Eva123

Představení jsem viděla čtyři měsíce po premiéře, s Petrem Markovem v obecenstvu a Kristianem Pekarem v roli Lorence Pořízka. Asi všechny nejvíce zaujal hostující David Šiller coby němý Vincek, který vítal návštěvníky hned u schodů půl hodiny před představením. Mladí herci se rozehráli téměř až před přestávkou a druhá polovina byla bohužel kratší. Byly tam výrazné songy.

Inscenace byla velmi podařená, moderní a dokonce i se zpěvy.

Úplně jsem nepochopila, mělo-li to být drama nebo sen - fraška, asi spíš ten sen. Nejvíc se mi líbil Lukáš Janota coby Princ Homburský a Eliška Skálová coby jeho láska Natálie Oranžská, oba hráli své role otevřeně tak jak postavy děj prožívali. Ostatní herci jakoby si nebyli jistí, jak hru mají hrát, jestli přímo nebo v nadsázce až jako parodii (Jaroslav Matějka).
Problémem asi bylo i to, že jako drama by se u nás přes 200 let stará hra o cti asi neprosadila.

Inscenace se mi líbila, mladí herci byli velmi šikovní a artisticky zdatní.

Předloha i inscenace byly velmi pěkné, kazila je jen špatná výslovnost některých herců.

Anonymní lektorka nám v úvodu vysvětlila režijní pojetí hry, které zřejmě nebylo úplně dodrženo. Inscenace byla spíše popisná, bylo vidět pevné vedení herců režisérem, takže jsme viděli pěkné výkony Petra Halberstadta v roli Karla Moora, Martina Veselého v roli Rollera nebo Pavla Doucka v roli Grimma. Herecky se vymykal Martin Siničák, který pojal Franze Moora s parodickou nadsázkou na způsob Polonia v Hamletovi. Zaujal mě též Václav Vašák v roli pastora Mosera, která se vymykala jeho dřívějšímu hereckému pojetí.

Inscenace byla popisná (za což asi mohla též předloha), jakoby ne zcela dostudovaná. Jednotlivé herecké výkony ale byly pěkné, např. Michal Isteník coby Čičikov, Jan Mazák coby Matka Shánělka nebo Alan Novotný coby statkář Líbeznický.

Na divadle pod širým nebem jsem byla poprvé, naštěstí nepršelo. Trochu mě zaskočilo, jak jsou herci daleko, nejlépe jsem viděla ty, kteří hráli uprostřed před kašnou. - Škoda že Jaroslav Matějka hrál Karla IV. v parodické nadsázce a ne realisticky, protože se na roli typově hodil.
Herci nejen zpívali, ale i mluvili na mikrofon (jinak by je nebylo slyšet), ale tím pádem byly problematické scény, kdy hráli např. na bočním balkóně, protože je diváci jen těžko odhalili, když slyšeli hlas stále z téhož směru. - Z herců, kteří hráli častěji před kašnou se mi nejvíce líbili J. Mach a A. Březinová.

Před Lysistratou byla uvedena u nás dříve nehraná tragedie Aiás, které by slušelo klasičtější provedení a ne že Aianta namažou červenou barvou a na konci jsou pak od něj všichni červení. - U Lysistraty bych dala přednost tomu, aby herečky nehrály nahoře bez s různě nabarvenými prsy (možná by tomu daly přednost i samy herečky), herci se pak koupali v "lázni" z různě barevných balonků a dávali všemožně najevo, že myslí jen na soulož se ženami. - Myslím, že to byla nejerotičtější inscenace, jakou jsem kdy viděla.

Nájemníky jsem viděla v Městském divadle Brno v rámci festivalu Divadelní svět. Chyba byla, že si divadlo nepřivezlo s sebou programy, takže člověk nevěděl kdo je kdo. První polovina hry byla zbytečně dlouhá, herci se rozehřáli tak deset minut před přestávkou, ale od té doby měla hra spád, byla chytře napsaná a dobře zahraná. Kouzelný byl závěr s rozedraným Davidem Vaculíkem, coby panem Jenkinsem, který spadl ze střechy.

Domnívám se, že jeviště i hlediště Mahenova divadla je příliš velké na experimentální divadlo, jakým byla současná inscenace Othella. Jeviště otevřené dozadu, holé praktikábly, kostýmy každý pes jiná ves. Inscenátoři nám zřejmě chtěli ukázat, že ve vypjatých událostech si každý člověk vede svůj monolog sám pro sebe a není schopen navázat dialog s druhými lidmi. Othella namazali na černo až v závěru, takže zamazal nejen Desdemonu, ale i některé další postavy - předal jim svou černou duši?

Inscenace muzikálu Don Juan byla vlastně tragédií, které se nepodařilo vzklenout nad sebou dramatický oblouk, takže Don Juan dopadl spíš jako obyčejný darebák. Autoru scény Petru Hlouškovi se podařilo řadou pohyblivých oblouků vytvořit na jevišti zajímavý prostor. Z herců mě nejvíce zaujali Tomáš Sagher v roli sluhy Sganarela a Silvia Holečková v roli nevěsty Féliciany.

Benátský kupec nebyla komedie, nýbrž historicko-eticko-sociální drama, ve kterém zvítězí silnější, respektive kde se prosadí morálka vládnoucí vrstvy. Vedlejším motivem byly tři mladé páry, které se vzaly, kupodivu ne na konci hry. - Myslím si, že činoherci by neměli hrát s nalepenými mikroporty, i když Hudební scénu Městského divadla Brno by asi nevykřičeli.

Inscenace Buchty a bohyně se mi velice líbila, i proto, že hra byla opravdu chytře vymyšlená. Všichni mladí herci hráli dobře (včetně hostů), nejvíce se mi líbili Pavel Režný coby Pavel - seriálový herec (konečně jsem ho pořádně viděla, v předchozích hrách byl hodně namaskovaný) a Barbora Chrenková coby cvičitelka fitness Marie. V roli Paparazziho se mihl i režisér inscenace Stanislav Slovák.

Inscenace byla překombinovaná, divák nevěděl, kdy herec zpodobňuje dramatickou postavu a kdy situaci komentuje (zprvu to připomínalo spíš recitační večer); kdyby v programu nebylo, že dva herci představují Smrt a Lunu, tak by mě to nenapadlo, ...

Hra Yasminy Rezy Bůh masakru mi tématicky nebyla blízká (i když byla pochopitelnější než hra Obraz téže autorky), ale herci hráli pěkně a nepřeháněli to (připomnělo mi to, nejen díky stejným pánským představitelům, hru Martina McDonagha Osiřelý západ, i když ta byla ještě drsnější).

Na muzikál Sliby - chyby jsem byla zvědavá, protože jsem jej v 70. letech neviděla, domnívala jsem se, že jde o situační komedii s písněmi, ale nebyla to situační komedie, byl to klasický muzikál o lásce a životních hodnotách, který se mi opravdu líbil. Vynikající výkon předvedl Lukáš Janota v hlavní roli.

Druhá polovina hry byla lepší než první a některé scény byly zbytečně naturalistické. Inscenace byla buď nedostudovaná nebo byla větší část herců obsazena proti svému naturelu nebo obojí. Líbil se mi Petr Štěpán coby doktor Astrov (domnívám se, že byl odpovídajícím alter egem autora).
- Taky se mi líbila Eva Jelínková coby chůva Marina, i když její postavení bylo poněkud zvláštní a světlé kostýmy neodlišovaly postavení služebnictva od ostatních.

Inscenace se mi líbila, i když v závěru bylo patrné, že jde o nedokončený text. Líbil se mi Felix Krull Zbyška Humpolce, i když se občas přeříkaval, ale vzhledem k celku to nehrálo žádnou roli; též se mi líbili Kmotr Libora Stacha (velmi), Müller-Rosé Jana Řezníčka (více než Peer Gynt), Sestra Alžbety Vaculčiakové, Doňa Maria Pia Lucie Ingrové, Zouzou Sarah Haváčové a ostatní ...

Muzikál Bohéma 1914 - zima, jaro se odehrával na malém prostoru na kouzelné scéně Davida Bensona. Komediální nadsázku vycházející spíš z dnešního pohledu mladých na svět střídaly sladkobolné písně. Nejvíce mě zaujala Natálie Tichánková coby Mimi.

Inscenace Všemocný pan Krott za necelých pět měsíců od premiéry zjevně ztratila svůj popremiérový pel, takže člověka příliš nenadchla. Pěkná byla proměna syna Jendy v číšníka Jendu v závěru hry v podání Vojtěcha Blahuty.

Nebudu posuzovat předlohu inscenace; Tajemství žlutého hřbetu v podání studentů muzikálového herectví JAMU bylo živé, mělo své tajemství, atmosféru a spád. Bylo tam více studentů nižších ročníků, kteří ještě nebyli tak jistí, ze studentů 4. ročníku se mi nejvíc líbil Marek Ouda, který téměř neslezl z jeviště a hodně zpíval. Hodně písní Suchého a Šlitra jsem neznala anebo byly zpívány natolik jinak, že mě nenapadlo, že je znám; mnozí studenti zpívali hodně chraplavě, nevím jestli naschvál nebo jestli při zkouškách ztratili hlas ...

Představení nebylo špatné, ale narozdíl od téhož představení v roce 1980 v témže divadle (s nebožtíky Zdeňkem Sedláčkem, Oldřichem Slavíkem a Ladislavem Lakomým) nebylo ani nezapomenutelné. Z herců se mi nejvíc líbili Zdeněk Dvořák coby Přednosta a Magdaléna Tkačíková coby Zdenička.

Inscenaci dominoval Vojtěch Blahuta coby Christopher.

Šlo o umírněnou inscenaci chytré anglické současné situační komedie (dříve se hrály komedie s větší vervou, ale dnes by to asi obecenstvo neuneslo).
Z hereckých výkonů mě nejvíce zaujala Erika Kubálková (alternovala Irenu Konvalinovou v roli Olivie Smythové), kterou jsem dlouhá léta neviděla, bradkou proměněný Alan Novotný a nejvíce nadoraz hrající Svetlana Janotová.