Profil uživatele

Denisa H.

Když mi 600 znaků nestačí... :-)
http://divadelni-toulky.blog.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Pavla Haflantová: 10 % (41)
Jan Pařízek: 11 % (132)
Lukáš Dubský: 11 % (114)
Veronika Boušová: 11 % (53)
Helena Grégrová: 12 % (134)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 2 3 4 5 6 7 8 9 10 > >>

(zadáno: 19.4.2017)
Když jsem tu tak četla ta negativní hodnocení, bála jsem se skoro nejhoršího. Nakonec to ale až na pro mě dost nesympatickou hereckou ústřední dvojici a rozvleklost nebylo zas tak špatné. Moc toho k vyzdvihnutí sice i tak nemám, ale třeba scéna je moc pěkná. Jsem moc zvědavá na verzi Divadla Na zábradlí...
(zadáno: 22.11.2019)
Vůbec nevím, jak hodnotit. Viděla jsem i generálku, po které jsem i ždibec přemýšlela, že na konečnou verzi nepůjdu... Šla jsem a nelituji toho. Hlavně díky hudbě dostalo představení jiný šmrnc. Nepřipadalo mi tak utahané. Akorát co mi stále vadilo, byly nepřirozené herecké výkony. Domnívám se, že to je dost způsobeno i hrou samotnou a jejím textem... Za pochvalu stojí scéna a mnohé nápady, např. pochodující birnamský les a nebo kostel...
(zadáno: 31.5.2017)
85 %. Odvážný nápad hrát představení jen v angličtině se - k mému docela překvapení - velmi dobře osvědčil. Důkladný přízvuk a mluva převážně jen v krátkých větách sice často vyloudí na divákově tváři úsměv, někdy i smích, přesto ale hra neztrácí nic ze své krutosti. Hlavními pilíři jsou scéna, hudba a perfektní herecké výkony zaměřené na detail - gest a mimiky. Mezi M. Königem a A. Kubátovou to skvěle funguje!
(zadáno: 17.3.2019)
Že by mě to bavilo, se úplně říct nedá. Ale určitě mi to přišlo velmi zajímavé. Pomalé tempo jsem poměrně záhy akceptovala jako umělecký záměr, vzhledem k "ději" hry. Vše se odehrává v moc pěkných kulisách a herecky je to též moc dobře zvládnuté - zejména mě bavili J. Svoboda a S. Pešková. Závěrečné promítané titulky jsem si asi vyložila jinak, než bylo záměrem, ale tak co už :-)
(zadáno: 8.1.2020)
Sice jsem měla pocit, že poslední třetina ztratila maličko tempo a režie se opakovala, nicméně díky závěrečné neuvěřitelně bravurně zvládnuté árii J. Ciny dávám jasnou 100ku... J. Cina opravdu je Malý princ a díky němu si divák odnáší úžasný zážitek. Díky němu a také scénografii, protože to jsou neuvěřitelné nápady, které nabízí! Fantazie je nekonečná a představení to jen dokazuje. Vážně jsem měla co dělat, abych svá zvolání úžasu během představení udržela jen v duchu... Moc ráda bych viděla minimálně ještě jednou!
(zadáno: 6.11.2019)
V rámci Ostravy v Praze jsem na toto představení ani nechtěla původně jít, ale nakonec jsem se nechala přemluvit. No, kdybych nešla, nic by se nestalo, zas tak peckovní inscenace to není. Je to spíš taková oddychovka, na které je nejlepší to, jak si ji herci užívají (zejm. hlavní trojice). Dost mi hra připomínala také aréňacké Něco za něco, akorát bez toho plýskání (nepostrádala jsem ho). Krásná je scéna, ta určitě též zvedá mé hodnocení. Co se týká délky představení, tak to je jen tak tak, aby nezačalo být zdlouhavé.
(zadáno: 5.5.2017)
Pro mě možná až trochu překvapivě velmi dobré představení! Nádherná scéna (nebudu tajit, že ta mě nalákala k návštěvě nejvíc) i kostýmy, výborné herectví - viděno s V. Polívkou, P. Štorkovou a R. Máchou.
(zadáno: 31.5.2017)
Váhám mezi 80 a 90 % (ale 85 % mi přijde neadekvátní)... Ze začátku jsem byla poněkud zaskočená, ale poměrně brzy si mě hra získala. Inscenace disponovala krásnými kostýmy, jednoduchými, leč velmi účelnými a nápaditými kulisami a výbornými hereckými výkony. Zejména Pavlína Štorková stojí za vyzdvihnutí, protože byla skvělá jak coby rozmarná panovnice, tak i jako žena bojující o život i čest svou i rodiny.
(zadáno: 4.4.2018)
95 %. Vynikající zpracování klasiky! Dokonalá je hudba a P. Gajdošíková. Scéna je poměrně jednoduchá, o to ale lepší (znáte to - v jednoduchosti je krása a dokonalost). Jediné, co mi maličko vadilo, byly některé kostýmy.
(zadáno: 31.12.2017)
Hra, co mi kápla do noty i do nálady. Nenáročná, ztřeštěná a narozdíl od Naháčů uzavřená (čímž si u mě získává procenta navíc). Není objevná, ale díky hereckým výkonům přesto jedinečná - nejvíce mě bavili R. Ferro a A. Čuba. Výborná legrace, ke které i to občasné přehrávání prostě patřilo a nebylo na škodu, ba naopak.
Na předsilvestrovské repríze jsem měla dojem, že si představení hojně užívají i herci - byli uvolnění, asi i odpočatí a zkrátka plní energie, což se pozitivně odrazilo i v předvedených výkonech.
Skvěle jsem se bavila! :-)
(zadáno: 8.1.2016)
Předně bych chtěla oponovat panu Prachařovi, že Igor MÁ talent! A pak bych ráda opáčila panu Chmelovi, že David NENÍ idiot! I když s tím, že celý scénář je jemně psychologicky zpracovaný, taky úplně nesouhlasím? Vždyť co to je - kamarádi si napíšou hru, aby po sobě mohli celou dobu štěkat?!
Nee, byla to legrace, skvělá předvánoční oddychovka. Improvizací se asi nešetřilo, ale když ji herci bravurně zvládají, tak proč ne :-) Nerušily (mě) ani neustálé přeskoky mezi postavami a jejich herci - popravdě jsem se domnívala, že to celé bude ještě mnohem hektičtější. Měli nakonec docela pohodu :-P.
(zadáno: 24.6.2017)
Díky floutkovské tváři s drzým výrazem je M. König v roli miláčka Duroye dost uvěřitelný. Těží ze svého vzhledu,ale to jeho postava ostatně taky. Svým herectvím pak dotahuje křivost tohohle mladíka téměř k dokonalosti. V rolích žen, které podlehly, mě nejvíce zaujaly L. Zahradnická a A. Štréblová. Zajímavým režijním nápadem je vyprávění příběhu skrze mladého paparazzi fotografa. Jako by se tím uzavřel kruh parazitování na jiných - Duroy využíval nevinné ženy, aby i on patřil ke smetánce, a mladý fotograf si svou cestu nahoru zas dláždil vytrvalým pronásledováním a zaznamenáváním jeho soukromí.
(zadáno: 20.6.2017)
Na představení jsem šla na poslední chvíli jako záskok, nestihla jsem se tedy připravit, respektive naladit. A zřejmě se to podepsalo na mém zážitku, který "nebyl nic moc". Tato hra mě zkrátka příliš nezaujala, včetně výkonů herců. Vybavím si jen F. Čapku a T. Červinku, který mě po Domu bez Boha zas konečně bavil.
(zadáno: 18.8.2016)
Další výtečný McDonagh, se kterým si výborně v Celetné poradili! Je to vtipné, řekla bych místy i "roztomilé" a především skvěle odehrané. Nejvíce žasnu nad M. Rumlem a bavila mě hodně i M. Prášilová. No a samozřejmě M. Hofmann jako Johnny Pateena Mika! :-D Super jsou i předěly mezi jednotlivými scénami. Doporučuji!
(zadáno: 7.3.2019)
Očekávala jsem více komedie, ale přestože jí tolik nebylo a zato se víc filozofovalo, nebyla jsem zklamaná a představení se mi líbilo. Honzu Hájka obdivuji, že zvládl v den derniéry dvě představení za sebou, protože opravdu není scéna, kde by nehrál... Vl. Polák jako Hitler byl též výborný. Scéna super, ačkoli bych si hru klidně uměla představit v komornějším pojetí...
(zadáno: 20.11.2015)
Veškeré předsudky se velmi brzy rozplynuly v tomto syrovém zpracování. Pořád ve mně zní a neklidný, nepříjemný pocit zůstává. Strašně moc bych chtěla představení ještě jednou vidět, současně se ale tohoto opětovného zhlédnutí obávám, protože je to opravdu síla. Tak jakoby podprahově, když při sezení v hledišti se tak výrazné pocity nedostavují. Doznívají až později a trvají dlouho, hodně dlouho (tento textový komentář je z ledna 2019...).
(zadáno: 8.1.2016)
V MDP bývají hry hravé a spíš veselé, ale tohle představení je přesný opak. Tak vážnou inscenaci jsem zde asi ještě neviděla. O to více zaujmou výkony V. Fridricha a J. Vlasáka v hlavních rolích, protože v takové poloze je divák ABC a Rokoka skoro nezná. Jsou výborní. Velmi zdařilá inscenace na palčivé téma, která nutí diváka se zamyslet a vlastně mu klade nepříjemné otázky.
Doporučuji ke zhlédnutí, sama bych aspoň ještě jednou ráda zašla. 75 %.
(zadáno: 16.10.2017)
Jedná se o představení velmi silného obsahu, umocněného tím, že brutalita války i toho, co následovalo, se odehrává mezi spolužáky, kamarády, byť může být tato třída jen symbolem celé společnosti. Přestože má samotná hra jen málo pod 3 hodiny, nedala mi příležitost si její délku uvědomit v jakékoli negativní souvislosti. I díky hereckým výkonům (vyzdvihla bych zejm. L. Daňhela jako Zikmunta a O. Jiráčka coby Valka) a nápadité režii jsem byla celou dobu vtažena do děje. Ne vždy to bylo příjemné, neboť brutální scény jsou zobrazeny velmi věrohodně.
Doporučila bych minisérii Válečná generace.
(zadáno: 3.5.2019)
Zmatení, to byl můj největší problém. Začátek byl totiž dost uspíšen až skoro odbyt. Později mi některé zásadní momenty připadaly utopené v ne tolik důležitých událostech (zejména jak to bylo s Katzem). K mínusům bych také uvedla horší akustiku, kvůli níž jsem občas hůř rozuměla. K velkým pozitivům naopak řadím vysoké herecké nasazení, díky kterému se inscenaci povedlo poměrně dobře zvládnout i vleklejší druhou část. Líbilo se mi i to, že po celou dobu zůstávali spolužáci na scéně a sledovali osud své třídy.
(zadáno: 23.11.2018)
Měla jsem ze zpracování trochu obavy, ale nakonec se ukázaly jako zcela liché. Já se tak nasmála! Duo Prachař-Pavelka? Neměli chybu! Svým, snad i improvizovaným, blbnutím dodali hře ještě více šmrncu. A snad kdyby hra místy nudila, oni dali na vleklejší pasáže zapomenout...
Nicméně nebyli sami - takový M. Donutil si se svým Buškem náramně vyhrál a nafoukaného statkáře vystřihl postojem, gesty i tónem hlasu.
Nebudu psát, že představení bylo výborné. Nevím... Každopádně pro mě bylo moc příjemným překvapením. Připadalo mi takové... čisté; nijak nevyumělkované.
(zadáno: 31.8.2017)
85 %. Ne příliš výjimečný text, zahraný ovšem výjimečně skvěle! E. Maximová mi svým bezchybným výkonem, kdy dokázala emoce vystřídat během zlomků vteřin, vyrazila dech. Jeviště ČK je sice poměrně malé, ale pro jednoho herce může být velké až až. E. Maximová ho dokázala využít maximálně a vůbec se na něm neztrácela. Tedy pokud to postava Nataši zrovna nepotřebovala, schovat se... Ještě jednou - vynikající herectví tak mladé herečky!
(zadáno: 4.6.2017)
Krásné představení! Ještě krásnějším ho dělají děti-herci s downovým syndromem, které zcela hravě strčily do kapsy i zkušeného J. Potměšila. Abych se přiznala, ten mi celkový dojem trochu kazil tím, jak často se při čtení textu musel opravovat - až se na něj i zlobím (stále, i po roce, co jsem hru na Mezi plotech 2016 viděla). Velmi se mi naopak líbila práce Jiřího Roskota s dětmi-herci. Emotivní inscenace jak příběhem, tak i tím, kdo v ní účinkoval. Ale samozřejmě hodnotím bez jakékoliv lítosti, soucitu! Moc se mi to líbilo :-)
(zadáno: 18.12.2013)
Neměla jsem od představení žádná očekávání, takže zklamaná ze hry nejsem. Ale nejsem ani nadšená. Představení bylo prostě zvláštní. Až moc mi připomínalo film "Město andělů", které, jak jsem si i později ověřila, je skutečně americkou adaptací původně německého filmového dramatu. Možná ale právě znalost tohoto amerického filmu mi pomohla se ve hře orientovat a 'chápat' ji. A možná i z toho důvodu se mi více líbila první polovina představení. Sice hodně abstraktní, nicméně pěkně propracovaná. Z hereckých výkonů vyzdvihuji Davida Punčocháře jako Marca, jinak mě nikdo příliš nezaujal...
(zadáno: 23.11.2016)
Zdlouhavý úvod ve mně po první půlce zanechával spíše - mírně řečeno - rozpačitý dojem. Druhá část ale toto vše zahnala a celkový zážitek z inscenace je více než kladný. Hra stojí na skvělém výkonu talentovaného Š. Kozuba, který "dvojroli" zvládá s naprostým přehledem a zejména jeho proměny v mnicha jsou velmi zábavné. Dále zaujmou A. Čuba nebo V. Georgiev, u kterého si nebudete jistí, jestli nemá opravdu upito (lépe zahraného opilého jsem asi ještě neviděla). Sice jsem od KSA předtím viděla již Slyšení, nicméně až se Shakespearem jsem začala objevovat její neopakovatelné kouzlo a umění...
(zadáno: 18.8.2016)
Silný zážitek umocněný sezením v 1.řadě asi 3/4 m od herce,který je zhruba na vaší úrovni.Hlediště je malé,podijko ještě menší.O to intenzivnější prožitek tak dramatických příběhů.
M.Hofmanna jsem znala do té doby jen z TV,netipovala jsem ho na někoho,kdo s přehledem utáhne představení téměř zcela sám.Všechno jsem mu věřila.A ještě výborně hraje na akordeon!
V první půlce občas koutky cukly směrem nahoru,ale v druhé tedy ne-e.Když se na scéně objevila M. Šoposká jako jeho žena,sice nepromluvila ani slovo,jen ležela v posteli a hrála těžce nemocnou,ale já ji kolikrát žrala víc než Hofmanna!

Další stránky hodnocení: << < 2 3 4 5 6 7 8 9 10 > >>