Eva123

Inscenace je našemu prostředí naprosto cizí a učí nás obdivovat hodnoty, které nám ve skutečnosti nejsou blízké

Inscenace byla pěkná, herci hráli pěkně (nejen Tereza Groszmannová, ale i Viktor Kuzník a Pavel Čeněk Vaculík), ale z jakéhosi důvodu mě to neoslovilo tak, jak jsem očekávala. (Viděla jsem Matku v 80. letech, ale detaily jsem si už nepamatovala.)

Velmi mě zaujala předloha hry, která je aktuální v každé době (román jsem nečetla). - Hostující režisér Kracík vedl herce k ironické nadsázce, takže inscenace byla spíše popisná, což je škoda, myslím si, že by vybraní představitelé zvládli i vážnější (tragičtější) polohu hry. - Velmi dobře působily kostýmy, maskování, světla. - Z herců mě nejvíce zaujal Igor Ondříček v zrzavé paruce coby "naivní mladý nacista" a Vojtěch Blahuta (přesně v té vizuální úpravě) coby "syn slavného spisovatele".

Inscenace byla hodně složitá a asi bylo dobře, že byla poměrně dlouhá, protože mi dlouho trvalo, než jsem pochopila o co jde. V programu tvrdili, že "Děti ráje" byli diváci sedící na bidýlku, ale o nich to zjevně nebylo. Druhá polovina mně už byla pochopitelnější. Z herců mě zaujali Eva Novotná a Martin Siničák.

Nemám nic proti fraškám, ale Mirandolína byla inscenována tak, že nápadníci se schválně co nejvíce pitvořili (bylo to už v maskách) a to nemám ráda. Mirandolína měla jednak hrát a jednak to zvenčí komentovat, což dělala, ale chtělo by to nápadnější předěly, protože když přecházela plynule z jedné polohy do druhé, člověk nejprve nechápal, že už to není role ale její komentář. - Dvě "herečky" se sice také pitvořily, ale Hana Tomáš Briešťanská udělala z malé role maximum.

Inscenace o Rudolfu Těsnohlídkovi byla dobře napsaná i dobře zahraná. Dokonce se v ní i zpívalo. Výprava byla místy trochu zjednodušená (vousy na gumičce, na čem bylo hajného černé obočí jsem nepostřehla), ale nevadilo to. - Z herců mě nejvíce zaujali Dušan Hřebíček coby Rudolf Těsnohlídek a Elena Trčková coby zpívající Liška Bystrouška.

Bylo to pěkné představení (a byl to opak představení v Janáčkově divadle 1973, které mi tenkrát jako "začínajícímu divákovi" připadalo strašně komplikované), na scéně bylo většinou málo herců, kteří za chvíli odešli a po nich přišli další na jinou scénu, takže děj byl maximálně srozumitelný. Kostýmy byly hodně "různorodé". Z herců mě nejvíce zaujal Jiří Hejcman v roli Benedika.

Montypythons Spamalot nebyl ani tak muzikál, jako spíš revue, ke které by toho diváci museli mít strašně moc nastudovaného dopředu, aby pochopili co a proč inscenace obsahuje. Představení mělo velmi nákladnou (a místy vtipnou) výpravu, tanečníci byli oblečení na každé číslo jinak, v jednom čísle měli detvanský kroj s holými břichy (a v pozadí se objevil slovenský znak) a člověk nevěděl proč (jistěže v MDB hraje hodně Slováků, ale v repríze kterou jsem viděla hrál jen jeden hodně naturalizovaný Slovák), možná protože inscenaci režíroval Stanislav Slovák?

Inscenace byla popisná (za což asi mohla též předloha), jakoby ne zcela dostudovaná. Jednotlivé herecké výkony ale byly pěkné, např. Michal Isteník coby Čičikov, Jan Mazák coby Matka Shánělka nebo Alan Novotný coby statkář Líbeznický.

Jednalo se o velmi povedenou inscenaci s písněmi o studentech posledního ročníku muzikálového herectví od týchž (dva druháci se drželi statečně).
Vůbec nevadilo, že hra nemá pevný děj, že je spíše o nejčastějších situacích a jejich zvládání. Ve většině případů se mladým hercům dalo věřit, že svůj život žijí, nikoliv hrají. Zazněla zde též spousta originálních písní.

Nájemníky jsem viděla v Městském divadle Brno v rámci festivalu Divadelní svět. Chyba byla, že si divadlo nepřivezlo s sebou programy, takže člověk nevěděl kdo je kdo. První polovina hry byla zbytečně dlouhá, herci se rozehřáli tak deset minut před přestávkou, ale od té doby měla hra spád, byla chytře napsaná a dobře zahraná. Kouzelný byl závěr s rozedraným Davidem Vaculíkem, coby panem Jenkinsem, který spadl ze střechy.

Inscenace byla zajímavá (nevím zda jsem ji už někdy viděla), odehrávala se na pěkné klasické scéně Pavla Boráka, byla hrána bez přestávky a měla poněkud neočekávaný konec. Z herců mě nejvíce zaujala Hana Briešťanská.

Inscenace se mi líbila, měla svého komentátora a dvě scény proběhly dvakrát se stejným textem, ale různě zahrané. Z herců mě nejvíce zaujal Pavel Hromádka v roli Petra Stockmanna, bratra hlavního hrdiny (připomínal mi zda Josefa Langmilera v mladších letech).

Představení bylo o tom, jak lidé jeden druhého neposlouchají a nesnaží se mu rozumět. - Chromý majitel domu nechápe, proč někomu vadí že má hlad, když přitom může chodit a chudí nájemníci závidí majiteli domu, že je bohatý a nezajímá je, že nemůže chodit. - Představení dominoval výborný Ivan Dejmal v roli majitele domu (kterého překladatel překřtil na Božetěcha Lehmanna) a líbil se mi též Martin Veselý v roli houslisty Kleina.

Na divadle pod širým nebem jsem byla poprvé, naštěstí nepršelo. Trochu mě zaskočilo, jak jsou herci daleko, nejlépe jsem viděla ty, kteří hráli uprostřed před kašnou. - Škoda že Jaroslav Matějka hrál Karla IV. v parodické nadsázce a ne realisticky, protože se na roli typově hodil.
Herci nejen zpívali, ale i mluvili na mikrofon (jinak by je nebylo slyšet), ale tím pádem byly problematické scény, kdy hráli např. na bočním balkóně, protože je diváci jen těžko odhalili, když slyšeli hlas stále z téhož směru. - Z herců, kteří hráli častěji před kašnou se mi nejvíce líbili J. Mach a A. Březinová.

Noc pastýřů byla pěkná a poměrně vážná inscenace o Janu Jakubu Rybovi, kterou jsem u Mrštíků už kdysi viděla. - Herci hráli pěkně, ale diváci na krajních sedadlech zde měli ten problém, že viděli jen toho předního herce, protože herci stáli často v zákrytu.

V koláži Ó, Brno se nám představili studenti 4. ročníku činoherního herectví a ukázali, že jsou nejen "mladí a krásní", ale i šikovní a nadaní (což dokázali už před 2 lety v Hamletovi).

Odyssea hráli tři herci a čtyři herečky, na začátku byli celí v černém s bílými podkolenkami a postupně se svlékali. Jednalo se o hromadnou recitaci v oblacích dýmu s rytmickou hudbou. Občas bylo špatně slyšet, asi šlo o technický problém, herci měli mikrofony. Herci hráli pěkně, přesto se mi to nelíbilo (Bertoltu Brechtovi by se to asi líbilo).

Jednalo se o divadlo na divadle v adaptaci Tomáše Vůjtka. Ředitel Národního divadla v Brně Václav Štech přijde ve 20. letech na zkoušku své vlastní inscenace satirické hry Ohnivá země a nelíbí se mu herecké, ani režijní pojetí hry a má rozpory též s dramaturgem Jiřím Mahenem. - Ve hře chyběly předěly mezi tím, kdy hrají herci herce a kdy postavy z Ohnivé země. Nešlo ani tak o "kolonizaci Bosny", jako spíš o kandidaturu pojišťovacího inspektora na poslance za "Ohnivou zemi", jak se říkalo sousednímu okrsku.

Představení nebylo špatné, ale narozdíl od téhož představení v roce 1980 v témže divadle (s nebožtíky Zdeňkem Sedláčkem, Oldřichem Slavíkem a Ladislavem Lakomým) nebylo ani nezapomenutelné. Z herců se mi nejvíc líbili Zdeněk Dvořák coby Přednosta a Magdaléna Tkačíková coby Zdenička.

Jde o pěknou inscenaci pro děti, v které jsou použity též loutky, ale jména loutkoherců se člověk v programu nedočte. Škoda, že bylo jeviště o 15-20 centimetrů zvýšeno, protože i v první řadě seděly malé děti, které kvůli tomu na jeviště pořádně neviděly.

Domnívám se, že jeviště i hlediště Mahenova divadla je příliš velké na experimentální divadlo, jakým byla současná inscenace Othella. Jeviště otevřené dozadu, holé praktikábly, kostýmy každý pes jiná ves. Inscenátoři nám zřejmě chtěli ukázat, že ve vypjatých událostech si každý člověk vede svůj monolog sám pro sebe a není schopen navázat dialog s druhými lidmi. Othella namazali na černo až v závěru, takže zamazal nejen Desdemonu, ale i některé další postavy - předal jim svou černou duši?

Scénář inscenace byl nesouměrný, takže první dvě třetiny před přestávkou byly takové rozlítané z jednoho do druhého (a z jedné doby do druhé), až poslední třetina před přestávkou byla hutnější. Velmi dobrý byl Dušan Hřebíček v roli Alfréda Radoka, i když proč se v závěru celý namazal hlínou (či čím) jsem nepochopila. - Po přestávce přišlo na řadu pravé Otvírání studánek s dívkami z Kantilény, které byly oblečeny všechny stejně (včetně Královny) v průsvitných róbách a místo věnečků měli zřejmě červené vodní minipistolky. Zpěv provázel taneční pár předvádějící soulož (s velikou vodní pistolí).

Představení Pa-Papapa-Pa-Pa [- Papageno] pojednávalo o divadelníku a libretistovi Kouzelné flétny Emanuelu Schickanedrovi a o jeho pobytu v Brně. Život herecké skupiny byl propojen s brněnským nastudováním Kouzelné flétny, čas od času herci mluvili i v brněnském argotu. - Scénáristé se pokoušeli převést to, co by se bylo odehrávalo v němčině, do češtiny, což se jim dařilo tu lépe, tu hůře. Členové herecké skupiny filozofovali o tom, je-li lepší diváky pobavit a mít co jíst nebo být o hladu a pokusit se diváky duchovně povznést. Šlo o zajímavé představení.