Gimli35

Inscenace (s božím názvem) je takový divadelní fast food, asi jako Souborné dílo WS v Dlouhé, jen trochu méně vyrovnaný. Ale namátkou u Impulsu, Coelha, Malého prince nebo Jede jede mašinka se zasmějete naprosto spolehlivě a blog je výborný na internetu i na divadle. Skvělá B. Kubátová, z pánů zaujal více J. Albrecht.

Líbí se mi, jak jdou J. Borna s M. Hanušem divákovi co nejvíce "naproti" - totiž že se jim podařilo inscenaci oživit především důmyslnou scénou (díky které herci hrají snad po celém divadle), ale i hudbou či kostýmy. Při pohledu do komentářů se mi zdá, že monolog J. Pokorné rozděluje diváky na ty, které totálně znudil, a na ty, kteří z něho byli nadšeni - já se počítám do druhé skupiny. Celkově velmi příjemná hra, která si stažení z repertoáru nezaslouží.

Herci dělají, co mohou (obzvlášť L. Příkazký, J. Plesl a V. Neužil, naopak T. Jeřábek je zde až překvapivě nevýrazný), scéna je zajímavá, hudba pozoruhodná... ale k čemu to všechno je, když inscenace jako taková je pouhou změtí bizarních výstupů, z nichž se mi nepodařilo rozklíčovat, co se mi vlastně hra snažila říct. Účinkující něco říkají, ale slova zůstávají trčet kdesi ve vzduchoprázdnu mezi jevištěm a hledištěm. Škoda, velká škoda.

Pokorného režie je chladná až odtažitá, ale k severské černé komedii (víc černé než komedii) se vlastně hodí. Hlavní herci (R. Jašków a J. Erftemeijer) dobře vystihli nejednoznačnost svých postav a i ti vedlejší, zejm. D. Punčochář, M. Hruška a J. Čapka, ztvárnili přizvukující svérázné postavičky zdařile. Bonusové body pak zasluhuje půvabně ironizovaný kýčovitý závěr.

Úžasná hra a vynikající Miloň Čepelka jako Žílová. Mám rád všechny cimrmanovské hry, ale tahle je asi nejlepší !

65 % a dále viz trefné komentáře Jiřího Landy a Jana Pařízka, upozorňující na problematické aspekty nové rodinné inscenace Divadla v Dlouhé. Za sebe snad jen dodám, že to nebylo špatné, ale čekal jsem trochu víc.

Štefaňáka mám rád a pro D21 mám slabost, ovšem jejich propojení pro mne nezafungovalo. Zprvu osvěžující interakce s publikem se nadužíváním postupně dostala až do estrádní podoby (M. Zeman). Ta bohužel nakonec ovládla skoro celou druhou polovinu představení a pro temnější tóny už nezbylo tolik prostoru. Herecky zaujali H. Zahirović, P. Pochop a S. Chmelová; zamrzela naopak překvapivá nesehranost S. Neduhy a P. Pochopa v některých scénách. Diváckému zážitku nepomohl ani halasně hýkající a chrochtající zaměstnanec divadla v publiku.

Bye bye life, bye bye happiness... Já se bavil! ;)
(I přes nevyrovnanost některých scén a nadbytečné zcizováky. Plusové body pro J. Vyorálka, P. Jeništu, P. Čtvrtníčka a suverénní záskok M. Sidonové; dále též za až hororový začátek a (dů)vtipný konec.)

75 %. Inscenace, která mne zase jednou utvrdila v abstinenci (i když alkohol samozřejmě není to hlavní, oč tu běží). K přesnému hodnocení Lukáše Holubce přidávám pět procent a ještě jednou vyzdvihuji L. Šolce za jeho schopnost hrát i po tolika pivech... A nezapomínejme ani na J. Panznera, je také moc dobrý.

Po slibně rozjetém začátku s výborným výstupem D. Prachaře a S. Rašilova se inscenace bohužel nějak zadrhla a i přes dílčí povedené momenty (např. Pentheova smrt) a dobrou hudbu už jsem se na ni nedokázal naladit. Sáhodlouhé monology tomu bohužel opravdu nepomohly. Přesto jsem ale rád, že i v nové dramaturgii ND je místo pro podobně nezvyklé počiny.

Pomalý, zdlouhavý a co do humoru dost nevyrovnaný rozjezd vzbudí v divákovi obavy, inscenace však přibližně v půlce své první poloviny nabere ten správný kurz, z něhož se naštěstí až do konce téměř neodchýlí. Zaujali: N. Horáková jako nádherně přeslazená Mařenka, M. Slaný (Branibor), P. Juřica (režisér), R. Kalvoda (šermíř Radim) a především hudebně i R. Říčař (Dalibor); poněkud kolísavý výkon naopak podal Z. Vencl a drobné pěvecké rezervy měl H. Bor.
Celkově však velmi příjemná a vtipná oddechovka s nápaditými aranžemi Smetanových "hitů".

Vysokého standardu Divadla D21 - ani ještě vyšší úrovně inscenace Emil čili o Háchovi - Benešův posel bohužel nedosahuje. Inscenace doplácí na neujasněnou koncepci, zmítající se někde mezi životopisem Edvarda Beneše a Nečasovou misí, přemíru lomozu i křiku a oproti Emilovi i upozadění výtečného dua Huspeková-Mathauserová. Na repríze 14. 11. se také bohužel nedařilo P. Pochopovi, tolik textových škobrtnutí jsem u něj ještě neviděl. Angažování O. Pavelky upřímně moc nerozumím, improvizovaný úvod i komická scéna s balónky mu sice jde, co do pěveckých schopností by ovšem režisér Vašíček jistě našel lepšího adepta pro tuto roli.

85 %
Po rozvážnějším začátku se inscenace rozjede do svižného tempa a druhá polovina je neuvěřitelnou smrští komických situací, neboť na téhle repríze Sardinek se pokazí, co jen může... Konkrétní herce vyzdvihovat netřeba, všichni jsou skvělí a výborně sehraní. V Dlouhé mají zaděláno na další divácký hit!

Vzpomínám si, že když jsem před lety začínal chodit do divadla, stávalo se mi, že některé inscenace překračovaly úroveň mého intelektu, chápání a divácké zkušenosti. Právě díky praktickým pozorovatelským ostruhám už nyní dokážu jít většině děl o poznání více naproti.

Přesto zcela upřímně a poctivě přiznávám, že jsem absolutně nepochopil, co a proč se mi hra i inscenace Bílý karibu snažila říct ani z jakého důvodu k tomu tvůrčí tým zvolil právě takovou formu. Nesměle nadhazuji, že pro zpřístupnění nám nechápavým by možná dobře fungoval/a dramaturg/yně, který/á (zdůrazňuji pro Franz.K:) by nebyl/a zároveň podepsán/a pod inscenovaným textem.

75 %. Inscenaci sluší nápad generačního střetu i neustálé znejišťování obecenstva, kterou z několika rovin právě sleduje. Přestože sevřenosti a naléhavosti jiných Havelkových počinů (Vražda krále Gonzaga, Vykouření) Bitva o Hernaniho nedosahuje, stále se jedná o velmi slušnou a hlavně vtipnou inscenaci. V nezvykle komické poloze se velmi daří V. Polívkovi, z mladších zaujal hlavně D. Petrželka.

Herci různě pobíhají po jevišti, řvou, hystericky se smějí, bouchají dveřmi a divák sedící v nepohodlném sedadle Dejvického divadla má chvílemi pocit, že si z něj dělají blbou srandu. Pak naštěstí přijdou scény s roztomilým medvídkem Novotným, králíčkem Šimčíkem a oslíkem Čermákem a právě ti zachrání představení alespoň na těch 50 %. Kdo však dobře nezná Medvídka Pú, ten se tu bude naprosto ztrácet a pravděpodobně bude chtít utéct o přestávce, kterou ale Brian nemá.

Neznat Čapkovy životní osudy a nevidět film Člověk proti zkáze, asi by se mi Maškové a Khekův Čapek líbil o něco víc. Takhle jsem bohužel viděl naprosto průměrnou, didaktickou inscenaci s násilně naroubovanou havlovskou paralelou a zcela zbytečným závěrečným odkazem k Jiřímu Ovčáčkovi.
Dobrý výkon J. Hány, M. Málkové a J. Smutné.