Gimli35

75 %
Původně jsem chtěl dát o pár procent méně, ale to bych se musel tvářit, že po zdlouhavém začátku mi přibližně od půlky večera nezačal hojně běhat mráz po zádech... Herecky samozřejmě skvostné, u mne bodovali především E. Hacurová, S. Toman a M. Zimová. A stylizace do starého němého filmu byl moc dobrý nápad.

75 %. Všeobecně kvalitní inscenace s krutě ironickým názvem, která má co říct. Souhra účinkujících (v čele s J. Hájkem a G. Mikulkovou) funguje výborně, výprava i režie efektní a přitom smysluplná. Přes to všechno mám pocit, že představení mne nezasáhlo tak moc, jak asi mělo. To je ale velmi subjektivní, takže mohu doporučit.

Velkolepé Faustovo putování ve Stavovském divadle si zaslouží osmdesátku, i když to samozřejmě bylo dlouhé a divácky náročné. U mne každopádně kombinace gejzíru režijních nápadů, přitažlivě a zároveň děsivě dekadentního zpracování, výborných hereckých výkonů bez slabého článku, pompézní výpravy a povedeného moderního překladu zafungovala.

Je příjemné, že sám Kryl v inscenaci téměř nefiguruje - v D21 se řeší především jeho obraz a mýtus. Ironický nadhled tomu celému velmi sluší, však se tu také účtuje se zbožštěním KK; Ondra k tomu využívá žvanivé hospodské týpky i narážky na českou folkovou scénu. Závěrečná Náměšť, buřtguláš, pivo, německojazyčný zpěv A. Krausové - to vše povyšuje KRYLa nad běžné představení.

75 %. Inscenace, která mne zase jednou utvrdila v abstinenci (i když alkohol samozřejmě není to hlavní, oč tu běží). K přesnému hodnocení Lukáše Holubce přidávám pět procent a ještě jednou vyzdvihuji L. Šolce za jeho schopnost hrát i po tolika pivech... A nezapomínejme ani na J. Panznera, je také moc dobrý.

To střídání "civilu" a exprese, jak píše Lukáš Dubský, mne moc bavilo. A celkově jsem byl velmi potěšen, jak dobře funguje sto let starý text ve Štefaňákově režii. Nemáte-li rádi nečekaný kontakt s herci, sedněte si radši úplně dozadu, odkud je velice zábavné tuto interaktivitu pozorovat. Z vyrovnaně kvalitního ansámblu vyzdvihuji výborného V. Hrabáka v hlavní roli a V. Marholda, kterému se jeho Edmunda krásně povedlo udržet na hranici parodie, aniž by byť jen jednou sklouzl za ni. Ovšem souhrnou pochvalu zaslouží vlastně všichni účinkující i členové a členky tvůrčího týmu.

Potřeboval jsem navštívit dvě představení, abych si na tuto inscenaci udělal názor, a výsledek je velice příznivý. Nejen komická (karikatury postav), ale i tragická rovina hry je dobře vystižena a Burešové inscenace nabízí i několik překvapivě drsných obrazů, ukazujících hnusotu a zlo světa i společnosti. Těžko někoho konkrétního vyzdvihnout, všichni z ústřední pětice jsou moc dobří, stejně tak dámské duo (V. Lazorčáková, M. Zimová). Nesmírně nezvyklý počin; jsem moc rád, že po covidových peripetiích jsem ho ještě stihl zhlédnout.

Chirurgicky přesná Vajdičkova režie si v osvědčeném tandemu s Majlingovou dramaturgií umně poradila s dalším titulem. Měl jsem trochu dej? vu (Vajdičkovy dejvické režie), ale i nová inscenace v Dlouhé funguje dobře, takže vlastně proč ne. Ironická tragikomedie s čechovovským nádechem je každopádně vítaným a nesmírně aktuálním osvěžením repertoáru DvD, na její diváckou úspěšnost bych si klidně vsadil. (A to i přesto, že první půle se místy opravdu dost vleče.) Výborně vystižen tragický vývoj toxických vztahů v ústřední rodině a kolem ní. Herecké výkony jako obvykle výtečné, tentokrát nejvíce zaujali T. Turek, J. Tesařová a J. Sklenář.

75 %. Nevím, zda bych hodnotil stejně vysoko, kdybych se do paláce Hrzánů býval dostavil nevyzbrojen znalostí Bulgakovova románu (a také jistou mírou průbojnosti). Díky tomu, že jsem MaM četl, jsem si mohl vybrat dějové linky, které mne nejvíce zajímaly, a vyhnul jsem se tak horečnému přebíhání mezi místnostmi. Největší náboj měly scény na schodišti (společný zpěv pod Kravinkinovým vedením, bál u Wolanda), vtipné byly ty ze zákulisí varieté. Na druhou stranu scéna uříznutí Berliozovy hlavy mohla být zpracována působivěji. Herecky zaujali především T. Petřík, H. Bor, M. Bohadlo, V. Benderski a S. Neduha. I přes dlouhou stopáž jsem se nenudil.

Civilnost, neokázalost, autenticita, komorní provedení - tyto vlastnosti prospívají Hrbkově inscenaci nejvíce. Z dvojice účinkujících mi více sedl M. Hruška, Z. Zlatohlávková však nezůstává příliš pozadu.

Pomalé tempo a specifická atmosféra mohou tvořit zabijácký koktejl, ale mne si Jařabova inscenace získala, a to především pozoruhodnou kombinací hororových a komických prvků. Nechce se mi tentokrát jmenovat herecký výkon, zaujal mne totiž výkon hudební - právě Jakub Kudláč má lví podíl na tom, že Jařabův Macbeth dobře funguje.

75 %. K Fuksově předloze byl režisér Šmíd tentokrát až překvapivě uctivý, i tak se ale nebál přidat nemálo osvěžujících vtípků (zejména scéna v nevěstinci a narážka na Ano, šéfe! je v tomto směru zdařilá). Inscenace i přes svou délku běží ve své propracovnosti kupředu velmi svižně, o to větší je škoda poněkud zašumlovaného konce, v němž například téměř zaniká vražda syna Miliho. Herecky opět výtečné, byť na stylizace M. Zemana (Mili, Dvořák) jsem si musel chvíli zvykat.

Jojo, tohle mne zase moc bavilo a velice se těším na další velká díla české i světové literatury, která si Jakub Šmíd vezme do parády. Tentokrát i výrazná hudební složka s dobrými pěveckými výkony všech účinkujících. Celkově vévodí M. Zeman, ale i ostatní jsou skvělí a třeba H. Mathauserová s P. Pochopem jsou jako karikatura Čechů u moře neodolatelní.

Obešel bych se bez nadbytečných vulgarit a improvizací, tím ale mé výhrady končí. K.Š.E.F.T. je totiž svižnou inscenací dobře napsané hry - kolem nepříliš složité zápletky se podařilo vystavět fajn příběh, vtipný i vážný, přesně jak láká anotace. Herecky zaujala především S. Černodrinská a také M. Finger.

85 %. Dynamická multižánrová inscenace - divadlo, na které nejsem zvyklý, ale možná o to víc si mne Máj získal. Skvělá a vyvážená souhra všech komponentů včetně svícení a hudby, v žádném případě to nepůsobí jako podivně splácaný kočkopes.

Mám-li někoho vyzdvihnout, pak O. Anděru za skvělý rap a J. Kačera za energickou recitaci. Nepopírám, že bylo dojemné vidět (a slyšet) šestaosmdesátiletého barda, kterému na jeviště pomohl D. Prachař a během děkovačky mu byl oporou, aby se mohl uklonit.

75 %. Převážně zábavné potýkání se hlavního hrdiny s panoptikálními vesnickými postavičkami utíná až závěrečná čtvrtina (?), poněkud roztažená a hlavně zpomalená dlouhou výstavbou kostky z dřevěných prken a železných tyčí. Škoda toho, nicméně rozumím snaze tvůrců přejít od celkem nezávazné komedie k apokalyptickému dramatu. Kromě ústředního V. Marholda, věrně zobrazujícího nesebevědomého člověka v neznámém prostředí, zaujal hlavně H. Chmelař - ještě nikdy jsem ho neviděl v tak komické poloze a dlužno říct, že se mu v ní velice daří.

75 %, přičemž zhruba průměruji obě poloviny. První půlka mi totiž přišla opravdu skvělá, výborně vykreslila Pravomilovo dětství a připravila tak půdu pro další vyprávění jeho života. Když po hodině v nejlepším momentu přišla přestávka, říkal jsem si "wow, to je super!" a těšil se na druhý poločas. Jaké ale bylo moje překvapení, když po pauze inscenace najednou přepnula do rozvleklého, lehce psychedelického módu s neúměrnou délkou oproti první půlce. I tady se samozřejmě našlo několik dobrých momentů, ovšem kvalit první poloviny zdaleka dosaženo nebylo.

Rád jsem však opět po čase v DvD slyšel živou hudbu, byť kapela moc prostoru neměla.

75 %.

Procentuální hodnocení je asi trochu nadsazené, beru však ohled na cílovou diváckou skupinu a oceňuji, že i jako dospěláka mne to bavilo. Pohádka je to docela vážná, temná a drsná - a inscenace jakbysmet, ale zároveň se občas nebojí lehké, sympaticky osvěžující ironizace. Herecky zaujali především J. Jankovský, P. Uhlík, M. Bukovčan, K. Suchá a J. A. Haidler.

"Tak já si dám ty hleméždě."
Takhle spokojený už jsem z Dejvic nějakou dobu neodcházel. Ondříčkova inscenace se vůbec nebere vážně, což miluji, stejně jako výrazné zapojení živé hudby. Skvělá souhra domácích i hostů - snad jen škoda, že D. Šafařík měl tak málo prostoru.
Každopádně tohle mě moc bavilo.

75 %. Podepisuji komentář Lukáše Dubského. Přestože krátit by se asi dalo, stále nevycházím z údivu, že tříapůlhodinová inscenace bez jakýchkoli doplňků (dokonce prakticky bez hudby) udržela mou pozornost po celý večer. Sázka na silný text a znamenité účinkující režiséru Smočkovi vyšla. A navíc jedenáct let stará inscenace mnoho desetiletí starého textu tak nějak mimochodem pracuje i s palčivě aktuálními tématy domácího násilí a společenských předsudků.

75 %.

75 %. Stejně jako v případě 407 gramů z Bohumila Hrabala (Divadlo v Dlouhé) vysoce oceňuji, že režisér - v tomto případě David Šiktanc - dokázal dílo významného spisovatele přiblížit i nám, kterým jeho tvorba jinak nic moc neříká. Proplétajícími se příběhovými liniemi i častými simultánkami se Šiktanc vyhnul hrozící monotónnosti či statičnosti, stejně jako Hrabalově - jeho fanoušci odpustí - žvanivosti. Skvělá živá hudba i herecké výkony, škoda jen, že pro nepřízeň počasí se představení nakonec odehrálo v Činoherním studiu, a ne na původně plánovaném koupališti Brná. Asi holt budu muset na Pábitele zajet ještě jednou... :)

75 % a zhruba i tolik (nebo o trochu míň) minut dobrých vibů včetně netraumatizující interakce s publikem. Milý, sympatický počin.

S režiemi Jakuba Šmída mám dosud zkušenost jen z komorního Divadla D21, proto mne mile překvapilo, jak dobře umí pracovat s prostorem mnohonásobně větším. Vynikající vizuál, přes několik žánrů působivě rozkročená hudba Davida Hlaváče a energická choreografie Jiřího Pokorného tu mají trochu navrch nad textem, ale vlastně mi to vůbec nevadilo. Valérie a týden divů je zkrátka skvělá podívaná, byť na pohádkové poměry pořádně temná. Tleskám i přítomnosti neokoukaných tváří v hereckém obsazení: pěvecky přirozeně vévodí A. Kalertová; E. Leinweberové, kterou mám zaškatulkovanou spíše jako komickou herečku, se daří i v této nezvyklé poloze.