Furciferka

Miloš Orson Štědroň mě baví. Myslím, že i Havlovi by se tohle líbilo. Místy kousavé, přesto laskavé.
Václav Klaus do Divadla Na zábradlí asi jen tak nepřijde a tak tajně (i když asi dost naivně) doufám, že se aspoň minulý týden díval na ČT Art.

Představení, které asi nenadchne, ale rozhodně ani neurazí a místy možná i zaujme. Palec nahoru za písničky na přání. Módní přehlídka v závěru představení byla ale přece jen trochu mimo mísu. 55 %

Noc v Krčmě - 60 %
Tváří v tvář smrti - 75 %
Ukrutná rozkoš - 55 %
Zkrvavený skřivan - 80 %
grand-guignolské pojetí celého projektu - 100 %

Mozaika kabaretních scénických obrazů, která provede diváky jednotlivými fázemi první světové války. To, jak se život v této nelehké době měnil, je ukázané opakováním zdálivě stejných či podobných obrazů a replik.
Wilsonova osobitá, na milimetry naplánovaná a opět dokonalá souhra světel, zvuku, scény, choreografie a herectví vytváří celek, který ironicky zobrazuje absurditu a tragičnost války.
I když je to ve své podstatě zcela odlišná inscenace a podobnost je jen zdánlivá, reminiscencím na Věc Makropulos se během představení neubráníte.

Svižný kabaretní nástup hlavních postav neměl chybu. Postupně však přestavení začalo ztrácet tempo a někde se až příliš utápělo v metaforách a odkazech, které člověk neznalý bulváru jen těžko dekóduje. Za zmínku ale určitě stojí velmi dobré výkony herců všech šesti hlavních postav.

(11.4.2013, Praha, Divadlo Archa)

Ano, je to spíš představení pro diváky, kterým se stýská po staré Komedii. A ano, asi to není to, co by tradiční divák Stavovského divadla očekával. A dobře tomu. Už bylo na čase.

(23.2.2013, Praha, Divadlo Archa)

Po letech napodruhé - přidávám dalších deset procent k původnímu hodnocení.

I tentokrát, jak je tomu u Bezručů dobrým zvykem, perfektně zahrané. Jednotlivé postavy jako kdyby byly hercům šité na míru. Zdánlivě jednoduchá, avšak do detailu promyšlená scéna spolu s v průběhu dne se měnícím osvětlením vytváří poetické prostředí.
Myslím, že se nový umělecký šéf DPB touto režií uvedl více než dobře. 85 %
(4.2.2014, Praha, Divadlo v Celetné)

Je jen málo divadel, kam se nebojím jít na ruskou klasiku. Divadlo Petra Bezruče je, spolu s Dejvickým divadlem a Komorní scénou Arénou, jedním z nich, rozhodně i díky až neuvěřitelně kvalitnímu souboru. Je radost dívat se na přestavení s poměrně velkým počtem postav, kde hrajou jen ti dobří a ještě lepší. Kapela složená ze samotných herců, hudba Norberta Lichého s ruskými lidovými motivy a fantastické kostýmy Marka Cpina jsou už jen třešničkami na dortu. A Martin Františák má velmi dobře našlápnuto k tomu, aby se přiřadil mezi mé oblíbené režiséry.
(3.2.2014, Praha, Divadlo v Celetné)

Asi bych měla hned na úvod předeslat, že ABC nepatří k mým oblíbeným scénám, právě naopak. To, že se tam jednou za rok ocitám, je spíše nedobrovolná pracovní povinnost.
Bohužel i letos jsem odcházela z divadla otrávená. Představení se dost pohybuje za hranicí vkusnosti. Jakýkoliv výstup čtveřice povalečů připomíná spíše estrádu TV Nova. Jeden z nich v přestavení říká: "K divadlu patří fantazie." Já mám však pocit, že tohle provedení fantazii ubíjí. Shakespearův snově pohádkový svět má mnohem větší potenciál. Jedině snad Puk v podání Hanuše Bora jakoby se zatoulal z úplně jiného představení.

Domácí "idylka" na severský způsob. Výteční byli hlavně T. Šulaj (Helmer) a Z. Trcálek (advokát Krogstad). Celkový dojem z představení zůstává velmi dobrý, avšak na stading ovation části publika, kterou to vyvrcholilo, to nejspíš nebylo. Skvělý byl ovšem výběr hudby, zejména Sigur Rós připomínali, z jakých zeměpisných šířek hra pochází. 75 %
(22.1.2014, Praha, Divadlo v Dlouhé)

Celá hra je tak trochu jako ta káva, kterou hned na začátku Milena Jesenská v podání Ivany Uhlířové připravuje - znamenitá, ale jen těžko se dá pozřít.