Eva123

Inscenace Dotkni se vesmíru a pokračuj byla o vědcích, o genetice, o mutacích a o možnosti zneužití vědy. Některé postavy byly hrány v nadsázce (dopadly jako ve stavu beztížném) a měly kostýmy, které odkazovaly spíše do dřívějších dob. Hlavního hrdinu ztvárnil velmi dobře Petr Štěpán.

Šlo o umírněnou inscenaci chytré anglické současné situační komedie (dříve se hrály komedie s větší vervou, ale dnes by to asi obecenstvo neuneslo).
Z hereckých výkonů mě nejvíce zaujala Erika Kubálková (alternovala Irenu Konvalinovou v roli Olivie Smythové), kterou jsem dlouhá léta neviděla, bradkou proměněný Alan Novotný a nejvíce nadoraz hrající Svetlana Janotová.

Inscenace maďarského muzikálu se mi líbila, protože byla postavena na sugestivní hudbě (měla to být rocková opera, ale naštěstí to nebylo nadměrně nahlas). Přestože nemám hudební sluch (nebo možná proto?), hudba mi připomínala jiné hudební hry jako Žandáry a zbojníky nebo v závěru píseň Mississipi z Lodi komediantů. Z herců mě nejvíce zaujal Petr Štěpán v roli vypravěče - svatého Jana a Andrea Zelová coby mladá Marie (myslím, že by v muzikálu bylo klidně možné zůstat u tvaru Maria). Také se mi líbila komická scéna se třemi pastýři (Rymeš, Veselý, Przebinda). - Problémem byl "nástup na značky".

Jednalo se o pěknou inscenaci 3. ročníku muzikálového herectví JAMU. Z herců mě nejvíce zaujala Marianna Polyáková v roli Cherubína a  Dagmar Křížová v roli Hraběnky.

Jednalo se o komedii ze současného bankovnictví se zpěvy na motivy Figarovy svatby. Nejpozoruhodnější tah inscenátorů byl ten, že v programu (i denním ve foyer) byli vyjmenováni herci hrající členy správní rady banky, s kterou se banka měla spojit pomocí videokonference, ale podle scénáře video nefungovalo, takže tam vyjmenovaní herci (Durnová, Kuneš, Halberstadt) vůbec neúčinkovali. Z účinkujících herců mě nejvíce zaujali Eva Novotná, Martin Veselý a také Pavel Doucek coby dirigent neexistujícího orchestru.

Hudební stránku muzikálu posoudit nedovedu. Hereckým výkonem mě zaujala Andrea Březinová coby Gloria (líbila se mi více než Divá Bára, zjevně má
komediální talent.

Friedrich Dürrenmatt patří k mým oblíbeným autorům a inscenace se mi líbila; škoda že inscenátoři nevyužili podobnosti jednoho z účinkujících s autorem a neuvedli na jeviště Friedricha Dürrenmatta osobně, ...

Muzikál Grandhotel byl velmi pěkný, s velmi pěknou hudbou (viděla jsem reprízu, či předpremiéru 29. 8.). - Řekla bych, že přímo životní výkon tu podal Kristian Pekar v roli barona von Gaigerna. Lucie Bergerová byla velmi dobrá stárnoucí balerína Grushinskaya. Postava její společnice Raffaely mi nebyla zcela jasná, Diana Velčická ji hrála velmi dobře, ale já jsem postavě pořád nějak nevěřila (jestli to nakonec nebude nějak naopak [což bych přičítala scénáři, ne inscenování]).

Inscenace se mi líbila, byla dobře upravena i režírována. - Vojtěch Říha v roli Hamleta udržel stylizaci postavy po celou hru, ostatní herci kolísali mezi civilním projevem a stylizací. Vedle Vojtěcha Říhy mě zaujala Alžbeta Vaculčiaková roli divadelní královny.

Inscenace Havel v zemi čeledínů se odehrávala na modernistické, ale funkční scéně Pavla Boráka. Na to, že šlo o drama ze současnosti, kterých je jako šafránu, bych inscenaci (scénář i režii) hodnotila velmi pozitivně. Pokud jde o Václava Havla, za dostatečné jsem považovala nahrávky vysílané z reproduktoru, živý "Havel" na jevišti mi připadal kontraproduktivní. Velmi mě nadchnul Jan Grygar v roli zloducha Kutáka, byla to jedna z nejlepších rolí, v kterých jsem ho kdy viděla. Dobré byly též herecké výkony Marie Durnové a Petra Halberstadta.

V divadelní adaptaci románu Hledání ztraceného času bylo zdůrazněno, že čas plyne, ale lidé zůstávají stále stejní; zdůrazněna byla vzájemná přitažlivost žen (mužů) mezi sebou, i to že se tomu titíž u jiných snobsky vysmívají. Inscenace byla nějak neobvykle nasvícená, takže hercům nebylo pořádně vidět do obličeje.

Scénický koncert studentů 3. ročníku muzikálového herectví z díla Jiřího Bulise trval něco přes hodinu a nebyl omezen jenom na písně o Vánocích. Studenti vystupovali sympaticky, zpěv posoudit nedovedu. Škoda že to nebylo pojato jako hudebně literární pásmo o životě a tvorbě Jiřího Bulise nebo třeba jenom se čtením o něm a o tom při jaké příležitosti (do jakého představení) jednotlivé písně vznikaly.

Horečka sobotní noci v Městském divadle Brno byla nová verze muzikálu, více sociálně zaměřená, škoda jen že zpívali anglicky. Bylo to pěkné. Marco Salvadori byl dobrý Tony Manero, z ostatních mě nejvíce zaujal Daniel Rymeš v roli Bobbyho, který neunesl zodpovědnost za budoucí rodinu
a v závěru hry skočil z mostu.

Představení se skládalo z pěti částí. Vedle loutkového divadla o přestávce se mi nejvíce líbily Paměti Alžběty Babrajové a herečky Marie Durnová, Klára Apolenářová a Elena Trčková. V první části Pod okny TGM bylo nejen nejvíce sprostých slov, ale také nejvíce rozmanitých historických (někdy i ahistorických) paralel z českých dějin. V inscenaci se dala najít různá vtipná řešení nejen po textové stránce, ale i pokud jde o výpravu (představení dopadlo docela jednolitě). Nejvíce mi vadilo příliš hlasité bubnování v závěru představení.

V lehce stylizované (místy až panoptikální) inscenaci Gogolovy aktovky Hráči se nám předvedla hlavně pánská část čtvrtého ročníku činoherního herectví JAMU. - Hra měla až detektivní náboj, protože divák do poslední chvíle nevěděl, která z postav je větším falešným hráčem a kdo se ve skutečnosti stane jejich obětí.

Předloha i inscenace byly velmi pěkné, kazila je jen špatná výslovnost některých herců.

Inscenace byla zajímavá. Diváci byli zmateni fotografií malého chlapce na programu a na plakátě, takže si museli chvíli zvykat, že pětiletého Jakuba hraje dospělý herec. Pětiletého Jakuba hrál (vyprávěl) výborný Miroslav Černý. Jakub byl evidentně rolí pro dospělého herce (navrhovala bych jiný obrázek na plakátě). Inscenace byla převedena do Brna, takže se v ní mluvilo např. o Měnínské bráně a do toho mluvil Karel Höger ze staré nahrávky o Maltézském náměstí. - Roztomilá byla kočka Maruna i kůň Karlička.

Jakuba a jeho pána jsem viděla před 20 lety v Mahenově divadle v Brně, po tolika letech se to jen obtížně srovnává, každopádně to bylo něco úplně jiného. - Současná inscenace působila hodně akademicky, ale díky "předscénám" měla též blízko ke kabaretu, že by "akademický kabaret"?
Herci hráli dobře, mimo hlavní role se mi velice líbil Jaroslav Matějka
v roli Markýze, v menších rolích mě zaujali Vojtěch Blahuta coby Janek a Vesničan a Ladislav Kolář coby Komisař a Rychtář.

Jiří Mahen pojal Jánošíka zřejmě jako sociální drama. Pro mě je těžké hodnotit Mahenova Jánošíka, když ve mně už 45 let pevně vězí Jánošík Ernesta Brylla a Katarzyny Gärtnerové. Pokud jde o tuto inscenaci, nejsou mi jasné zdroje její hudby (nakolik Nikose Engonidise ovlivnila, či neovlivnila hudba Katarzyny Gärtnerové, která vznikla 60 let po Mahenově Jánošíkovi). Moderní kostýmy mi nevadily, pistole ano.

Herecky a režijně výborné představení, ale uniká mi důvod, proč takováto představení uvádět.

Šlo o podařenou chytrou současnou francouzskou komedii. Z herců mě nejvíce zaujala Alena Antalová v roli Elisabeth Garaud-Larchetové.

Kabaret Hrabal je velmi pěkně zpracované scénické pásmo, či koláž, více z Hrabalových děl, než o něm. Mladí herci v něm předvedli dobré výkony; převládalo zde herectví směrem ven, k oslovení diváka, ale ne fyzickému.

Inscenace Kámen a bolest byla pěkná, i když trochu popisná (ono převést pětisetstránkový román do dvou hodin není jen tak). Zajímavý nápad byl využít dvou protilehlých balkónů, ze kterých spolu komunikovali Jan Grygar coby (budoucí) papež a Petr Bláha v roli Soderiniho. - Jan Grundman byl velmi dobrý Michalangelo.