Grea

Okamžiky, kde víte, že se vše začíná ubírat špatným směrem, je vám to nepříjemné, ale nedá se to zvrátit /viděno září 2018/.

Oceňuji improvizaci a volnou inspiraci. Dušek i sám za sebe utáhne vyprodaný sál s 1500 lidmi. /Viděno na Colours 2018./

/Viděna derniéra 16. června 2017./

/Viděno na Colours of Ostrava 2017./

Přesně tohle od divadla chceš. Konečně důkaz, že Praha jezdí po republice i s něčím jiným než s prostoduchými komediemi. Krajčo se Švehlíkem hrají skvěle, byla jsem mile překvapena, ale hra sama o sobě je prostě dobrá. Ve dvou si poradit s takovým množstvím postav ovlivňujícími děj; jednoduchá scéna, skoro žádná světla, skoro žádná hudba, která hrála snad až při závěrečném monologu. Stovku nedávám jen z toho důvodu, že sprostých slov by mohlo být o třetinu míň, postava Dennyho by byla nadále dobře čitelná a charakteristická. /Ostrava, DK Akord, leden 2017

Obraz jsem viděla už v podání Buranteatru. Oproti brněnským kolegům byl zdejší rozjezd pomalejší, přesto si Aréna nezaslouží míň než 80%. Na hře je úžasné, že se rádoby točí okolo jednoho tématu, ale zároveň je o vztahových a emočních polohách tří kamarádů, které můžou ztvárnit jen herecké osobnosti se silným charismatem. A těmi Čuba, Kaluža i Cisovský bezesporu jsou.
~ Poslední hra Alberta Čuby v KS Aréna. Bude tam chybět.

/Viděna premiéra 23.9./

/Viděno na Colours of Ostrava 2016./

Mně se naopak prostřední povídka líbila, zajímavý námět, Šoposká už první slovem ("buclí!") bavila diváky, Štabrňák uměl hrát i beze slov a stejně jako Blažek měl skvělou mimiku. Konec s čivavou byl slabší, i v této třetí povídce se ale daly najít zajímavé prvky - třeba propojení dvou scén, kdy zničehonic začne po pódiu jezdit Schneiderová na mopedu. Celkově propojení jedné sedačky do vícero příběhu se mi líbilo. Ale uznávám, že za pár týdnů si už těžko budu pamatovat prvky děje, žádnou hlubší myšlenku ve mě hra nejspíš nezanechala.

Alternace: Schneiderová, Slaný, Šoposká.

Ze tří představení Mahenova divadla, které jsem měla tu možnost vidět, bylo toto to nejlepší. Přesto jen 50%, protože neurazí ani nenadchne. Výjimečný strhující zážitek se nekoná, ale aspoň člověk odchází průměrně naladěn, ne jako po Revizorovi silně znechucen. + 10% přidávám za to, že jsem se náhodou trefila do Noci divadel a po skončení představení jsme mohli do zákulisí, kostymérny, ale především na jeviště. Vidět Národní z pohledu herce, nádhera! Za tohle to stálo.

/Viděna premiéra 16.10.2015/

/Vždy bylo vyprodáno, proto viděno online na youtube./

EDIT: Po shlédnutí výjezdního představení v Ostravě zvyšuji z 90 na 100%. Více improvizace a zábavy, každé jednotlivé odehrání má jiné vtípky, můžete ho vidět znovu a znovu.