Eviik

Knížku jsem četla na střední škole a už tehdy mě příběh uchvátil. O to víc jsem se těšila na divadelní zpracování. Rozhodně neodcházím zklamaná. Tvůrcům se podařilo vypíchnout vše podstatné a uvést i nějaké paralely na naši minulost (i když souhlasím, že anketa mohla být kratší). Ani vtipné vsuvky mi nevadily. Při závěrečném All You Need Is Love mi šel mráz po zádech. (Viděno v Divadle v Celetné)

Oddechová komedie. Herci předvádějí solidní výkony. 10 % navíc za výborný šanson Igora Chmely.

Hitchcock zkřížený s filmem Mazaný Filip neboli poněkud ztřeštěná parodie na Hitchcockovy filmy. Hra asi nemusí sedět každému, ale kdo má rád praštěný britský humor, ten si přijde na své. V 25 rolích se vystřídá pouze čtveřice herců. Jenom J.Plesl v hlavní roli hraje pouze jednu postavu (a sice každým coulem pravého anglického gentlemana), za to S.Babčáková tři, V.Neužil osm (exceluje zejména v roli hotelové recepční) a D.Novotný dokonce dvanáct (nezapomenutelný byl jeho baletní výstup či politický "proslov"). Jediná drobná výtka k hercům-jejich německý přízvuk zněl občas spíš francouzsky.

85 % - podstatně skromnější verze než v Dejvické divadle co se kulis a rekvizit týče, ale možná o to kreativnější. Výborného Michala Isteníka v hlavní roli skvěle doplňuje zbytek ansámblu v mnoha vedlejších úlohách (několikrát zvládli i dialogy sami se sebou).

65 % Variace na Hrabalovu tvorbu funguje zejména díky svému humoru. Některé vážnější části (např. scéna s dvěma starci na začátku druhé poloviny) mi do hry úplně nezapadaly. Naopak nadchnuly mne některé monology - např. J. Pokorné nebo V. Lazorčákové. Líbila se mi i scéna včetně lávky přes celé hlediště (diváci v prvních řadách si trochu protáhnou krční páteř).

Nenáročná (nikoliv však hloupá) oddechovka. První polovina mě asi bavila více, v té druhé se příběh přeci jen trochu rozpadá, ale jako odreagování se po náročném pracovním dni to funguje skvěle. Kdo šedesátá léta přímo zažil, se asi bude bavit více.

Trochu pomalejší rozjezd plně nahradí druhá polovina, kde by se napětí již dalo krájet. Stísněnost umocňuje i zmenšení scény (nevím, zda šlo o záměr). Vše dobře doplňuje také hudba. Zdá se, že detektivní žánr (tolik v současné době oblíbený v televizi) může dobře fungovat i na jevišti.

Dle anotace jsem čekala hlubší zamyšlení se nad stavem světa, možná s nějakým morálním ponaučením, ale dočkala jsem se veselé taškařice s více či méně přehrávajícími herci (respektive zejména herečkami). Pár vtipných momentů se našlo - situaci zachraňovali zejména Z. Kalina a P. Juřica. Pochválit lze asi režiséra za nápad nechat herce na jevišti skutečně zmoknout a herce za to, že v tom lijavci vydrželi hrát přes půl hodiny. Pokud mě ale více než text hry bavilo sledovat, kdo je z herců nejvíc zmáčený, bude asi někde chyba.

Silný divadelní zážitek. Souhlasím s názory ostatních, že tato hra se skvěle hodí na jeviště Divadla na Vinohradech. Pan režisér měl šťastnou ruku při výběru ústřední herecké trojice. Jiří Dvořák, Iavan Uhlířová, ale především Ondřej Brousek podávají opravdu výborné výkony. Ondřej Brousek dostal šanci ukázat svůj herecký i hudební talent a využil ji naplno. Líbila se mi i práce se scénou. Naopak trochu mi vadilo "dabování" trojice postav. Působilo to trochu rušivě.

Moje vysoká očekávání byla víceméně naplněna. Těšila jsem se na ústřední duo v podání pánů Donutilů a souhlasím, že právě jejich výkony stojí za vidění. K nim bych přidala ještě výbornou S. Zmrzlou v roli Konstance. Bavila mě hravost a práce s celým prostorem divadla. Na druhou stranu mě možná trochu zklamala hudební složka, ve které se opakovalo pouze několik Mozartových skladeb (na druhou stranu mě potěšila přestávková píseň). Taktéž hemžení vedlejších postav občas působilo trochu rušivě.

Velmi intenzivní zážitek. Líbily se mi bojové scény v kombinaci s dynamickou hudbou, scény s bičem a hlavně ten závěr! Přiznám se, že jsem občas nevnímala příběh (a jsem tedy ráda za možnost zúčastnit se diskuse s tvůrci po představení) a prostě se jenom kochala tancem, hudbou a v neposlední řadě i světelnými efekty. Klobouk dolů před čtveřicí bojovnic za celkové nasazení. Moje první inscenace Lenky Vagnerové a myslím, že ráda někdy zajdu i na její jiné počiny.

Hra se odehrává během jediné noci v hospodě, kde parta známých popíjí a vede typické hospodské řeči. Pokud člověk přijme tento fakt a nečeká žádné výrazně intelektuální divadlo, odejde nadšen. Představení jsem navštívila již několikrát a je znát, že se neustále vyvíjí v pozitivním směru. Herci podávají velmi dobrý výkon. K vrcholům představení pro mě patří píseň Té noci říjnové v podání Igora Chmely.

Nebýt poněkud zmateného konce, dám plný počet. Inscenace svým stylem připomíná hru Dynastie Lehman Brothers a opět mě to nadchlo a bavilo. Minimalistická scéna, která se ale velmi jednoduše (a se zapojením divákovy fantasie) dokáže proměnit z paluby lodi na hotelový pokoj. Velmi kvalitní a vyrovnané herecké výkony, kterým vévodí Martin Donutil. Ačkoliv hra trvá přes dvě hodiny a hraje se bez přestávky, hodně rychle mi to uteklo.

Hra Anamnéza je, jak už jsme v novém DNz zvyklí, opět sledem scének více či méně na sebe navazujících, a sice odehrávajících se v nemocničním prostředí. Herci občas vystupují z role a komentují dění na jevišti (nechybí ani občasné rýpnutí si do kolegy). Velmi dobře vymyšlená scéna. Pobaví i závěrečná hudba. Divák se celou dobu dobře baví. Přesto mi ve hře chybělo něco navíc, nějaká hlubší myšlenka. Navíc se nemůžu zbavit dojmu, že podobné už jsem viděla v jiných hrách DNz (i když na jiné téma), ať už v Šílenství nebo v Požitkářích.

V prvé řadě musím ocenit zejména nasazení herců - délka představení, střídání postav a převleků - to vše musí být pro ně nesmírně náročné, ale nebylo to na jejich výkonech vůbec znát. Scénář hry rozhodně není pro českého diváka neznalého amerických reálií jednoduchý na pochopení (doporučuji navštívit dramaturgický úvod před představením, který některé věci osvětlí). Moc mě bavily reálné scény, naopak snové pasáže na mě působily trochu nedotaženě. Z herců asi nejvíce zaujal T. Havlínek.

S příchodem Stanislava Majera (v Asanaci se alternuje s Ondřejem Veselým) do Divadla na zábradlí dostala tato hra zcela nový rozměr. Velmi se mi zalíbila Majerova živelnost. Nezapomenutelný je také krátký výstup Ladislava Hampla. Ovšem celkově musím vyzdvihnout především Jiřího Ornesta. Havlovský text může pro někoho působit poněkud těžkopádně, ale pokud divák udrží pozornost, je pro něj toto představení poměrně silným zážitkem.

Konverzační, tak trochu statická hra, založená na dialozích mezi britskou královnou a "jejími" premiéry. Není jednoduché udržet pozornost po celou dobu. V orientaci pomůže znalost britských reálií, ale není to nezbytné pro pochopení. Hlavním lákadlem je Iva Janžurová v titulní roli a určitě zaslouženě. Skvěle ji sekundují J. Hartl v roli komorníka a I. Bareš, T. Medvecká či. D. Matásek v roli předsedů vlády. Pochválit musím i práci maskérů a kostymérů.

Dala bych 70 %, ale díky výkonu Zbigniewa Kaliny musím zvýšit hodnocení o jednu příčku výš. Jeho August je tak úžasně naivní snílek, že si ho divák musí oblíbit už po 5 minutách představení. Spolu s Veronikou Svojtkovou vytvořili dokonalý klaunovský pár, který baví a zároveň dojímá.

75 % Náhled do života lidí s poruchou autistického spektra a jejich nejbližších. Je znát, že autorka čerpá z vlastních zkušeností. Právě tyto momenty patří mezi ty nejsilnější. Naopak bych se obešla bez některých poučných pasáží, ale hru nijak výrazně neruší. (Viděno na hostování v Žižkovském divadle Járy Cimrmana)

Hra mne příliš neoslovila. Přiznám se, že jsem se občas neorientovala v ději a motivace jednotlivých postav mi rovněž unikaly. Herci (s výjimkou D. Punčocháře v hlavní roli) ztvárňují několik postav a to divákovi neznalému předlohy neusnadňuje pochopení hry. Hercům však asi nelze moc co vytknout. D. Punčochář byl dostatečně démonický a odpudivý. Líbila se mi i práce s prostorem Studia ŠD, které bylo využito na 100 %. Také hudba se povedla a pomohla navodit patřičnou atmosféru.

Asi jsem čekala něco trošku jiného. Začátek mne bavil, i když rychlé střídání scén působilo trochu rušivě. Jakmile ale došlo na samotné souborné dílo B.Smetany, začala hra zklouzávat k trapnosti a zejména ze závěrečné scény jsem měla poněkud rozpačitý dojem. Z písní se mi líbilo především rockové provedení Znám jednu dívku. Nicméně pár opravdu vtipných nápadů a hlášek by se našlo (např. snaha našroubovat Hamleta na opery B. Smetany, hlášky Branibora). Hru doporučuji jako vhodnou oddychovku po náročném pr. dni. Kdo hledá náročnější divadlo, tak ať radši zvolí něco jiného.

Opravdu velmi náročné představení nejen svou délkou, ale i tématem samotným. Herci to zvládli výborně. Zaujali mě především Monika Zoubková a Marek Němec.