Profil uživatele

Eviik

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 9 % (143)
Iva Bryndová: 10 % (53)
Veronika Boušová: 10 % (51)
Lukáš Dubský: 11 % (132)
Pavla Haflantová: 11 % (52)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

<<  <  8 9 10 11 12
(zadáno: 5.3.2016)
Za výtvarnou stránku, práci s prostorem, akrobatické kousky a hudbu bych dala 100 %. Divák se ocitá doslova uprostřed hemžení všeho hmyzu. Bohužel mě trochu mrzelo upozadění samotného děje a rovněž opakování replik či hudebních výstupů, které tak po čase docela nudily. Hercům ovšem nelze nic vytknout. Šli do toho opravdu naplno.
(zadáno: 18.3.2016)
Logicky skromnější výprava než u filmu. Celá hra se odehrává v podstatě na jedné scéně a divák musí mnohdy zapojit vlastní fantazii. Ale nic to neubralo na poetičnosti příběhu. Evellyn Pacoláková a Vasil Fridrich jakožto ústřední dvojice hrají opravdu výborně. Vyzdvihnout musím také určitě hudbu, která je opravdu nádherná a do hry výborně pasuje. Celkově tedy velmi příjemný divadelní zážitek. P.S.: Diváci v první řadě si odnesou i poněkud adrenalinový zážitek.:-))
(zadáno: 2.3.2017)
Tato inscenace se se mnou poněkud minula. Nevím, zda to bylo způsobenou předlohou nebo inscenací, ale chvílemi působila trochu zmatečně a bylo složité se zorientovat v ději. Postupně do sebe sice některé části začaly zapadat, ale stejně bych potřebovala asi dodatečné vysvětlivky. Každopádně líbila se mi scéna a nápad s živým promítáním na plátno v zadní části jeviště. Ani hercům nelze nic vytknout - výborné bylo zejména sesterské trio P. Beretová, J. Janěková ml. a M. Borová, a dále L. Polišenská.
(zadáno: 8.4.2018)
Předlohu ani film jsem neznala, takže jsem nevěděla, do čeho jdu. Zároveň to bylo moje první hororové divadelní představení. Moc se mi líbilo, jak si tvůrci pohráli s celým prostorem malého sálu. Hrálo se doslova všude. Celou dobu jsem tak měla obavu, kdo na mě odkud vybafne. Nakonec tam tolik lekavých scén nebylo, ale ty byly velmi povedené. Děsivou atmosféru výborně dokreslovaly i zvukové a světelné efekty.
(zadáno: 28.3.2017)
65 % Z této hry mám poněkud smíšené pocity. Některé pasáže se mi velmi líbily hlavně co se výtvarné a hudební stránky týče. Naopak mě zklamalo, že se občas text stočil k trochu lacinějšímu humoru. Tvůrci jako by se nemohli rozhodnout, jestli hru pojmou modernějším způsobem nebo se budou držet původního textu, a tak se verše střídaly s běžnou mluvou. Z herců mě zaujali hlavně J. Plesl, kterému jeho role očividně dobře sedla, a V. Kubařová.
(zadáno: 20.10.2015)
Knihu Žítkovské bohyně jsem před návštěvou divadla nečetla, takže pro mě byl celý příběh neznámý. Vzhledem k množství postav, ale především časovým skokům není úplně jednoduché se v ději orientovat, ale během bezmála tří a tři čtvrtě hodiny jsem neměla problém udržet pozornost. Jde o velmi silný divadelní zážitek, který vyvrcholí v emotivním závěru. Dojem trochu kazí pouze poněkud statický začátek druhé části.
(zadáno: 18.3.2015)
Život spisovatele a letce Exupéryho očima jeho ženy Consuelo. Hra je zábavná (možná až nečekaně vtipná) a poučná zároveň. Herci text částečně čtou, což mě osobně nerušilo, i když je pravda, že pasáže odehrané zpaměti měli větší švih. Oba herci přesto odvádí velmi dobrou práci. Nepřišlo mi, že by byl Martin Hofmann strnulý. Naopak, k postavě Exupéryho mi jeho herecký projev sedl.
(zadáno: 31.3.2018)
Asi jsem si měla předem nastudovat něco o autorovi hry a jeho tvorbě. Do divadla jsem šla nepřipravená s očekáváním klasické konverzační komedie. Hra Život podle Jonesových je ale absurdní drama (komediálních prvků je tam opravdu málo) - absurdní v tom smyslu, že popírá klasickou skladbu dramatu. Nečekejte tedy žádnou zápletku ani žádné vyvrcholení hry. Vše tak nějak pouze plyne, aniž by se cokoliv zásadního stalo. Věkový rozdíl mezi páry mi vůbec nevadil. Naopak jsem to chápala tak, že mladší dvojice může sledovat, jak to s nimi za pár let asi dopadne. Z herců asi nejvíc zaujal M. Táborský.
(zadáno: 29.10.2018)
Každý Čech je tak trochu politolog a tak trochu fotbalový trenér. Právě z této typicky české vlastnosti vše komentovat a kritizovat si tato hra utahuje. Je to nenáročná konverzační komedie, nic víc ani nic míň. Z námětu šlo možná vytěžit ještě více. Také věřím, že časem se herci ještě více zžijí se svými postavami a (možná i s trochou improvizace) některé pointy ještě více vyšperkují. Celkový dojem je v mém případě ale kladný a určitě mohu doporučit.
(zadáno: 17.2.2015)
85 %
Velmi depresivní, ale přesná výpověď nejen o šedesátých letech. Herecky perfektní. Opět tradiční "mikuláškovský styl" - hra je tvořena sledem jednotlivých scének a obrazů. Všichni herci se postupně střídají v roli ústřední role Pavla Juráčka, autora deníků, na kterých je hra založena. Nejvíce mi do role typově seděl Jan Hájek.
(zadáno: 29.1.2019)
Těžko se mi hodnotí, jelikož jde de facto o sled většího množství scének. Některé pobaví (např. svatba), jiné dojmou (manžel na vycházce s manželkou, která trpí Alzheimerem; manželský pár a jejich neexistující děti) a další nutí k zamyšlení (láska učitele ke svému žákovi). Naopak se ale najde pár z nich, na které rychle zapomenu. Jako celek, ač možná trochu nesourodý, mne to ale bavilo. Z herců asi těžko někoho vyzdvihnout, dobře se doplňovali. Je znát, že oživení stávajícího souboru o nové tváře prospělo. Potěšil mě soundtrack (použitý už dříve v inscenaci Osamělá srdce D. na Zábradlí).
(zadáno: 19.4.2014)
Velmi se mi líbil nápad s smskami a k tomu použitá hudba. Herecké trio hraje výborně. Velmi se mi líbil hlavně Ondřej Sokol, kterého jsem poprvé na jevišti viděla ve vážné roli.
Po druhém shlédnutí ve mě hra zanechala ještě silnější dojem.
(zadáno: 14.11.2014)
<<  <  8 9 10 11 12