Edna E

Inscenace mého srdce... Všechno se mi líbí...předloha, režie, herci, scéna, hudba, světla... dokonalá divadelní symbióza.

Hra plná emocí ? posedlosti, lásky, nenávisti a odporu ke konvencím, mi bavila a vychutnávala jsem si herecké souznění. P. Mikeska (Verlaine) s fantastickou přesností předváděl psychické vypětí a proměny. Energičnost a vzdorovitost M. Rumla (Rimbaud) prostupovala scénou. Pohybové pasáže dávaly slovům smysl a náhodně psané úryvky z básní podtrhovaly intenzitu citů. Chválím výběr hudby. Scéna působila lehce chladně, ale odrážela vnitřní život básníků. Konstrukce byla promyšlená, nerušila a dopomohla pochopit křehkost a prožívanou trýzeň. Lze jen doporučit, ale nečekejte pohodový nenáročný kus.

Představení jsem viděla několikrát a Dulava v něm neomrzí. Hra dynamická a to i díky časté přestavbě jeviště, herci si rozumí a i přes humor a smích jsou tam bolestné momenty. Taclíkova Dana mi je líto, krásná ukázka partnerského trýznění. Sokol prostě umí a herci ČK taktéž.

Pokud člověk očekává divadlo s hlubokým vnitřním prožitkem, měl by zajít na jiná prkna. Pokud se člověk chce pobavit, zasmát, i přestože není fandou komedií, měl by jednoznačně navštívit Rubín a jeho krátké hry. Asmosféra malé scény byla výborná, kluci se na trávě bavili a rychle to přenesli na diváky. Ačkoliv moje znalost tenisu je minimální, pochopila jsem vtipy bez problému. Mně jednoznačně zpříjemnili večer.

"Žijeme stejně, jak sníme - SAMI!!" - prostě dobře napsaný text... Inscenaci jsem měla možnost shlédnout v industriálním prostředí muzea Škodovky. Jednoduchá scéna, dokreslena dobře vybranou hudbou a podpořena projekcí, mi absolutně vyhovovala. Minimalismus podtrhoval herecké výkony, obzvláště paní Milkové. Ze začátku člověk vnímal pouze to, co vidí, postupem inscenace propadal do její hloubky a mnohé věci byly jasné až na konci. Určitě se ještě půjdu na představení podívat do Divadla Na Jezerku. Představení v MB doporučuji.

Bavila jsem se, vícekrát. Mám ráda něco nového a s tím pánové přišli. Hra založená na slovním humoru, i když pro někoho nedostatečně intelektuálním. Ale je to živé, smějete se a jste překvapení jak tohle někoho může napadnout a následně to herecky podat. Prostě alternativní malá scéna jak vyšitá... tohle Rubín umí!

Myslím, že Mladé Boleslavi se povedlo připravit kousek, který osloví svou různorodostí a energií široké publikum. Tleskám volbě živého orchestru, který si s Mikeskou a Bazalovou krásně rozuměl. Volba protagonistů dle mého bez vady, Prokešův Clifford pomohl zvýraznit živelnost Sally. Obdiv patří všem, skutečně pohybově a pěvecky náročné představení. Chválím krásně a účelně řešenou scéna, která je oku ladící a přitom nedisponuje zbytečnostmi. Techniky celé představení promyšlené, ale viděla bych prostor ke zlepšení světel. Přestože nejsem velký fanda muzikálů, tento kousek mi zaujal, říkám ANO

Byla jsem již dvakrát a pokaždé si v inscenaci najdu něco nového. Oceňuji jednoduchost scény, která nikterak neruší Nezvalovy verše a dává vyniknout hereckým výkonům (verbálním a pohybovým). Úprava do našeho moderního světa představení posouvá z kostrbaté povinné četby do příjemně prožívatelného milostného příběhu. Není moc inscenací, které se nebojí veršů, takže jen tak dál...

Spíše 75%
Normálně s chválou šetřím, ale tentokrát musím Švandovo divadlo za inscenaci pochválit. Téma poměrně těžké, ale krásně zjemnělé černým humorem, který pomohl rozbít depresivní prostředí. Scéna promyšlena do funkčního celku, nic mi tam výrazně nerušilo a všechny ženy s ní souzněly. Dámám v souboru se podařilo mi vtáhnout do doby, ve které jsem zaplať Bůh nemusela žít. Zase jiný pohled do historie, další možnost uvědomit si, že nic není černobílé. Doporučuji, jen to asi není pro většinového diváka.

65% Velice slušné činoherní představení. Nečetla jsem celé dílo, znám jen obsahově a právě proto mi nevadilo, že nebylo vše zapracováno. Líbila se mi pohádkově laděná scéna, živý hudební doprovod a hravé kostýmy. Představení mělo po celou dobu krásně čitelný děj doprovázený nápaditou vizualizací. Herecky výborně zvládnuté, hlavně postavy dětí (Štorková, Kaňkovský), zklamal Postránecký. Představení je ideální jak pro dětské diváky, tak pro dospělé s duší dítěte. Krásně optimistické.

Mám ráda šanson, mám ráda poezii, mám ráda komorní scénu... v představení se vše krásně snoubí. Hladivý klavírní doprovod a milostné básně člověka odvanou do snění o lásce. Doporučuji zastavit se a nechat se přenést do oněch snů a představ:)

Pěkný, ale těžký kousek. Musím říct, že oceňuju, že režie dala prostor hercům, kteří s tou dobou mají společné leda prarodiče. Mladí to zvládli, mi se to líbilo, člověk si zase uvědomil, kam až režim umí zajít. Mělo by být povinné, protože lidi by si měli pamatovat, aby se z chyb učili. Scéna funkční, herci si s rekvizitami uměli poradit. Pouze bych hru trochu dřív ukončila, aby vznikl prostor pro dožití dojmů diváka.

Jsem zatížena dokonalou znalostí inscenace z ČK. Petr Mikeska je výborný hráč, jeho Coleman je realný bezcitný balík se vším všudy, bohužel režijní pojetí Valena mi vadilo (afektovaný homosexuál). Také od otce Welsche bych očekávala ztátu víry, nikoliv jen opilost. Líbila se mi Girleen, která mě díky krásnému hlasu přesvědčila o křehkosti drsné holčiny. Body dávám za jednoduchou a účelnou scénu okořeněnou molem. Inscenace stojí za shlédnutí.

65%. Jednoduchost scény, výborně zvolený hudební doprovod (piáno až krásně bolí), pohybově zdařilé vyjádření a verše, které inscenaci podtrhují. Emoce jsou dobře zahrané, lze věřit, všichni herci splnili očekávání. Stylizace Petra Mikesky do Evžena Oněgina byla přesná. Samolibý, arogantně sobecký, ješitný, namyšlený a znuděný floutek... Podobné inscenace by mohly přivést mnohé mladé k divadlu, i když se jedná o "povinnou četbu", tak v ní není nudných kostí.

Pohádka děti bavila, což je dle mého ukazatel, zda je dobrá. Já obdivovala nápaditost a ztvárnění vedlejších rolí, nejvíc se mi líbil zlý rak. Souhlasím s názorem, že mírně kratší by bylo hlavně pro hodně malé děti lepší, ale není podmínkou. Nakonec vše dobře dopadlo a děti odcházely spokojené.

65% Líbila se mi atmosféra a vizuální ztvárnění celé pohádky. Dětem se děj líbil, sympatizovaly a spolupracovaly s Rákosníčkem. Kostýmy byly pěkné a pavouček přímo roztomilý. Délka představení byla pro děti optimální, bez pohnutí vydržely do konce. Pro děti hezky zpracované představení.

65% Mám ráda ruské autory, uměli v knihách žít. A přesně to bylo převedeno na prknech MdP. Idiot Aleše Bílka byl čistý, krásně pozorovatelný, člověk jej chápal. Ostatní postavy dokreslovali scénu do příjemných detailů. I přes to, že námět je poměrně stár, hra je mladá a doporučuji mládeži, kteří nečtou, ať místo kopírování čtenářských deníku na netu zakoupí lístek a jdou si to prožít.

Představení mi mile překvapilo, na základě ostatních hodnocení jsem očekávala daleko horší zážitek. Je vidět, že si již hra sedla, holky si to užívaly a je to pěvecky dobře zvládnuté. Měla jsem pocit jako na koncertě, kde spíš zpěvačky baví publikum. Pravda, že někdy šly texty za hranu, ale mnozí hodnotitelé by se divili, co se od školaček lze dozvědět v reálu. Chválím práci se světlem a schopnost režiséra vidět svět zase jinýma očima. Živá hudba představení přidává body. V alternaci jsem měla Bereniku Suchánkovou a Terezu Maškovou.

Kdybych představení neviděla v prvním podání v Mladé Boleslavi, bylo by hodnocení vyšší, jelikož by mi unikly některé podtexty. Herecky zvládnuto perfektně, nemám výtek (Boková, Vlasáková, Dolanský, Macháček). Bohužel se v inscenaci ztrácely myšlenky... žijeme tak, jak sníme - sami. Zpracování spíš pro pobavení, než aby v člověku něco zůstalo, nad čím si může přemýšlet. Závěrečná scéna Dolanský x Vlasáková kus zachránila a měla neskutečnou chemii...

Na hře jsem byla podruhé a bylo to jinak, za což dávám kladné body. Hra sama o sobě, oproti jiným Sokolovským počinům, je slabší (pomalý rozjezd, chvílemi dějové nejasnosti), ale o to je výrazněji vidět herecká spolupráce Martina Fingera s Ondrou Sokolem. Bravurně zakomponované improvizační dialogy, které se pořád nesou v duchu inscenace a nijak jí neubližují, spíše naopak. Herecky čistě Václav Šanda, jeho naivita a snaha stát se partnerem těch dvou ostřílených šmelinářů, je až mateřsky úsměvná.

55% Z pohledu jednotlivých segmentů fakt pěkné, ale bohužel jako celek roztříštěné. Bylo to jako rachejtle na Silvestra, humbuk, vizuální efekt, ale ve výsledku nic nezbylo, jen nepořádek a zmatek. Někdy méně je více, ale to není Čičvákům styl a já se s tím pomalu smiřuji. Ale abych jen nekritizovala, režisér má neskutečné štěstí a talent na herecké obsazení. Sametový hlas Honzy Hájka k postavě Ivana pasoval, vynikal i Martin Finger s Matějem Dadákem. Ženám mohl být dán větší prostor, ale i přesto velice zaujala postava Natalie Puklušové. Konec byl dobře vygradován, za to bod.

Herecký koncert, to musím uznat, oba pánové si našli polohu, kterou jim člověk věří. Líbí se mi stylizace scény, do komorní hry přesně a účelně zasazené věci. Bohužel mám ale problém s Havlovými hrami, tato mi buď nesedla, či ji ještě musím rozklíčovat. Ale jiný pohled na dobu, kterou nemám zažitou, mi hra poskytla. Ten, kdo má zažito, bude jistě potěšen.

Chyběl mi hudební doprovod, který by mi pomohl leccos rychleji pochopit. Představení mělo krásné části (zobrazení lidského srdce v tepu bylo fascinující), ale bohužel dost míst, která neměla toliko náboje, co jsem od vyjádření lásky scénickým tancem očekávala...
Myslím, že k inscenacím tohoto typu musím dorůst, diváci byli převážně tvořeni studenty tanečních škol a o poznání lépe se v ní orientovali.

V Disku jsem již viděla lepší kusy. Od mladých jsem čekala více živosti a novým nápadů. Téma sice k zamyšlení, ale režijní zpracování mu spíše ublížilo. Herci se snažili, ale výrazněji zaujala pouze Eva Hacurová a Vít Roleček. Tentokrát jsem odcházela ničím nenadšena... tak příště!

Dílo bohužel nedosahovalo kvalit knižní předlohy, ani mistrovského filmového zpracování, které považuji za jedno z nejlepších děl v tomto žánru. Je mi jasné, že divadlo nemůže využít efektů co film, ale dle mého by se dala více propracovat psychologie celého díla. Líbila se mi obrazovost, tj. scény mimo hlavní scénu. Pechlát/Javorský/Beretová, trio, co umí snad vše, ale nekouzlí. Pocity při odchodu nebyly nikterak silné, prostě jen divadlo.