Eva123

Byla jsem na "Strach jíst duši" zvědavá, ale představení moderní pohádky, či kabaretu mě zklamalo. Byl to nesourodý pel-mel z německých reálií 70. let a českých reálií současnosti i doby minulé. Inscenátoři přece museli počítat s tím, že každý divák bude znát (neznat) něco jiného (já třeba neznám Disneyho Sněhurku). Kdo zná východoněmeckého Večerníčka (Sandmännchen), nemohl si ho v žádném případě ztotožnit s postavou hranou Petrem Bláhou, mně připomínal spíš irského skřítka Ogga z Divotvorného hrnce a byla jsem zvědavá jak se zmenší, když rozházel tolik zlatých konfet, ale nezmenšil se, ...

Druhá polovina hry byla lepší než první a některé scény byly zbytečně naturalistické. Inscenace byla buď nedostudovaná nebo byla větší část herců obsazena proti svému naturelu nebo obojí. Líbil se mi Petr Štěpán coby doktor Astrov (domnívám se, že byl odpovídajícím alter egem autora).
- Taky se mi líbila Eva Jelínková coby chůva Marina, i když její postavení bylo poněkud zvláštní a světlé kostýmy neodlišovaly postavení služebnictva od ostatních.

Jednalo se vlastně o pásmo z písní Jacquesa Brela, zasazené do kulis bombardovaného Londýna. Mladí herci hráli pěkně, zpěv posoudit nedovedu, ze všech písní jsem znala jen píseň Le Moribond, kterou zpíval v 70. letech Karel Gott coby Buď sbohem brácho dětských let.

Jednalo se o poetickou romantickou komedii, i když se zřejmě mělo jednat o tragikomedii. Začátek hry se odvíjel v nadsázce a potom jsem měla ten pocit, že režisér nechal mladé herce aby ukázali co nejlépe umí, Adam Mašura coby Alchonon ukazoval jak je pohyblivý, Kristýna Hulcová v roli Tajbele ukazovala neustále svůj úsměv (myslím, že i smutek se dá vyjádřit úsměvem, ale jednotlivé polohy je třeba více rozlišovat), Tereza Slámová se našla v roli komické naivky s dvěma copy a červenými tvářemi, ...; ale jestli začátek byl vlastně konec, tak to skončilo tím že byli všichni mrtví? I Tajbele?

Nebudu posuzovat předlohu inscenace; Tajemství žlutého hřbetu v podání studentů muzikálového herectví JAMU bylo živé, mělo své tajemství, atmosféru a spád. Bylo tam více studentů nižších ročníků, kteří ještě nebyli tak jistí, ze studentů 4. ročníku se mi nejvíc líbil Marek Ouda, který téměř neslezl z jeviště a hodně zpíval. Hodně písní Suchého a Šlitra jsem neznala anebo byly zpívány natolik jinak, že mě nenapadlo, že je znám; mnozí studenti zpívali hodně chraplavě, nevím jestli naschvál nebo jestli při zkouškách ztratili hlas ...

Muzikál, či hudební komedie Tajný deník Adriana Molea se mi moc líbil. Na diváky z něj přímo vyzařovala příjemná atmosféra, hudba byla také příjemná a mladí herci hráli velice dobře. Nejvíce se mi líbil Libor Matouš coby Adrian Mole.

Představení Teror bylo na mě příliš filozofické, či idealistické, ale bylo dobře zahrané. Z herců mě nejvíce zaujali Dušan Hřebíček v roli svědka Lauterbacha a Zdeněk Dvořák v roli Soudce.

Inscenace byla pojata jako parodie, což byla škoda, herci hráli velmi pěkně, ale měli hrát realisticky a hra měla být o hodně kratší. V roce 1937 byl logický otevřený konec hry, v roce 2015 ne. Zajímavé bylo, že herci na předscéně byli v úplném znění hry v programu uvedeni vlastními jmény a přitom hráli jen málo aktualizované předscény Voskovce a Wericha z roku 1937 (i když se v nich možná proměňovalo který je Voskovec a který Werich) a dirigentku Mikešovou oslovovali ze scény: Jaroslave ...

Muzikál Titanic na mě působil jako polodokumentární opereta bez happy endu, oživená pěveckými výstupy jednotlivců a dvojic. Scéna místy připomínala inscenaci Skleněný pokoj. Líbil se mi ledovec, ale i Jan Brožek, Barbora Remišová, Jonáš Florián, Radek Novotný a další.

Inscenace se mi líbila, i když na novodobou Médeiu mi připadala příliš civilní. Líbila se mi Tereza Groszmannová v roli Hester, ale i dětská představitelka její dcery Josie Anna Marie Havířová.

Inscenace byla zajímavá, líbila se mi Gabriela Štefanová v roli Věry Čáslavské (právě jsem si uvědomila, že je podobně stará, jako byl Josef Karlík, když se v roli Puka houpal v Janáčkově divadle na laně z jednoho portálu do druhého). Ale přestože herci jsou šikovní, v inscenaci o životě vrcholové sportovkyně by bylo třeba zvolit nějaký jiný temporytmus (popř. dotáčky). Inscenace byla zajímavě napsaná (japonské motivy i v závěru hry), ale připadalo mi to nedotažené, hříčky s portréty pomíjivých politiků a věčného Karla Gotta nestačily, chyběla mi nějaká větší fotografie Věry Čáslavské.

Inscenace "polského romantického dramatu" Veselka byla ukázkou toho, že národní klasika se nedá vždy lehce převést do jiné národní kultury. V programu se sice psalo o shodných idejích, ale na jevišti vidět nebyly.
První polovina hry potřebovala nejméně o polovinu seškrtat, aby diváci neodešli a viděli i druhou, snad o něco smysluplnější polovinu. - Přeze všechno to bylo podstatně lepší než Balladyna před 15 lety v témže divadle.
Z herců mě zaujala Lucie Schneiderová v roli židovské dívky Ráchel.

Jednalo se o zdařilý literárně-dramatický večer s hudbou a myšlenkami, od kterých diváky rozptylovala degustace nerybích jídel brněnské restaurace Sushi. Nejvíce se mi líbila Eva Novotná v roli Kuchařky. Jídlo a pití k degustaci servírovali studenti druhého ročníku činoherního herectví JAMU.
Působivá byla červeno-bílá úprava Mozartova sálu Reduty.

Muzikál Viki kráčí za štěstím měl vzadu otáčecí kulisu, na jedné straně byl interiér a na druhé straně stěna paneláku se zpívajícími herečkami ve všech oknech, což člověku připomnělo Poprask na laguně, byť moderně pojatý. - Líbil se mi Jakub Przebinda jako Papoušek i nositel Papouška
a taky Lucie Bergrová v titulní roli Ludviky Bouzkové.

Inscenace Všemocný pan Krott za necelých pět měsíců od premiéry zjevně ztratila svůj popremiérový pel, takže člověka příliš nenadchla. Pěkná byla proměna syna Jendy v číšníka Jendu v závěru hry v podání Vojtěcha Blahuty.

Muzikál Woodstock byl dobře napsaný a dobře zahraný studenty muzikálového herectví JAMU. Hlavními hrdiny byli dva rozdílní chlapci, pěkně ztvárnění Patrikem Földešim a Tadeášem Horehleděm, kteří spolu jeli na festival ve Woodstocku, ale protože každý vyznával jiné hodnoty (co je důležitější: láska nebo poctivost?), vrátil se domů jen jeden z nich.

Inscenace Zamilovaný Shakespeare byla chytře napsaná a dobře zahraná. - Z herců mě zaujal Jiří Mach coby lord Wessex, Dušan Vitázek coby William Shakespeare, Svetlana Janotová coby Viola, budoucí lady Wessexová, ale též Tomáš Dalecký coby mladý John Webster (budoucí Pavlík v muzikálu Bítls).

Hra byla ironičtější, ale i srozumitelnější, než Brechtova Třígrošová opera, ale nebyla tak barvitá a chyběly tu Weilovy písně. Z herců se mi nejvíce líbil Petr Štěpán coby Macheath. Nepochopila jsem šaškování před oponou (že by pouhá přestavba?) a roli Opilce (v tomto případě Stanislav Slovák), jestli tam měl mít nějaký význam a jaký? - Teď bych se zase jednou ráda podívala na Brechtovu Třígrošovou operu.

Inscenace všech 9 povídek Květy Legátové pod názvem Želary trochu připomínala Tisícročnú včelu, s kterou byli loni v Brně Nitranští.
Bylo to pěkné, velmi dobrý výkon podala Magdaléna Tkačíková v roli Elišky alias Hany, líbil se mi též Petr Halberstadt coby Joza, Marie Durnová coby Lucka Vojničová, Hana Tomáš Briešťanská coby Žeňa a další.

Inscenace na mě působila příliš experimentálně (a klec na jevišti mi připomínala někdejší Křižník Potěmkin, i když vypadala jinak). Líbily se mi obě představitelky hlavní hrdinky - Svetlana Janotová a Nikol Wetterová, ale nepochopila jsem, jestli hlavní hrdinka v závěru hry umírá?
V současnosti, na prokletí?

Představení Zítra to spustíme bylo velice povedené, herci byli šikovní (včetně studentů prvních ročníků) a byť to bylo vedeno jako činohra, studenti zpívali hodně písní, od Hašlera (Kampak na nás, Bolševíci!), přes Wericha až po Suchého (ani jsem netušila že píseň o Salvadoru Dalim, který posvačil na bříšku plavovlasé dívky je tak dlouhá).

Jednalo se o starší hudební komedii, jejíž zvláštnost tkvěla v tom, že se děj postupně vracel od konce k začátku. Jako pomůcka stálo, či viselo na jevišti mnoho různých letopočtů, ale člověk se v tom přesto hůře orientoval. - Bylo to zajímavé (možná by se to víc hodilo do filmu).

Už skoro deset let chybí Brnu klasická opereta (opera ji dává málokdy a Městské divadlo preferuje muzikály) a teď vyprodukuje Městské divadlo Brno takovouto slátaninu. Jedná se o anglický muzikál zakotvený na americkém kontinentě, který nás ve střední Evropě nemůže příliš oslovit. Hudbu posoudit nedovedu. Zaujal mě výkon Ladislava Koláře coby Starého Cikána, představujícího též otce hlavního hrdiny a Ivany Vaňkové, coby cikánské vědmy. - Bylo zde více technických efektů, z kterých hasiči radost neměli, ale nepochopila jsem, zda hlavní hrdina v závěru umírá nebo ne.(Šlo o jednu z 5 předpremiér)

Inscenace se mi líbila, i když v závěru bylo patrné, že jde o nedokončený text. Líbil se mi Felix Krull Zbyška Humpolce, i když se občas přeříkaval, ale vzhledem k celku to nehrálo žádnou roli; též se mi líbili Kmotr Libora Stacha (velmi), Müller-Rosé Jana Řezníčka (více než Peer Gynt), Sestra Alžbety Vaculčiakové, Doňa Maria Pia Lucie Ingrové, Zouzou Sarah Haváčové a ostatní ...