Eviik

Po vzpamatování se z prvotního šoku jsem si představení začala užívat. Velkou zásluhu na tom mají bezchybné herecké výkony v čele s místy až děsivým Janem Medunou i některé režijní nápady (vystupování postav z děje, výběr hudby). Líbily se mi také pestrobarevné kostýmy v kontrastu s bílou scénou (tradičně výborná práce Marka Cpina). Některé pasáže bych zkrátila, hra je místy trochu rozvleklá. Celkově ale mohu určitě doporučit. Jde opravdu o velmi neobvyklý divadelní zážitek.

Vážné téma vyhazovu z práce je ve hře trochu odlehčeno vtipnými scénkami nácviku správného chování a vystupování. Vtipné pasáže mě zaujaly méně než ty vážnější, ačkoliv společná píseň či "modlitba" ke globálním korporacím mě opravdu pobavily. Z velmi kvalitních hereckých výkonů bych vyzdvihla hlavně Lenku Zbrankovou a Radima Kalvodu. Líbila se mi také jednoduchá, ale dobře fungující scéna, i choreografie skupinových výstupů.

Velmi originální zpracování známého příběhu. Z důvodu velkého množství symbolů a občasného překrývání jednotlivých dialogů je mnohdy obtížné se orientovat v tom, co se momentálně děje na jevišti. Zejména postava Špíny pro mě byla záhadná. Nádherná byla zejména výtvarná stránka v čele s kostýmy.

Hra je založená především na dialogu dvou herců. Na malé jeviště Divadla v Řeznické se výborně hodí. Církevní tématika sama o sobě asi příliš neosloví. Pod její slupkou se však skrývá mnohem zajímavější téma osobní víry a ideálů a do jaké míry si za nimi má každý z nás stát. Miroslav Táborský předvedl nejen výborný herecký výkon, ale i dobrou režijní práci. Scéna je minimalistická, k dotvoření obrazu kostela pomáhá samotný prostor divadla se svými klenbami a barevnými okny. Příjemně překvapil i Filip Cíl.

Dala bych 70 %, ale díky výkonu Zbigniewa Kaliny musím zvýšit hodnocení o jednu příčku výš. Jeho August je tak úžasně naivní snílek, že si ho divák musí oblíbit už po 5 minutách představení. Spolu s Veronikou Svojtkovou vytvořili dokonalý klaunovský pár, který baví a zároveň dojímá.

Pro komorní hry mám slabost. Když se k tomu navíc přidá velmi kvalitní herecká dvojice, pak je úspěch zaručen. Souhlasím, že některé rychlé změny v chování obou postav působily ne zcela uvěřitelně. Konečný dojem ze hry je však velmi pozitivní.

85 % Petr Mikeska s Matoušem Rumlem vévodí této inscenaci, která není žádnou oddychovkou, ale rozhodně stojí za vidění (přinejmenším si člověk zopakuje školní učivo). Zejména druhá polovina, ač byla mnohem depresivnější než ta první, mne opravdu dostala. Líbila se mi také zrcadlová scéna a postupně se objevující text básně. (viděno na hostování v Divadle v Celetné)

Velmi příjemné překvapení. Věděla jsem, že to bude především konverzační komedie, ale že text bude až tak vtipný a plný opravdu nečekaných zvratů, to jsem tedy netušila. Hra velmi dobře graduje a dokáže po celou dobu udržet v pozornosti. Herci si vzájemně dobře notují. Je vidět, že si rozumí a jsou sehraní. Nejvíc mě bavili asi Jan Dolanský a Roman Zach, ale ani ostatní nezaostávali. Kvalitních komedií moc není, a proto tuto hru mohu jen vřele doporučit.

Z výtvarného, hudebního (kdo by řekl, že je možné zkombinovat španělské, moravské a moderní písně a že to vůbec nezní špatně?) a choreografického hlediska jde opravdu o nádherné představení. Příběh je trochu upozaděn, a tak motivace některých postav není zůstávají nevysvětlené. K pochopení některých symbolů mi pomohla účast na dramaturgickém úvodu a diskusi s tvůrci po představení, takže děkuji Národnímu divadlu za tuto možnost.

Převést na jeviště emailovou korespondenci je velmi těžký úkol, ale v tomto případě se to moc povedlo. Ač je hra relativně statická, dokáže po celou dobu udržet divákovu pozornost. Oba herci byli výborní. Jen ten hudební motiv se opakoval možná až příliš často.

Kvalit Termina tato hra sice nedosahuje, ale i tak se Marku Němci opět podařilo z náročného textu vytvořit velmi zajímavou inscenaci. Jednoduchá scéna, rekvizity žádné, hudební podkres minimální - vše stojí na hercích. S náročnou úlohou se oba poprali statečně. Občas sice došlo k mírnému zaváhání. V kadenci, s jakou musí oba předříkávat své monology, se ale toto dá snadno odpustit.

Klasika inscenovaná klasický způsobem, žádné experimentování se nekonalo. Takovéto inscenace Divadlu na Vinohradech sluší. Scéna je velmi úsporná (patrně záměrně), kostýmy dobře zapadají do venkovského prostředí. Moc se mi líbila i hudební složka. Tereza Terberová zvládla svou úlohu dobře, vynikne pak zejména v druhé polovině. Nezklamala ani Dagmar Havlová.

Námět je už mnohokrát zpracovaný, text Stefana Vögela je však originální svým humorem, který se nepodbízí. Když se navíc sejde tak sympatické herecké složení jako v případě této inscenace, vznikne opravdu moc příjemné představení.

Česká klasika podaná stravitelným způsobem. Inscenace je velmi hravá a až nečekaně komická. Pravda, občas to už zavání parodováním původního textu (což je jedna z mála výtek, které mám), ale naštěstí se tvůrci vyhnuli zesměšňování. Další výtku mám k úplnému závěru, který mi přišel trochu zbytečný. Jinak chválím nádhernou scénu, hudbu, která skvěle dotváří atmosféru, a kvalitní herecké výkony v čele s M. Matejkou, E. Hacurovou či J. Vondráčkem.

Zajímavé zpracování předlohy nejen co se pohybové choreografie týče, ale líbila se mi i minimalistická scéna, projekce na zadní stěně či hudba. Obdivuhodný počin, který stojí za vidění. (Viděno v Divadle v Celetné)

Váhala jsem, jestli dát 70 nebo 80, ale nakonec se kloním spíše k vyššímu hodnocení. Za tu milou nenucenost a hravost si to tato inscenace zaslouží. Opravdu nečekejte žádné náročné drama. Jde ?pouze? o sled básniček a písní (živý hudební doprovod už je v Dlouhé samozřejmostí), prokládanými vybranou ?poezií? z českých toalet a sem tam i nějakou improvizací. Celé představení pak vtipně moderuje Miroslav Hanuš. Doporučuji zejména jako odreagování se po náročném pracovním dni.

85 % Poněkud odlišný pohled na události druhé světové války, který donutí k zamyšlení (a překvapivě i pobaví svým černým humorem). Textu hry nelze nic vytknout. Převedení na jeviště je sice poněkud statické, možná by neškodilo více využít projekce skutečných záběrů, přesto jsem neměla problém udržet pozornost. Zásluhu na tom má především vynikající Marek Cisovský v hlavní roli.

75 %. Zajímavý divadelní experiment, který se dle mého názoru velmi povedl. Divák se stává porodcem v soudním případu, který nemá jasnou odpověď. Soudní proces mne natolik vtáhl, až jsem chvílemi zapomněla, že sedím v divadle. Učinit rozhodnutí v závěru nebylo vůbec jednoduché. Hlava mi říkala vinen, srdce naopak nevinen. Ať je konečný verdikt jakýkoliv, o správnosti rozhodnutí, potažmo celé inscenaci, budu přemýšlet ještě hodně dlouho a za to si tvůrci zaslouží pochvalu.

Trochu pomalejší rozjezd plně nahradí druhá polovina, kde by se napětí již dalo krájet. Stísněnost umocňuje i zmenšení scény (nevím, zda šlo o záměr). Vše dobře doplňuje také hudba. Zdá se, že detektivní žánr (tolik v současné době oblíbený v televizi) může dobře fungovat i na jevišti.

Kdo čeká klasiku se vším všudy, bude asi zklamán. Mně se ale nová Maryša velmi líbila. Hra je podstatně zkrácena, z postav zůstaly jen ty nejdůležitější. Děj se tak plně soustředí na postavu Maryši a její okolí, které jí neustále manipuluje. Divák taky není rozptylován kvantem rekvizit a kulis. Scéna je poměrně jednoduchá, ale přesto velmi chytře vymyšlená (Marek Cpin opět nezklamal). Pavla Beretová zvládla nelehkou úlohu velmi dobře.

Knižní předlohu neznám, takže nemohu srovnávat (každopádně představení Divadla v Dlouhé mě nalákalo si knihu přečíst). Kdo zná režijní tvorbu Miroslava Hanuše, ten asi nebude překvapen. Opět spojuje činohru s písňovými pasážemi, v nichž pobaví vtipné české texty. Právě hravost a humor jsou hlavními klady inscenace. Z herců nemůžu nevyzdvihnout Martina Matejku v hlavní roli, kterému dobře sekundují Pavel Tesař a Eva Hacurová v roli rodičů. Určitě ráda zajdu znovu.

Docela náročné představení na udržení koncentrace. Chvíli mi trvalo, než jsem se do příběhu dostala a začala ho plně vnímat. Střídavé komentáře vedlejších postav zpočátku, když jsem se v nich ještě úplně neorientovala, působily trochu rušivě. Postupem času mě však hra vtáhla do děje a závěr na mě silně zapůsobil. Velkou zásluhu na tom má výborný výkon Evy Elsnerové. Chválím i dobře vymyšlenou scénu.

Klasické pojetí, tvůrci se nesnažili o aktualizaci, což není úplně na škodu. Samotný text hry je nadčasový sám o sobě. Scéna je zajímavě vyřešená a velmi jednoduše, aniž by to rušilo představení, se dokáže přeměnit do několika místností. Kostýmy mají jasnou barevnou symboliku. Výborný Aleš Bílík v hlavní roli, kterému dobře sekundují Jiří Hána a Petra Tenorová.

Nečekala jsem, že to bude tak náročné. První dvě části mě bavily (i když druhá by mohla být o něco kratší). Třetí část s Johankou z Arku mi přišla už trochu navíc, klidně bych se bez ní obešla. Nakonec to ale vše do sebe hezky zapadne. Trojice hereček odvádí velmi dobrý výkon - nejvíce mě zaujala Tereza Marečková.

Hra, u které se člověk baví, ale zároveň ho tak nějak dost mrazí z toho, jak je to celé blízko realitě nejen v naší české kotlině (i pokud si divák důkladně přečte citát Karla Čapka v programu hry). Na Ondřeje Kavana se tu pěje chvála a o to víc jsem na jeho výkon byla zvědavá. Je opravdu naprosto dokonalý. Jediné, co mu ubírá na 100% autenticitě, je skutečnost, že mluví česky ;-). Ani herci ve vedlejších rolích však odvádí překvapivě dobré výkony.