Eviik

Herecký koncert.

Skvěle využitý prostor půdy Divadla Na zábradlí, který nechá vyniknout opravdu perfektním výkonům všech tří herců. Divák je do děje vtažen o to víc, že herci mezi nimi pobíhají a prožívají svá dramata doslova na dosah. Představení je sice poměrně krátké (necelá hodina), ovšem o to intenzivnější.

Ubu se baví a diváci též. Díky velmi věrohodné scéně a zvuku má divák opravdu dojem, že se ocitl na palubě letadla. Ač se představení na povrchu tváří jako třeskutá komedie plná slovních vtipů a narážek, uvnitř se skrývá mírně mrazivé drama o tom, jak snadno lze člověka připravit o svobodu a lidskou důstojnost. Člověk sice z divadla odchází dobře pobaven, později na něj však spíše dolehne smutek. Jediné, co mi kazilo dojem z představení, byly reklamy na jeden nejmenovaný jogurt.

Velmi atypické pojetí Moliérova textu. Možná poněkud překvapí množství moderních prvků a narážky na současná témata. Toto zvláštní spojení tradičního a moderna ovšem neskutečně pobaví. Z hereckým výkonů se mi nejvíce vryli do paměti oba představitelé postavy Orgona, tj. Jiří Ornest a jeho současná alternace Igor Chmela, který se této náročné úlohy zhostil opravdu se vší parádou.

První polovina je trošku slabší, zejména úvodní scéna, kdy se všechny postavy objeví naráz na jevišti, občas si skáčou do řeči a divák se může lehce ztrácet v jejich vzájemných vztazích. Poté ovšem kvalita představení postupně stoupá. Následuje rej masek, kde zazáří zejména postava tchána v podání Jiřího Ornesta. Druhá polovina představení je naprosto perfektní a dá naplno vyniknout hereckému umu představitelů hlavních rolí, zejména Igora Chmely, Magdalény Sidonové, Taťjany Medvecké a Davida Švehlíka.

Nádherná hudba, výborný výkon Stanislava Majera.

Po prvním návštěvě se mi tato hra neuvěřitelně vryla pod kůži. Těžko bych jí zařadila do nějakého žánru (komedie, ze které mrazí?). Text je až neuvěřitelně nadčasový. Těžko uvěřit, že byla hra napsána v 70. letech minulého století. První polovina je spíše uvedením do děje, který se naplno rozvine v druhé části. Závěrečná scéna v divákovi zanechá opravdu silný dojem. Z hereckých výkonů musím vyzdvihnout zejména přesvědčivého Igora Chmelu a výbornou Marii Spurnou.

Ztřeštěná komedie, parodie na kriminální seriály, u které nemá moc cenu hledat logiku. Mnoho nezapomenutelných hlášek, skvělé pěvecké výkony všech herců. Představení, které pobaví i při opakovaném shlédnutí.

Velmi abstraktní představení, které nedoporučuji slabším povahám. Vynikající výkon Miloslava Mejzlíka.

S příchodem Stanislava Majera (v Asanaci se alternuje s Ondřejem Veselým) do Divadla na zábradlí dostala tato hra zcela nový rozměr. Velmi se mi zalíbila Majerova živelnost. Nezapomenutelný je také krátký výstup Ladislava Hampla. Ovšem celkově musím vyzdvihnout především Jiřího Ornesta. Havlovský text může pro někoho působit poněkud těžkopádně, ale pokud divák udrží pozornost, je pro něj toto představení poměrně silným zážitkem.

Hra se odehrává během jediné noci v hospodě, kde parta známých popíjí a vede typické hospodské řeči. Pokud člověk přijme tento fakt a nečeká žádné výrazně intelektuální divadlo, odejde nadšen. Představení jsem navštívila již několikrát a je znát, že se neustále vyvíjí v pozitivním směru. Herci podávají velmi dobrý výkon. K vrcholům představení pro mě patří píseň Té noci říjnové v podání Igora Chmely.