Eviik

Pochválit musím zejména celkový nápad a technické provedení. Hra má snesitelnou délku, takže i stání se dá vydržet. Jen škoda, že menší diváci jako já měli občas zakrytý výhled. Oceňuji, že forma nepředčila obsah. Závěrečné zamyšlení a jistá paralela k naší současnosti mě mile překvapila.

65 % Zajímavý nápad a velmi slibný začátek, kdy jsem se opravdu upřímně bavila. Škoda, že v druhé polovině už inscenaci trochu dochází dech a možná trochu zbytečně se tam tvůrci snažili nacpat co nejvíce postav z českého prostředí 90.let. Každopádně jako oddechovka po náročném dni hra funguje skvěle.

Z veřejné generálky jsem před dvěma lety odcházela s rozporuplnými pocity. Po včerejším shlédnutí (s následnou debatou) však své hodnocení zvyšuji. Na první pohled se hra jeví jako poněkud nesmyslné žvanění opilých lidí. Pod slupkou se však dají nalézt velmi zajímavé myšlenky, nad kterými budu asi nějaký čas přemýšlet. Je potřeba odprostit se od toho, jak jednotlivé postavy mluví, a soustředit se spíše na to, co se snaží sdělit. Herci se se složitou úlohou poprali tu více, tu méně zdařile, ale vcelku se dobře doplňují. Hra má některá hlušší místa, za která musím trochu snížit hodnocení.

Hodnocení inscenace skvěle vystihl uživatel Jindrah. Vřele doporučuji ke shlédnutí. Takto dokonalou alegorii na českou společnost jsem již dlouho neviděla.

Na výkon Terezy Dočkalové se tu pělo už dost chvály a já mohu jen a jen souhlasit. S postavou Nory se opravdu vžila. Zaujala mě ovšem i hra jako taková. U her Jana Nebeského mám občas problém s množstvím symbolů a jejich srozumitelností. V této inscenaci se ale pan režisér celkem uskromnil a o to víc jsem se dokázala soustředit na děj. Snad jen bez těch hudebních předělů bych se obešla, ale nijak výrazně mě nerušily.

Po hudební a pěvecké stránce opravdu není co vytknout. M. Kluch má Freddieho Mercuryho zmáknutého na jedničku s hvězdičkou, ale ani ostatní herci po pěvecké stránce nezaostávají. Příběh je poněkud slabší a tvoří spíše vatu mezi jednotlivými hudebními čísly. Na scénáři by se dalo ještě leccos vylepšit. Na druhou stranu je obdivuhodné, jak tvůrci dokázali zapracovat texty písní skupiny Queen do příběhu (např. píseň Under Pressure). Také mě potěšilo, že se tvůrci rozhodli ponechat písně v anglickém originále (s českými titulky).

Inscenaci nelze upřít originální koncepci. Text je proškrtaný až na samou kost, díky čemuž je hra celkem svižná. Na druhou stranu ale spousta postav nedostává tolik prostoru, kolik by si zasloužili (zamrzelo třeba u jinak skvělého Hynka Čermáka v roli Claudia). Úplně mě také nesedělo pojetí Ofélie, naopak originální bylo pojetí Horacia. Velmi silnou stránkou je i obsazení v čele s výborným Jaroslavem Pleslem.

Nenáročná (nikoliv však hloupá) oddechovka. První polovina mě asi bavila více, v té druhé se příběh přeci jen trochu rozpadá, ale jako odreagování se po náročném pracovním dni to funguje skvěle. Kdo šedesátá léta přímo zažil, se asi bude bavit více.

Hra na pomezí dramatu a poezie, která asi neosloví úplně každého. Text hry tvoří vzpomínky (či spíše fantasie?) herců na své rané dětství, které mají i motivovat diváky k tomu, aby sami zavzpomínali. Některé historky zaujmou, jiné méně. Díky příjemné délce jsem se ale nestihla nudit. Oslovila mě celková melancholická nálada inscenace a také zajímavá hudební složka. Z herců asi těžko někoho vyzdvihovat, všichni tvoří sehraný tým.

Tvůrcům se zdařilo velmi dobře tanečně a hudebně provést dějinami samostatného československého, potažmo českého státu. Od herců nezazní žádné mluvené slovo, v orientaci však dopomáhají rozhlasové záznamy. Herci se s taneční i pěveckou složkou popasovali velmi statečně a všichni tvoří velmi sehraný tým. Vyzdvihnout však musím Ninu Horákovou, jejíž zpěv Modlitby pro Martu je opravdu famózní a minimálně se vyrovná originálu. Byl to jeden z několika momentů, při kterých mi šel mráz po zádech. Bavily mě i vtipné pasáže (např. stavba a bourání Stalinova pomníku). Určitě ráda zajdu znovu.

Moje vůbec první představení v Palm off studiu a troufám si říct, že rozhodně ne poslední. Byla to opravdu divoká jízda! Bláznivé, trhlé, ale velmi vtipné. Škoda, že si člověk nestihne zapamatovat všechny hlášky. Souhlasím, že vtipů se sexuální tématikou tam možná bylo až přespříliš a asi by se dalo leckde krátit, ale nakonec ta hodinka a půl utekla jako voda (a to včera v sále nefungovala klimatizace, takže ke konci už nám všem bylo opravdu horko - klobouk dolů před herci, že v tom vydrželi hrát!).

Střípky ze života manželů Havlových podané bez jakéhokoliv patosu. Jak už bylo zmíněno, navzdory názvu nedostává postava Olgy Havlové tolik prostoru (je opravdu ?pouze? tím těžištěm), přesto ale mi asi nejvíce v paměti utkví výborná Pavlína Štorková, která se do její nelehké životní úlohy dokázala vcítit. Líbilo se mi využití celého (i venkovního) prostoru Vily Štvanice. Jen škoda, že sál nejde lépe vyvětrat. Vzhledem k letním teplotám tam bylo chvílemi opravdu horko.

Souhlasím s názory, že hra stojí především na výborných pěveckých výkonech obou hlavních představitelek. Jinak hru jako celek řadím spíše do lepšího průměru, ale určitě stojí za zhlédnutí. Zážitek mi naštěstí nezkazili ani nevychovaní diváci, kteří si zapomněli (?) vypnout své mobily.

65 %. Hudební pasáže se povedly velmi. U těch činoherních to občas drhlo, některé působily až příliš školně, někdy i humor byl trochu slabší. Celkově ale hodnotím spíše jako mírný nadprůměr. Inscenaci určitě nechybí hravost, která mě bavila. Bavily mě improvizované vstupy na forbíně (otázkou je, do jaké míry byly improvizované, každopádně hokejová vsuvka určitě předem připravená nebyla) či diskuse nad mapou Evropy. Z herců mě asi nejvíc bavil Z. Kalina a V. Fridrich.

(Viděno v Divadle v Celetné) Název hry možná trochu klame. Hra je sice o válce, ale její stěžejní myšlenkou je, jak se válka promítá do životy běžných lidí, jak je mění, jaký vliv má na rodinné a sousedské vztahy. Jde tedy spíše o psychologické drama než o akční představení, což je ale pro mě zajímavější pohled. Herecky se mi nejvíce líbila Michaela Foitová a Martin Stránský. Naopak mi tam trochu vadil Jan Jedlinský, který mě nepřesvědčil a ani věkově mi do role nesedl.

Některé scény byly výborné (namátkou třeba písnička pro demonstraci nebo paní uklízečka na kolejích VŠ v geniálním podání N. Řehořové), jiné ale působily trochu jako vata a scéna v lese byla možná až příliš dlouhá. Celkově ale velmi sympatický projekt, který si klade za cíl reflektovat současnou náladu a rozdělení české společnosti. Myslím, že se pobaví zástupci obou skupin.

Hra, u které se člověk baví, ale zároveň ho tak nějak dost mrazí z toho, jak je to celé blízko realitě nejen v naší české kotlině (i pokud si divák důkladně přečte citát Karla Čapka v programu hry). Na Ondřeje Kavana se tu pěje chvála a o to víc jsem na jeho výkon byla zvědavá. Je opravdu naprosto dokonalý. Jediné, co mu ubírá na 100% autenticitě, je skutečnost, že mluví česky ;-). Ani herci ve vedlejších rolích však odvádí překvapivě dobré výkony.

Nečekala jsem, že to bude tak náročné. První dvě části mě bavily (i když druhá by mohla být o něco kratší). Třetí část s Johankou z Arku mi přišla už trochu navíc, klidně bych se bez ní obešla. Nakonec to ale vše do sebe hezky zapadne. Trojice hereček odvádí velmi dobrý výkon - nejvíce mě zaujala Tereza Marečková.

(Viděno v Divadle Archa) Výborné zpracování náročné látky. Netřeba se bát ekonomického tématu. Vše je podáno srozumitelnou formou. Skvěle fungující scéna, moc se mi líbila i hudba, bavila mě interaktivita. Herci prakticky po celou dobu neslezou z jeviště, každý z nich navíc ztvárňuje několik postav. Klobouk dolů před všemi z nich!

(Viděno v Divadle v Dlouhé v rámci festivalu Dítě v Dlouhé) Starší děti si z představení asi přeci jen odnesou více než mladší dvou let. Udržet pozornost 30 minut je přeci jen u této věkové kategorie téměř nemožné. Chválím ale celkové barevné pojetí i kostýmy.

Předlohu ani film jsem neznala, takže jsem nevěděla, do čeho jdu. Zároveň to bylo moje první hororové divadelní představení. Moc se mi líbilo, jak si tvůrci pohráli s celým prostorem malého sálu. Hrálo se doslova všude. Celou dobu jsem tak měla obavu, kdo na mě odkud vybafne. Nakonec tam tolik lekavých scén nebylo, ale ty byly velmi povedené. Děsivou atmosféru výborně dokreslovaly i zvukové a světelné efekty.

Knížku jsem četla na střední škole a už tehdy mě příběh uchvátil. O to víc jsem se těšila na divadelní zpracování. Rozhodně neodcházím zklamaná. Tvůrcům se podařilo vypíchnout vše podstatné a uvést i nějaké paralely na naši minulost (i když souhlasím, že anketa mohla být kratší). Ani vtipné vsuvky mi nevadily. Při závěrečném All You Need Is Love mi šel mráz po zádech. (Viděno v Divadle v Celetné)

Asi jsem si měla předem nastudovat něco o autorovi hry a jeho tvorbě. Do divadla jsem šla nepřipravená s očekáváním klasické konverzační komedie. Hra Život podle Jonesových je ale absurdní drama (komediálních prvků je tam opravdu málo) - absurdní v tom smyslu, že popírá klasickou skladbu dramatu. Nečekejte tedy žádnou zápletku ani žádné vyvrcholení hry. Vše tak nějak pouze plyne, aniž by se cokoliv zásadního stalo. Věkový rozdíl mezi páry mi vůbec nevadil. Naopak jsem to chápala tak, že mladší dvojice může sledovat, jak to s nimi za pár let asi dopadne. Z herců asi nejvíc zaujal M. Táborský.

Klasické pojetí, tvůrci se nesnažili o aktualizaci, což není úplně na škodu. Samotný text hry je nadčasový sám o sobě. Scéna je zajímavě vyřešená a velmi jednoduše, aniž by to rušilo představení, se dokáže přeměnit do několika místností. Kostýmy mají jasnou barevnou symboliku. Výborný Aleš Bílík v hlavní roli, kterému dobře sekundují Jiří Hána a Petra Tenorová.

Musím přiznat, že první polovina hry mě příliš nebavila, trochu jsem se ztrácela ve všech symbolech. Zhruba od vánoční části ale představení přestalo být tolik abstraktní a začalo se více soustředit na motivaci jednotlivých postav a přerod hlavního "hrdiny" v chladnokrevné monstrum. Během děsivého závěru hry celé publikum ani nedutalo. Martin Pechlát hraje svou roli velmi civilně a možná o to děsivěji jeho postava působí. Výborný byl také Vladimír Javorský jako ďábelský našeptávač.