Eviik

(Viděno v Divadle v Celetné) Název hry možná trochu klame. Hra je sice o válce, ale její stěžejní myšlenkou je, jak se válka promítá do životy běžných lidí, jak je mění, jaký vliv má na rodinné a sousedské vztahy. Jde tedy spíše o psychologické drama než o akční představení, což je ale pro mě zajímavější pohled. Herecky se mi nejvíce líbila Michaela Foitová a Martin Stránský. Naopak mi tam trochu vadil Jan Jedlinský, který mě nepřesvědčil a ani věkově mi do role nesedl.

Moje vůbec první představení v Palm off studiu a troufám si říct, že rozhodně ne poslední. Byla to opravdu divoká jízda! Bláznivé, trhlé, ale velmi vtipné. Škoda, že si člověk nestihne zapamatovat všechny hlášky. Souhlasím, že vtipů se sexuální tématikou tam možná bylo až přespříliš a asi by se dalo leckde krátit, ale nakonec ta hodinka a půl utekla jako voda (a to včera v sále nefungovala klimatizace, takže ke konci už nám všem bylo opravdu horko - klobouk dolů před herci, že v tom vydrželi hrát!).

Na výkon Terezy Dočkalové se tu pělo už dost chvály a já mohu jen a jen souhlasit. S postavou Nory se opravdu vžila. Zaujala mě ovšem i hra jako taková. U her Jana Nebeského mám občas problém s množstvím symbolů a jejich srozumitelností. V této inscenaci se ale pan režisér celkem uskromnil a o to víc jsem se dokázala soustředit na děj. Snad jen bez těch hudebních předělů bych se obešla, ale nijak výrazně mě nerušily.

Pochválit musím zejména celkový nápad a technické provedení. Hra má snesitelnou délku, takže i stání se dá vydržet. Jen škoda, že menší diváci jako já měli občas zakrytý výhled. Oceňuji, že forma nepředčila obsah. Závěrečné zamyšlení a jistá paralela k naší současnosti mě mile překvapila.

Nebýt Bolka Polívky a jeho improvizací asi bych hodnotila o stupeň méně. Inscenace totiž sama o sobě nic originálního nepřináší a chce pouze diváka pobavit. Je to ale právě představitel hlavní role, který komedii povznáší nad průměr. Vkládá si totiž do textu hry tu a tam nějaký vtípek a nahrává svým kolegům, kteří s ním ale rozhodně drží krok (vyzdvihnout přitom musím hlavně Alenu Antalovou a Michala Isteníka). Věřím, že každé představení je tím pádem jedinečné a tak stojí i za opakovanou návštěvu.

Těžko se mi hodnotí, jelikož jde de facto o sled většího množství scének. Některé pobaví (např. svatba), jiné dojmou (manžel na vycházce s manželkou, která trpí Alzheimerem; manželský pár a jejich neexistující děti) a další nutí k zamyšlení (láska učitele ke svému žákovi). Naopak se ale najde pár z nich, na které rychle zapomenu. Jako celek, ač možná trochu nesourodý, mne to ale bavilo. Z herců asi těžko někoho vyzdvihnout, dobře se doplňovali. Je znát, že oživení stávajícího souboru o nové tváře prospělo. Potěšil mě soundtrack (použitý už dříve v inscenaci Osamělá srdce D. na Zábradlí).

Velmi intenzivní zážitek. Líbily se mi bojové scény v kombinaci s dynamickou hudbou, scény s bičem a hlavně ten závěr! Přiznám se, že jsem občas nevnímala příběh (a jsem tedy ráda za možnost zúčastnit se diskuse s tvůrci po představení) a prostě se jenom kochala tancem, hudbou a v neposlední řadě i světelnými efekty. Klobouk dolů před čtveřicí bojovnic za celkové nasazení. Moje první inscenace Lenky Vagnerové a myslím, že ráda někdy zajdu i na její jiné počiny.

V prvé řadě musím ocenit zejména nasazení herců - délka představení, střídání postav a převleků - to vše musí být pro ně nesmírně náročné, ale nebylo to na jejich výkonech vůbec znát. Scénář hry rozhodně není pro českého diváka neznalého amerických reálií jednoduchý na pochopení (doporučuji navštívit dramaturgický úvod před představením, který některé věci osvětlí). Moc mě bavily reálné scény, naopak snové pasáže na mě působily trochu nedotaženě. Z herců asi nejvíce zaujal T. Havlínek.

I s velmi jednoduchou scénografií lze udělat zázraky. Výtvarná stránka celé hry - ať už jde o kostýmy, masky nebo projekci na plátno - je asi největší plus. Jan Jankovský v roli Mistra je náležitě strašidelný (myslím, že děti sedíci v publiku si odnesli velmi silný zážitek). Naopak Adam Ernest v hlavní roli je sympaticky naivní. Příběh o Krabatovi byl pro mě doposud neznámý, takže nemám s čím srovnávat. Ústecké pojetí se mi ale líbilo moc.

Tvůrcům se velmi dobře podařilo navodit stísněnou atmosféru doby a udržet ji po celou dobu. Předlohu neznám a ač jsem tušila, že se asi nedočkáme happy endu, přesto mě celé představení drželo v napětí. Z ústřední dvojice bych vyzdvihla Pavla Neškudlu. Marie Poulová hraje svůj standard. Líbily se mi sborové scény.

Tato hra má jisto jistě nakročeno k první příčce v žebříčku kontroverzních inscenací. Obávám se ale, že nikoliv z důvodu kvality, ale čistě jen kvůli obsahu. U některých diváků bohužel toto téma vyvolá negativní reakce, protože s textem nesouhlasí (což jsem sama viděla u v mém okolí sedících diváků). Vlažná reakce během děkovačky, dokonce divačka odcházející v průběhu hry mluvily za své. Mně to ovšem zážitek nezkazilo. Herecké výkony jsou velmi sympatické. Text může působit někdy až příliš edukativně, ale vzhledem k délce představení je to snesitelné. Ráda na tuto hru zajdu znovu, mezitím si doplním vzdělání přečtením programu. +10% za odvahu

Není to dokonalé představení, ale já se bavila. Nápad propojit děj Tří mušketýrů s vyprávěním malé holčičky žijící na sklonku 60. let v jednom činžovním domě v ČSSR byl originální, ale většina scén ze "současnosti" mi přišla trochu zbytečná a rušivá (i když některé paralely se povedly). Zejména druhá polovina by zasloužila zkrátit. Chválím ale výběr hudby-propojení Beatles s Třemi mušketýri opravdu funguje (šermířský souboj za zvuku Carry That Weight neměl chybu)! Herci odvedli dobrý výkon, sice občas hráli až příliš teatrálně (až hraničící s parodií), ale předpokládám, že šlo o záměr tvůrců.

S příchodem Stanislava Majera (v Asanaci se alternuje s Ondřejem Veselým) do Divadla na zábradlí dostala tato hra zcela nový rozměr. Velmi se mi zalíbila Majerova živelnost. Nezapomenutelný je také krátký výstup Ladislava Hampla. Ovšem celkově musím vyzdvihnout především Jiřího Ornesta. Havlovský text může pro někoho působit poněkud těžkopádně, ale pokud divák udrží pozornost, je pro něj toto představení poměrně silným zážitkem.

Velmi abstraktní představení, které nedoporučuji slabším povahám. Vynikající výkon Miloslava Mejzlíka.

Nádherná hudba, výborný výkon Stanislava Majera.

Ubu se baví a diváci též. Díky velmi věrohodné scéně a zvuku má divák opravdu dojem, že se ocitl na palubě letadla. Ač se představení na povrchu tváří jako třeskutá komedie plná slovních vtipů a narážek, uvnitř se skrývá mírně mrazivé drama o tom, jak snadno lze člověka připravit o svobodu a lidskou důstojnost. Člověk sice z divadla odchází dobře pobaven, později na něj však spíše dolehne smutek. Jediné, co mi kazilo dojem z představení, byly reklamy na jeden nejmenovaný jogurt.

Doporučuji zejména milovníkům matematiky. :D
Ne, teď vážně. Pro mě lehce nadprůměrné představení. Veronika Kubařová hrála na výbornou. Jen mě tam mírně iritovaly předěly mezi scénami s bubny.

75% Pythonovský humor mám ráda a tak jsem měla trochu obavy, co s ním provede parta českých herců. Rozhodně jsem ale nebyla zklamaná, ba naopak! Bavila jsem se od začátku do konce.
Těch 5 % navíc dávám za švihlou chůzi Jiřího Hány, která neměla chybu.

Příjemná komedie.

Hodně praštěná komedie plná divokých zvratů. Asi to nemusí sednout každému, ale já se bavila královsky. Jedničku s hvězdičkou dávám za geniálně jednoduchou scénu.

Oddechová komedie. Bavil mě Marek Taclík v roli Rogera Federera věčně si stěžující na slovenské halušky i Jakub Prachař výborně napodobující Rafaela Nadala. Fanoušci tenisu určitě nebudou odcházet zklamaní.