Eninae

Konverzační drama mediálně favorizované.

spíš 25%

Kompozice se k ději hodila, ale obačas bylo těžké se zorientovat. Zajímavé byly detaily - fáze přípravy kuřete v jednotlivých časových úsecích. A ano, role Petra Hojera je geniální, po rozluštění kým je, jsem nemohla uvěřit, že něco takového autora napadlo.

Pro mě inovativní choreografie plná nových pohybů a skvělých tanečních výkonů. Tereza Voříšková mě pohybově velmi překvapila. První práce Lenky Vágnerové, kterou jsem viděla a už se těším až zajdu na něco dalšího.

Pro mě zajímavá hra a pohled překrucování pravdy přes generace. Bez přeskakování časových rovin by to bylo moc jednoznačné a nudné.

85% Skvělé výkony, zajímavá scénografie.

Dlouhé, nezáživné.

Zřejmě nejsem cílová skupina, které stačí říct na jevišti sprosté slovo a sedadla se otřásají.

Oddechové s nečekanými zvraty. Pan Hampl zůstal v paměti.

Předčilo má očekávání. Vladimír Polívka je roztomilý naivka. Těším se na druhé obsazení.

Působivé. Herecké výkony. Scéna.

Miluju je, jdu znovu!

Působivá scéna. Filip Kaňkovský se mi velmi líbil.

75%

Vztah Ch. Poullain a J. Schmitzera mě úplně minul. Chvílemi mi připadalo, že si odříkávají repliky bez vzájemné návaznosti a reakce na toho druhého. Plus jsem byla polita "whisky"

Oddechovka, která neurazí a celkem pobaví. Některé vtipy prvoplánové, některé neočekávané. Herci projevili pěvecký a taneční potenciál, především taneční výkon pana Písaříka nebude lehce zapomenut. Obávám se, že postava Kaplana v podání pana Víznera mě příliš neiritovala, jak by měla. Herci dobří, bez hlubšího poslání, založeno jen na fonetických vtipech.

Mile průměrně oddechové.

Byla jsem okouzlena ještě mnoho dní. Rovnou se přiznám, že jsem Čechovovou milovnicí, tudíž bylo povinností to vidět. Modernizace byla na místě, žádné dobové kulisy, žádné kostýmy. Umístění hlediště bylo nevšední, snad jen se s prostorem mohlo více pracovat. Pan Dolanský byl výborný!! Ale stále je mi záhadou smysl symbolu na konci (podivný světelný kruh?).

Za mě přeceňovaná inscenace. Možná jsem jen měla smůlu a pan Donutil je po těch letech vyčpělý. Vzala jsem rodiče a při odchodu z divadla jsem o tom raději víckrát nemluvili. Nadšení z žádné strany.

Třetí příběh mi přišel dialogicky zmatečný. Líbilo se mi použití "akvárka".

A mně se to líbilo. Především bych vyzdvihla výkon Igora Orozoviče a Magdalény Borové, kteří tomu vdechli život. Nevšední vstupy (např. rockový koncert) mě velmi pobavily. Upřímně, dlouho jsem se tak nezasmála.