Eviik

Tato země potřebuje hrdiny. Platilo to během 2. světové války i nyní. Co na tom, že se jedná o fiktivního hrdinu. Uskupení Vosto5 si s touto inscenací opravdu vyhrálo - od scénáře, kde se jim podařilo šikovně skloubit skutečné události s těmi vymyšlenými, přes akční scény až po humor - slovních a jiných hříček je tam opravdu mnoho. Bavila jsem se a určitě ráda zajdu znovu!

Trochu mě překvapil ten otevřený konec, ale chápu, že o zodpovězení hlavní otázky ve hře ani tolik nešlo. Hlavním tématem bylo zobrazení chování lidí v mezních situacích. Hercům se toto podařilo velmi dobře ztvárnit. Velmi dobrý výběr hry pro studiovou scénu.

První polovina je trošku slabší, zejména úvodní scéna, kdy se všechny postavy objeví naráz na jevišti, občas si skáčou do řeči a divák se může lehce ztrácet v jejich vzájemných vztazích. Poté ovšem kvalita představení postupně stoupá. Následuje rej masek, kde zazáří zejména postava tchána v podání Jiřího Ornesta. Druhá polovina představení je naprosto perfektní a dá naplno vyniknout hereckému umu představitelů hlavních rolí, zejména Igora Chmely, Magdalény Sidonové, Taťjany Medvecké a Davida Švehlíka.

Bylo to absurdní, místy dost ujeté a asi mi uniklo, co tím chtěl autor vlastně říct. Přesto jsem se bavila.

Ivan Lupták zvádl sólopředstavení na výbornou. Jedničku dávám i za zajimavé vyřešení scény. Děj byl bohužel lehce předvídatelný.

Takové malé ohlédnutí se za čtvrtstoletím od Sametové revoluce. Autoři staví jednotlivé momenty do nejrůznějších souvislostí, avšak ponechávají je bez komentáře, takže zhodnocení si každý divák musí udělat sám. A možná právě tímto přístupem si mne inscenace získala. Hluchých míst je poskrovnu, ty necelé dvě hodiny utečou celkem svižně. Za nejlepší momenty považuji ztvárnění Opoziční smlouvy, 11. září, předsednictví ČR v EU a Volejte řediteli (výborný S. Rašilov jako J. Paroubek či V. Železný). Klobouk dolů před P. Vančurou, který dnešní představení odehrál o berlích.

Textově náročná hra, při které pro diváka není jednoduché udržet pozornost. První část trochu slabší, spíše se divák seznamuje s postavami. Druhá polovina je úplně jiné kafe. :) Výborné využití hledištních prostor, vizuálně nádherné. Líbila se mi i hudba. Z herců vévodí Helena Dvořáková.

Crazy muzikálové představení vyprávějící příběhy ze života popelářů. Herci se na jevišti evidentně baví a jsou schopni své nadšení převést i na diváky v sále. Hudební čísla jsou vesměs povedená, herci se většinou i sami doprovází na hudební nástroje. Některé scény by možná zasloužily zkrátit. Rovněž srozumitelnost zpívaných textů je občas horší. Inscenace je každopádně ideální jako oddychová zábava na večer a kdo chce, najde si v ní i hlubší poselství.

Černočerná komedie, která vzhledem k celkem realistickým rekvizitám není příliš vhodná pro slabší povahy. Znalce jiných her Martina McDonagha asi nepřekvapí styl humoru ani množství vulgárních výrazů. Hra má celkem příjemnou stopáž bez hluchých míst. Věřím, že až si časem hra trochu sedne a herci se svými rolemi více sžijí, bude ještě zábavnější. Z hereckých výkonů zaujali zejména Ladislav Hampl a Jan Dolanský.

Moje vůbec první představení v Palm off studiu a troufám si říct, že rozhodně ne poslední. Byla to opravdu divoká jízda! Bláznivé, trhlé, ale velmi vtipné. Škoda, že si člověk nestihne zapamatovat všechny hlášky. Souhlasím, že vtipů se sexuální tématikou tam možná bylo až přespříliš a asi by se dalo leckde krátit, ale nakonec ta hodinka a půl utekla jako voda (a to včera v sále nefungovala klimatizace, takže ke konci už nám všem bylo opravdu horko - klobouk dolů před herci, že v tom vydrželi hrát!).

75 %
Myslím, že obě hry se dobře doplňují. Tématem Havlovy hry Protest je konfrontace mezi pohledem disidentu a těmi, kteří se režimu přizpůsobili. Diváky jako já, kteří v době normalizace ještě nebyli na světě, to donutí se zamyslet, jak by se v té době a situaci zachovali sami. Hra Rest se odehrává po revoluci, je méně "ukecaná" a asi mne bavila o něco více. Závěrečná scéna a poselství celé hry je až děsivě reálné. Oba hlavní protagonisté se se svými úlohami popasovali dobře.

65 % Zajímavý nápad a velmi slibný začátek, kdy jsem se opravdu upřímně bavila. Škoda, že v druhé polovině už inscenaci trochu dochází dech a možná trochu zbytečně se tam tvůrci snažili nacpat co nejvíce postav z českého prostředí 90.let. Každopádně jako oddechovka po náročném dni hra funguje skvěle.

Tleskám za nádhernou scénu. Myslím, že krásné prostory Stavovského divadla nešlo využít lépe. Ani z hereckých výkonů nemám, co bych vytkla. Zejména Jan Dolanský a Taťjana Medvecká jsou výborní.

Rozhodně originální pojetí Čechova. Ačkoliv předlohu znám z nezapomenutelné inscenace ve Stavovském divadle, stejně mi mnohé symboly unikly. Forma trochu předčila obsah, ačkoliv jsem na základě zdejších recenzí čekala, že se v textu škrtalo více. Každopádně výtvarná stránka je nádherná - za zmínku stojí zejména práce se světlem či kostýmy. Velmi se mi líbila také hudba. Kdyby první polovina byla o trochu kratší (hlavně její závěr byl trochu rozvleklý), dala bych i vyšší hodnocení.

Náhled do soukromého života slavného fyzika mě vcelku zaujal. Do malého prostoru Divadla v Řeznické se tento text vyloženě hodí. Hra má svižné tempo a sympatickou délku. Z herců asi nejvíce zaujala Lucie Štěpánková.

Čekala jsem trochu hlubší rozměr než jen prvoplánovou komedii, takže trošku zklamání. Bavila jsem se, to ano (zvlášť některé scény jsou opravdu ze života), ale žádný extra zážitek jsem si z divadla neodnesla. 10 % navíc za výborný výkon Kamila Halbicha.

Představení stojí především na výkonu Aleše Procházky, který celé představení táhne. Naopak vedlejší postavy jsou možná až zbytečně přehrávané (s výjimkou J. Maryška, který mě bavil v každém svém výstupu). Otázkou je, do jaké míry to byl režisérský záměr. Rovněž obě hlavní ženské představitelky mě nepřesvědčily. V druhé polovině hru oživí drobné aktualizace. Celkově jde spíše o příjemnou oddechovku.

Podobný počin bych čekala na prknech jiných divadel v okolí Václavského náměstí, nikoliv však v ABC. Minulému vedení MDP se vytýkala občas příliš velká líbivost některých her, v porovnáním s úrovní této inscenace šlo ale o mnohem kvalitnější kusy. Zbytečně mnoho laciných vtipů, až na pár výjimek (T. Havlínek, V. Dvořák) slabé herecké výkony, nelogičnost některých režijních nápadů...za mě bohužel zklamání. V konečném důsledku mě nejvíc pobavil okamžik, který asi nebyl úplně ve scénáři (hod zelím na divačku v 1.řadě). Pochválit mohu také hudební složku.

Hodnocení za Revival Evening - původní inscenaci jsem bohužel neměla možnost shlédnout.

Z legračních pasáží v úvodu jsem byla lehce v rozpacích (i když živá hudba byla výborná!). Vážnější scény však vyzdvihly celou inscenaci na vyšší úroveň. Zkrácení hry mi vůbec nevadilo. Naopak díky proškrtání textu děj ubíhal mnohem rychleji až k silnému závěru. Manželé Rumlovi v titulních rolích nezklamali. Drobnou výtku bych měla i k balkonové scéně, při které může diváky v prvních řadách trochu bolet krční páteř.

Tvůrcům se velmi dobře podařilo navodit stísněnou atmosféru doby a udržet ji po celou dobu. Předlohu neznám a ač jsem tušila, že se asi nedočkáme happy endu, přesto mě celé představení drželo v napětí. Z ústřední dvojice bych vyzdvihla Pavla Neškudlu. Marie Poulová hraje svůj standard. Líbily se mi sborové scény.

Zajímavý text hry, který klade mnoho otázek a nutí k zamyšlení. Škoda, že po režijní stránce nebyla hra dotažena. Je to znát hlavně u vedlejších postav, kde herci nemají občas moc co hrát a jenom různě pobíhají po jevišti. Oproti nim vyčnívá výborný a přesvědčivý herecký výkon Aleše Procházky v hlavní roli. Bohužel celkový potenciál inscenace nebyl využit, ale i tak jsem mne představení bavilo.