Profil uživatele

Gimli35

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Iva Bryndová: 11 % (99)
Jan Pařízek: 11 % (110)
Lukáš Dubský: 11 % (109)
Anežka Kotoučová: 12 % (39)
Helena Grégrová: 12 % (131)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 19.1.2019)
První část je tvořena výborně zpracovaným scénickým čtením, které má nebývalý spád, jenž je ještě umocňován několika dobovými písněmi zpívanými všemi herci za doprovodu klavíru a houslí či akordeonu.
Po přestávce následuje rozprava s Erikem Taberym a Petrem Pithartem.
V samotném závěru večera pak přišlo krásné překvapení - publikum bylo totiž vybídnuto ke zpěvu státní hymny, a tak nabité hlediště Dejvického divadla povstalo, aby zapělo nejen Kde domov můj, ale také Nad Tatrou sa blýska.
Jednoduchá a přitom krásná tečka! Z divadla odcházel s nesmírně příjemnými pocity. (více v článku na blogu)
(zadáno: 28.2.2019)
Dvě zdánlivě nespojitelné roviny - zatímco vpředu na forbíně vedou dva muži (Miloš Kopečný, Miroslav Hanuš) poutavý dialog, jenž je ve své aktuálnosti až zarážející, v pozadí jsou ukryti strašidelně nalíčení kabaretní umělci a jimi hrané a zpívané písně od skupiny Tiger Lillies slouží jako předěl mezi jednotlivými tématy diskutujících. Zjevují se v nich komické figurky i bytosti odkudsi z hlubin společenského záhrobí a nad celým panoptikem problikává nápis "SMÍCH!", aby během zdánlivě groteskně pojatých tragických situací připomněl publiku jeho cyničnost.
Velice povedené představení! (více v článku na blogu)
(zadáno: 17.3.2019)
Inscenace, která vás donutí přemýšlet. Popravdě řečeno, několik minut po skončení jsem z ní bůhvíjak nadšený nebyl, ale jak ve mně postupně doznívala, musel jsem uznat, že opravdu má hlubší výpovědní hodnotu. Za mínusy považuji uječenost některých postav a také scény s K. Melíškovou, které byly skutečně k nepřečkání.

UPDATE 26. 6. 2020: po druhém zhlédnutí zvyšuji své hodnocení o 20 %. Smích a vzápětí rána mezi oči. A výborní I. Trojan, J. Holcová, H. Čermák, L. Krobotová, M. Myšička, M. Pechlát... A celkově prostě zmar v sugestivním divadelním balení. Zážitek.
(zadáno: 4.5.2019)
85 %
"Jestli jsou tvoje touhy nekonečně dlouhý, můžou za to hormony!" Zase jedna povedená inscenace v Dlouhé. Osmdesátkové hity s vtipnými českými texty M. Hanuše jí dodávají ten správný šmrnc, herecké obsazení výborné (musím pochválit Č. Koliáše, E. Hacurovou, J. Pokornou, J. Wohanku... a vlastně všechny účinkující).
(zadáno: 3.8.2019)
Skvělé Kainarovy texty, výborná hudba v podání muzikálního souboru DvD, barvitá a hravá Bornova (a Hanušova) režie. Starý muž, který se spřátelil s roztomilou myškou; bombardování; stáří v podobě obří loutky, nad kterou se tají dech; Ubu s nevybíravým slovníkem a mávátky; litující Miss Otis; člověk utíkající z města do přírody... A nakonec perfektní tečka v podobě rozdováděné písně Diga Diga Doo. Tu mi zahrajte na pohřbu! ;)
(zadáno: 25.9.2019)
Všechny složky tohoto představení fungují na jedničku: herecké výkony (musím vyzdvihnout K. Melíškovou, J. Plesla a M. Krobota), precizní režie, hudba, kostýmy... Nebojte se tříapůlhodinové stopáže, uteče to.
(zadáno: 4.11.2019)
Hra britského klasika v sympaticky svěžím zpracování. Mezi herci neexistuje slabý článek, všichni jsou na špičkové úrovni. Skvělé!
(zadáno: 12.12.2019)
Pečlivě udělaná klasika, naprosto ohromující výkon M. Isteníka, silný emoční zásah.
(zadáno: 15.1.2020)
Zručně a svižně napsaná a zrežírovaná hra se dvěma zajímavě se prolínajícími tématy, tradičně skvělé herecké výkony všech zúčastněných, velice povedená scéna. Zvláštní zmínku zaslouží Krosovy (M. Myšička) halucinace. Jsem velice rád, že jsem předpředposlední uvedení Dabing Streetu ještě stihl.
(zadáno: 2.6.2020)
Přestože hře by se s úspěchem dala vytknout samotná koncepce postavy přitroublé a afektované začínající novinářky (E. Maximová), jejímž prostřednictvím si P. Zelenka zřejmě chtěl kopnout do této profese, jedná se o skutečně výborné dílo, poutavě přibližující osobu Antonína Holého, jeho práci, objevy i dobové souvislosti. Inscenaci tradičně zdobí skvělé herecké výkony, zaujali především M. Myšička, I. Trojan a V. Khek Kubařová. Zasloužené ovace vestoje.
(zadáno: 23.9.2020)
Je popularita to hlavní? Záleží na tom, co si o nás myslí ostatní? Aneb půldruhé hodiny trvající dynamický slovní zápas mezi rtuťovitým "učedníkem" F. Cíla a usedlým "mazákem" M. Táborského. Oba nejednoznační, oba ve finále chápete.
(Telegraficky: Táborský i Cíl skvělí, zručná režie prvně jmenovaného, prostředí DvŘ jako dělané pro takovéto komorní drama.)
(zadáno: 30.9.2020)
Ironické, vtipné, svižné (hodina a tři čtvrtě mi v divadle snad nikdy tak rychle neutekla), ale chvílemi i temné; zkrátka radost sledovat. Herci dobře sehraní, zvláštní zmínku zaslouží D. Kaplanová, J. Žáček, J. Hájek a B. Bočková. (více v článku na blogu)
(zadáno: 10.10.2020)
Velice silná a působivá inscenace a konečně jiná ukázka Jana Wericha než pouze jako "moudrého klauna", což už mi poněkud leze krkem. Janu Mikuláškovi se kromě režie velmi povedl i výběr hudby, a když měl k ruce znamenité herce (kromě ústřední dvojice neopomíjejme ani neméně výtečnou A. Kubátovou), není divu, že vzniklo skutečně povedené představení. K dokonalosti mi chyběla snad jen lepší artikulace V. Vašáka.
(zadáno: 23.8.2021)
Velká část první půlky diváka ukolébá do té míry, že si říká, jestli se nedostal jenom na nějakou nezávaznou konverzačku. Pomalu se však ukazuje, že na jevišti je cosi v nepořádku, a moment těsně před pauzou vyrazí dech. Druhý poločas bych shrnul asi tak, že se mi snad ještě nestalo, abych se v divadle vysloveně bál - až na Vině. Wow!
(zadáno: 7.11.2021)
85 %. Ano, ano, ano! Po šesti těžce rozpačitých sezónách v DvD se SKUTR konečně trefil do mého diváckého srdce. Mistr a Markétka je opulentní divadelně-literární hostinou, v níž tentokrát vizuální str. inscenace místo soupeření naplno podporuje vnímání textu. K tomu rež. duo přistupuje nezvykle uctivě - a velmi to pomáhá, stejně jako alespoň částečné oproštění se od samoúčelných gest a póz. Závěrem vyzdvihuji J. Vondráčka, E. Hacurovou a T. Turka, oceňuji hudební složku a hlásím, že ani téměř tříapůlhodinová délka se dvěma přestávkami by vás od návštěvy této inscenace neměla odradit. Zážitek!
(zadáno: 8.12.2021)
"Jen berte, berte..."
Pouť Máchova Hofmillera strašidelným společenským zámkem pána z Kekesfalvy plná morálních dilemat je díky Špinarovu režijnímu pojetí silným zážitkem. Výborná práce s točnou, scénou a rekvizitami. Vyzdvihnout jen vyčerpávající výkon R. Máchy - byť plným právem - nestačí, výtečný je též mefistofelovský V. Javorský, rozšafný V. Beneš či samozřejmě P. Štorková v "druhé" hlavní roli.
Občas si říkám, že různým možnostem či aktivitám příliš brzy říkám ne. Netrpělivost srdce ukazuje, že někdy to není úplně od věci. Na případnou záchrannou brzdu už pak může být příliš pozdě.
(zadáno: 29.3.2023)
Hravá sémiotická jízda v první polovině mě nesmírně bavila, druhá půlka už byla ve své statičnosti na diváckou pozornost trochu náročnější, ale oceňuji pohled na známou kauzu z mnoha různých stran. Divácký zážitek sezóny díky Havelkově režii, ale i perfektně sehranému a pěvecky disponovanému souboru.
(zadáno: 16.4.2023)
85 %. Hlásím a z osobní zkušenosti potvrzuji, že inscenace může zaujmout i člověka, který s Bergmanovými filmy nemá absolutně žádnou zkušenost. Možná bych díky předchozímu seznámení se s nimi objevil nové významy, ale i Mikuláškova inscenace sama o sobě je silná a poutavá. Perfektní herecké výkony, úžasné scéna i hudba, částečně dokonce živá. Považuji Persony - spolu s Mýcením a Korespondencí V+W - za jednu z nejzdařilejších inscenací současného repertoáru DNz.
(zadáno: 1.2.2024)
85 %. Helena Grégrová a J.anek už to napsali za mne, tak snad jen abych dodal, že inscenace je to pro svou délku místy náročnější na diváckou pozornost. Kdo se ale dokáže na dění na jevišti "napojit", může navzdory temnému tématu pocítit radost z nesmírně dobře udělaného divadla, kvalitního po všech myslitelných stránkách.
(zadáno: 28.2.2024)
"Možná proto píšu. Bojím se, že to všechno někam zmizí."
K výmluvnému komentáři Vladimíra Rogalewicze bych snad ještě připojil, že na mne silně zapůsobila nejen inscenace samotná, ale i dobový kontext včetně životních osudů účinkujících, se kterými se tu, zdá se mi, nenápadně pracuje. U hlavní postavy se Nuckolls zdařile vyhýbá jednoznačnosti, a tak vzniká plnohodnotná a strhující "epopej dvacátého století o hodnotě lidského života", přesně jak slibují webové stránky. Srozumitelné, ale ne primitivní metafory a lidské životy ubíhající před očima. Radost sledovat.
(zadáno: 11.3.2024)
Úchvatná sebeironická divadelní únikovka, neboli všechno, co jste kdy chtěli vědět o českém divadelním provozu, ale radši jste se nezeptali, protože možná lepší nevědět... Geniální forma občas trochu přebíjí obsah, mluvím zejména o brilantním loutkovém divadle s varletem D. Kranicha, ovšem to už hnidopichuji. Prostě mě to bavilo, jako už dlouho nic, a pánům (i dámě) rád uděluji tu devadesátku na i-divadle, po které tak toužili. :)
(zadáno: 19.3.2013)
(zadáno: 1.6.2014)
Oproti Jak jsem se ztratil trochu horší, ale na osmdesát procent to přesto je.
UPDATE 27. 6. 2021: Překvapuje mne, že mé sedm let staré hodnocení vyznívá poněkud negativně. Po dnešním, druhém zhlédnutí tedy napravuji - Líná babička je další hravou "bornovinou" pro všechny generace s neutuchajícím nasazením celého ansámblu a jako vždy výbornou hudbou (tandem Hanuš & Potoček) v bezchybném podání účinkujících.