Profil uživatele

Denisa H.

Když mi 600 znaků nestačí... :-)
http://divadelni-toulky.blog.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 11 % (125)
Lukáš Dubský: 11 % (106)
Pavla Haflantová: 11 % (37)
Veronika Boušová: 11 % (52)
Helena Grégrová: 13 % (128)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 2 3 4 5 6 7 8 9 10 > >>

(zadáno: 31.12.2017)
Hra, co mi kápla do noty i do nálady. Nenáročná, ztřeštěná a narozdíl od Naháčů uzavřená (čímž si u mě získává procenta navíc). Není objevná, ale díky hereckým výkonům přesto jedinečná - nejvíce mě bavili R. Ferro a A. Čuba. Výborná legrace, ke které i to občasné přehrávání prostě patřilo a nebylo na škodu, ba naopak.
Na předsilvestrovské repríze jsem měla dojem, že si představení hojně užívají i herci - byli uvolnění, asi i odpočatí a zkrátka plní energie, což se pozitivně odrazilo i v předvedených výkonech.
Skvěle jsem se bavila! :-)
(zadáno: 8.1.2016)
Předně bych chtěla oponovat panu Prachařovi, že Igor MÁ talent! A pak bych ráda opáčila panu Chmelovi, že David NENÍ idiot! I když s tím, že celý scénář je jemně psychologicky zpracovaný, taky úplně nesouhlasím? Vždyť co to je - kamarádi si napíšou hru, aby po sobě mohli celou dobu štěkat?!
Nee, byla to legrace, skvělá předvánoční oddychovka. Improvizací se asi nešetřilo, ale když ji herci bravurně zvládají, tak proč ne :-) Nerušily (mě) ani neustálé přeskoky mezi postavami a jejich herci - popravdě jsem se domnívala, že to celé bude ještě mnohem hektičtější. Měli nakonec docela pohodu :-P.
(zadáno: 24.6.2017)
Díky floutkovské tváři s drzým výrazem je M. König v roli miláčka Duroye dost uvěřitelný. Těží ze svého vzhledu,ale to jeho postava ostatně taky. Svým herectvím pak dotahuje křivost tohohle mladíka téměř k dokonalosti. V rolích žen, které podlehly, mě nejvíce zaujaly L. Zahradnická a A. Štréblová. Zajímavým režijním nápadem je vyprávění příběhu skrze mladého paparazzi fotografa. Jako by se tím uzavřel kruh parazitování na jiných - Duroy využíval nevinné ženy, aby i on patřil ke smetánce, a mladý fotograf si svou cestu nahoru zas dláždil vytrvalým pronásledováním a zaznamenáváním jeho soukromí.
(zadáno: 20.6.2017)
Na představení jsem šla na poslední chvíli jako záskok, nestihla jsem se tedy připravit, respektive naladit. A zřejmě se to podepsalo na mém zážitku, který "nebyl nic moc". Tato hra mě zkrátka příliš nezaujala, včetně výkonů herců. Vybavím si jen F. Čapku a T. Červinku, který mě po Domu bez Boha zas konečně bavil.
(zadáno: 18.8.2016)
Další výtečný McDonagh, se kterým si výborně v Celetné poradili! Je to vtipné, řekla bych místy i "roztomilé" a především skvěle odehrané. Nejvíce žasnu nad M. Rumlem a bavila mě hodně i M. Prášilová. No a samozřejmě M. Hofmann jako Johnny Pateena Mika! :-D Super jsou i předěly mezi jednotlivými scénami. Doporučuji!
(zadáno: 7.3.2019)
Očekávala jsem více komedie, ale přestože jí tolik nebylo a zato se víc filozofovalo, nebyla jsem zklamaná a představení se mi líbilo. Honzu Hájka obdivuji, že zvládl v den derniéry dvě představení za sebou, protože opravdu není scéna, kde by nehrál... Vl. Polák jako Hitler byl též výborný. Scéna super, ačkoli bych si hru klidně uměla představit v komornějším pojetí...
(zadáno: 20.11.2015)
Veškeré předsudky se velmi brzy rozplynuly v tomto syrovém zpracování. Pořád ve mně zní a neklidný, nepříjemný pocit zůstává. Strašně moc bych chtěla představení ještě jednou vidět, současně se ale tohoto opětovného zhlédnutí obávám, protože je to opravdu síla. Tak jakoby podprahově, když při sezení v hledišti se tak výrazné pocity nedostavují. Doznívají až později a trvají dlouho, hodně dlouho (tento textový komentář je z ledna 2019...).
(zadáno: 8.1.2016)
V MDP bývají hry hravé a spíš veselé, ale tohle představení je přesný opak. Tak vážnou inscenaci jsem zde asi ještě neviděla. O to více zaujmou výkony V. Fridricha a J. Vlasáka v hlavních rolích, protože v takové poloze je divák ABC a Rokoka skoro nezná. Jsou výborní. Velmi zdařilá inscenace na palčivé téma, která nutí diváka se zamyslet a vlastně mu klade nepříjemné otázky.
Doporučuji ke zhlédnutí, sama bych aspoň ještě jednou ráda zašla. 75 %.
(zadáno: 16.10.2017)
Jedná se o představení velmi silného obsahu, umocněného tím, že brutalita války i toho, co následovalo, se odehrává mezi spolužáky, kamarády, byť může být tato třída jen symbolem celé společnosti. Přestože má samotná hra jen málo pod 3 hodiny, nedala mi příležitost si její délku uvědomit v jakékoli negativní souvislosti. I díky hereckým výkonům (vyzdvihla bych zejm. L. Daňhela jako Zikmunta a O. Jiráčka coby Valka) a nápadité režii jsem byla celou dobu vtažena do děje. Ne vždy to bylo příjemné, neboť brutální scény jsou zobrazeny velmi věrohodně.
Doporučila bych minisérii Válečná generace.
(zadáno: 3.5.2019)
Zmatení, to byl můj největší problém. Začátek byl totiž dost uspíšen až skoro odbyt. Později mi některé zásadní momenty připadaly utopené v ne tolik důležitých událostech (zejména jak to bylo s Katzem). K mínusům bych také uvedla horší akustiku, kvůli níž jsem občas hůř rozuměla. K velkým pozitivům naopak řadím vysoké herecké nasazení, díky kterému se inscenaci povedlo poměrně dobře zvládnout i vleklejší druhou část. Líbilo se mi i to, že po celou dobu zůstávali spolužáci na scéně a sledovali osud své třídy.
(zadáno: 23.11.2018)
Měla jsem ze zpracování trochu obavy, ale nakonec se ukázaly jako zcela liché. Já se tak nasmála! Duo Prachař-Pavelka? Neměli chybu! Svým, snad i improvizovaným, blbnutím dodali hře ještě více šmrncu. A snad kdyby hra místy nudila, oni dali na vleklejší pasáže zapomenout...
Nicméně nebyli sami - takový M. Donutil si se svým Buškem náramně vyhrál a nafoukaného statkáře vystřihl postojem, gesty i tónem hlasu.
Nebudu psát, že představení bylo výborné. Nevím... Každopádně pro mě bylo moc příjemným překvapením. Připadalo mi takové... čisté; nijak nevyumělkované.
(zadáno: 31.8.2017)
85 %. Ne příliš výjimečný text, zahraný ovšem výjimečně skvěle! E. Maximová mi svým bezchybným výkonem, kdy dokázala emoce vystřídat během zlomků vteřin, vyrazila dech. Jeviště ČK je sice poměrně malé, ale pro jednoho herce může být velké až až. E. Maximová ho dokázala využít maximálně a vůbec se na něm neztrácela. Tedy pokud to postava Nataši zrovna nepotřebovala, schovat se... Ještě jednou - vynikající herectví tak mladé herečky!
(zadáno: 4.6.2017)
Krásné představení! Ještě krásnějším ho dělají děti-herci s downovým syndromem, které zcela hravě strčily do kapsy i zkušeného J. Potměšila. Abych se přiznala, ten mi celkový dojem trochu kazil tím, jak často se při čtení textu musel opravovat - až se na něj i zlobím (stále, i po roce, co jsem hru na Mezi plotech 2016 viděla). Velmi se mi naopak líbila práce Jiřího Roskota s dětmi-herci. Emotivní inscenace jak příběhem, tak i tím, kdo v ní účinkoval. Ale samozřejmě hodnotím bez jakékoliv lítosti, soucitu! Moc se mi to líbilo :-)
(zadáno: 18.12.2013)
Neměla jsem od představení žádná očekávání, takže zklamaná ze hry nejsem. Ale nejsem ani nadšená. Představení bylo prostě zvláštní. Až moc mi připomínalo film "Město andělů", které, jak jsem si i později ověřila, je skutečně americkou adaptací původně německého filmového dramatu. Možná ale právě znalost tohoto amerického filmu mi pomohla se ve hře orientovat a 'chápat' ji. A možná i z toho důvodu se mi více líbila první polovina představení. Sice hodně abstraktní, nicméně pěkně propracovaná. Z hereckých výkonů vyzdvihuji Davida Punčocháře jako Marca, jinak mě nikdo příliš nezaujal...
(zadáno: 23.11.2016)
Zdlouhavý úvod ve mně po první půlce zanechával spíše - mírně řečeno - rozpačitý dojem. Druhá část ale toto vše zahnala a celkový zážitek z inscenace je více než kladný. Hra stojí na skvělém výkonu talentovaného Š. Kozuba, který "dvojroli" zvládá s naprostým přehledem a zejména jeho proměny v mnicha jsou velmi zábavné. Dále zaujmou A. Čuba nebo V. Georgiev, u kterého si nebudete jistí, jestli nemá opravdu upito (lépe zahraného opilého jsem asi ještě neviděla). Sice jsem od KSA předtím viděla již Slyšení, nicméně až se Shakespearem jsem začala objevovat její neopakovatelné kouzlo a umění...
(zadáno: 18.8.2016)
Silný zážitek umocněný sezením v 1.řadě asi 3/4 m od herce,který je zhruba na vaší úrovni.Hlediště je malé,podijko ještě menší.O to intenzivnější prožitek tak dramatických příběhů.
M.Hofmanna jsem znala do té doby jen z TV,netipovala jsem ho na někoho,kdo s přehledem utáhne představení téměř zcela sám.Všechno jsem mu věřila.A ještě výborně hraje na akordeon!
V první půlce občas koutky cukly směrem nahoru,ale v druhé tedy ne-e.Když se na scéně objevila M. Šoposká jako jeho žena,sice nepromluvila ani slovo,jen ležela v posteli a hrála těžce nemocnou,ale já ji kolikrát žrala víc než Hofmanna!
(zadáno: 3.8.2017)
Představení, které pro mě bylo zážitkem a něčím jiným, novým, co jsem v tradičním divadle dosud příliš často neviděla. Zajímavě řešená scéna, dramaturgie, výborně padnoucí hudba. A skvělá A. Vaculčiaková.
(zadáno: 18.6.2017)
Mezi 70 a 80 %. Z Noci jsem byla ze začátku mírně rozpačitá, ale nakonec si mě získala. Zato Pacient mě chytl hned a to hlavně díky M. Rumlovi v roli Hitlera... Vždy si vzpomenu na Lexu z Comebacku a pokaždé musím kroutit hlavou, co ten jeho představitel -
tedy M. Ruml - všechno dokáže zahrát! Výborný mladý talent.
(zadáno: 1.11.2017)
Prachařův přednes životního příběhu Novecenta byl vskutku nádherný! Hltala jsem každé jeho slovo a celou dobu jsem byla naprosto soustředěná. Do jeho vypravování jsem se někdy zabrala natolik, že jsem si příběh dokázala naprosto živě představovat - kolébala jsem se s lodí Virginien na rozbouřeném moři, hleděla na obzor a tam Amerika, nebo se procházela po palubě zaoceánské lodi...
A do toho všeho excelentní hra na piano pana Emila Viklického, kterého někdy doprovodil D. Prachař hrou na saxofon.
Divadýlko navíc nabízí jedinečnou atmosféru, která dá hře ještě lépe vyniknout.
(zadáno: 8.6.2017)
Výborné zpracování! Možná dlouhé, ale rozhodně ne zdlouhavé. To, co herci, zejména M. Isteník na jevišti předvádějí, je - chce se až říct neuvěřitelné. M. Isteník je pan Herec a tímto to jen znovu potvrzuje. Dává ze sebe 150 %, za což ho - aspoň na dnešní repríze - diváci ocenili aplausem ve stoje. Brava! Z dalších jeho kolegů mě zaujali V. Lazorčáková a zejména J. Meduna. Dále představení disponuje krásně řešenou scénou. A hudbou, kterou minimálně z poloviny obstarávájí herci naživo přímo na jevišti. Ještě jednou - výborné! 95 %
(zadáno: 22.2.2018)
Velmi dobrá "komedie" s ještě lepšími hereckými výkony (které tvoří minimálně polovinu úspěchu inscenace). Rozebrání lidských charakterů a vztahů na základě koupě jednoho neobyčejného obrazu...
(zadáno: 12.2.2018)
75 % (hodnoceno téměř bezprostředně po zhlédnutí): Co mě asi nejvíc zaujalo, byl motiv zimní zahrady, především v kostýmech a zejm. na Dorianu Grayovi. Vzpomněla jsem si díky tomu na Pěnu dní... I samotný Dorian si mě získal, tedy přesněji O. Kraus. Z jeho kolegů pak už asi jen L. Veselý.
Velkou část představení jsem měla pocit převahy formy nad obsahem, ovšem když se síly vyrovnaly, byla hra velmi působivá - pro mě nejvíce v závěru 1. půlky a začátkem 2.
Velmi pěkný nápad a provedení deformace obrazu!
Modernější, ale zajímavé pojetí.
Akt.: S odstupem času musím zvednout hodnocení...
(zadáno: 19.4.2018)
Emočně vypjaté představení s naprosto strhujícím K. Dobrým jako Van Goghem. Hodina a půl bez dechu, jak byl jeho výkon přesvědčivý. I herci v menších, ne však méně významných rolích byli výborní, zejména Fr. Němec. Z krasavce R. Máchy a P. Motlocha v úlohách zřízenců mi bylo skoro až na zvracení, z doktora Vernona zas téměř doslova odkapával sliz. Jen D. Matásek tentokrát maličko za ostatními zaostával. Velmi náročné, ale vynikající představení. Komedie jsou sice oblíbeným žánrem, ale dobře zpracované drama může někdy být více obohacujícím zážitkem - Ohlušující pach bílé toho byl důkazem.
(zadáno: 23.11.2018)
55 %. Tohle byl spíše film než divadlo. Možná mi tenhle dojem na celém představení nesedl za všeho nejvíc.
Svižné momenty (a zas tolik jich nebylo...) se střídaly s těmi "ukecanými", kdy tvůrci chtěli diváky zahltit až přespříliš informacemi. Hra přetékala spoustou narážek, ve kterých se dle mého ani nešlo zorientovat. Nehledě na to, že inscenace tak byla dlouhá. Naštěstí se mohla opřít o kvalitní herce jako J. Štěpničku, J. Dolanského, I. Bareše či M. Šplechtovou.
Rozhodně si nemyslím, že měla hra špatný scénář, byl v něm obrovský potenciál. Jen divadlo nebylo dle mého vhodné médium...
(zadáno: 17.6.2016)
Oblomovem dosud nepolíbená, ale možná dobře že tak. Našla bych spoustu mínusů a důvodů, proč bych mohla říct, že se to nepovedlo (určitě překombinovanost a souboj divadelních profesí na úkor diváka v hledišti), ale nějak se nemůžu zbavit dojmu, že se mi to vlastně líbilo... Určitě to zanechalo dojem a občas na hru musím myslet...

Další stránky hodnocení: << < 2 3 4 5 6 7 8 9 10 > >>