Profil uživatele

Eva123

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jiří Landa: 10 % (43)
Lukáš Dubský: 11 % (40)
Michal Novák: 11 % (25)
Iva Bryndová: 12 % (28)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 2.1.2020)
Nemám nic proti fraškám, ale Mirandolína byla inscenována tak, že nápadníci se schválně co nejvíce pitvořili (bylo to už v maskách) a to nemám ráda. Mirandolína měla jednak hrát a jednak to zvenčí komentovat, což dělala, ale chtělo by to nápadnější předěly, protože když přecházela plynule z jedné polohy do druhé, člověk nejprve nechápal, že už to není role ale její komentář. - Dvě "herečky" se sice také pitvořily, ale Hana Tomáš Briešťanská udělala z malé role maximum.
(zadáno: 16.12.2019)
Brněnská Lucerna 1974-1982 mě ovlivnila na celý život, takže nemusím být v pohledu na následující Lucerny zcela objektivní, toto ale byla nedostudovaná fraška. Nejvíce mi vadily kostýmy a maskování některých postav - Mlynář v pumpkách, vrchnostenští úředníci nabílení a s čímsi polepenými nosy, někdy i s červenými ústy přes koutky do široka namalovanými, Braha s mohutně načerveněným nosem, vycpaná Klásková, načerněný Sejtko, úplně dodělaní rychtáři, ...; též jsem nepochopila obsazení vodníků - Michal byl starší než Ivan. Také vizuální efekty nebyly správně doladěné (mlha, světlo, ...)
(zadáno: 6.11.2019)
V roce 1980 se mi jamácký Poprask na laguně strašně líbil, tak jsem byla zvědavá, jaký bude tento, ale tak pěkný jako v roce 1980 nebyl. Mladí herci hráli stylizovaně a v nadsázce, což mi připadalo zbytečné, ale prokázali značný mimický a pohybový talent. Nejvíce mě zaujal Johnny Horák v roli patrona Fortunata a Eliška Brumovská v roli jeho šestnáctileté švagrové Checcy.
(zadáno: 5.6.2019)
Inscenace byla zajímavá, ale bylo by potřeba ji zkrátit (a to ne konec, který pak neodpovídal obsahu, uveřejněnému v programu k inscenaci anebo byl příliš symbolický a nepochopila jsem jej), ale bylo by nutno proškrtat první tři dějství před přestávkou, protože myšlenky tam byly, ale bylo to všechno jakoby stále dokola, takže to člověk přestával vnímat (textu bylo tolik, že pro herce bylo nejdůležitější, aby se jej celý naučili, což byla škoda). - Z herců mě nejvíce zaujali Vladimír Krátký coby otec Krause a Isabela Smečková Bencová coby jeho dcera Martha.
(zadáno: 3.6.2019)
Inscenace byla zajímavá, líbila se mi Gabriela Štefanová v roli Věry Čáslavské (právě jsem si uvědomila, že je podobně stará, jako byl Josef Karlík, když se v roli Puka houpal v Janáčkově divadle na laně z jednoho portálu do druhého). Ale přestože herci jsou šikovní, v inscenaci o životě vrcholové sportovkyně by bylo třeba zvolit nějaký jiný temporytmus (popř. dotáčky). Inscenace byla zajímavě napsaná (japonské motivy i v závěru hry), ale připadalo mi to nedotažené, hříčky s portréty pomíjivých politiků a věčného Karla Gotta nestačily, chyběla mi nějaká větší fotografie Věry Čáslavské.
(zadáno: 13.5.2019)
Jiří Mahen pojal Jánošíka zřejmě jako sociální drama. Pro mě je těžké hodnotit Mahenova Jánošíka, když ve mně už 45 let pevně vězí Jánošík Ernesta Brylla a Katarzyny Gärtnerové. Pokud jde o tuto inscenaci, nejsou mi jasné zdroje její hudby (nakolik Nikose Engonidise ovlivnila, či neovlivnila hudba Katarzyny Gärtnerové, která vznikla 60 let po Mahenově Jánošíkovi). Moderní kostýmy mi nevadily, pistole ano.
(zadáno: 29.4.2019)
Inscenace o Rudolfu Těsnohlídkovi byla dobře napsaná i dobře zahraná. Dokonce se v ní i zpívalo. Výprava byla místy trochu zjednodušená (vousy na gumičce, na čem bylo hajného černé obočí jsem nepostřehla), ale nevadilo to. - Z herců mě nejvíce zaujali Dušan Hřebíček coby Rudolf Těsnohlídek a Elena Trčková coby zpívající Liška Bystrouška.
(zadáno: 15.4.2019)
V divadelní adaptaci románu Hledání ztraceného času bylo zdůrazněno, že čas plyne, ale lidé zůstávají stále stejní; zdůrazněna byla vzájemná přitažlivost žen (mužů) mezi sebou, i to že se tomu titíž u jiných snobsky vysmívají. Inscenace byla nějak neobvykle nasvícená, takže hercům nebylo pořádně vidět do obličeje.
(zadáno: 4.3.2019)
Režisér Petr Gazdík zdůraznil ve 3 a čtvrt-hodinové inscenaci filozofování o smyslu života a sám zde velmi dobře ztvárnil autorovo alter ego, Konstantina Levina.
(zadáno: 25.2.2019)
Muzikál "Poslední loď" mi hodně připomínal operetu, kterou teď v Brně, bohužel, nedávají. Inscenace se mi líbila, měla pěkně udělanou scénu a z herců mě nejvíce zaujali Stanislav Slovák, Viktória Matušovová a Zdeněk Junák.
(zadáno: 5.11.2018)
Muzikál Big mě neoslovil. První polovina mi připadala taková "umělá",
nevyhovovala mi "rázová" hudba (nevím jak se jí správně říká), přestože nemám hudební sluch a taky mi dost vadily šedivé kostýmy úředníků za stoly (i když to tam asi bylo kvůli kontrastu). Před přestávkou jsem si nějak zvykla, asi díky dobře hrajícím hercům, z nichž mě nejvíce zaujali Jonáš Florián, Viktória Matušovová a Zdeněk Junák.
(zadáno: 31.10.2018)
Představení Zítra to spustíme bylo velice povedené, herci byli šikovní (včetně studentů prvních ročníků) a byť to bylo vedeno jako činohra, studenti zpívali hodně písní, od Hašlera (Kampak na nás, Bolševíci!), přes Wericha až po Suchého (ani jsem netušila že píseň o Salvadoru Dalim, který posvačil na bříšku plavovlasé dívky je tak dlouhá).
(zadáno: 26.10.2018)
Inscenace byla hodně složitá a asi bylo dobře, že byla poměrně dlouhá, protože mi dlouho trvalo, než jsem pochopila o co jde. V programu tvrdili, že "Děti ráje" byli diváci sedící na bidýlku, ale o nich to zjevně nebylo. Druhá polovina mně už byla pochopitelnější. Z herců mě zaujali Eva Novotná a Martin Siničák.
(zadáno: 25.6.2018)
Bylo to pěkné představení (a byl to opak představení v Janáčkově divadle 1973, které mi tenkrát jako "začínajícímu divákovi" připadalo strašně komplikované), na scéně bylo většinou málo herců, kteří za chvíli odešli a po nich přišli další na jinou scénu, takže děj byl maximálně srozumitelný. Kostýmy byly hodně "různorodé". Z herců mě nejvíce zaujal Jiří Hejcman v roli Benedika.
(zadáno: 18.6.2018)
Marie Stuartovna je pěkná inscenace s dobrými hereckými výkony, nejvíce mě zaujal Tomáš David v roli Mortimera. - V programu k inscenaci jsem se nedočetla nic o historickém pozadí hry, ani o jejích brněnských inscenacích.
(zadáno: 7.5.2018)
Montypythons Spamalot nebyl ani tak muzikál, jako spíš revue, ke které by toho diváci museli mít strašně moc nastudovaného dopředu, aby pochopili co a proč inscenace obsahuje. Představení mělo velmi nákladnou (a místy vtipnou) výpravu, tanečníci byli oblečení na každé číslo jinak, v jednom čísle měli detvanský kroj s holými břichy (a v pozadí se objevil slovenský znak) a člověk nevěděl proč (jistěže v MDB hraje hodně Slováků, ale v repríze kterou jsem viděla hrál jen jeden hodně naturalizovaný Slovák), možná protože inscenaci režíroval Stanislav Slovák?
(zadáno: 19.2.2018)
Byla jsem na "Strach jíst duši" zvědavá, ale představení moderní pohádky, či kabaretu mě zklamalo. Byl to nesourodý pel-mel z německých reálií 70. let a českých reálií současnosti i doby minulé. Inscenátoři přece museli počítat s tím, že každý divák bude znát (neznat) něco jiného (já třeba neznám Disneyho Sněhurku). Kdo zná východoněmeckého Večerníčka (Sandmännchen), nemohl si ho v žádném případě ztotožnit s postavou hranou Petrem Bláhou, mně připomínal spíš irského skřítka Ogga z Divotvorného hrnce a byla jsem zvědavá jak se zmenší, když rozházel tolik zlatých konfet, ale nezmenšil se, ...
(zadáno: 14.2.2018)
Muzikál, či hudební komedie Tajný deník Adriana Molea se mi moc líbil. Na diváky z něj přímo vyzařovala příjemná atmosféra, hudba byla také příjemná a mladí herci hráli velice dobře. Nejvíce se mi líbil Libor Matouš coby Adrian Mole.
(zadáno: 29.1.2018)
Horečka sobotní noci v Městském divadle Brno byla nová verze muzikálu, více sociálně zaměřená, škoda jen že zpívali anglicky. Bylo to pěkné. Marco Salvadori byl dobrý Tony Manero, z ostatních mě nejvíce zaujal Daniel Rymeš v roli Bobbyho, který neunesl zodpovědnost za budoucí rodinu
a v závěru hry skočil z mostu.
(zadáno: 8.1.2018)
Představení se skládalo z pěti částí. Vedle loutkového divadla o přestávce se mi nejvíce líbily Paměti Alžběty Babrajové a herečky Marie Durnová, Klára Apolenářová a Elena Trčková. V první části Pod okny TGM bylo nejen nejvíce sprostých slov, ale také nejvíce rozmanitých historických (někdy i ahistorických) paralel z českých dějin. V inscenaci se dala najít různá vtipná řešení nejen po textové stránce, ale i pokud jde o výpravu (představení dopadlo docela jednolitě). Nejvíce mi vadilo příliš hlasité bubnování v závěru představení.
(zadáno: 27.11.2017)
Odyssea hráli tři herci a čtyři herečky, na začátku byli celí v černém s bílými podkolenkami a postupně se svlékali. Jednalo se o hromadnou recitaci v oblacích dýmu s rytmickou hudbou. Občas bylo špatně slyšet, asi šlo o technický problém, herci měli mikrofony. Herci hráli pěkně, přesto se mi to nelíbilo (Bertoltu Brechtovi by se to asi líbilo).
(zadáno: 13.11.2017)
Inscenace Dotkni se vesmíru a pokračuj byla o vědcích, o genetice, o mutacích a o možnosti zneužití vědy. Některé postavy byly hrány v nadsázce (dopadly jako ve stavu beztížném) a měly kostýmy, které odkazovaly spíše do dřívějších dob. Hlavního hrdinu ztvárnil velmi dobře Petr Štěpán.
(zadáno: 4.11.2017)
Představení Teror bylo na mě příliš filozofické, či idealistické, ale bylo dobře zahrané. Z herců mě nejvíce zaujali Dušan Hřebíček v roli svědka Lauterbacha a Zdeněk Dvořák v roli Soudce.
(zadáno: 1.11.2017)
Muzikál Woodstock byl dobře napsaný a dobře zahraný studenty muzikálového herectví JAMU. Hlavními hrdiny byli dva rozdílní chlapci, pěkně ztvárnění Patrikem Földešim a Tadeášem Horehleděm, kteří spolu jeli na festival ve Woodstocku, ale protože každý vyznával jiné hodnoty (co je důležitější: láska nebo poctivost?), vrátil se domů jen jeden z nich.
(zadáno: 30.10.2017)
Děsnej pátek je chytře napsaný a dobře zahraný muzikál, v kterém si matka s dcerou vymění svá těla. Matku s dcerou hrály výborně Alena Antalová a Kateřina Marie Fialová. Velmi dobrý byl též Jonáš Florián v roli Adama (škoda že tam vzadu nahoře nebyl tak dobře vidět). Potěšilo mě, že jsem po delší době mohla opět vidět Hanu Horkou v roli babičky.