Eviik

Rozhodně originální pojetí Čechova. Ačkoliv předlohu znám z nezapomenutelné inscenace ve Stavovském divadle, stejně mi mnohé symboly unikly. Forma trochu předčila obsah, ačkoliv jsem na základě zdejších recenzí čekala, že se v textu škrtalo více. Každopádně výtvarná stránka je nádherná - za zmínku stojí zejména práce se světlem či kostýmy. Velmi se mi líbila také hudba. Kdyby první polovina byla o trochu kratší (hlavně její závěr byl trochu rozvleklý), dala bych i vyšší hodnocení.

Česká klasika podaná stravitelným způsobem. Inscenace je velmi hravá a až nečekaně komická. Pravda, občas to už zavání parodováním původního textu (což je jedna z mála výtek, které mám), ale naštěstí se tvůrci vyhnuli zesměšňování. Další výtku mám k úplnému závěru, který mi přišel trochu zbytečný. Jinak chválím nádhernou scénu, hudbu, která skvěle dotváří atmosféru, a kvalitní herecké výkony v čele s M. Matejkou, E. Hacurovou či J. Vondráčkem.

95 % Již tradičně si MDP nechali svou nejlepší novinku na závěr sezóny. Tato inscenace výborně ukazuje, jak jsou Čapkovy ideje stále aktuální. Paralela k současné české i evropské politické situaci je až mrazivá. Jiří Hána v titulní roli je naprosto geniální, ale i ostatní herci podávají výborné výkony. Těžko bych hledala slabší článek. Líbil se mi nápad s projekcemi na pozadí scény. Doslovnost v divadle většinou nemusím, ale zde mi vsuvky dovysvětlující děj nevadily. Těžko něco vytknout, možná snad jen občas příliš rychlé střídání scén, které maličko rušilo. Jinak vřele doporučuji!

Konverzační, tak trochu statická hra, založená na dialozích mezi britskou královnou a "jejími" premiéry. Není jednoduché udržet pozornost po celou dobu. V orientaci pomůže znalost britských reálií, ale není to nezbytné pro pochopení. Hlavním lákadlem je Iva Janžurová v titulní roli a určitě zaslouženě. Skvěle ji sekundují J. Hartl v roli komorníka a I. Bareš, T. Medvecká či. D. Matásek v roli předsedů vlády. Pochválit musím i práci maskérů a kostymérů.

Námět je už mnohokrát zpracovaný, text Stefana Vögela je však originální svým humorem, který se nepodbízí. Když se navíc sejde tak sympatické herecké složení jako v případě této inscenace, vznikne opravdu moc příjemné představení.

Kvalitní text je první podmínkou úspěchu. Zde se navíc setkal s dobře odvedenou režijní prací, která se nedopouští žádných experimentů. Příběh výborně graduje až do závěrečných emotivních scén. Milena Steinmasslová v hlavní roli předvádí opravdu životní výkon, skvěle ji sekundují Jitka Nerudová a Monika Zoubková.

Bála jsem se délky, ale uteklo to rychle hlavně díky hudebním číslům, z nichž některá jsou opravdu geniální (Zkratky, Pražákům těm je tu hej, Dejvice či V stínu kapradiny). Lenka Veliká v hlavní roli mě úplně nepřesvědčila (člověk se neubrání srovnávání s Bárou Hrzánovou z Hrdého Budžese), možná i některé scény by šly zkrátit/vystřihnout, ale to jsou jen drobné výtky. Je mi líto derniéry, ale jsem ráda, že jsem aspoň jednou mohla tuto hru shlédnout. Kdyby divadlo chystalo speciální večer s výběrem písní ze svých her, tak budu mezi prvními, kdo si koupí lístek. :-)

Tento experiment se opravdu povedl. Anglického textu se není třeba bát. Myslím, že mu porozumí i začínající angličtináři (a pokud ne, tak si mohou přečíst české titulky :-)). Tvůrci z původního textu vybrali jenom ty nejdůležitější momenty, takže k porozumění určitě pomůže znalost předlohy. Jednoduché věty sice pobaví, ale mnohem silnější okamžiky se odehrávají beze slov. Anežka Kubátová (té musím pochválit bezchybnou angličtinu) i Miloslav König jsou opravdu výborní, ale ani zbytek ansámblu nezaostává. Rozhodně "must see"!

Klasika inscenovaná klasický způsobem, žádné experimentování se nekonalo. Takovéto inscenace Divadlu na Vinohradech sluší. Scéna je velmi úsporná (patrně záměrně), kostýmy dobře zapadají do venkovského prostředí. Moc se mi líbila i hudební složka. Tereza Terberová zvládla svou úlohu dobře, vynikne pak zejména v druhé polovině. Nezklamala ani Dagmar Havlová.

Souhlasím s názorem, že inscenaci chybí především nějaké sdělení. Důraz na aktuálnost Macbetha, která je velmi dobře vyzdvihnuta v programu k inscenaci, mi v samotné hře bohužel chyběla. Další slabinu vidím v obsazení ústřední dvojice. Milan Kačmarčík ani Diana Šoltýsová mne svými výkony nepřesvědčili. Herci ve vedlejších rolích je mnohdy předčili (vyzdvihla bych např. Aleše Bílíka). Líbila se mi scéna a hlavně nápad se židlemi. Nelituji, že jsem hru viděla (na základě zdejších recenzí jsem čekala horší představení), ale asi se nezařadí mezi hry, na které ráda zajdu opakovaně.

Kvalit Termina tato hra sice nedosahuje, ale i tak se Marku Němci opět podařilo z náročného textu vytvořit velmi zajímavou inscenaci. Jednoduchá scéna, rekvizity žádné, hudební podkres minimální - vše stojí na hercích. S náročnou úlohou se oba poprali statečně. Občas sice došlo k mírnému zaváhání. V kadenci, s jakou musí oba předříkávat své monology, se ale toto dá snadno odpustit.

Převést na jeviště emailovou korespondenci je velmi těžký úkol, ale v tomto případě se to moc povedlo. Ač je hra relativně statická, dokáže po celou dobu udržet divákovu pozornost. Oba herci byli výborní. Jen ten hudební motiv se opakoval možná až příliš často.

Z výtvarného, hudebního (kdo by řekl, že je možné zkombinovat španělské, moravské a moderní písně a že to vůbec nezní špatně?) a choreografického hlediska jde opravdu o nádherné představení. Příběh je trochu upozaděn, a tak motivace některých postav není zůstávají nevysvětlené. K pochopení některých symbolů mi pomohla účast na dramaturgickém úvodu a diskusi s tvůrci po představení, takže děkuji Národnímu divadlu za tuto možnost.

65 % Z této hry mám poněkud smíšené pocity. Některé pasáže se mi velmi líbily hlavně co se výtvarné a hudební stránky týče. Naopak mě zklamalo, že se občas text stočil k trochu lacinějšímu humoru. Tvůrci jako by se nemohli rozhodnout, jestli hru pojmou modernějším způsobem nebo se budou držet původního textu, a tak se verše střídaly s běžnou mluvou. Z herců mě zaujali hlavně J. Plesl, kterému jeho role očividně dobře sedla, a V. Kubařová.

Velmi příjemné překvapení. Věděla jsem, že to bude především konverzační komedie, ale že text bude až tak vtipný a plný opravdu nečekaných zvratů, to jsem tedy netušila. Hra velmi dobře graduje a dokáže po celou dobu udržet v pozornosti. Herci si vzájemně dobře notují. Je vidět, že si rozumí a jsou sehraní. Nejvíc mě bavili asi Jan Dolanský a Roman Zach, ale ani ostatní nezaostávali. Kvalitních komedií moc není, a proto tuto hru mohu jen vřele doporučit.

Hra působí občas trochu chaoticky a záměrně mate diváky stejně jako hlavního hrdinu. Ke konci to vše však začne dávat smysl. Líbily se mi paralely k životu jako takovému. Naopak bez některých vulgárnějších scén bych se obešla. Stejně tak postava ďábla mi přišla nadbytečná.

85 % Petr Mikeska s Matoušem Rumlem vévodí této inscenaci, která není žádnou oddychovkou, ale rozhodně stojí za vidění (přinejmenším si člověk zopakuje školní učivo). Zejména druhá polovina, ač byla mnohem depresivnější než ta první, mne opravdu dostala. Líbila se mi také zrcadlová scéna a postupně se objevující text básně. (viděno na hostování v Divadle v Celetné)

Pro komorní hry mám slabost. Když se k tomu navíc přidá velmi kvalitní herecká dvojice, pak je úspěch zaručen. Souhlasím, že některé rychlé změny v chování obou postav působily ne zcela uvěřitelně. Konečný dojem ze hry je však velmi pozitivní.

Takto to dopadá, když se sejde zajímavý námět, dobrý scénář, kvalitní režie a výborné herecké výkony. Osud Lva Sergejeviče Teremina mi před shlédnutím hry nebyl známý, takže o to silněji na mě jeho příběh ztvárněný vynikajícím Ivanem Trojanem zapůsobil. V hlavě mi pak asi dlouho zůstanou zejména stadionový koncert či zhudebnění burzovních zpráv. Snad jen ty sedačky v hledišti by mohlo divadlo u takto dlouhých her vylepšit. Jinou výtku nemám.

Tato inscenace se se mnou poněkud minula. Nevím, zda to bylo způsobenou předlohou nebo inscenací, ale chvílemi působila trochu zmatečně a bylo složité se zorientovat v ději. Postupně do sebe sice některé části začaly zapadat, ale stejně bych potřebovala asi dodatečné vysvětlivky. Každopádně líbila se mi scéna a nápad s živým promítáním na plátno v zadní části jeviště. Ani hercům nelze nic vytknout - výborné bylo zejména sesterské trio P. Beretová, J. Janěková ml. a M. Borová, a dále L. Polišenská.

Černočerná komedie, která vzhledem k celkem realistickým rekvizitám není příliš vhodná pro slabší povahy. Znalce jiných her Martina McDonagha asi nepřekvapí styl humoru ani množství vulgárních výrazů. Hra má celkem příjemnou stopáž bez hluchých míst. Věřím, že až si časem hra trochu sedne a herci se svými rolemi více sžijí, bude ještě zábavnější. Z hereckých výkonů zaujali zejména Ladislav Hampl a Jan Dolanský.

Nemůžu hodnotit jinak.:-) Samotný nápad přeložit dílo Járy Cimrmana je velmi ambiciózní a vybrat si navíc hru, ve které se odkazuje nejen na českou historii, ale i na slavná česká dramatická díla, to je opravdu odvaha. A Češi divte se, ono jim to opravdu vyšlo. Pravda, k některým částem překladatelé přidali dovysvětlení, aby i cizinci pochopili určité vtipy. Ale představení to rozhodně neruší. Všichni herci hrají s láskou a respektem k původnímu textu. Je roztomilé, jak se perou s výslovností jmen jako Prácheňský nebo Stroupežnický.:-) Určitě někdy ráda zajdu zas.

Zajímavý nápad zpracovat hru jako jakési "road movie". Hra se soustředí na hlavní dvě postavy a ostatní jsou trochu upozaděny a časem mi i začaly trochu splývat (snad kromě Karličky v podání Terezy Dočkalové). Ondřej Veselý jakožto poněkud ďábelský Don Juan předvádí solidní výkon. O něco více mne ale zaujal Radek Valenta v roli sluhy Sganarela.

75 % Náhled do života lidí s poruchou autistického spektra a jejich nejbližších. Je znát, že autorka čerpá z vlastních zkušeností. Právě tyto momenty patří mezi ty nejsilnější. Naopak bych se obešla bez některých poučných pasáží, ale hru nijak výrazně neruší. (Viděno na hostování v Žižkovském divadle Járy Cimrmana)

Výborné! Nevěřila bych, že Cimrman v angličtině může být úplně stejně zábavný jako česká verze. S překladem si opravdu vyhráli, takže i slovní hříčky zůstaly zachovány. Herci hrají se stejným "amatérským" zápalem jako jejich čeští kolegové. Těším se na jejich verzi Záskoku a pevně doufám, že se vrhnou i na další Cimrmanovy hry.