Gimli35

Procentuální hodnocení je asi trochu nadsazené, beru však ohled na cílovou diváckou skupinu a oceňuji, že i jako dospěláka mne to bavilo. Pohádka je to docela vážná, temná a drsná - a inscenace jakbysmet, ale zároveň se občas nebojí lehké, sympaticky osvěžující ironizace. Herecky zaujali především J. Jankovský, P. Uhlík, M. Bukovčan, K. Suchá a J. A. Haidler.

Za zásadní přednost Lipusovy inscenace považuji, že Čapkovi - na rozdíl od jiných počinů s podobným tématem - nestaví vznešený pomník a nedělá z něho geniálního superhrdinu, nýbrž ho pojímá s lehkým nadhledem jako skoro běžného smrtelníka. Zásluhu na tom má jistě i precizní výkon J. Šťastného. Celkový sympatický nadhled inscenace poněkud ruší snad jen výstup C. Mayerové coby Leopoldy Dostalové ve druhé polovině, kde došlo k neuhlídání míry patosu. Jinak je ale Český román řemeslně suverénně zvládnutým rozmáchlým dílem s bohatým obsazením a mile nevtíravým přihlášením se k odkazu první republiky.

Mikulášek četl Camuse v některých detailech malinko jinak než já, ale to mi vůbec nevadilo, rád jsem jeho Cizince viděl. Každý z Mersaultů je trochu jiný, mne nejvíc zaujal klukovsky přímý J. Černý, jenž zazářil především v posledních minutách představení. Velmi nápadité projekce (včetně živých!), příjemná délka. Viděna derniéra, možná proto závěrečné smíření se smrtí působilo obzvláště očistně.

Zručně a svižně napsaná a zrežírovaná hra se dvěma zajímavě se prolínajícími tématy, tradičně skvělé herecké výkony všech zúčastněných, velice povedená scéna. Zvláštní zmínku zaslouží Krosovy (M. Myšička) halucinace. Jsem velice rád, že jsem předpředposlední uvedení Dabing Streetu ještě stihl.

Milerád trochu zvedám pro mne nepříliš pochopitelné nizoučké hodnocení. Inscenace Radovana Lipuse je díky své klipovitosti příjemně živá, drží pozornost, herecké výkony dobré, hudba též. Prostě fajn divadlo.

75 %
(viděno ze záznamu)

Vyznění hry je trochu roztříštěné, Marber míchá na můj vkus možna až příliš mnoho karet dohromady; inscenace má však výraznou oporu v účinkujících (u mne nejvíc zabodovali H. Čermák, I. Trojan, M. Hádek a V. Neužil) a pečlivé režii J. Pokorného, jenž mne v Dejvicich po Přízracích zaujal už podruhé. Divácky velmi vděčný titul - vůbec se nedivím, že je na repertoáru již téměř deset let (a stále nezastaral).

75 %. Škoda, že šťavnatá inscenace je obložena z jedné strany rozstříštěným úvodem a z druhé trochu nijakým koncem, protože jinak se jedná o opravdu zdařilé, poutavé dílo. Kromě O. Hese na tom má zásluhu i částečně živá hudba I. Sedláčka nebo třeba skvělé metaforické ztvárnění sexuálních scén.

75 %. Převážně zábavné potýkání se hlavního hrdiny s panoptikálními vesnickými postavičkami utíná až závěrečná čtvrtina (?), poněkud roztažená a hlavně zpomalená dlouhou výstavbou kostky z dřevěných prken a železných tyčí. Škoda toho, nicméně rozumím snaze tvůrců přejít od celkem nezávazné komedie k apokalyptickému dramatu. Kromě ústředního V. Marholda, věrně zobrazujícího nesebevědomého člověka v neznámém prostředí, zaujal hlavně H. Chmelař - ještě nikdy jsem ho neviděl v tak komické poloze a dlužno říct, že se mu v ní velice daří.

65 %. Hype kolem této inscenace bych asi trochu mírnil, Discolandu občas nepěkně uvadá tempo - přesto je cenný především jako pohled na odvrácenou tvář idealizovaných devadesátek. Herecky vedou P. Čtvrtníček a M. Sidonová, byť ani jeden z nich vlastně nemá moc prostoru. A vyzdvihnout zaslouží ještě pohybová zdatnost V. Vašáka.

Morávkův Faust se může opřít (a také to dělá) o vymazlený vizuál a energií sršící hudebně-pohybová čísla. V sexy balení se však nachází lehce bezradná inscenace, jež místy trpí cimrmanovskou neschopností udržet myšlenku a v těch dvou a tři čtvrtě hodinách disponuje jen malým množstvím děje. Díky plusům z úvodu tohoto komentáře a výborné kolektivní souhře všech účinkujících se sympaticky nehrdinským hrdinou K. Krhovjáka v čele se však zklamání naštěstí nedostavuje.

75%. V první řadě je potřeba ocenit originalitu díla i skutečnost, že se do zpracování tohoto nesmírně zajímavého příběhu tvůrčí tým pustil. Herecké výkony výborné, kromě hlavních protagonistů (příjemné překvapení - T. Klus) zaujal zejména Z. Piškula. Text se nevyhýbá dojetí, ale umí ho také vtipně a nápaditě shodit - i když je to někdy pořádná černota. Neurazila hudba ani texty, ale nic vysloveně zapamatovatelného. Celkově dobrý počin pro mnoho věkových kategorií (s výjimkou konzervativních příslušníků kterékoli z nich), který do repertoáru MDP dobře pasuje.

Přestože hře by se s úspěchem dala vytknout samotná koncepce postavy přitroublé a afektované začínající novinářky (E. Maximová), jejímž prostřednictvím si P. Zelenka zřejmě chtěl kopnout do této profese, jedná se o skutečně výborné dílo, poutavě přibližující osobu Antonína Holého, jeho práci, objevy i dobové souvislosti. Inscenaci tradičně zdobí skvělé herecké výkony, zaujali především M. Myšička, I. Trojan a V. Khek Kubařová. Zasloužené ovace vestoje.

Eva Hacurová byla (oprávněně!) pochválena mnohokrát, kromě ní však musím vyzdvihnout i Jana Vondráčka, z jehož monologu popisujícího Orestovu smrt naskakuje husí kůže. Jinak se samozřejmě přidávám ke všeobecné chvále inscenace.

Inscenace je Háchovi po zásluze nakloněna, nenápadná velikost jeho osobnosti výborně vynikne v závěrečné konfrontaci s bezvýznamným pletichářem MZ. Skvělý nápad s průvodci V+W v provedení I. Machalové a H. Mathauserové, které se dobře zhostily i zpěvu jejich písní. P. Reif v náročné roli Emila Háchy (ad.) obstál, jen občas neuhlídal mimiku. Hudba charismatického D. Čámského dobře pasující, s mnoha rafinovanými narážkami (např. Bugatti step).

75 % a zhruba i tolik (nebo o trochu míň) minut dobrých vibů včetně netraumatizující interakce s publikem. Milý, sympatický počin.

65 %.