Erezka

Představení bylo dost zajímavé, strašidelné a nebylo zdlouhavé. Byla jsem velice mile překvapená a spokojená.

To je poprvé, co jsem z představení odešla o přestávce. Mám ráda moderní pojetí, zde se to ovšem obloukem minulo mému vkusu. Odříkávání archaického textu proložené pitvořením. Vážně mi není jasné, co je v roce 2017 vtipného na parodování homosexuálů "přihřátými gesty". Humor se dá jistě dělat i dost nápaditěji.
Pokud jde o místo konání, byla jsem rozčarovaná, že židle stojí všechny v jedné rovicě. Jeviště také mohlo být min o 0,5 m výš. Z 20. řady, která nebyla zdaleka poslední, jsem viděla hlavně hlavy ostatních diváků. Rozhodně ne scénu.

Myslím, že jsem si měla lépe přečíst anotaci a na hru vůbec nechodit. Vybírala jsem ji narychlo a nevšimla si, že se jedná o tří hodinový muzikál. Nejsem muzikálový tip a tohle pro mě bylo nekonečné. Pasáže, ve kterých se nezpívá, byly velice vtipné a těšila jsem se na každou z nich, bohužel písniček bylo ve hře hodně, v druhé půlce obzvlášť. A co je horší, jenom pár z nich bylo veselých, vtipných a se zajímavou choreografií. Ostatní byly nudné, dlouhé a patetické a hru zbytečně prodlužovaly. A ten šok, když jsem si o přestávce na plakátu všimla, že hra má 170 min.

Jako od Lynche. Myslím, že by to chtělo v budoucnu jít ještě alespoň jednou. Také bych doporučila jít ve větší skupině a po představení společně zapadnout na svařák do teplé hospody, kde rozeberete to, co jste viděli. My už na to bohužel neměli čas a velmi mě to mrzí.
Jediným problémem je zima, které se příliš nedá utéct. A na můj vkus přílišná délka představení. Stačily by mi 2 hod.

Poručík z Inishmooru na Kladně se mi líbil podstatně víc. Také jsem ho viděla dříve, což je možná důvod, proč mě hradečtí Kati příliš nenadchli. Jak je tu již uvedeno, pointa je hodně podobná.

Vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu. O to víc jsem byla mile překvapena (i můj přítel, který hru vybral). Hra o irských separatistech je černá, drsná, místy sprostá, naprosto cynická a vtipná. Herci se mi vážně líbili, hlavně Michal Maléř jako Padreic, hlavní separatista.
I jako středoevropan, který z Irska zná leda tak Kelly Family, jsem se ve hře dobře orientovala (i díky slovníčku v programu, ten opravdu doporučuji) a nemám pocit, že by mi byla nějak tématicky vzdálena. Už se těším na další ztvárnění autorova díla, které mě čeká v dubnu.

Neznám povídku, neznám film, ale divadelní představení se mi moc líbilo. Občas jsem se i smála. Hercům se na jevišti dařilo. Nejvíce se mi líbila postava Hadas.

Na představení jsem hodně těšila, především na D. Havlovou, jak jinak :-). A musím říct, že jsem byla tak trochu zklamaná. Herci, a bohužel Havlová v čele s nimi, chvílemi působily, jako když něvědí, co mají dělat. Prostě stáli a něco povídali, ruce podél těla, emoce nikde, hraní nikde. A jindy hráli jako o život, až člověku běhal mráz po zádech. Jako by se režisér soustředil jenom na některé scény a zbylé nechal být, ať si tam herci odvipráví povinné a hurá na další. Ale ztrátou času přestavením rozhodně nebylo.

Z představení jsem hodně zklamaná. Herci byli prkení a nezajímaví. Velké spoustě z nich nebylo dobře rozumět. Především Bábi Zlopočasná měla problémy s artikulací, což bylo způsobeno zřejmě tím, jak se snažila mluvit podivným hlasem, který se tam vůbec nehodil. Nebyla ale jediná, u které jsem obvykle nerozuměla druhé půlce věty.
Ačkoli se mělo jednat o veseleou komedii, zasmála jsem se asi čtyři krát. (pozn. knižní předlohu znám dobře)
Nejlepší postava z celého představení byl vévoda Felmet, který má u mně 100 %. Ten hrál skvěle a ani jednou mě nezklamal.