Eviik

Nemám co vytknout. Zasloužená Thálie pro Richarda Krajča i širší nominace na totéž ocenění pro Davida Švehlíka.

Námět je už mnohokrát zpracovaný, text Stefana Vögela je však originální svým humorem, který se nepodbízí. Když se navíc sejde tak sympatické herecké složení jako v případě této inscenace, vznikne opravdu moc příjemné představení.

Převést na jeviště emailovou korespondenci je velmi těžký úkol, ale v tomto případě se to moc povedlo. Ač je hra relativně statická, dokáže po celou dobu udržet divákovu pozornost. Oba herci byli výborní. Jen ten hudební motiv se opakoval možná až příliš často.

Zajímavý nápad zpracovat hru jako jakési "road movie". Hra se soustředí na hlavní dvě postavy a ostatní jsou trochu upozaděny a časem mi i začaly trochu splývat (snad kromě Karličky v podání Terezy Dočkalové). Ondřej Veselý jakožto poněkud ďábelský Don Juan předvádí solidní výkon. O něco více mne ale zaujal Radek Valenta v roli sluhy Sganarela.

Inscenace potěší každého, kdo má rád tanec, protože o něm jde především. Děj nakonec není zas až tak podstatný. Herci se toho ujali na výbornou. Takový taneční talent jsem od nich nečekala. Písničky mě bavily. Každá měla svou funkci, nepřekážely mi tam. Z herců bych vyzdvihla především T. Novotného, Z. Frice, H. Hornáčkovou a S. Jachnickou za jejich výborné taneční výkony. Velmi mě bavil V. Dvořák. Potešila mě také přítomnost L. Lipského. Klobouk dolů i před R. Kalvodou, který na poslední chvíli zaskočil za nemocného Z. Vencla, ovšem na jeho výkonu to nebylo vůbec znát.

Skvěle využitý prostor půdy Divadla Na zábradlí, který nechá vyniknout opravdu perfektním výkonům všech tří herců. Divák je do děje vtažen o to víc, že herci mezi nimi pobíhají a prožívají svá dramata doslova na dosah. Představení je sice poměrně krátké (necelá hodina), ovšem o to intenzivnější.

Doporučuji zejména milovníkům matematiky. :D
Ne, teď vážně. Pro mě lehce nadprůměrné představení. Veronika Kubařová hrála na výbornou. Jen mě tam mírně iritovaly předěly mezi scénami s bubny.

Hra je v podstatě filosofování na téma hledání víry a smyslu života. Text by byl možná zajímavý, ale bohužel jako divadelní hra moc nefunguje. Některé režijní nápady byly nedotažené, některé scény naopak příliš dlouhé. Hlavně první polovina byla velmi zdlouhavá. Druhá část už měla o něco větší švih. Herců mi bylo až místy líto, protože v podstatě neměli moc co hrát. Tomáš Červinek se snažil (možná místy až příliš), ale jeho postava mě bohužel nezaujala. Zajímavou postavou pro mě byl Tmavý pán v podání Filipa Čapky, ačkoliv celý význam této postavy divák pochopí až po přečtení programu.

(Viděno v Divadle Archa) Výborné zpracování náročné látky. Netřeba se bát ekonomického tématu. Vše je podáno srozumitelnou formou. Skvěle fungující scéna, moc se mi líbila i hudba, bavila mě interaktivita. Herci prakticky po celou dobu neslezou z jeviště, každý z nich navíc ztvárňuje několik postav. Klobouk dolů před všemi z nich!

Souhlasím s názory, že hra stojí především na výborných pěveckých výkonech obou hlavních představitelek. Jinak hru jako celek řadím spíše do lepšího průměru, ale určitě stojí za zhlédnutí. Zážitek mi naštěstí nezkazili ani nevychovaní diváci, kteří si zapomněli (?) vypnout své mobily.

Viděno na předpremiéře. Moc se mi líbilo celkové pojetí hry od scény, přes hudebně-ruchařskou složku až po kostýmy. Nemůžu nevyzdvihnout Evu Hacurovou v hlavní roli, která hraje opravdu skvěle, a rovněž zbytek ansámblu, který zvládá obstarávat i výše zmíněný zvukový doprovod. Chválím také příjemnou délku představení, které se tak vyhnulo zbytečně zdlouhavým pasážím.

Téma asi nemusí být příliš atraktivní, zvlášť pro lidi, kteří se ve světě financí příliš neorientují. Mě hra velmi bavila. Moc se mi líbilo vyřešení scény, kostýmy a některé vtípky (např. analytici věštící z koule). Z hereckých výkonů chválím hlavně ústřední duo Matásek-Dolanský.

Po vizuální stránce naprosto nádherné představení. Scéna, hra s barvami a osvětlením i kostýmy opravdu braly dech. K tomu moc chválím i hudbu (zejména potěšila akustická verze mé oblíbené písně Demons od Imagine Dragons). V té vnější kráse se naštěstí neztratil obsah ani herecké výkony, přičemž vyzdvihnout musím hlavně ústřední duo Jiří Hána a Petra Tenorová. MDP si svou nejlepší novou inscenaci sezóny nechala až na samotný závěr.

Expres na západ je konverzační hra o střetu víry v Boha a víry v Nicotu. Celou hru tvoří rozhovor mezi bývalým trestancem (který se ve vězení obrátil na víru) a profesorem (zarytým nihilistou). Oba hlavní hrdinové postupně odkrývají svůj pohled na život a jeho smysl a zůstává na divákovi, se kterým z nich bude sympatizovat. Určitě to není snadná hra na udržení pozornosti zejména pak v první půlce, která je více upovídaná a statická. Druhá polovina je vška svižnější a závěr hry je opravdu silný. Oba herci podali excelentní výkony. Určitě někdy ráda zajdu znovu.

Oddechová komedie. Bavil mě Marek Taclík v roli Rogera Federera věčně si stěžující na slovenské halušky i Jakub Prachař výborně napodobující Rafaela Nadala. Fanoušci tenisu určitě nebudou odcházet zklamaní.

Po hudební a pěvecké stránce opravdu není co vytknout. M. Kluch má Freddieho Mercuryho zmáknutého na jedničku s hvězdičkou, ale ani ostatní herci po pěvecké stránce nezaostávají. Příběh je poněkud slabší a tvoří spíše vatu mezi jednotlivými hudebními čísly. Na scénáři by se dalo ještě leccos vylepšit. Na druhou stranu je obdivuhodné, jak tvůrci dokázali zapracovat texty písní skupiny Queen do příběhu (např. píseň Under Pressure). Také mě potěšilo, že se tvůrci rozhodli ponechat písně v anglickém originále (s českými titulky).

První polovina mi přišla příliš rozvleklá. V druhé polovině už má hra větší spád. Přesto mě moc neoslovila.

Netradiční zpracování klasiky. Hra je zasazena do moderní doby, takže postavy používají mobilní telefon či mp3 přehrávač. Asi ne každý divák to zkousne. Každopádně originalita se inscenaci upřít nedá. Patrik Děrgel v hlavní roli je opravdu vynikající, ale ani ostatní herci nezaostávají (zejména Petra Hřebíčková, Kamil Halbich či Zuzana Onufráková). Jediná vada na kráse pro mě byla záverečná scéna (i když podkresová píseň mě pobavila).

Inscenaci nelze upřít originální koncepci. Text je proškrtaný až na samou kost, díky čemuž je hra celkem svižná. Na druhou stranu ale spousta postav nedostává tolik prostoru, kolik by si zasloužili (zamrzelo třeba u jinak skvělého Hynka Čermáka v roli Claudia). Úplně mě také nesedělo pojetí Ofélie, naopak originální bylo pojetí Horacia. Velmi silnou stránkou je i obsazení v čele s výborným Jaroslavem Pleslem.

65 %
Sled scének ze života herců, zejména těch divadelních, o tom že herecká profese je radost i smutek zároveň. Nechybí ani citace ze známých divadelních her. Místy jsem se upřímně bavila, některé scénky mne naopak děsily, občas jsem marně přemýšlela, co tím tvůrci chtěli říci.. Tradičně výborná je práce se scénou. Z herců mne nejvíc zaujali Václav Vašák a Jan Hájek. Vadila mi občas zbytečná vulgarita. Nejvíc mě ale mrzí, že současný "zábradlácký" repertoár se, co se formy týče, neustále opakuje, a člověk má tedy u nových inscenací tak trochu pocit déj? vu (byť téma her se liší).

V prvé řadě poklona MDP za odvahu uvést na jeviště hru na téma, o kterém se moc nemluví, a sice boj s rakovinou. Ústředními myšlenkami jsou hledání naděje a víry či otázka, do jaké míry má pacient právo rozhodovat o své léčbě. V textu ovšem nechybí i humor (občas dost černý). Tvůrci přidali několik hudebně-tanečních vsuvek, které trochu odlehčují hru. Některé jsou trošku křečovité (především ten první), ale třeba vyšetřování pacientky doktorem nemělo chybu. Výborný výkon D.Bartulkové, které zdatně sekundují ostatní 3 spolupacientky. Velmi se mi líbil i J.Hána v roli lehce cynického doktora.