Profil uživatele

Grea

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Helena Grégrová: 14 % (22)
Jiří Landa: 14 % (52)
Pavel Širmer: 15 % (30)
Lukáš Dubský: 16 % (27)
Michal Novák: 17 % (18)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 22.4.2014)
První polovina měla na můj vkus pomalý rozjezd, ovšem od příchodu poslední postavy na scénu naprosto strhující výkony. Velice doporučuji, nechápu, že diváci stále vyprodávají Národní, když o kousek dál se hraje takovýto skvost, kdy představení i samotné herce tak emočně zahalí, že ani po skončení se nejsou schopni odstřihnout od role a mají stále strnulý obličej se slzami v očích. (Geniální Isteník - must see!)
(zadáno: 28.4.2014)
Koupil jsem si obraz. .. To prostě musíte vidět.
(zadáno: 30.10.2014)
Opravdová historie Ostravy a kdo sedí v první řadě, dostane loka z flašky brenu.
(zadáno: 13.1.2015)
Viděno z TV záznamu (kdy jsem ještě spoustu narážek nechápala) i později naživo na Colours of Ostrava 2012. Bára Hrzánová je ve své roli skvělá a přesvědčivá. Poučné (hlavně pro nás, narozené v 90. letech), vtipné, věcné. Z tohoto představení nikdo nemůže odcházet zklamaný či s pocitem promarněného času.
(zadáno: 21.3.2015)
/Vždy bylo vyprodáno, proto viděno online na youtube./

EDIT: Po shlédnutí výjezdního představení v Ostravě zvyšuji z 90 na 100%. Více improvizace a zábavy, každé jednotlivé odehrání má jiné vtípky, můžete ho vidět znovu a znovu.
(zadáno: 23.4.2014)
Přesně podle mého gusta, příjemné, četla jsem i knihu a vzhledem ke svému žánru mi přijde inscenace naprosto dostačující a plnohodnotná. S výkonem Norberta Lichého jsem byla maximálně spokojena.
(zadáno: 28.4.2014)
(zadáno: 2.10.2014)
Během doprovodného programu Colours of Ostrava 2014 byly hrány čtyři běhy půlhodiny z tohoto představení. Byla jsem tak nadšená, že jsem šla rovnou na tři. Soubor dlouho znám z médií a jsem ráda, že jsem s ním mohla mít konečně tu čest.
(zadáno: 30.10.2014)
Čuba, Kaluža, Cisovský v jedné hře. Ještě něco, co chybí dodat?
(zadáno: 19.11.2014)
Myslím, že není od věci, když v divadle přijdeme na jiné myšlenky a přeneseme se do jiného světa, ale zároveň jsem zastáncem názoru, že je lepší vycházet z něj v menší depresi než v jaké do něj přicházíme. Nemám moc ráda temné, vážné hry a s Nadějí, i bez ní, ač pojednává o velmi důležitém tématu, se mi svým pojetím přesně trefila do noty. Nadsázka, ironie, groteska, ovšem s citem, aniž by se vytratila podstata příběhu. Vhodné i pro slabší povahy, které jinak dramata nemusí.
"Já ty vaše metody znám, sám jsem je schvaloval!"

(zadáno: 18.1.2015)
Představení plné černého humoru, postavy jinak než sprostě málem nemluví, ale v tom je to kouzlo. Je to řeč postav, žádná autorova prvoplánová snaha někoho šokovat. Občas jsem puritán a nemám pevný žaludek, tohle ale bylo ještě decentní a zábavné. Marnivé vztahy, působivé provedení. Skvělé dialogy!! Každá věta měla svůj smysl a kouzlo. Klidně bych šla ještě jednou. P.S. Po násilném Panu Polštářovi (od stejného autora Martina McDonagha), který je pro silné povahy, je pro mne Osiřelý západ o to skvělejší mix drsného světa a zábavy.
/Viděna premiéra 16.1.2015./
(zadáno: 17.1.2017)
Přesně tohle od divadla chceš. Konečně důkaz, že Praha jezdí po republice i s něčím jiným než s prostoduchými komediemi. Krajčo se Švehlíkem hrají skvěle, byla jsem mile překvapena, ale hra sama o sobě je prostě dobrá. Ve dvou si poradit s takovým množstvím postav ovlivňujícími děj; jednoduchá scéna, skoro žádná světla, skoro žádná hudba, která hrála snad až při závěrečném monologu. Stovku nedávám jen z toho důvodu, že sprostých slov by mohlo být o třetinu míň, postava Dennyho by byla nadále dobře čitelná a charakteristická. /Ostrava, DK Akord, leden 2017
(zadáno: 3.10.2018)
Moderní, drzé, geniální. Scénu Gilgameše v županu vidím v hlavě živě i po půl roce. Skvělý hudební podkres a lokace v okolí Plata včetně venkovních prostor, které zaručovaly nechápavé pohledy nic netušících kolemjdoucích. Takové má divadlo být, vyjít z největší klasiky a proměnit ji v něco naléhavého, současného a nečekaného. Pro mě představení roku.
(zadáno: 3.7.2021)
Bála jsem se trapnosti, ale nakonec to bylo skvělé. Inscenace z lesíku za kulturním domem. /Viděno na Dream Factory Ostrava, červen 2021./
(zadáno: 23.4.2014)
Viděno přibližně 22.12.2012 a zrovna vánoční atmosféru to nenavodilo. Ale hned po Novém roce jsem běžela do knihkupectví pro knihu. A ta HUDBA! I kdybych měla zapomenout na polovinu momentů z hry, nikdy z paměti nevymažu All you need is love..a řev Tomáše Dastlíka.
(zadáno: 16.11.2014)
Nebylo by představení, aby se Albertu Čubovi něco nepřihodilo, ale to ostatně není mínus, ale naopak důvod, proč jeho výkony máme tak rádi. "Ono to doposud vždycky šlo!" směje se herec, když mu nejde nasadit židle na hlavu jeho kolegy. Diváci se při takových okamžicích smějí ještě více než v momentech, které jsou vtipné oficiálně dle scénáře. I po 6 letech se baví publikum i samotní herci, klobouk dolů.
Jediné negativum vidím v občasných zdlouhavějších scénách, představení by neuškodilo zrychlit ona hluchá místa a zesvižnit tempo.
(zadáno: 30.10.2014)
Nadčasová inscenace vhodná pro každého diváka.
(zadáno: 13.1.2015)
Nepodařilo se mi vidět naživo, na televizním záznam ale koukám už odmala (první divadelní hra, kterou jsem kdy v TV viděla, nejvíce mi tehdy utkvěla v dětské hlavě scéna s chlebem) a viděla jsem ho doposud nejméně třikrát. Je to představení jednoho muže, ale v českých vodách se neztratí a zaslouží si uznání. Pokud někdo chce komedii jako z partesu, má ji mít.
(zadáno: 4.3.2015)
(zadáno: 19.7.2016)
/Viděno na Colours of Ostrava 2016./
(zadáno: 12.1.2017)
Obraz jsem viděla už v podání Buranteatru. Oproti brněnským kolegům byl zdejší rozjezd pomalejší, přesto si Aréna nezaslouží míň než 80%. Na hře je úžasné, že se rádoby točí okolo jednoho tématu, ale zároveň je o vztahových a emočních polohách tří kamarádů, které můžou ztvárnit jen herecké osobnosti se silným charismatem. A těmi Čuba, Kaluža i Cisovský bezesporu jsou.
~ Poslední hra Alberta Čuby v KS Aréna. Bude tam chybět.
(zadáno: 3.10.2018)
Lehká návaznost na legendární Brenpartiju. I v Chachariji se představí celý herecký ansámbl Arény. Tři hodiny strávené v divadle na autorském představení, za mě ano.
(zadáno: 10.10.2019)
Letos jsem poprvé viděla filmové zpracování a pár měsíců na to i toto divadelní. Posun do aktuálnějších moderních reálií je naprosto pochopitelný, bez toho bychom se dívali jen na kopii již natočeného snímku. Možná bych ubrala agresivity při zpívaných scénách, ale jinak si představení zaslouží být doporučené ke zhlédnutí.