Chybová zpráva

  • Deprecated function: Function ereg() is deprecated ve funkci include() (řádek: 236 v souboru /www/doc/www.i-divadlo.cz/www/pages/uziv_detail.php).
  • Deprecated function: Function ereg() is deprecated ve funkci include() (řádek: 236 v souboru /www/doc/www.i-divadlo.cz/www/pages/uziv_detail.php).
  • Deprecated function: Function ereg() is deprecated ve funkci include() (řádek: 236 v souboru /www/doc/www.i-divadlo.cz/www/pages/uziv_detail.php).

Profil uživatele

Denisa H.

Když mi 600 znaků nestačí... :-)
http://divadelni-toulky.blog.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 10 % (138)
Pavla Haflantová: 10 % (43)
Lukáš Dubský: 11 % (114)
Veronika Boušová: 11 % (55)
Helena Grégrová: 12 % (143)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 3 4 5 6 7 8 9 10 11 > >>

(zadáno: 3.5.2019)
Zmatení, to byl můj největší problém. Začátek byl totiž dost uspíšen až skoro odbyt. Později mi některé zásadní momenty připadaly utopené v ne tolik důležitých událostech (zejména jak to bylo s Katzem). K mínusům bych také uvedla horší akustiku, kvůli níž jsem občas hůř rozuměla. K velkým pozitivům naopak řadím vysoké herecké nasazení, díky kterému se inscenaci povedlo poměrně dobře zvládnout i vleklejší druhou část. Líbilo se mi i to, že po celou dobu zůstávali spolužáci na scéně a sledovali osud své třídy.
(zadáno: 23.11.2018)
Měla jsem ze zpracování trochu obavy, ale nakonec se ukázaly jako zcela liché. Já se tak nasmála! Duo Prachař-Pavelka? Neměli chybu! Svým, snad i improvizovaným, blbnutím dodali hře ještě více šmrncu. A snad kdyby hra místy nudila, oni dali na vleklejší pasáže zapomenout...
Nicméně nebyli sami - takový M. Donutil si se svým Buškem náramně vyhrál a nafoukaného statkáře vystřihl postojem, gesty i tónem hlasu.
Nebudu psát, že představení bylo výborné. Nevím... Každopádně pro mě bylo moc příjemným překvapením. Připadalo mi takové... čisté; nijak nevyumělkované.
(zadáno: 31.8.2017)
85 %. Ne příliš výjimečný text, zahraný ovšem výjimečně skvěle! E. Maximová mi svým bezchybným výkonem, kdy dokázala emoce vystřídat během zlomků vteřin, vyrazila dech. Jeviště ČK je sice poměrně malé, ale pro jednoho herce může být velké až až. E. Maximová ho dokázala využít maximálně a vůbec se na něm neztrácela. Tedy pokud to postava Nataši zrovna nepotřebovala, schovat se... Ještě jednou - vynikající herectví tak mladé herečky!
(zadáno: 4.6.2017)
Krásné představení! Ještě krásnějším ho dělají děti-herci s downovým syndromem, které zcela hravě strčily do kapsy i zkušeného J. Potměšila. Abych se přiznala, ten mi celkový dojem trochu kazil tím, jak často se při čtení textu musel opravovat - až se na něj i zlobím (stále, i po roce, co jsem hru na Mezi plotech 2016 viděla). Velmi se mi naopak líbila práce Jiřího Roskota s dětmi-herci. Emotivní inscenace jak příběhem, tak i tím, kdo v ní účinkoval. Ale samozřejmě hodnotím bez jakékoliv lítosti, soucitu! Moc se mi to líbilo :-)
(zadáno: 18.12.2013)
Neměla jsem od představení žádná očekávání, takže zklamaná ze hry nejsem. Ale nejsem ani nadšená. Představení bylo prostě zvláštní. Až moc mi připomínalo film "Město andělů", které, jak jsem si i později ověřila, je skutečně americkou adaptací původně německého filmového dramatu. Možná ale právě znalost tohoto amerického filmu mi pomohla se ve hře orientovat a 'chápat' ji. A možná i z toho důvodu se mi více líbila první polovina představení. Sice hodně abstraktní, nicméně pěkně propracovaná. Z hereckých výkonů vyzdvihuji Davida Punčocháře jako Marca, jinak mě nikdo příliš nezaujal...
(zadáno: 23.11.2016)
Zdlouhavý úvod ve mně po první půlce zanechával spíše - mírně řečeno - rozpačitý dojem. Druhá část ale toto vše zahnala a celkový zážitek z inscenace je více než kladný. Hra stojí na skvělém výkonu talentovaného Š. Kozuba, který "dvojroli" zvládá s naprostým přehledem a zejména jeho proměny v mnicha jsou velmi zábavné. Dále zaujmou A. Čuba nebo V. Georgiev, u kterého si nebudete jistí, jestli nemá opravdu upito (lépe zahraného opilého jsem asi ještě neviděla). Sice jsem od KSA předtím viděla již Slyšení, nicméně až se Shakespearem jsem začala objevovat její neopakovatelné kouzlo a umění...
(zadáno: 23.2.2020)
85 - 87 %. Jako z celku mám z představení trochu rozporuplné pocity. První polovina byla perfektní, v druhé části tomu trochu docházel dech. Zato P. Tenorové ne, i když by to nebylo na škodu - občas toho křiku bylo až moc. I tak si myslím, že podala neuvěřitelně dobrý výkon. Stejně tak P. Konáš, jež hrál většinu času velmi přirozeně. Za větší zmínku stojí i M. Kačmarčík.
Hra je to velmi silná a náročná, pěkně neútěšná. Velkou úlohu sehrála i hudba, velmi dobrá volba a úprava známé písně.
Někdy možná zajdu znovu.
(zadáno: 18.8.2016)
Silný zážitek umocněný sezením v 1.řadě asi 3/4 m od herce,který je zhruba na vaší úrovni.Hlediště je malé,podijko ještě menší.O to intenzivnější prožitek tak dramatických příběhů.
M.Hofmanna jsem znala do té doby jen z TV,netipovala jsem ho na někoho,kdo s přehledem utáhne představení téměř zcela sám.Všechno jsem mu věřila.A ještě výborně hraje na akordeon!
V první půlce občas koutky cukly směrem nahoru,ale v druhé tedy ne-e.Když se na scéně objevila M. Šoposká jako jeho žena,sice nepromluvila ani slovo,jen ležela v posteli a hrála těžce nemocnou,ale já ji kolikrát žrala víc než Hofmanna!
(zadáno: 3.8.2017)
Představení, které pro mě bylo zážitkem a něčím jiným, novým, co jsem v tradičním divadle dosud příliš často neviděla. Zajímavě řešená scéna, dramaturgie, výborně padnoucí hudba. A skvělá A. Vaculčiaková.
(zadáno: 18.6.2017)
Mezi 70 a 80 %. Z Noci jsem byla ze začátku mírně rozpačitá, ale nakonec si mě získala. Zato Pacient mě chytl hned a to hlavně díky M. Rumlovi v roli Hitlera... Vždy si vzpomenu na Lexu z Comebacku a pokaždé musím kroutit hlavou, co ten jeho představitel -
tedy M. Ruml - všechno dokáže zahrát! Výborný mladý talent.
(zadáno: 1.11.2017)
Prachařův přednes životního příběhu Novecenta byl vskutku nádherný! Hltala jsem každé jeho slovo a celou dobu jsem byla naprosto soustředěná. Do jeho vypravování jsem se někdy zabrala natolik, že jsem si příběh dokázala naprosto živě představovat - kolébala jsem se s lodí Virginien na rozbouřeném moři, hleděla na obzor a tam Amerika, nebo se procházela po palubě zaoceánské lodi...
A do toho všeho excelentní hra na piano pana Emila Viklického, kterého někdy doprovodil D. Prachař hrou na saxofon.
Divadýlko navíc nabízí jedinečnou atmosféru, která dá hře ještě lépe vyniknout.
(zadáno: 8.6.2017)
Výborné zpracování! Možná dlouhé, ale rozhodně ne zdlouhavé. To, co herci, zejména M. Isteník na jevišti předvádějí, je - chce se až říct neuvěřitelné. M. Isteník je pan Herec a tímto to jen znovu potvrzuje. Dává ze sebe 150 %, za což ho - aspoň na dnešní repríze - diváci ocenili aplausem ve stoje. Brava! Z dalších jeho kolegů mě zaujali V. Lazorčáková a zejména J. Meduna. Dále představení disponuje krásně řešenou scénou. A hudbou, kterou minimálně z poloviny obstarávájí herci naživo přímo na jevišti. Ještě jednou - výborné! 95 %
(zadáno: 22.2.2018)
Velmi dobrá "komedie" s ještě lepšími hereckými výkony (které tvoří minimálně polovinu úspěchu inscenace). Rozebrání lidských charakterů a vztahů na základě koupě jednoho neobyčejného obrazu...
(zadáno: 12.2.2018)
75 % (hodnoceno téměř bezprostředně po zhlédnutí): Co mě asi nejvíc zaujalo, byl motiv zimní zahrady, především v kostýmech a zejm. na Dorianu Grayovi. Vzpomněla jsem si díky tomu na Pěnu dní... I samotný Dorian si mě získal, tedy přesněji O. Kraus. Z jeho kolegů pak už asi jen L. Veselý.
Velkou část představení jsem měla pocit převahy formy nad obsahem, ovšem když se síly vyrovnaly, byla hra velmi působivá - pro mě nejvíce v závěru 1. půlky a začátkem 2.
Velmi pěkný nápad a provedení deformace obrazu!
Modernější, ale zajímavé pojetí.
Akt.: S odstupem času musím zvednout hodnocení...
(zadáno: 19.4.2018)
Emočně vypjaté představení s naprosto strhujícím K. Dobrým jako Van Goghem. Hodina a půl bez dechu, jak byl jeho výkon přesvědčivý. I herci v menších, ne však méně významných rolích byli výborní, zejména Fr. Němec. Z krasavce R. Máchy a P. Motlocha v úlohách zřízenců mi bylo skoro až na zvracení, z doktora Vernona zas téměř doslova odkapával sliz. Jen D. Matásek tentokrát maličko za ostatními zaostával. Velmi náročné, ale vynikající představení. Komedie jsou sice oblíbeným žánrem, ale dobře zpracované drama může někdy být více obohacujícím zážitkem - Ohlušující pach bílé toho byl důkazem.
(zadáno: 23.11.2018)
55 %. Tohle byl spíše film než divadlo. Možná mi tenhle dojem na celém představení nesedl za všeho nejvíc.
Svižné momenty (a zas tolik jich nebylo...) se střídaly s těmi "ukecanými", kdy tvůrci chtěli diváky zahltit až přespříliš informacemi. Hra přetékala spoustou narážek, ve kterých se dle mého ani nešlo zorientovat. Nehledě na to, že inscenace tak byla dlouhá. Naštěstí se mohla opřít o kvalitní herce jako J. Štěpničku, J. Dolanského, I. Bareše či M. Šplechtovou.
Rozhodně si nemyslím, že měla hra špatný scénář, byl v něm obrovský potenciál. Jen divadlo nebylo dle mého vhodné médium...
(zadáno: 17.6.2016)
Oblomovem dosud nepolíbená, ale možná dobře že tak. Našla bych spoustu mínusů a důvodů, proč bych mohla říct, že se to nepovedlo (určitě překombinovanost a souboj divadelních profesí na úkor diváka v hledišti), ale nějak se nemůžu zbavit dojmu, že se mi to vlastně líbilo... Určitě to zanechalo dojem a občas na hru musím myslet...
(zadáno: 8.5.2017)
Hudební čísla jsou geniální!!! Za všechny - V stínu kapradiny, Zkratky, Pražákům těm je tu hej a Dejvice. Jan Vondráček válí. A Martinové Veliký a Matejka taky. Dala bych možná i víc %, ale ústřední Helena Součková s Jůlií Molovou, respektive jejich představitelky mě moc nebavily a herecky nepřesvědčily (ačkoliv komediální talent druhé jmenované upřít nelze). Nenudila jsem se, naopak jsem se smála, tleskala ostošest. A vzpomněla si přitom na Lidskou tragikomedii nebo Malou vánoční povídku. :-) 85 %
(zadáno: 1.6.2017)
65 %. Obvykle mám takový styl ráda, hlavně ve filmu, zde mě ovšem postupné propojování osudů jednotlivých postav moc nebavilo a nezaujalo. Možná proto, že partičky byly nevyvážené (mládenci loučící se se svobodou skvělí X manželské páry poněkud nuda), možná mě odradila hned první scéna. A možná vlastně skutečnost, že na opilých lidech neshledávám obecně nic moc vtipného a kolikrát ani zajímavého. Možná to na mě bylo až moc odlehčené a některá témata preferuji ve vážnějším ladění... Přesto se mi s odstupem času líbili Opilí víc než Závislosti navzdory, ač po zhlédnutí tomu bylo úplně naopak.
(zadáno: 6.11.2019)
Velmi specifické představení. Některé pasáže zaujmou více, jiné méně. Jedny připadají zdlouhavé, na další byste mohli koukat mnohem déle. Jednou vám sprosté slovo rve uši, podruhé nemohlo být zvoleno údernější. A nejhorší a nejlepší zároveň je, kolik se v těch nakecanejch sračkách skrývá pravdy...
(zadáno: 6.12.2018)
Výborná sourozenecká terapie, kdy si uvědomíte, že ať jste se sourozencem bůhví jak na kordy, vlastně se milujete :-D Výborný mix humoru a toho, z čeho pořádně mrazí... Plus skvělé duo Taclík-Dulava.
(zadáno: 7.5.2018)
Nelze se ubránit srovnání s verzí ČK a z toho, a zřejmě nejen pro mě, plyne, že Kašparovská inscenace jejích kvalit nedosahuje. Překvapil mě pozitivně P. Lněnička a po čase jemu i M. Rumlovi šlo poměrně snadno sourozenecký vztah uvěřit.
(zadáno: 5.2.2019)
85 %. Představení, které se může opřít o velmi silnou myšlenku paralely mezi životem a smrtelnou nemocí. Jedná se o velmi jemně a citlivě vystavěný příběh o neuvěřitelně silném přátelském vztahu 10letého klučiny s rakovinou a jeho ošetřovatelky babi Růženky. Přitom nechybí ani humor, ten dětsky prostý a o to víc odzbrojující. Bůh a víra v něj jsou prezentovány většinou neagresivně a "zkousnutelnou" formou i pro nevěřící. Snad každý jsme v dětství měli neviditelného kamaráda, tím Oskarovým byl akorát Bůh. Na konci se slzám neubránili ani muži (minimálně jeden)...
Velmi dobré herecké výkony!
(zadáno: 19.9.2018)
Emocionálně nejnáročnější bývají představení,která můžete vztáhnout k sebe sama."Otec" je skvěle napsaná hra,která na Alzheimerovu chorobu dává nahlédnout nejen z pohledu blízkých nemocných,ale i přímo prostřednictvím samotného pacienta. Velmi silně a znepokojivě tak působí vše,s čím si tvůrci při inscenaci pohrávají-různí herci jako tatáž postava,nenápadně přestavovaná scéna,časové smyčky...Simulace zmatení,které denně musí pacient zažívat,je tak dost působivá a děsivá.Společně s excelentním výkonem J.Vlasáka v hl.roli se tak jedná o velmi silné představení,kdy se slzám ubráníte jen stěží.

Další stránky hodnocení: << < 3 4 5 6 7 8 9 10 11 > >>