Eliduc

Viděl jsem po letech a inscenace na mne zapůsobila jako zjevení. Každá replika se zadírá do mozku a nutí přemýšlet. Perfektní výkony (Hájek vede), skvělá scéna M.Cpina.

Takřka dokonalá inscenace. Předlohu jsem neznal (už objednána), bylo tak asi ještě zajímavější skládat si jednotlivé roviny příběhu, odkrývat, co je "realita", co představa hlavního hrdiny, co film, který sleduje, kdy koho Tereza Hofová (po Zdi další brilantní výkon) představuje. Trochu navíc působí jen závérečný filmový příběh Chlapce, který nikdy nebyl. Jan Cina mne (velmi pozitivně) překvapil. Na co Kamila Polívková sáhne, to se povede.

Velmi silná inscenace, sevřený tvar, něco přes hodinu a obsáhne několik lidských životů a kus 20.století. Skvělé výkony jak obou hereček i (sekundujícího) herce, tak smyčcového ansámblu. Snad jen scéna trumfování s Fredy Hirschem trochu dlouhá a oproti zbytkun nepravděpodobná.

Repríza v únoru 2022 trvala jen 40 minut, což byla škoda, protože ještě pár minut skvělé trapně-vtipné show bych si rád užil. Skvělé výkony všech tří účinkujících.

Vyborná interpretace antického mýtu. Soustředěné výkony herců a hereček, originální kostýmy, scéna i hudební doprovod zapadající do prostředí DUP39.
Samotnému ději předchází variace na vědeckou konferenci, kde se případní neinformovaní diváci*čky seznámí s pozadím příbéhu.

Koncentrovaná sonda do života a mysli (nejen) Jana Zábrany.

Takové pokračování Burn Out, co by mohlo přijít, až s tím herci/herečky seknou.
Nic hlubokomyslného, ale místy velmi vtipné a osvobozující (nese*e se to jen mně). Byť jen hodinové, v závěru už trochu dlouhé.

Inscenace, kterou musí ocenit každý - od návstěvnictva alternativy (jako oddech) po diváctvo pokleslých produkcí. Kvalitně napsaný a provedený bulvár/konverzační horor s jistým přesahem. Vynikající herecké výkony zejména obou pánů, s pokračujícím večerem i dam. Stopáž 2:22 je nicméně maličko moc.

Bohužel z derniéry, protože bych zašel klidně ještě jednou - už kvůli (opět) skvělé Anitě Krausové. Pomalu dávkované napětí, ponoření do sebe i vztahů a lehce naznačené téma ekologické krize (jaký rozdíl oproti některým současným prvoplánovým hrám).

Šel jsem na předposlední predstavení (Moc se mi nechtělo, protože ABC, protože délka, seriál neznám), neb mne zlomilo celkem vysoké hodnocení zde. A dá se říct, že nelituji. Výborné herecké výkony (tyhle Salzmannové kreace zbožňuji), je za nimi i vidět precizní Dočekalovo vedení. Funkční scénografie, dobrá hudba. První třetina je za 100 %, dál už tempo zpomaluje, třetí už jsem čekal na konec. Na vině je jak text, který zestárnul, příliš explicitní/polopatická kritika společnosti a ne úplně povedené snové scény, které slábnoucí děj dále retardují. Jako bonus komická intermezza o přestávkách v podání znechucené části publika (hodně odešlo).

Strhující výkon Jana Hájka a excelentní, žel poměrně krátká, kreace Diany Tonikové.
Byť představení není příliš dlouhé, je obtížné v záplavě textu - převážně monologu hlavní postavy - udržet pozornost. Každá věta se vrývá do mozku, člověk se nad ní nestačí ani zamyslet a je tu další.

Feministická interpretace meetu o ehm...Oidipovi... Iokasté s mnoha.narážkami na dnešní (ne)realitu. Znalce mýtu potěší nejrůznější odkazy a hunorné parafráze, shrnutí dějů a prvoplánovitější humor i ty neznalé. Nicméně to celé trochu byl jeden vtip protažený na hodinu - díky této stopáži ale nenudil. Podařená scéna i hudba, výborný P.Konáš, J.Oĺhová hlavně mimicky a herecky, občas však nezřetelná artukulace.

Zdařile aktualizováno, výborně obsazeno (až na jednu výjimku, vizte dále) a zahráno, leč po cca 40 - 50 minutách nic nového nepřijde - i ten pocit neustálého opakování a bezvýchodnosti se stačí dostavit. A Jan Burian hraje stejně špatně, jako řídí Národní divadlo.

Slibně rozehrané příběhy jednoho domu, které se prolínají, nebo neprolínají, tak, že v druhé půlce (a to představení trvá tak 70') není moc jasné, o čem se hraje, proč postavy říkají, co řikají, a dělají, co dělají. Většina publika se onu první polovinu hloupě hihňala neb se domnívala, že přiběh chápe, pak už asi jen zírala.
Kvalitní výkony osvědčených herců a herečky doplňoval neméně dobrý hudební doprovod.

Scény s babičkou vyškrtat, druhou půlku zkrátit na 15 až 20 minut a hrát bez pauzy a bude z toho celkem zabavná jízda s lehkým přesahem (toho se snaží dosáhnout nekonečná druhá polovina, která představení totálně umrtví). Pokud Jakub Burýšek není gay, nabízí se i otázka, zda to vůbec hrát a takhle (těch několik buzních klišé zase vytváří karikaturu).

Zpočáku vtipné, pak vtipné, pak méně vtipné a nakonec nudné.

Sebeobviňování začíná dobře, člověk se snaží sledovat sdělení textu, v čemž mu pomáhá i jeho promítání. S postupem doby je to čím dále úmornější a u mne se zvrtlo v procvičování němčiny, což ovšem komplikovalo to, že herci repliky občas prohazovali či zapomínali a ke konci došlo ke zmatení fólií. Zdeněk Adamec podobně: Po slibném začátku si divák uvědomí, že se hraje o ničem a je to k Adamcovi vlastně neuctivé. Publikum to nechápe a hýká smíchy (v posledních pár letech obvyklý jev, ať se na jevišti děje sebetragičtější jev). Herecké výkony obou částí značně převyšují výsledný dojem.

Popisný životopis, něco mezi Špinarová revival a koláží vděčných scén pro mainstreamové publikum, které se na správných místech dojme, jinde poučí, jinde pobaví, jinde zavzpomíná - a zase dojme. Uroní slzu, i tu nad slzou. Zvlášť když Matulová je tak skvělá. Jinak je v tom divadla pomálu, ovšem o to je to celé delší. O přestávce radši domů, takže dojáku a stojáku, kterým jistě vše končilo (Jednou se vrátíš, že), jsem se vyhnul. Doufejme, že i Dianiška se vrátí. (Psáno z hostování na Palmovce.)

Jako vždy si Jedl/Trmíková zvolili silné téma (takže se nedá moc kritizovat) a skoro jako vždy mám s výsledkem problém. Trmíkové herectví je afekt nad afekt, přehrávání v jejím pojetí se však nestává interpretací. Kdyby aspoň nebylo pořád stejné a v tomto případě se totálně nemíjelo s osobností hlavní hrdinky. Když se od něj divak oprostí, tak se sice nezasměje, jako dost primitivních diváků, ale uvědomí si zrůdnost totality. Tento prožitek je pak zcela rozmělněn nekonečnou produkcí M.Knoblochové (již ovšem jindy považujeme za vynikající umělkyni) a dalších v cca poslední třetině. Gagarinovskou píseň nekomentuji, stydím se ješte teď.

První část je skoro výborná, bohužel po přesunu do sálu zábava i cokoliv jiného vymizí. Zůstává jen nuda a otázka- proč? Jako Malostraňáku od roku 1798 je mi to líto.

Nechápu to nadšení. Kýčovitá (a tedy naprosto průměrná) hudba, slovům (naštěstí) v zásadě není rozumět. Merrickův příběh (narozdíl např.od filmu nebo Petitgirardovy opery) rozmělněn, epizodky s Gándhím už jsou za hranicí trapnosti. Myslel jsem, že T.Klus umí zpívat, když je tak populární (nikdy jsem ho neslyšel) - a teď jsem zjistil, že to je zpěvák jednoho tónu. Ostatní nebyli o mnoho lepší, snad jen Marečková + sestra. Něco málo za kostýmy a scénu.

Snižující se úroveň jednotlivých částí se s třetí hodinou stává nesnesitelná. Po debaklu z minulého roku je rozhodnutí pevné: Již nikdy žádná Antická Štvanice!

Děsivý zážitek. Nadšené komentáře i recenze mi jsou záhadou. Pro mne nejhorší představení za cca 3 roky. Po celkem slibném začátku začnou herci pronášet čím dál větší a prvoplánové banality, až si soudný člověk začne klást otázku, zda si z něj nedělají legraci, zda to skutečně myslí vážně, zda nejde o parodii... A nebere to konce. Když se do toho opřela hudba (píseň o rohlících bohužel asi nikdy nevytěsním), bylo dokonáno. Už to několikrát vypadalo, že se konec blíží, ale vždycky se ještě našel prostor, jak zatlačit na pilu. 10 % za scénografii a 10 % pro herce za to, že zachovali vážnou tvář.

10 % za Gábinu Míčovou. Další z nyní tak častých představení, kde se vrší prvoplánovitá sdělení za druhým a nebere to konce. Dokonce jsem vydržel jen díky společnosti s sebou.

Tak otravné, že se mi ani nechce nic psát. Křečovité, vtip dolující za každou cenu (moc smíchu se ovšem nedostavilo), rádoby aktuální- jenže svět lidí, o kterých se hraje, je jinde.