Profil uživatele
Gimli35
VolbyHodnocení
Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 11 % (119)
Lukáš Dubský: 11 % (123)
Anežka Kotoučová: 12 % (39)
Helena Grégrová: 12 % (148)
Iva Bryndová: 12 % (112)
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 16.3.2024)
65 %. Není to až takový průšvih, jakého jsem se bál. Byť i tak nese inscenace známky jednoho vtipu roztaženého na dvě hodiny dvacet, karikatura gaye je zcela zbytečná a nevyužitý mrazivý potenciál (obzvlášť oproti filmu!) jsem rovněž zaznamenal. Překvapivě jsem ale souzněl s civilnějším pojetím Beriji (T. Jeřábek) coby šedé eminence spíše než prvoplánového démona. Stejně tak F. Beleš dokázal navzdory grotesknímu ladění celku vetknout do své postavy mladého vojáka zoufalství obyčejných ustrašených sovětských lidí. Naproti tomu přehrávání K. Melíškové už bylo moc i na takto stylizovanou inscenaci.
(zadáno: 11.3.2024)
Úchvatná sebeironická divadelní únikovka, neboli všechno, co jste kdy chtěli vědět o českém divadelním provozu, ale radši jste se nezeptali, protože možná lepší nevědět... Geniální forma občas trochu přebíjí obsah, mluvím zejména o brilantním loutkovém divadle s varletem D. Kranicha, ovšem to už hnidopichuji. Prostě mě to bavilo, jako už dlouho nic, a pánům (i dámě) rád uděluji tu devadesátku na i-divadle, po které tak toužili. :)
(zadáno: 8.3.2024)
(zadáno: 8.3.2024)
Za zásadní přednost Lipusovy inscenace považuji, že Čapkovi - na rozdíl od jiných počinů s podobným tématem - nestaví vznešený pomník a nedělá z něho geniálního superhrdinu, nýbrž ho pojímá s lehkým nadhledem jako skoro běžného smrtelníka. Zásluhu na tom má jistě i precizní výkon J. Šťastného. Celkový sympatický nadhled inscenace poněkud ruší snad jen výstup C. Mayerové coby Leopoldy Dostalové ve druhé polovině, kde došlo k neuhlídání míry patosu. Jinak je ale Český román řemeslně suverénně zvládnutým rozmáchlým dílem s bohatým obsazením a mile nevtíravým přihlášením se k odkazu první republiky.
(zadáno: 28.2.2024)
"Možná proto píšu. Bojím se, že to všechno někam zmizí."
K výmluvnému komentáři Vladimíra Rogalewicze bych snad ještě připojil, že na mne silně zapůsobila nejen inscenace samotná, ale i dobový kontext včetně životních osudů účinkujících, se kterými se tu, zdá se mi, nenápadně pracuje. U hlavní postavy se Nuckolls zdařile vyhýbá jednoznačnosti, a tak vzniká plnohodnotná a strhující "epopej dvacátého století o hodnotě lidského života", přesně jak slibují webové stránky. Srozumitelné, ale ne primitivní metafory a lidské životy ubíhající před očima. Radost sledovat.
K výmluvnému komentáři Vladimíra Rogalewicze bych snad ještě připojil, že na mne silně zapůsobila nejen inscenace samotná, ale i dobový kontext včetně životních osudů účinkujících, se kterými se tu, zdá se mi, nenápadně pracuje. U hlavní postavy se Nuckolls zdařile vyhýbá jednoznačnosti, a tak vzniká plnohodnotná a strhující "epopej dvacátého století o hodnotě lidského života", přesně jak slibují webové stránky. Srozumitelné, ale ne primitivní metafory a lidské životy ubíhající před očima. Radost sledovat.
(zadáno: 25.2.2024)
Nebýt až komicky přepáleného závěru ve stylu "King Kong útočí", dal bych možná i víc procent. Potěšilo mne totiž, jak působivě, věrně a s citem pro jevištní zkratku se Dekkadancers podařilo ztvárnit příběh známé Williamsovy hry. Nejzdařileji tak činí v převážné většině inscenace, která se spoléhá výlučně na pohyb; naopak křik účinkujících a ke konci i mimika se trochu míjí účinkem a působí poněkud nadbytečně. Zaujali především O. Vinklát - mimo jiné i hrou na klavír - a K. Jelínková.
(zadáno: 22.2.2024)
(zadáno: 22.2.2024)
(zadáno: 19.2.2024)
V první řadě je potřeba ocenit dramaturgickou invenci, jedná se, pokud vím, teprve o druhou adaptaci Topolova románu. Proto se mi zdá být cenné, že se tvůrčí tým rozhodl seznámit publikum s neotřelou látkou, navíc ve vlastní dramatizaci, jež se nebojí ani básnivě obrazivého jazyka. Samotná inscenace - zejména v první polovině - se však bohužel utápí v přemíře křiku a okázalé drsnosti, která se místy překlápí až do nechtěného komična. Dějovější druhá půlka z toho vychází trochu lépe, byť i ona se občas potýká se stejnými problémy jako první. Herecky zaujali T. Dalecký, L. Tomášová, F. Kohut, K. Knězů a L. Michálková.
(zadáno: 13.2.2024)
(zadáno: 1.2.2024)
85 %. Helena Grégrová a J.anek už to napsali za mne, tak snad jen abych dodal, že inscenace je to pro svou délku místy náročnější na diváckou pozornost. Kdo se ale dokáže na dění na jevišti "napojit", může navzdory temnému tématu pocítit radost z nesmírně dobře udělaného divadla, kvalitního po všech myslitelných stránkách.
(zadáno: 29.1.2024)
Vzpomínám si, že když jsem před lety začínal chodit do divadla, stávalo se mi, že některé inscenace překračovaly úroveň mého intelektu, chápání a divácké zkušenosti. Právě díky praktickým pozorovatelským ostruhám už nyní dokážu jít většině děl o poznání více naproti.
Přesto zcela upřímně a poctivě přiznávám, že jsem absolutně nepochopil, co a proč se mi hra i inscenace Bílý karibu snažila říct ani z jakého důvodu k tomu tvůrčí tým zvolil právě takovou formu. Nesměle nadhazuji, že pro zpřístupnění nám nechápavým by možná dobře fungoval/a dramaturg/yně, který/á (zdůrazňuji pro Franz.K:) by nebyl/a zároveň podepsán/a pod inscenovaným textem.
Přesto zcela upřímně a poctivě přiznávám, že jsem absolutně nepochopil, co a proč se mi hra i inscenace Bílý karibu snažila říct ani z jakého důvodu k tomu tvůrčí tým zvolil právě takovou formu. Nesměle nadhazuji, že pro zpřístupnění nám nechápavým by možná dobře fungoval/a dramaturg/yně, který/á (zdůrazňuji pro Franz.K:) by nebyl/a zároveň podepsán/a pod inscenovaným textem.
(zadáno: 15.1.2024)
(zadáno: 9.1.2024)
75 %. Milá záležitost (koláž? vzdělávací inscenace?) udivující především tím, kdo všechno se po malém jevišti Studia Ypsilon během večera projde. (A to ještě pro nemoc chyběl A. Goldflam.) Někdy mne Schmidova inscenace i se svými asociativními vtípky a především skvělou hudbou bavila, jindy méně, ale vyložená nuda se nikdy nedostavila. A herecky taky fajn, kritizovaný R. Janál mi přišel v pořádku, kromě něho skvělí třeba M. Bohadlo, P. Vršek nebo R. Mrázik.
(zadáno: 30.12.2023)
(zadáno: 20.12.2023)
75 %. Inscenaci sluší nápad generačního střetu i neustálé znejišťování obecenstva, kterou z několika rovin právě sleduje. Přestože sevřenosti a naléhavosti jiných Havelkových počinů (Vražda krále Gonzaga, Vykouření) Bitva o Hernaniho nedosahuje, stále se jedná o velmi slušnou a hlavně vtipnou inscenaci. V nezvykle komické poloze se velmi daří V. Polívkovi, z mladších zaujal hlavně D. Petrželka.
(zadáno: 19.12.2023)
S poetikou Krajiny se sklady jsem se bohužel nepotkal. A tvůrčí tým mi to příliš neusnadnil, když svou poněkud upovídanou inscenaci postavil z většiny na monolozích. Jen málo z nich totiž dosáhlo takové údernosti jako výstup uhrančivého J. A. Haidlera v prvním obrazu. Jinak velmi subjektivně: výstupy L. Čižinské a zejména N. Gáčové pro mne byly za hranicí únosnosti, těžko říct, zda jejich přehrávání bylo režijním požadavkem, nebo spíš nedůsledností.
(zadáno: 16.12.2023)
(zadáno: 12.12.2023)
(zadáno: 7.12.2023)
(zadáno: 29.11.2023)
(zadáno: 29.11.2023)
Sympatickému nápadu s potřebným a aktuálním tématem podráží nohy slabá režie. Alžběta Vrzgula nedokázala přivést ke hladké souhře profesionální herce a ostatní účinkující, většina vystupujících zápasí s jevištní mluvou i pohybem či působí toporně. Anebo v nejhorším případě všechno najednou - výkon Z. Humpolce je opravdu odstrašujícím příkladem. Naopak zaujmou především P. Jeništa a K. Vladyka, obzvlášť jeho angažování přináší do místy poněkud unylé inscenace osvěžující element. O totální propadák se nejedná, ale kvalitnější zpracování by si tento počin rozhodně zasloužil.
(zadáno: 15.11.2023)
Vysokého standardu Divadla D21 - ani ještě vyšší úrovně inscenace Emil čili o Háchovi - Benešův posel bohužel nedosahuje. Inscenace doplácí na neujasněnou koncepci, zmítající se někde mezi životopisem Edvarda Beneše a Nečasovou misí, přemíru lomozu i křiku a oproti Emilovi i upozadění výtečného dua Huspeková-Mathauserová. Na repríze 14. 11. se také bohužel nedařilo P. Pochopovi, tolik textových škobrtnutí jsem u něj ještě neviděl. Angažování O. Pavelky upřímně moc nerozumím, improvizovaný úvod i komická scéna s balónky mu sice jde, co do pěveckých schopností by ovšem režisér Vašíček jistě našel lepšího adepta pro tuto roli.