Profil uživatele

Furciferka

Oblíbená divadla: Divadlo Petra Bezruče, Divadlo Na zábradlí, Dejvické divadlo, Komorní scéna Aréna, Divadlo Husa na provázku, A studio Rubín, Buchty a loutky

Oblíbení režiséři: Jan Mikulášek, Jiří Havelka, Daniel Špinar, Ondřej Sokol, Martin Františák, Vladimír Morávek

Oblíbení herci a herečky: Tomáš Dastlík, Sylvie Krupanská, Tereza Vilišová, Norbert Lichý, Jan Hájek, Jiří Vyorálek, Jaroslav Plesl, Miroslav Krobot, Marek Němec

A taky mě hodně baví site-specific představení, hostovačky mimopražských divadel a scény Marka Cpina.

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Pavla Haflantová: 8 % (67)
Jan Pařízek: 9 % (128)
Kateřina Jírová: 9 % (37)
Veronika Boušová: 10 % (73)
Anežka Kotoučová: 12 % (50)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 16.10.2014)
Marek Cpin vytvořil jednoduchou přesto dobu i maloměsto vystihující scénu, herecký soubor podal (jako vždy) nadprůměrné herecké výkony (nelze ovšem nezmínit, že vykony S. Krupanské a L. Melníka jdou nad průměr nejen této inscenace) a těch pár symbolů, které se v jinak jednoduše pojaté inscenaci objevují (Munchův Výkřik či iluze a sny unášející horkovzdušný balón) se vryje do paměti na hodně dlouho. Krásná inscenace.
(16.10.2014 , Praha, Divadlo v Dlouhé)
(zadáno: 30.10.2014)
(zadáno: 1.11.2014)
Ne zcela sdílím nadšení s těmi, kteří označují Ruskou zavařeninu za nejlepší inscenaci loňského roku. Ale protože mám ráda Čechova, nemohla se mi tahle postmoderní variace na čechovská témata nelíbit. Velmi silnou stránkou toho představení jsou herecké výkony celého souboru, z nichž pak nelze nevyzdvihnout naprosto vynikající Danu Fialkovou v roli hospodyně Marjány. (75 %)
(1.11.2014, Praha, Divadlo Komedie)
(zadáno: 3.11.2014)
Devět velmi svérázných bezejmenných postav v bezčasé čekárně po smrti rozehrává sérii etud o smrti (a o životě). Chvílemi vám z toho běhá mráz po zádech a padá na vás úzkost a za chvíli se smějete věcem, kterým by se slušný člověk za normálních okolností smát asi neměl.
Souhlasím s tím, že představení negraduje, tak jak by asi mohlo, ale vzhledem k délce to zas až tak velkou újmu na kvalitě nepůsobí.

Mimochodem, docela by mě zajímalo, jak to dopadlo s tím Hrušínským ;-)
(zadáno: 22.1.2015)
S více jak tříletým odstupem od doby, kdy jsem viděla brněnskou verzi, jsem si představení užila možná ještě víc. Přenesení na stísněnou scénu DnZ inscenaci rozhodně prospělo.
(zadáno: 27.2.2015)
Přiznávám, že jsem byla jedním z těch mála rebelů, kteří dokázali v sedě vzdorovat standing ovation většiny publika při pražském vystoupení KDHK. Nicméně to neznamená, že by se mi představení nelíbilo, naopak. Drábkovo moderní provedení této skoro již okoukané klasice velmi slušelo. Po první půlce jsem skoro nevěřila, že se podaří představení přenést z komediální roviny k tragickému závěru, ale bylo to ubalancované skvěle. Dojmy veskrze pozitivní, ale na to, abych si také stoupla, tomu ještě něco chybělo, byť nedokážu přesně popsat, co to bylo.
(zadáno: 18.6.2015)
Největší nedostatek tohoto představení? To, že jej bylo možné vidět pouze od března do června. Velká škoda. Zasloužilo by si více diváků.
Racek v 70 minutách? Světe div se, ono to funguje a jak dobře!
(zadáno: 14.1.2016)
Musím přiznat, že mě ještě stále udivuje názor, že v Mikuláškových inscenacích převládá forma na obsahem. Je to právě ten obsah, který mě vždy osloví víc než na kterémkoliv jiném představení. Rozhodně nemám pocit, že jde jen o nějakou manýru, naopak, do detailu propracovaná forma dává vyniknout obsahu.
(zadáno: 22.1.2017)
S veškerými výtkami, které tady na účet představení zazněly, asi souhlasím, přesto přes všechnu tu rozvleklost a chabou dějovou linie, se mi přestavení vlastně dost líbilo.
(zadáno: 12.2.2019)