě, že kdy takový burtonovsky laděný vizuál uvidím na jevišti. Snad jen ta roztomilost, kterou Burtonovy příšerky oplývají, postavám chyběla, naopak se v nich více odrážela děsivost loutek. Tu navíc podtrhávala hudba připomínající flašinet, kejklíře... A kostýmy s maskami!
Závěr byl již divočejší až přestřelenější, nesedl mi. Zde bych uvítala, kdyby kostýmní výtvarníci své fantazii přitáhli trochu otěže... Neoznačuji to vyloženě za mínus, za ten považuji spíš příliš rozvleklý začátek.
Celkový dojem je pozitivní, ačkoli ne zcela jednoznačně. Bylo to prostě "jiné".
(zadáno: 18.9.2016)
Slýchala jsem tak nadšené reakce, až se mi nedostalo zcela toho, co jsem na jejich základě čekala... I tak jsem se ovšem náramně pobavila, hlavně díky J. Vondráčkovi, na kterém celá hra stojí a... stojí. Některé nápady související s posunem děje do současných Benátek byly fajn, jiné trochu drhly. Co ovšem nedrhlo vůbec, jsou závěrečné eskalátory :-D Ještě že jsou zaznamenány a člověk si je i po derniéře může kdykoliv vychutnat... 77 %.
(zadáno: 9.4.2017)
Patřím k těm, kteří neodcházeli z divadla vyloženě zklamaní. Pobavila jsem se a herci předvedli dobré výkony. Své mezery to ale mělo, zejména co se týče plynulosti děje a souhry ústředního tria. A přikláním se k názoru, že bez některých vulgárních scén bych se klidně obešla. Větší význam postavy ďábla mi zřejmě unikl. Nicméně platí, že i když jsem neodcházela nadšená, inscenace se mi líbila. Nejvíce mě zaujalo propojení roviny hry s rovinou "tady a teď"...
(zadáno: 23.4.2017)
Očekávala jsem více čtení, ale nakonec se dost hrálo - mně to však nevadilo. Příjemné vystoupení jen s pár okamžiky, které mi zcela nesedly...
(zadáno: 24.4.2017)
"Umělecký ředitel by v divadle rád uváděl bulvární komedie." Něco v tomto duchu se rozléhalo před otevřením Míru... Leckomu by se nad tím spojením mohl v očekávání něčeho laciného ohrnovat horní ret. Kdo se však nenechal odradit a zašel, viděl, že 'Dva úplně nazí muži' jsou smysluplně vystavenou komedií, byť nejen výchozí situace, ale i její rozplétání, je značně absurdní. Vl. Polák si svou roli užívá a Š. Kozub jakbysmet. Když se tyhle dva živly na pódiu sejdou, bránice diváků jsou v ohrožení. Škoda jen trochu nešikovně neuzavřeného konce. Chválím skvělou akustiku prostoru.
(zadáno: 26.5.2017)
Nevyvážená inscenace, řekla bych... To ale do značné míry dle mého způsobuje obsah hry samotné. Chvílemi má spád, chvíli se vleče. Jedna scénka pobaví, druhá spíš nudí... Když ovšem i takovou hru svěříte souboru KSA, nemůže to dopadnout úplně špatně. Herecky je to skvělé, nejvíce prostoru si získali A. Čuba a Š. Kozub, následuje Z. Truplová. Celkově vzato mírně nadprůměrné představení. P.S. Nápad ponechat postavám jména herců je další z kladů inscenace v pojetí Arény.
(zadáno: 31.5.2017)
Jsou hry, které nechápete a nebaví vás je pak ani sledovat. Ale jsou i takové, kterým sice taky nemůžete přijít úplně na kloub, ale rádi se snažíte dál. A právě do druhé skupiny bych zařadila Budovatele říše. Ještě o příčku výš je pro mě pozvedl rozbor J. Kouly - smekám a děkuji za něj.
Z herců nezaujme výrazněji nikdo, protože výborní jsou všichni do jednoho! Dobře, snad Zuzana Truplová a A. Čuba, ten ale jen díky komediálnějšímu ladění, čímž se vymykal.
(zadáno: 1.6.2017)
75 %, protože 70 je málo, ale 80 hodně. Když se řekne Pěna dní, vybaví se mi úchvatná scéna. A jelikož neznám předlohu, tak i myšlenka, že tak fatální onemocnění je vyobrazeno jako rozkvétající leknín... Ze závěrečné scény s Chickem mi dodnes tuhne krev v žilách (viděno v lednu 2017 v Dlouhé). Klicperák je divadlo, které se může chlubit velmi kvalitním hereckým souborem - v této inscenaci to opět potvrdil. Díky své surreálnosti nejde o hru, která by byla vhodná pro každého diváka, ale i ten, který takový styl nevyhledává, může odcházet velmi spokojen - jsem toho důkazem.
(zadáno: 4.6.2017)
Upustit od všemožných okatých rádoby modernizací klasik není vždy na škodu, na konci loňské sezóny to dokázala MDP inscenacemi Evžen Oněgin a Strýček Váňa. A možná kdybych nejdříve viděla Váňu, hodnotila bych vyššími procenty, nicméně Evžen Oněgin mě uchvátil jako první a Strýček Váňa tak pro mě za ním o něco zaostává. Za extra pochvalu ale stojí určitě nádherná scéna v barvách podzimního listí a výkony A. Procházky s N. Horákovou. 75 %.

Další stránky hodnocení: << < 3 4 5 6 7 8 9 10 11 > >>