Eviik

Inscenace bohužel místy působí dost rozvlekle. Určitě by neškodilo text ještě více seškrtat. Ondřej Brousek v hlavní roli doslova potí krev a jeho výkon zaslouží vyzdvihnout. Z vedlejších rolí mne zaujaly představitelky ženských rolí. Líbila se mi i nakloněná scéna, díky které je vše dobře viditelné i ze zadních řad.

75 % Také se nevyhnu srovnání s verzí uváděnou v ČK. Kašparská inscenace je určitě komornější co se scény týče, což ale není nijak na škodu. Naopak se divákova pozornost více soustředí na herecké výkony, které jsou vesměs na velmi dobré úrovni. Snad jen u postavy faráře jsem měla občas problém uvěřit mu ty tzv. krize víry.

Hra se skládá z několika pohádek či příběhů na vánoční téma prokládanými vánočními písněmi a koledami (zaujalo mě hlavně neobvyklé provedení koledy Nesem vám noviny). Z příběhů mě nejvíc potěšily Děti z Bullerbynu. Na hercích bylo znát, jak si užívají návrat do dětských let. Celkově jde o milé představení, které dokáže naladit na vánoční atmosféru.

Den po zhlédnutí převládají mírně rozporuplné pocity. Na jedné straně musím vyzdvihnout nádhernou výtvarnou práci co se týče scény a kostýmů, či hudební složku. Na druhou stranu se ale nemohu zbavit dojmu, že místy forma zastínila obsah (zejména v druhé polovině). Pro mě tak vrcholem celé hry zůstal závěr první části. Ondřej Kraus v titulní roli příjemně překvapil. V závěrečných pasážích sice místy působil nejistě, ale věřím, že s postupem času svůj výkon ještě vylepší. Dobře mu sekunduje Luboš Veselý. Naopak Tomáš Petřík mi v roli Basila poněkud nesedl.

Trochu mě překvapil ten otevřený konec, ale chápu, že o zodpovězení hlavní otázky ve hře ani tolik nešlo. Hlavním tématem bylo zobrazení chování lidí v mezních situacích. Hercům se toto podařilo velmi dobře ztvárnit. Velmi dobrý výběr hry pro studiovou scénu.

Asi jsem dle anotace čekala trochu něco jiného, přesto zklamaná nejsem. Vzhledem ke statičnosti hry je někdy poněkud těžké udržet pozornost, což je docela škoda, protože text a hlavně jeho interpretace jsou velmi zajímavé. Souhlasím s názory, že hra by se více hodila na komorní scénu, kde by jistě měla intenzivnější vyznění.

Musím přiznat, že první polovina hry mě příliš nebavila, trochu jsem se ztrácela ve všech symbolech. Zhruba od vánoční části ale představení přestalo být tolik abstraktní a začalo se více soustředit na motivaci jednotlivých postav a přerod hlavního "hrdiny" v chladnokrevné monstrum. Během děsivého závěru hry celé publikum ani nedutalo. Martin Pechlát hraje svou roli velmi civilně a možná o to děsivěji jeho postava působí. Výborný byl také Vladimír Javorský jako ďábelský našeptávač.

Asi jsem si měla předem nastudovat něco o autorovi hry a jeho tvorbě. Do divadla jsem šla nepřipravená s očekáváním klasické konverzační komedie. Hra Život podle Jonesových je ale absurdní drama (komediálních prvků je tam opravdu málo) - absurdní v tom smyslu, že popírá klasickou skladbu dramatu. Nečekejte tedy žádnou zápletku ani žádné vyvrcholení hry. Vše tak nějak pouze plyne, aniž by se cokoliv zásadního stalo. Věkový rozdíl mezi páry mi vůbec nevadil. Naopak jsem to chápala tak, že mladší dvojice může sledovat, jak to s nimi za pár let asi dopadne. Z herců asi nejvíc zaujal M. Táborský.

(Viděno v Divadle v Dlouhé v rámci festivalu Dítě v Dlouhé) Starší děti si z představení asi přeci jen odnesou více než mladší dvou let. Udržet pozornost 30 minut je přeci jen u této věkové kategorie téměř nemožné. Chválím ale celkové barevné pojetí i kostýmy.

Některé scény byly výborné (namátkou třeba písnička pro demonstraci nebo paní uklízečka na kolejích VŠ v geniálním podání N. Řehořové), jiné ale působily trochu jako vata a scéna v lese byla možná až příliš dlouhá. Celkově ale velmi sympatický projekt, který si klade za cíl reflektovat současnou náladu a rozdělení české společnosti. Myslím, že se pobaví zástupci obou skupin.

Souhlasím s názory, že hra stojí především na výborných pěveckých výkonech obou hlavních představitelek. Jinak hru jako celek řadím spíše do lepšího průměru, ale určitě stojí za zhlédnutí. Zážitek mi naštěstí nezkazili ani nevychovaní diváci, kteří si zapomněli (?) vypnout své mobily.

Hra na pomezí dramatu a poezie, která asi neosloví úplně každého. Text hry tvoří vzpomínky (či spíše fantasie?) herců na své rané dětství, které mají i motivovat diváky k tomu, aby sami zavzpomínali. Některé historky zaujmou, jiné méně. Díky příjemné délce jsem se ale nestihla nudit. Oslovila mě celková melancholická nálada inscenace a také zajímavá hudební složka. Z herců asi těžko někoho vyzdvihovat, všichni tvoří sehraný tým.

Inscenaci nelze upřít originální koncepci. Text je proškrtaný až na samou kost, díky čemuž je hra celkem svižná. Na druhou stranu ale spousta postav nedostává tolik prostoru, kolik by si zasloužili (zamrzelo třeba u jinak skvělého Hynka Čermáka v roli Claudia). Úplně mě také nesedělo pojetí Ofélie, naopak originální bylo pojetí Horacia. Velmi silnou stránkou je i obsazení v čele s výborným Jaroslavem Pleslem.

Po hudební a pěvecké stránce opravdu není co vytknout. M. Kluch má Freddieho Mercuryho zmáknutého na jedničku s hvězdičkou, ale ani ostatní herci po pěvecké stránce nezaostávají. Příběh je poněkud slabší a tvoří spíše vatu mezi jednotlivými hudebními čísly. Na scénáři by se dalo ještě leccos vylepšit. Na druhou stranu je obdivuhodné, jak tvůrci dokázali zapracovat texty písní skupiny Queen do příběhu (např. píseň Under Pressure). Také mě potěšilo, že se tvůrci rozhodli ponechat písně v anglickém originále (s českými titulky).

Z veřejné generálky jsem před dvěma lety odcházela s rozporuplnými pocity. Po včerejším shlédnutí (s následnou debatou) však své hodnocení zvyšuji. Na první pohled se hra jeví jako poněkud nesmyslné žvanění opilých lidí. Pod slupkou se však dají nalézt velmi zajímavé myšlenky, nad kterými budu asi nějaký čas přemýšlet. Je potřeba odprostit se od toho, jak jednotlivé postavy mluví, a soustředit se spíše na to, co se snaží sdělit. Herci se se složitou úlohou poprali tu více, tu méně zdařile, ale vcelku se dobře doplňují. Hra má některá hlušší místa, za která musím trochu snížit hodnocení.

Každý Čech je tak trochu politolog a tak trochu fotbalový trenér. Právě z této typicky české vlastnosti vše komentovat a kritizovat si tato hra utahuje. Je to nenáročná konverzační komedie, nic víc ani nic míň. Z námětu šlo možná vytěžit ještě více. Také věřím, že časem se herci ještě více zžijí se svými postavami a (možná i s trochou improvizace) některé pointy ještě více vyšperkují. Celkový dojem je v mém případě ale kladný a určitě mohu doporučit.

75 % Oproti inscenaci Stavovského divadla má ostravská verze naprosto odlišné tempo, přesto ale celou dobu dokázala udržet mou pozornost. Skvělý Norbert Lichý, z jeho závěrečného monologu šel mráz po zádech. Jenom škoda, že všechny vraždy proběhly jen tak mimoděk za oponou a tudíž neměly takový silný dopad.
(Viděno v Divadle v Celetné)

Bavila jsem se, to ano. Některé hlášky byly opravdu geniální a kvůli nim bych zašla i znovu. Přesto mi přišel scénář trochu nedotažený, chyběla mi tam nějaká hlubší myšlenka. Na druhou stranu mi to celé nepřišlo tak šílené, jak jsem se obávala (možná jsem byla připravena na horší :D), snad jen s výjimkou jedné opravdu crazy scény v první půlce. Herecky velmi dobré, dominují samozřejmě Jiří Hána s Vandou Hybnerovou. Líbila se mi také hudba.

Poetiku SKUTRu znám již z jiných inscenací, tato byla mezi ostatními až neobvykle ukecaná (což nemyslím jako kritiku). Tvůrcům se podařilo vybrat nejdůležitější motivy z románu, hlavní důraz pak vložili na postavu Aljoši (skvěle ztvárněným S. Jacquesem). Možná bych se ale obešla bez některých dialogů Aljoši s postavou starce Zosimy, které zbytečně rozmělňovaly hlavní děj. Tradičně SKUTRovsky výborná hudební složka i choreografie. Závěrečná scéna byla opravdu dechberoucí. Přesto pro mě celkově tato inscenace nebyla takovým zážitkem, jak jsem čekala.

Náhled do soukromého života slavného fyzika mě vcelku zaujal. Do malého prostoru Divadla v Řeznické se tento text vyloženě hodí. Hra má svižné tempo a sympatickou délku. Z herců asi nejvíce zaujala Lucie Štěpánková.

Zajímavá autorská inscenace, která se snaží postupně představit různé typy vladařů na základě příkladů z dob dávných i nedávných. Určitě pomůže znalost historie, ale i bez ní si lze představení užít, zejména díky velkému zapálení všech herců. Chválím snahu o určitý přesah. Některé scény mi utkvějí v paměti asi poměrně dlouho. Líbila se mi i hudební složka.

První polovina mi přišla příliš rozvleklá. V druhé polovině už má hra větší spád. Přesto mě moc neoslovila.