Eva123

Herecky a režijně výborné představení, ale uniká mi důvod, proč takováto představení uvádět.

Představení nebylo špatné. Každý herec představoval určitý typ a snažil se ho nějak propracovat, starší herci realisticky, mladší spíše nadsázkou (včetně opakování vět). Diváci před přestávkou spontánně zatleskali (první repríza), což jsem už dlouho nezažila. Přestože šlo o divadelní detektivku, zařadila bych hru spíše mezi komedie. Scéna se mi líbila.

Hudební stránku muzikálu posoudit nedovedu. Hereckým výkonem mě zaujala Andrea Březinová coby Gloria (líbila se mi více než Divá Bára, zjevně má
komediální talent.

Inscenace "polského romantického dramatu" Veselka byla ukázkou toho, že národní klasika se nedá vždy lehce převést do jiné národní kultury. V programu se sice psalo o shodných idejích, ale na jevišti vidět nebyly.
První polovina hry potřebovala nejméně o polovinu seškrtat, aby diváci neodešli a viděli i druhou, snad o něco smysluplnější polovinu. - Přeze všechno to bylo podstatně lepší než Balladyna před 15 lety v témže divadle.
Z herců mě zaujala Lucie Schneiderová v roli židovské dívky Ráchel.

Představení nebylo špatné, ale narozdíl od téhož představení v roce 1980 v témže divadle (s nebožtíky Zdeňkem Sedláčkem, Oldřichem Slavíkem a Ladislavem Lakomým) nebylo ani nezapomenutelné. Z herců se mi nejvíc líbili Zdeněk Dvořák coby Přednosta a Magdaléna Tkačíková coby Zdenička.

Nebudu posuzovat předlohu inscenace; Tajemství žlutého hřbetu v podání studentů muzikálového herectví JAMU bylo živé, mělo své tajemství, atmosféru a spád. Bylo tam více studentů nižších ročníků, kteří ještě nebyli tak jistí, ze studentů 4. ročníku se mi nejvíc líbil Marek Ouda, který téměř neslezl z jeviště a hodně zpíval. Hodně písní Suchého a Šlitra jsem neznala anebo byly zpívány natolik jinak, že mě nenapadlo, že je znám; mnozí studenti zpívali hodně chraplavě, nevím jestli naschvál nebo jestli při zkouškách ztratili hlas ...

Inscenace Všemocný pan Krott za necelých pět měsíců od premiéry zjevně ztratila svůj popremiérový pel, takže člověka příliš nenadchla. Pěkná byla proměna syna Jendy v číšníka Jendu v závěru hry v podání Vojtěcha Blahuty.

Muzikál Bohéma 1914 - zima, jaro se odehrával na malém prostoru na kouzelné scéně Davida Bensona. Komediální nadsázku vycházející spíš z dnešního pohledu mladých na svět střídaly sladkobolné písně. Nejvíce mě zaujala Natálie Tichánková coby Mimi.

Druhá polovina hry byla lepší než první a některé scény byly zbytečně naturalistické. Inscenace byla buď nedostudovaná nebo byla větší část herců obsazena proti svému naturelu nebo obojí. Líbil se mi Petr Štěpán coby doktor Astrov (domnívám se, že byl odpovídajícím alter egem autora).
- Taky se mi líbila Eva Jelínková coby chůva Marina, i když její postavení bylo poněkud zvláštní a světlé kostýmy neodlišovaly postavení služebnictva od ostatních.

Inscenace byla překombinovaná, divák nevěděl, kdy herec zpodobňuje dramatickou postavu a kdy situaci komentuje (zprvu to připomínalo spíš recitační večer); kdyby v programu nebylo, že dva herci představují Smrt a Lunu, tak by mě to nenapadlo, ...

Inscenace muzikálu Don Juan byla vlastně tragédií, které se nepodařilo vzklenout nad sebou dramatický oblouk, takže Don Juan dopadl spíš jako obyčejný darebák. Autoru scény Petru Hlouškovi se podařilo řadou pohyblivých oblouků vytvořit na jevišti zajímavý prostor. Z herců mě nejvíce zaujali Tomáš Sagher v roli sluhy Sganarela a Silvia Holečková v roli nevěsty Féliciany.

Domnívám se, že jeviště i hlediště Mahenova divadla je příliš velké na experimentální divadlo, jakým byla současná inscenace Othella. Jeviště otevřené dozadu, holé praktikábly, kostýmy každý pes jiná ves. Inscenátoři nám zřejmě chtěli ukázat, že ve vypjatých událostech si každý člověk vede svůj monolog sám pro sebe a není schopen navázat dialog s druhými lidmi. Othella namazali na černo až v závěru, takže zamazal nejen Desdemonu, ale i některé další postavy - předal jim svou černou duši?

Před Lysistratou byla uvedena u nás dříve nehraná tragedie Aiás, které by slušelo klasičtější provedení a ne že Aianta namažou červenou barvou a na konci jsou pak od něj všichni červení. - U Lysistraty bych dala přednost tomu, aby herečky nehrály nahoře bez s různě nabarvenými prsy (možná by tomu daly přednost i samy herečky), herci se pak koupali v "lázni" z různě barevných balonků a dávali všemožně najevo, že myslí jen na soulož se ženami. - Myslím, že to byla nejerotičtější inscenace, jakou jsem kdy viděla.

Na divadle pod širým nebem jsem byla poprvé, naštěstí nepršelo. Trochu mě zaskočilo, jak jsou herci daleko, nejlépe jsem viděla ty, kteří hráli uprostřed před kašnou. - Škoda že Jaroslav Matějka hrál Karla IV. v parodické nadsázce a ne realisticky, protože se na roli typově hodil.
Herci nejen zpívali, ale i mluvili na mikrofon (jinak by je nebylo slyšet), ale tím pádem byly problematické scény, kdy hráli např. na bočním balkóně, protože je diváci jen těžko odhalili, když slyšeli hlas stále z téhož směru. - Z herců, kteří hráli častěji před kašnou se mi nejvíce líbili J. Mach a A. Březinová.

Inscenace byla popisná (za což asi mohla též předloha), jakoby ne zcela dostudovaná. Jednotlivé herecké výkony ale byly pěkné, např. Michal Isteník coby Čičikov, Jan Mazák coby Matka Shánělka nebo Alan Novotný coby statkář Líbeznický.

Anonymní lektorka nám v úvodu vysvětlila režijní pojetí hry, které zřejmě nebylo úplně dodrženo. Inscenace byla spíše popisná, bylo vidět pevné vedení herců režisérem, takže jsme viděli pěkné výkony Petra Halberstadta v roli Karla Moora, Martina Veselého v roli Rollera nebo Pavla Doucka v roli Grimma. Herecky se vymykal Martin Siničák, který pojal Franze Moora s parodickou nadsázkou na způsob Polonia v Hamletovi. Zaujal mě též Václav Vašák v roli pastora Mosera, která se vymykala jeho dřívějšímu hereckému pojetí.

Inscenace se mi líbila, mladí herci byli velmi šikovní a artisticky zdatní.

Úplně jsem nepochopila, mělo-li to být drama nebo sen - fraška, asi spíš ten sen. Nejvíc se mi líbil Lukáš Janota coby Princ Homburský a Eliška Skálová coby jeho láska Natálie Oranžská, oba hráli své role otevřeně tak jak postavy děj prožívali. Ostatní herci jakoby si nebyli jistí, jak hru mají hrát, jestli přímo nebo v nadsázce až jako parodii (Jaroslav Matějka).
Problémem asi bylo i to, že jako drama by se u nás přes 200 let stará hra o cti asi neprosadila.

Představení jsem viděla čtyři měsíce po premiéře, s Petrem Markovem v obecenstvu a Kristianem Pekarem v roli Lorence Pořízka. Asi všechny nejvíce zaujal hostující David Šiller coby němý Vincek, který vítal návštěvníky hned u schodů půl hodiny před představením. Mladí herci se rozehráli téměř až před přestávkou a druhá polovina byla bohužel kratší. Byly tam výrazné songy.

Inscenace byla pojata jako parodie, což byla škoda, herci hráli velmi pěkně, ale měli hrát realisticky a hra měla být o hodně kratší. V roce 1937 byl logický otevřený konec hry, v roce 2015 ne. Zajímavé bylo, že herci na předscéně byli v úplném znění hry v programu uvedeni vlastními jmény a přitom hráli jen málo aktualizované předscény Voskovce a Wericha z roku 1937 (i když se v nich možná proměňovalo který je Voskovec a který Werich) a dirigentku Mikešovou oslovovali ze scény: Jaroslave ...

Knihu jsem nečetla, ale dramatizace byla zjevně obtížná, první polovina hry se skládala z příliš mnoha střihů. Vzadu v projekci jsme mohli vidět různá zobrazení Vily Tugendhat. Petr Štěpán hrál Fritze Tugendhata jako Tomáše, či J. A. Baťu, jeho ženu hrála Pavla Vitázková, které to v brýlích velice slušelo a hráli to oba velmi dobře, ale když člověk zavře oči, stejně před nimi vidí jenom Ivanku Vaňkovou (jako záhadnou Hanu Hanákovou). Z ostatních herců se mi líbila nejen Svetlana Janotová, ale i Lenka Bartolšicová. - Zdeněk Junák a Ladislav Kolář zde měli role statistů.

Inscenace se mi líbila, nechtělo se mi věřit, že je z roku 1914, působila celkem současně. Z herců mě nevíce zaujal Zdeněk Julina, ale i Zbyšek Humpolec.

Inscenace Havel v zemi čeledínů se odehrávala na modernistické, ale funkční scéně Pavla Boráka. Na to, že šlo o drama ze současnosti, kterých je jako šafránu, bych inscenaci (scénář i režii) hodnotila velmi pozitivně. Pokud jde o Václava Havla, za dostatečné jsem považovala nahrávky vysílané z reproduktoru, živý "Havel" na jevišti mi připadal kontraproduktivní. Velmi mě nadchnul Jan Grygar v roli zloducha Kutáka, byla to jedna z nejlepších rolí, v kterých jsem ho kdy viděla. Dobré byly též herecké výkony Marie Durnové a Petra Halberstadta.