Grea

/Viděno v rámci Dream Factory Ostrava, 5.6.2014/

Představení plné černého humoru, postavy jinak než sprostě málem nemluví, ale v tom je to kouzlo. Je to řeč postav, žádná autorova prvoplánová snaha někoho šokovat. Občas jsem puritán a nemám pevný žaludek, tohle ale bylo ještě decentní a zábavné. Marnivé vztahy, působivé provedení. Skvělé dialogy!! Každá věta měla svůj smysl a kouzlo. Klidně bych šla ještě jednou. P.S. Po násilném Panu Polštářovi (od stejného autora Martina McDonagha), který je pro silné povahy, je pro mne Osiřelý západ o to skvělejší mix drsného světa a zábavy.
/Viděna premiéra 16.1.2015./

Nepodařilo se mi vidět naživo, na televizním záznam ale koukám už odmala (první divadelní hra, kterou jsem kdy v TV viděla, nejvíce mi tehdy utkvěla v dětské hlavě scéna s chlebem) a viděla jsem ho doposud nejméně třikrát. Je to představení jednoho muže, ale v českých vodách se neztratí a zaslouží si uznání. Pokud někdo chce komedii jako z partesu, má ji mít.

Viděno z TV záznamu (kdy jsem ještě spoustu narážek nechápala) i později naživo na Colours of Ostrava 2012. Bára Hrzánová je ve své roli skvělá a přesvědčivá. Poučné (hlavně pro nás, narozené v 90. letech), vtipné, věcné. Z tohoto představení nikdo nemůže odcházet zklamaný či s pocitem promarněného času.

Skvělé hudební swingové pozadí, kostýmy a scéna velkého posouvajícího se kopce. Vtipná "hlavní role" mrtvoly Harryho, který celou dobu jen leží a nechá házet svým tělem. Zajímavé charaktery postav a bezstarostnost ohledně mrtvého, vyzdvihla bych především výkon Anny Cónové jakožto slečny Ivy. Přesto tomuto představení scházel jakýsi šmrnc, grády, energie, spád! Nepřišlo mi to ani černé, ani komediální, ani detektivní. Diváci se párkrát pousmáli, ale popadání za břicha se nekonalo. Jednodušší, odpočinková hra, přitom potenciál byl podle mě podstatně vyšší.

Klasická pražská komedie, během které se dá i zasmát. Jak řekla moje mamka: "Viděla jsem už komedie lepší i horší." Tomu odpovídá i hodnocení - chci vidět komedii skvělou, nezapomenutelnou, ne průměr, u kterého za týden zapomenu, o co šlo. / Ostrava, 29.12.2014.

Byla to moje první hra z Arény a odpudila mě natolik, že jsem do divadla nezavítala následující tři roky. (Čímž jsem přišla o spoustu skvělých představení.)

Myslím, že není od věci, když v divadle přijdeme na jiné myšlenky a přeneseme se do jiného světa, ale zároveň jsem zastáncem názoru, že je lepší vycházet z něj v menší depresi než v jaké do něj přicházíme. Nemám moc ráda temné, vážné hry a s Nadějí, i bez ní, ač pojednává o velmi důležitém tématu, se mi svým pojetím přesně trefila do noty. Nadsázka, ironie, groteska, ovšem s citem, aniž by se vytratila podstata příběhu. Vhodné i pro slabší povahy, které jinak dramata nemusí.
"Já ty vaše metody znám, sám jsem je schvaloval!"

Nebylo by představení, aby se Albertu Čubovi něco nepřihodilo, ale to ostatně není mínus, ale naopak důvod, proč jeho výkony máme tak rádi. "Ono to doposud vždycky šlo!" směje se herec, když mu nejde nasadit židle na hlavu jeho kolegy. Diváci se při takových okamžicích smějí ještě více než v momentech, které jsou vtipné oficiálně dle scénáře. I po 6 letech se baví publikum i samotní herci, klobouk dolů.
Jediné negativum vidím v občasných zdlouhavějších scénách, představení by neuškodilo zrychlit ona hluchá místa a zesvižnit tempo.

Viděn záznam představení v rámci Noci divadel. Výkon Karla Rodena zdařilý, ovšem hra postrádala kompaktnost a většinu doby strávíte hloubáním nad otázkou o co tady jde, jaký smysl měla předešlá scéna a o čem vůbec celá hra je.

Viděno v rámci Colours of Ostrava, s čímž přiznávám, že hodnocení není moc objektivní, neboť udržet tak dlouho pozornost v parnu se téměř nedalo.

Čuba, Kaluža, Cisovský v jedné hře. Ještě něco, co chybí dodat?

Nadčasová inscenace vhodná pro každého diváka.

Opravdová historie Ostravy a kdo sedí v první řadě, dostane loka z flašky brenu.

Během doprovodného programu Colours of Ostrava 2014 byly hrány čtyři běhy půlhodiny z tohoto představení. Byla jsem tak nadšená, že jsem šla rovnou na tři. Soubor dlouho znám z médií a jsem ráda, že jsem s ním mohla mít konečně tu čest.

Viděla jsem v alternaci s Matějkou, který přidával svá typická humorná gesta, ale jinak se scénářem i herci spokojenost. Možná trochu dojem "nenadchne, neurazí", ale to spíš tím, že jiná představení z Buranteatr mi vyloženě vyrazila dech.

Představení není špatné, jen jen na můj vkus až moc předvídatelné, přičemž jako vyloženě humorné bych ho nenazvala, více se kecá než směje. Herecké výkony ovšem sympatické, spíše mi nesedla hra sama o sobě. Prostě velká oddychovka. Viděno v Ostravě, září 2014.

Igor Orozovič odešel do Prahy a Ivan Dejmal, který po něm přebral roli, prostě nemá takový šmrnc. :/

Herecký výkony výborné, akorát hra sama o sobě není pro slabší povahy.

Koupil jsem si obraz. .. To prostě musíte vidět.

Viděno přibližně 22.12.2012 a zrovna vánoční atmosféru to nenavodilo. Ale hned po Novém roce jsem běžela do knihkupectví pro knihu. A ta HUDBA! I kdybych měla zapomenout na polovinu momentů z hry, nikdy z paměti nevymažu All you need is love..a řev Tomáše Dastlíka.

Přesně podle mého gusta, příjemné, četla jsem i knihu a vzhledem ke svému žánru mi přijde inscenace naprosto dostačující a plnohodnotná. S výkonem Norberta Lichého jsem byla maximálně spokojena.

Vulgární, nepatřičné na Národní divadlo, maximálně jako úlet školní besídky. Je mi 20, nejsem puritán, ale tohle si diváci včetně mě nezasloužili. Nestálo to ani za těch 50Kč studentského vstupného na ochozy.