Profil uživatele

Gimli35

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Iva Bryndová: 11 % (99)
Jan Pařízek: 11 % (110)
Lukáš Dubský: 11 % (109)
Anežka Kotoučová: 12 % (39)
Helena Grégrová: 12 % (131)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 22.10.2021)
Několik silných momentů, komplikovaná choreografie ani opravdu pěkná živá hudba bohužel nezachrání až ohromující plytkost hry. Poezie jen jako výplň, a to ve značně přemrštěném množství. Ještě nikdy jsem nezažil některé špičkové dejvické herce a herečky tak strojeně deklamovat; naopak obstáli V. Khek Kubařová, V. Polívka a H. Čermák. Jinde bych dal možná i víc, ale v nadupaném dejvickém repertoáru se unylá Terapie naprosto ztrácí.
(zadáno: 18.10.2021)
55 %. Jako by snad jednotlivé části režírovali různí režiséři - po šmrncovně moderním začátku inscenace podivně zbrzdí až k nekonečnému dialogu Claudia a Isabely. Díky zajímavému Klatově pohledu na Shakespeara a výborným hereckým výkonům (zejm. T. Dočkalová a O. Veselý) však nejde o promarněný večer. (A odešel jsem obohacen o frázi "telefonovat do bříška".)

UPDATE 5. 5. 2022: Po druhém zhlédnutí (derniéra) zvedám své hodnocení o patnáct procent. Střed se opravdu trochu táhne a škoda toho páně Vlasákova zápolení s textem, ale jinak to fungovalo dobře. Napodruhé mi to do sebe lépe zapadlo.
(zadáno: 15.10.2021)
75 %. Všeobecně kvalitní inscenace s krutě ironickým názvem, která má co říct. Souhra účinkujících (v čele s J. Hájkem a G. Mikulkovou) funguje výborně, výprava i režie efektní a přitom smysluplná. Přes to všechno mám pocit, že představení mne nezasáhlo tak moc, jak asi mělo. To je ale velmi subjektivní, takže mohu doporučit.
(zadáno: 26.9.2021)
65 % Zdařilá modernizace klasiky - a dále podepisuji krátký shrnující komentář Lukáše Dubského.
(zadáno: 25.9.2021)
75 %
Původně jsem chtěl dát o pár procent méně, ale to bych se musel tvářit, že po zdlouhavém začátku mi přibližně od půlky večera nezačal hojně běhat mráz po zádech... Herecky samozřejmě skvostné, u mne bodovali především E. Hacurová, S. Toman a M. Zimová. A stylizace do starého němého filmu byl moc dobrý nápad.
(zadáno: 20.9.2021)
Pošta pro tebe z důlního prostředí aneb ze silného námětu i dobových kontextů se dalo vytěžit (!) mnohem víc než emocionálně zbytečně přepjatý (a v divákovi přitom velké emoce nevzbuzující) vzpomínací piknik. Vysloveně dobře režijně uchopená i zahraná byla postava dcery/vnučky v podání A. Formanové, ostatní bohužel nepůsobily přesvědčivě - vzhledem ke kvalitě ansámblu se domnívám, že na vině je režisérka. Líbilo se ovšem "to okolo", především hudba a konečně aspoň trochu silný závěr. Mimochodem, v uváděcím prostoru Anti.kvariát si raději nesedejte dopředu a blízko k oknům, ukroutíte si hlavu.
(zadáno: 15.9.2021)
Morávkův Faust se může opřít (a také to dělá) o vymazlený vizuál a energií sršící hudebně-pohybová čísla. V sexy balení se však nachází lehce bezradná inscenace, jež místy trpí cimrmanovskou neschopností udržet myšlenku a v těch dvou a tři čtvrtě hodinách disponuje jen malým množstvím děje. Díky plusům z úvodu tohoto komentáře a výborné kolektivní souhře všech účinkujících se sympaticky nehrdinským hrdinou K. Krhovjáka v čele se však zklamání naštěstí nedostavuje.
(zadáno: 5.9.2021)
Chtě nechtě musím srovnávat s prvním dílem Kanibelek - a to srovnání bohužel pro dvojku nevychází dobře. Satirickou rovinu Drábek tlačí do pozadí, resp. ji (možná neúmyslně) přehlušuje komedií, jejíž bláznivost tentokrát přepískl, a dějovou linku pohřbívá bezradným koncem. Ale mouční šemíci byli fajn, zamyšlení nad tématem stáří taky a propadák to vlastně není, jenom jednička je prostě o poznání lepší.
(zadáno: 24.8.2021)
75%. V první řadě je potřeba ocenit originalitu díla i skutečnost, že se do zpracování tohoto nesmírně zajímavého příběhu tvůrčí tým pustil. Herecké výkony výborné, kromě hlavních protagonistů (příjemné překvapení - T. Klus) zaujal zejména Z. Piškula. Text se nevyhýbá dojetí, ale umí ho také vtipně a nápaditě shodit - i když je to někdy pořádná černota. Neurazila hudba ani texty, ale nic vysloveně zapamatovatelného. Celkově dobrý počin pro mnoho věkových kategorií (s výjimkou konzervativních příslušníků kterékoli z nich), který do repertoáru MDP dobře pasuje.
(zadáno: 23.8.2021)
Velká část první půlky diváka ukolébá do té míry, že si říká, jestli se nedostal jenom na nějakou nezávaznou konverzačku. Pomalu se však ukazuje, že na jevišti je cosi v nepořádku, a moment těsně před pauzou vyrazí dech. Druhý poločas bych shrnul asi tak, že se mi snad ještě nestalo, abych se v divadle vysloveně bál - až na Vině. Wow!
(zadáno: 21.7.2021)
Inscenace (s božím názvem) je takový divadelní fast food, asi jako Souborné dílo WS v Dlouhé, jen trochu méně vyrovnaný. Ale namátkou u Impulsu, Coelha, Malého prince nebo Jede jede mašinka se zasmějete naprosto spolehlivě a blog je výborný na internetu i na divadle. Skvělá B. Kubátová, z pánů zaujal více J. Albrecht.
(zadáno: 29.6.2021)
Myslím, že definice představení jako zlého horečnatého snu hlavního hrdiny, jak píše H. Grégrová, je naprosto přesná. Po možná až příliš expresivním začátku jsem skoro celou dobu jsem přemýšlel, jestli se mi ta inscenace pozdává, a čím víc se blížil konec, tím jsem si byl jistější, že ano. Tono Brtko ve výborném podání M. Nechvátala vyznívá o něco málo negativněji a emocionálně rozháraněji než ve filmu, ale to nevadí. Krásný kontrast mezi uřvanými, nepříjemnými scénami s manželkou (L. Roznětínská) a klidnými až láskyplnými s paní Lautmannovou (G. Pyšná). Velmi silný závěr.
(zadáno: 21.6.2021)
Pokorného režie je chladná až odtažitá, ale k severské černé komedii (víc černé než komedii) se vlastně hodí. Hlavní herci (R. Jašków a J. Erftemeijer) dobře vystihli nejednoznačnost svých postav a i ti vedlejší, zejm. D. Punčochář, M. Hruška a J. Čapka, ztvárnili přizvukující svérázné postavičky zdařile. Bonusové body pak zasluhuje půvabně ironizovaný kýčovitý závěr.
(zadáno: 20.6.2021)
Problém této inscenace vidím v samotném textu, který je dle mého názoru značně zastaralý. V synopsi se píše: "Jak působí její volání [myšleno volání panny z Barby] na nás, lidi putující tekutou dobou 21. století?" Právě že třeba na mne prakticky nijak; ne snad proto, že má ve hře asi tak dvacet vět, s tím jsem problém neměl. Zřejmě zamýšlené poselství (panovačnost a upjatost vs. nekonvenčnost) jsem pochopil, ale jinak mne představení i přes dobré herecké výkony, zajímavou režii, scénografii a svícení bohužel příliš nezasáhlo. Trochu mne mrzí přeobsazení role Kazatele (K.Dobrý -> F. Kaňkovský).
(zadáno: 4.6.2021)
Inscenace je Háchovi po zásluze nakloněna, nenápadná velikost jeho osobnosti výborně vynikne v závěrečné konfrontaci s bezvýznamným pletichářem MZ. Skvělý nápad s průvodci V+W v provedení I. Machalové a H. Mathauserové, které se dobře zhostily i zpěvu jejich písní. P. Reif v náročné roli Emila Háchy (ad.) obstál, jen občas neuhlídal mimiku. Hudba charismatického D. Čámského dobře pasující, s mnoha rafinovanými narážkami (např. Bugatti step).
(zadáno: 25.3.2021)
Bůhvíproč jsem si teď vzpomněl, že jsem tuto inscenaci viděl před mnoha lety, ještě se základkou, v Divadle Karla Hackera. Byla to nesmírně bizarní repríza, neboť publikum tvořené diváky přibližně mého tehdejšího věku rušilo a vrzalo židlemi do té míry, až musela I. Dušková představení přerušit a důrazně vyzvat obecenstvo ke klidu; později pak prostě jen zařvala "TICHO!" a během děkovačky vystoupila s krátkou řečí na téma (ne)nutnosti vše komentovat. Přes to všechno se však oběma herečkám na konci povedené a dojemné inscenace dostalo zaslouženého bouřlivého potlesku. Zkrátka silný zážitek!
(zadáno: 2.2.2021)
(živý přenos na ČT art)
(zadáno: 6.11.2020)
Neupírám inscenaci několik silných momentů ani povedenou hudbu. Ale co naplat, když mne celek spíše nudil, nerozklíčoval jsem smysl některých scén a hereckých akcí a vlastně to (skoro) celé jen tak v pomalém tempu proplulo kolem mne...
(zhlédnuto ze záznamu na YouTube)
(zadáno: 10.10.2020)
Velice silná a působivá inscenace a konečně jiná ukázka Jana Wericha než pouze jako "moudrého klauna", což už mi poněkud leze krkem. Janu Mikuláškovi se kromě režie velmi povedl i výběr hudby, a když měl k ruce znamenité herce (kromě ústřední dvojice neopomíjejme ani neméně výtečnou A. Kubátovou), není divu, že vzniklo skutečně povedené představení. K dokonalosti mi chyběla snad jen lepší artikulace V. Vašáka.
(zadáno: 7.10.2020)
(zadáno: 1.10.2020)
Hudebně velmi povedené, dokonce natolik, že uvažuji o koupi CD písní z inscenace. Činoherní výstupy (vyjma povedeného úvodu P. Jeništy) mezi jednotlivými skladbami však většinou postrádaly spád, někdy i pointu, zkrátka mne příliš nebavily a těšil jsem se, až je zase vystřídá další píseň. Celkově ne snad zklamání, avšak čekal jsem víc.

UPDATE: zhlédl jsem ještě pár let starý záznam představení na mall.tv. Zaznamenané uvedení se povedlo o něco více, herecké výkony byly živější, ozvučení lepší. Je tedy možné, že "má" repríza 1. 10. 2020 zkrátka nebyla z nejzdařilejších. (více v článku na blogu)
(zadáno: 30.9.2020)
Ironické, vtipné, svižné (hodina a tři čtvrtě mi v divadle snad nikdy tak rychle neutekla), ale chvílemi i temné; zkrátka radost sledovat. Herci dobře sehraní, zvláštní zmínku zaslouží D. Kaplanová, J. Žáček, J. Hájek a B. Bočková. (více v článku na blogu)
(zadáno: 24.9.2020)
65 %, nebo snad... Fakt nevím. Přesné procentuální hodnocení v tomto případě nejsem schopen stanovit. Je to inscenace bezpochyby silná, postupně gradující až k závěru se dvěma nejlepšími scénami (hudební výstup a nátlak na spisovatele/badatele) a s výbornou hudbou V. Franze. Na druhou stranu, zřejmě bych si Kacířské eseje více užil, kdybych byl trochu zvyklejší na taková alternativní představení - děkuji Studiu Hrdinů za rozšíření divadelních obzorů! -, případně zběhlejší ve filozofii.
Mé hodnocení je zkrátka těžce mlhavé, takže na to prostě běžte a uvidíte. Za návštěvu to totiž stojí. :)
(zadáno: 23.9.2020)
Je popularita to hlavní? Záleží na tom, co si o nás myslí ostatní? Aneb půldruhé hodiny trvající dynamický slovní zápas mezi rtuťovitým "učedníkem" F. Cíla a usedlým "mazákem" M. Táborského. Oba nejednoznační, oba ve finále chápete.
(Telegraficky: Táborský i Cíl skvělí, zručná režie prvně jmenovaného, prostředí DvŘ jako dělané pro takovéto komorní drama.)
(zadáno: 10.9.2020)
85 %
Po rozvážnějším začátku se inscenace rozjede do svižného tempa a druhá polovina je neuvěřitelnou smrští komických situací, neboť na téhle repríze Sardinek se pokazí, co jen může... Konkrétní herce vyzdvihovat netřeba, všichni jsou skvělí a výborně sehraní. V Dlouhé mají zaděláno na další divácký hit!