Diogenes

Téma hry velmi aktuální, povedené, nezasáhlo mě to však tolik, jako jiné inscenace DPB z poslední doby.

Téma stále aktuální, ale i proto ne zas moc originální: Za peníze a sex jsme ochotni připustit, že naše zásady zase nejsou tak zásadní. Vysoko hodnotím energetické toky, které proudily mezi herci navzájem i do hlediště (a navíc bezemisní). A naučil jsem se spousty nových druhů přípravy kávy, které se však v ostravských kavárnách zatím marně snažím objednat.

Nic zas úplně nového či překvapivého mi toto dílo o holokaustu nepřineslo, některé monology i dialogy se mi zdály příliš rozvláčné, nakonec však zůstal velmi dobrý dojem. Přes tříhodinovou délku (včetně přestávky) jsem se rozhodně nenudil a představení uvízlo v hlavě. Nemluvě o výborných hereckých výkonech a zajímavé scéně.

Kateřina Krejčí jako udivené děťátko úžasná.

Na délku představení jsem byl připraven, takže mi tolik nevadila. Historie Ostravy na pozadí historie fotbalového klubu myslím funguje. Robert Finta v titulní roli velmi dobrý. Takže: před představením si dobře odpočinout, dát si dvojité espresso a mohu doporučit.

Inscenace povedená, spíše jsem měl problém se samotnou hrou. Předvídatelné schéma o pokryteckých městských intelektuálech a jednoduchých, trochu směšných venkovanech se srdcem na tom pravém místě.

Fungující propojení tří aktovek. Inscenace se postupně dostává do tempa. Výborný V. Georgiev v rolích hřmotného muže či mladého nápadníka.

Mámení pohádkové noci jako (post)moderní show. Nic hlubokého, ale velmi zábavná jízda.

Vnímal jsem to spíš jako příjemnou konverzační komedii s vynikajícím Langmajerem. Taky Zdeněk Kupka výborný. Tragický konec mi k tomu nešel, temné okamžiky v průběhu hry nějak vyšuměly.

Mělo to příběh se zajímavým rozuzlením, velmi dobré herecké výkony, ale...nic navíc, co by mě chytlo. Určitě doporučuji pro milovníky (nejen) rockové hudby 70. let.

Herci předvedli, že jsou i univerzální muzikanti. V porovnání s knihou mě tato inscenace zasáhla právě tak asi na 60%.

Dobrá komedie založená na oblíbeném nastavování zrcadla, které tentokrát drží v ruce nová mladá herečka oblastního divadla. A jak to chodí, v zrcadle se uvidí její kolegyně a kolegové, jejich partneři a nějaké záblesky se dostanou až do hlediště. Výborná Zuzana Truplová, naopak Tereze Cisovské role ujeté duchařky moc nesvědčila.

Nějak nebylo úplně jasné, čím Vojtěch Říha v titulní roli všechny ty ženy poblouznil. Počáteční nezkušenost málo roztomilá, pozdější světáckost příliš přehrávaná. Za zhlédnutí však představení stojí, takový bezručovský solidní průměr.

U adaptace porovnávám s tím, jak mě zasáhla knižní předloha. A protože velmi, tak to snižuje mé hodnocení této inscenace. Za zhlédnutí určitě stojí.

Zajímavý ponor do vztahů na jedné malé vsi. Realistické herectví, ze kterého se vymyká řezník Martin v originálním podání P. Panzenbergera.

Můj oblíbený film, takže jsem se nevyhnul srovnávání, a i proto asi trochu nižší hodnocení. Lehce cynický Mirek Jana Slováka mi přišel zajímavější, než naivní a snaživá Mirka Markéty Matulové. Film reflektoval šedivou totalitní atmosféru socialistického Československa a převod do současného korporátního prostředí mnohde nesedí. Báječný Arnoštek stejně potěšil nejvíc.

Vojtěch Johaník hraje stvořené monstrum opravdu skvěle. Horor z počátku 19. století na mě ale jinak opravdu působil jako z 19. století. Příliš tragicky stylizované herectví (hlavně postava Frankensteina), do toho postava Alžběty ve zcela jiné rovině. Povedené jsou scény s "oživlým" synem.

Těžko hodnotit. Sám bych si tento žánr nevybral, lístky jsem dostal. Šel jsem však pozitivně naladěn: nic hlubšího od toho nečekám, jdu se zasmát a pobavit. A nic. V první půli jsem se ještě párkrát zasmál, v druhé už jen těšil na konec. Prvoplánový humor mě opravdu nebere. Ale naprostá většina diváků byla zjevně nadšená a smála se, takže v rámci žánru situační komedie je to asi velmi povedená věc. Do procentuálního hodnocení tedy dávám jakýsi pokus o průměr z mého hodnocení a hodnocení v rámci žánru.

Nevyrovnanost jednotlivých částí. Něco chytré, něco rozplizlé. Může za to předloha, nebo režie?

Přišlo mi to jako prvoplánová snaha o humor. Velmi dobré však byly všechny scény s Petrou Kocmanovou a Janem Fišarem. I úmyslně přehrávat se musí umět, a to tito dva uměli skvěle. A také roztomile ulítlý konec.

Slavná hra (i slavné filmové zpracování - neviděl jsem), ale nějak mě to minulo. Další konverzačka na téma vztahů, lásky a sexu. Po pár dnech jsem vzpomínal, o čem to vlastně bylo.