Denisa H.

Byla jsem na derniéře značně rozladěná z chování diváků, absolutně nepasujícího do divadelních prostor, do hodnocení to ale nepromítám...
Bylo to dloooooooooooooooouhý :-( Ale za těch několik repríz si stačili herci se svými postavami vyhrát, takže jim lépe padli a tím pádem i hru o něco více oživili. A aspoň na derniéře jsme se dočkali, když na generálce nebo prvních opakováních ne - "A přece se točí!" :-) M. Mejzlík podával standardní výkon, bavil I. Lupták. Líbily se mi kostýmy.

65 %. Očekávání zůstala nenaplněna. Ale je to i má chyba, neboť z anotace mi utkvělo spojení "mistrovská komedie" a ještě jsem si ji smíchala s obsahem ostravské hry "Kdo je pan Schmitt?" Ne že by se divák nezasmál, ale na komedii docela málo - hra je dost vážná. A polovinu úsměvů, natož smíchu, si člověk následně skoro až vyčítá.
V komentářích jsou výtky ohledně věku postav oproti předloze... Já ji nečetla, ale to, že jedni Jonesovi jsou o generaci mladší než ti druzí, mi přišlo jako možnost sledovat v 1 chvíli 2 časové linie, vývoj oné "mezní situace"... A že pro ni na věku nezáleží.

Bylo to vtipné, ač někdy hodně přitlačené na pilu. Bylo to tak akorát dlouhé, ač některé scény byly zdlouhavé. Byl to herecký koncert, ač to občas skřípalo. Zkrátka neurazilo, ale ani výrazněji nenadchlo. Ale bylo to dobré a klidně bych si to příští rok zopakovala.

P. Juráčka jsem neznala, ale po představení jsem měla nutkání si něco víc o jeho životě přečíst (bohužel jsem tak stále neučinila)... Už jen to mi dává důvod si o hře myslet, že byla (a je) dobrá.
S odstupem času mi zůstaly ve vzpomínkách především působivé obrazy a jakási pochmurná nálada, atmosféra a z hereckých výkonů ten J. Hájka a J. Vyorálka.
Jedna z velmi podařených inscenací Divadla Na zábradlí (potažmo Reduty) a tria Mikulášek-Viceníková-Cpin!

85 %. A myslím, že spousta hodnocení jen procenty svědčí o tom, že tohle představení se musí rozležet; bude se mi v hlavě převalovat ještě dlouho. Silný obsah, který umocňuje vynikající výkon Jitky Smutné. Viděno s J. Zadražilem - bohužel opět občas sklouzával k přehrávání, proto ta procenta dolů...

75 %. První hra od nového vedení, kterou jsem viděla, a rozdíl je znát. Nejen na ve scénografii, ale i v herectví, řekla bych. Do MDP chodím často, ale takhle jsem některé herce hrát ještě neviděla. Herecké výkony jsou opravdu parádní, všech, bez výjimky. Pokud jde o jednotlivé výjevy, je inscenace trochu nevyrovnaná. Některé scénky jsou zbytečně dlouhé, omílají se, schází jim hloubka. Za nejlepší naopak považuji scénu o lásce učitele k žáku či o manželském páru, kdy si ona nic nepamatuje (připomnělo mi to Otce...). Možná bych unesla přestávku, ač u takového typu představení, kam s ní...

Ještě dlouho po začátku jsem se sama sebe ptala, o co tady vlastně jde, co se autor snaží říct, jak a proč je to zrovna takhle uchopeno. Nezajímalo mě však ponořit se hlouběji, spíš mě to rozčilovalo, což nebylo dobré znamení... Celkový dojem ze hry je rozpačitý. Výkony herců a herečky pěkné, ale nic nadprůměrného. Scéna fajn. Délka inscenace opravdu neúměrná. Příliš mě to nebavilo a asi jsem i poněkud zklamaná nejen očekáváním toho, že to bude o něčem trochu jiném, ale i očekáváním od režie M. Němce. Holt Terminem si u mě nasadil laťku šíleně vysoko a těžko ji něčím dalším překonává...

Lepších 75 %. Zajímavá hra o zradě v dlouholetém přátelství...
Nejzajímavější ji ale asi činí to, že je vyprávěna odzadu. Většinu doby by ovšem představení fungovalo i vnímáno jako líčené chronologicky dopředu. Právě toto se mi na hře hodně líbilo.
I z důvodu provázanosti na skutečný a soukromý život protagonistů se jedná o pozoruhodné obsazení.
A konečně mohu říct, že se mi O. Sokol líbil herecky. Dokonce mě překvapil, jak si poradil s vypjatými scénami.
Vyšla mu opět skvěle i režie, je opravdu nápaditý. Jeho rukopis (a lze brát téměř doslova :-P) je v inscenaci rozhodně znát.