Grea

Vulgární, nepatřičné na Národní divadlo, maximálně jako úlet školní besídky. Je mi 20, nejsem puritán, ale tohle si diváci včetně mě nezasloužili. Nestálo to ani za těch 50Kč studentského vstupného na ochozy.

Nadčasová inscenace vhodná pro každého diváka.

Myslím, že není od věci, když v divadle přijdeme na jiné myšlenky a přeneseme se do jiného světa, ale zároveň jsem zastáncem názoru, že je lepší vycházet z něj v menší depresi než v jaké do něj přicházíme. Nemám moc ráda temné, vážné hry a s Nadějí, i bez ní, ač pojednává o velmi důležitém tématu, se mi svým pojetím přesně trefila do noty. Nadsázka, ironie, groteska, ovšem s citem, aniž by se vytratila podstata příběhu. Vhodné i pro slabší povahy, které jinak dramata nemusí.
"Já ty vaše metody znám, sám jsem je schvaloval!"

Viděn záznam představení v rámci Noci divadel. Výkon Karla Rodena zdařilý, ovšem hra postrádala kompaktnost a většinu doby strávíte hloubáním nad otázkou o co tady jde, jaký smysl měla předešlá scéna a o čem vůbec celá hra je.

Jak by to vypadalo, kdyby byly konspirační teorie pravdivé? Určité momenty byly velmi vtipné, ale jako celek mi to úplně nesedlo, tak jako některým divákům, kteří odcházeli během první půle. Příběh je utažený za vlasy, na druhou stranu rozumím, že to byl právě účel - protože přesně takové jsou všechny konspirační teorie. /Viděno na Dream Factory Ostrava, červen 2021./

První polovina měla na můj vkus pomalý rozjezd, ovšem od příchodu poslední postavy na scénu naprosto strhující výkony. Velice doporučuji, nechápu, že diváci stále vyprodávají Národní, když o kousek dál se hraje takovýto skvost, kdy představení i samotné herce tak emočně zahalí, že ani po skončení se nejsou schopni odstřihnout od role a mají stále strnulý obličej se slzami v očích. (Geniální Isteník - must see!)

Během doprovodného programu Colours of Ostrava 2014 byly hrány čtyři běhy půlhodiny z tohoto představení. Byla jsem tak nadšená, že jsem šla rovnou na tři. Soubor dlouho znám z médií a jsem ráda, že jsem s ním mohla mít konečně tu čest.

Nepodařilo se mi vidět naživo, na televizním záznam ale koukám už odmala (první divadelní hra, kterou jsem kdy v TV viděla, nejvíce mi tehdy utkvěla v dětské hlavě scéna s chlebem) a viděla jsem ho doposud nejméně třikrát. Je to představení jednoho muže, ale v českých vodách se neztratí a zaslouží si uznání. Pokud někdo chce komedii jako z partesu, má ji mít.

/Viděna premiéra 23.9./

Bála jsem se trapnosti, ale nakonec to bylo skvělé. Inscenace z lesíku za kulturním domem. /Viděno na Dream Factory Ostrava, červen 2021./

Byla to moje první hra z Arény a odpudila mě natolik, že jsem do divadla nezavítala následující tři roky. (Čímž jsem přišla o spoustu skvělých představení.)

Skvělé hudební swingové pozadí, kostýmy a scéna velkého posouvajícího se kopce. Vtipná "hlavní role" mrtvoly Harryho, který celou dobu jen leží a nechá házet svým tělem. Zajímavé charaktery postav a bezstarostnost ohledně mrtvého, vyzdvihla bych především výkon Anny Cónové jakožto slečny Ivy. Přesto tomuto představení scházel jakýsi šmrnc, grády, energie, spád! Nepřišlo mi to ani černé, ani komediální, ani detektivní. Diváci se párkrát pousmáli, ale popadání za břicha se nekonalo. Jednodušší, odpočinková hra, přitom potenciál byl podle mě podstatně vyšší.

Představení není špatné, jen jen na můj vkus až moc předvídatelné, přičemž jako vyloženě humorné bych ho nenazvala, více se kecá než směje. Herecké výkony ovšem sympatické, spíše mi nesedla hra sama o sobě. Prostě velká oddychovka. Viděno v Ostravě, září 2014.

Z online streamů se stane fenomén dnešní doby. Za mě bylo Up'End'Down zajímavějším představením než Memories of Fools. Úžasný doprovod živého orchestru, který i na záznamu působí velkolepě. Naživo věřím, že to musí být parádní zážitek. /Viděno během korona doby v březnu 2020 online na Mall.tv./

Představení, které je absolutně možné vynechat a o nic nepřijdete. Pár inscenačně zajímavých momentů, jinak ale na úrovni ochotnického divadla. /Viděno během korona doby v březnu 2020 online na Mall.tv./

/Viděno na Colours of Ostrava 2016./

Okamžiky, kde víte, že se vše začíná ubírat špatným směrem, je vám to nepříjemné, ale nedá se to zvrátit /viděno září 2018/.

Určitě jsem z představení neodcházela v rozpacích, ale dva měsíce poté si už nepamatuji téměř nic. Hra mnou jen projela bez zanechání hlubšího dojmu.