Eviik

Na výkon Terezy Dočkalové se tu pělo už dost chvály a já mohu jen a jen souhlasit. S postavou Nory se opravdu vžila. Zaujala mě ovšem i hra jako taková. U her Jana Nebeského mám občas problém s množstvím symbolů a jejich srozumitelností. V této inscenaci se ale pan režisér celkem uskromnil a o to víc jsem se dokázala soustředit na děj. Snad jen bez těch hudebních předělů bych se obešla, ale nijak výrazně mě nerušily.

Skromnější pojetí než v ABC hlavně co se scény týče. V hlavní roli exceluje výborný Vasil Fridrich, velmi mile překvapil také Zdeněk Velen. Bohužel mi poněkud nesedla Miroslava Pleštilová, která svou roli pojala příliš komicky. Hra byla svižnější, více se soustředila na text. Škoda, že se jednalo o derniéru a nemohu zajít znovu. Celkový zážitek mi (a nejen mně) zkazily divačky v první řadě svými hlasitými komentáři.

Výborný Michal Isteník, který svou textově i fyzicky náročnou roli zvládl opravdu skvěle. Dobře mu sekundují Jan Meduna a Jan Vondráček. Škoda té délky, která může trochu nudit. Hlavně v druhé části první poloviny je toho pobíhání herců po jevišti poněkud moc. Líbila se mi ale živá hudba i zvukové efekty v podání herců.

Den po zhlédnutí převládají mírně rozporuplné pocity. Na jedné straně musím vyzdvihnout nádhernou výtvarnou práci co se týče scény a kostýmů, či hudební složku. Na druhou stranu se ale nemohu zbavit dojmu, že místy forma zastínila obsah (zejména v druhé polovině). Pro mě tak vrcholem celé hry zůstal závěr první části. Ondřej Kraus v titulní roli příjemně překvapil. V závěrečných pasážích sice místy působil nejistě, ale věřím, že s postupem času svůj výkon ještě vylepší. Dobře mu sekunduje Luboš Veselý. Naopak Tomáš Petřík mi v roli Basila poněkud nesedl.

Hru už jsem viděla v kině jako přímý přenos z londýnského divadla v rámci cyklu NT live, takže děj jsem znala dopředu. Divadlo NaHraně zinscenovalu hru jako scénické čtení. Tvůrci si vyhráli s využitím jeviště i s rekvizitami. Z herců asi nejvíc zaujali Barbora Vyskočilová a Zdeněk Velen.

Hra je založená především na dialogu dvou herců. Na malé jeviště Divadla v Řeznické se výborně hodí. Církevní tématika sama o sobě asi příliš neosloví. Pod její slupkou se však skrývá mnohem zajímavější téma osobní víry a ideálů a do jaké míry si za nimi má každý z nás stát. Miroslav Táborský předvedl nejen výborný herecký výkon, ale i dobrou režijní práci. Scéna je minimalistická, k dotvoření obrazu kostela pomáhá samotný prostor divadla se svými klenbami a barevnými okny. Příjemně překvapil i Filip Cíl.

Výborné herecké výkony v čele s Karlem Dobrým, který byl opravdu famózní. Scéna i kostýmy pomáhali utvořit patřičnou stísněnou atmosféru. Věřím, že v prostorách Divadla Kolowrat to musel být velmi silný zážitek, ale i na Nové scéně se hra neztratila. Derniéra se nadmíru povedla a byla po právu odměněna potleskem vestoje.

Zajímavá inscenace. Jediné, co bych vytkla, je délka. Místy je hra až příliš rozvleklá a upovídaná a trochu ztrácí tempo.

Střípky ze života manželů Havlových podané bez jakéhokoliv patosu. Jak už bylo zmíněno, navzdory názvu nedostává postava Olgy Havlové tolik prostoru (je opravdu ?pouze? tím těžištěm), přesto ale mi asi nejvíce v paměti utkví výborná Pavlína Štorková, která se do její nelehké životní úlohy dokázala vcítit. Líbilo se mi využití celého (i venkovního) prostoru Vily Štvanice. Jen škoda, že sál nejde lépe vyvětrat. Vzhledem k letním teplotám tam bylo chvílemi opravdu horko.

Bála jsem se délky, ale uteklo to rychle hlavně díky hudebním číslům, z nichž některá jsou opravdu geniální (Zkratky, Pražákům těm je tu hej, Dejvice či V stínu kapradiny). Lenka Veliká v hlavní roli mě úplně nepřesvědčila (člověk se neubrání srovnávání s Bárou Hrzánovou z Hrdého Budžese), možná i některé scény by šly zkrátit/vystřihnout, ale to jsou jen drobné výtky. Je mi líto derniéry, ale jsem ráda, že jsem aspoň jednou mohla tuto hru shlédnout. Kdyby divadlo chystalo speciální večer s výběrem písní ze svých her, tak budu mezi prvními, kdo si koupí lístek. :-)

Z veřejné generálky jsem před dvěma lety odcházela s rozporuplnými pocity. Po včerejším shlédnutí (s následnou debatou) však své hodnocení zvyšuji. Na první pohled se hra jeví jako poněkud nesmyslné žvanění opilých lidí. Pod slupkou se však dají nalézt velmi zajímavé myšlenky, nad kterými budu asi nějaký čas přemýšlet. Je potřeba odprostit se od toho, jak jednotlivé postavy mluví, a soustředit se spíše na to, co se snaží sdělit. Herci se se složitou úlohou poprali tu více, tu méně zdařile, ale vcelku se dobře doplňují. Hra má některá hlušší místa, za která musím trochu snížit hodnocení.

Nádherná hudba, výborný výkon Stanislava Majera.

75 % Také se nevyhnu srovnání s verzí uváděnou v ČK. Kašparská inscenace je určitě komornější co se scény týče, což ale není nijak na škodu. Naopak se divákova pozornost více soustředí na herecké výkony, které jsou vesměs na velmi dobré úrovni. Snad jen u postavy faráře jsem měla občas problém uvěřit mu ty tzv. krize víry.

V divadle obvykle nebrečím, ale tady jsem měla opravdu slzy na krajíčku. Velmi dobře vymyšlený text se podařilo skvěle ztvárnit na jevišti. Není jednoduché se ve hře orientovat, ale o to více divák soucítí s hlavním hrdinou. Líbila se mi hudba i scénografie. Vyzdvihnout ale samozřejmě musím zejména herecké výkony v čele s vynikajícím Janem Vlasákem. Děkuji divadlu za dodatečný dárek k narozeninám!

75 %
Příjemný divadelní zážitek. Modernizace mi nevadila. Naopak scéna se velmi povedla. Chválím i výběr hudby. Karel Dobrý byl v roli žárlivce velmi přesvědčivý. Výborná byla rovněž Desdemona v podání Magdalény Borové a David Prachař v roli Jaga. Jenom škoda, že byl původní text velmi sestříhán a tak některé části působily trochu uspěchaně.

55 % Pro mě jedno ze slabších inscenací. Vtipné momenty někdy působí trochu křečovitě. Někdy mě naopak až trochu zaskočilo, jak hra přešla z vtipných pasáží do vážnějších. Přesto je tam ale celkem dost míst, kde se člověk zasměje. 5 % navíc za výkon Z. Kaliny.

Výborná komedie. Hluboká poklona panu Lipskému za to, co na jevišti předvádí.

Pana Polštáře jsem viděla už třikrát a těším se, až půjdu zase! Opravdu silný zážitek, který ve mě rezonoval ještě několik dní. Ústřední čtveřice herců hraje opravdu na výbornou. Marek Taclík mě naprosto uchvátil.
Pro mě nejlepší současná inscenace ČK.

Silný příběh o pětici žen, které se setkávají v cele pankrácké věznice, se perfektně hodí do klaustrofobního prostředí Studia ŠD. Po celou dobu jsem ani nedutala. Určitě je to jedna z her, které diváka nutí o příběhu přemýšlet i po odchodu z divadla. Pětice jereček odvedla velmi solidní výkony. Asi bych těžko nějakou z nich vyzdvihovala. Pochválit musím i dobové kostýmy a účesy.

Inscenace bohužel místy působí dost rozvlekle. Určitě by neškodilo text ještě více seškrtat. Ondřej Brousek v hlavní roli doslova potí krev a jeho výkon zaslouží vyzdvihnout. Z vedlejších rolí mne zaujaly představitelky ženských rolí. Líbila se mi i nakloněná scéna, díky které je vše dobře viditelné i ze zadních řad.

Náročný text, který dokreslují výborná taneční a hudební složka. Jde o velmi ojedinělý divadelní zážitek. Vytknula bych pouze to, že v některých momentech nebyl kvůli hlasitější hudbě příliš slyšet mluvený projev herců.