Domrony

Velká poklona Vojtěchu Dvořákovi, trojnásobnému Janovi. Musím přiznat, že mě zpočátku celá scénografie lehce rušila, ovšem nakonec jsem si k těm výzkumným koulím našel cestu. Celá inscenace má čiře futuristickou atmosféru a máte pocit, jako kdyby přímo před vámi ožili krátké úseky našich "šéfů" z dob minulých. A že především Jan Žižka ožil! Člověk by se až skoro bál, že ten "časoprostor" protrhne a budou se dít věci. Neskutečné charisma, především obdivuji výrazné odlišení Husa, Žižky a Roháče. Upálení Husa? V tomto pojetí absolutní skvost. Zážitek lehce zhorší délka a občas zvuk.

Až na za mě příliš utahaný začátek neskutečný zážitek. Po pár minutách je naprosto zřejmé, proč byl zvolen právě tento volný rozjezd. Od začátku do konce jsem nevědomky zadržoval dech a odešel jsem kompletně zničený. Inscenace neměla slabého článku, především Lenka Šmídová v roli Kostelničky jsem neměl pochyb, že se jedná o starší ženu postupně upadající v beznaděj. Musím vytyčit i zvukové efekty pouze pomocí violoncella ze kterých mrazilo. Rovných 100%.

Jsem nesmírně vděčný za zážitek z derniéry. Aplaus, který jsem v životě neviděl a neslyšel se dostavil zcela právem. Inscenace neměla slabého článku, všichni do jednoho si mě ukradli a do konce nepustili. Z hlediska dramaturgie, režie, hudby a excelentního hudebního nastudování známých písní božskou akapelou nebylo nic navíc, ani slabší. Zvuk, světla, scénografie a kostýmy perfektní. Richard III. byl neskutečně vtipný, nechutný, člověk ho jednu chvíli nesnášel a druhou chvíli zbožňoval. Obrovská poklona Pavlíně Štorkové.
Děkuji za skvělý zážitek. Rovných 100%.

Předem vyzdvihuji přímo excelentní, živý hudební doprovod, který po celou dobu společně s pěveckým sborem drží toto falešné dílo při jevišti z dřevotřísky. Ono FALEŠNÉ je třeba opravdu důsledně vyzdvihnout, neb byli záměrně vybráni herci bez zkušenosti s muzikálem. Občas přijde Vychytralá Lesbie a vrchní znásilňovač Sextus s ženskou, hladkou tváří, který byl ovšem donucen vše vykrákat o oktávu výše navzdory k jeho přirozené, altové poloze. Po celou dobu představení si člověk všímá jen dětí, kteří jsou alespoň zapálené do rolí.
30 % za HUDBU, DĚTI a LESBII.

Sejdou se takhle Paul Verlaine a Arthur Rimbaud a začnou celému publiku u stolů ve 360 stupních vykládat své existenciální problémy. Nechybí samozřejmě domácí násilí, za mě zbytečná nahota pánů a alternativní, činoherní smýšlení v podobě svícení baterkou na toho, kdo právě odříkává svou repliku. Celkem mě díky tomuto režijnímu záměru mrzí lehká absence daleko zajímavější herecké akce. Mohlo by to fungovat, ale je to takto po celou dobu. Hudba je nemastná, neslaná, žádné pocity ve mně nevyvolala, ale i s tím málem se toho všichni herci, až na slabšího Rimbauda chytili. Doporučuji.

Inscenace mě naprosto ohromila. Teprve jsem přišel domů a už teď vím, že dalších pár dní rozhodně nebude lehké usnout. Uchvátila mě celá rodinka texaských špindírů, především traumatizovaná Vicky zaseklá ve fázi dítěte a samozřejmě samotný Joe. Nic nechybělo. Energie, napojení, spád, napětí, humor, úžasná scénografie, atmosféra, realismus... Měl jsem velká očekávání, ale tento zážitek absolutně vše předčil. Finální obraz byl jedna geniální a zároveň nepříjemná pastva pro oči i duši. Rovných 100%. BEZ DEBAT. Jo a smažené kuře si asi hodně dlouho nedám. :D