Grea

/Viděno v rámci Dream Factory Ostrava, 5.6.2014/

Viděno přibližně 22.12.2012 a zrovna vánoční atmosféru to nenavodilo. Ale hned po Novém roce jsem běžela do knihkupectví pro knihu. A ta HUDBA! I kdybych měla zapomenout na polovinu momentů z hry, nikdy z paměti nevymažu All you need is love..a řev Tomáše Dastlíka.

/Vždy bylo vyprodáno, proto viděno online na youtube./

EDIT: Po shlédnutí výjezdního představení v Ostravě zvyšuji z 90 na 100%. Více improvizace a zábavy, každé jednotlivé odehrání má jiné vtípky, můžete ho vidět znovu a znovu.

Viděno v rámci Colours of Ostrava, s čímž přiznávám, že hodnocení není moc objektivní, neboť udržet tak dlouho pozornost v parnu se téměř nedalo.

/Viděno na Colours of Ostrava 2017./

Opravdová historie Ostravy a kdo sedí v první řadě, dostane loka z flašky brenu.

/Viděno během korona doby v březnu 2020 online na Mall.tv./

Má první zkušenost s Cabaret Calembour, na představení jde vidět, že je starší a nyní, po letech, už všichni tři herci vyzráli do ještě větších osobností. Přála bych si jejich formy porovnat a vidět je v představení nyní. /Viděno online na Dramoxu, říjen 2020./

Lehká návaznost na legendární Brenpartiju. I v Chachariji se představí celý herecký ansámbl Arény. Tři hodiny strávené v divadle na autorském představení, za mě ano.

Oceňuji improvizaci a volnou inspiraci. Dušek i sám za sebe utáhne vyprodaný sál s 1500 lidmi. /Viděno na Colours 2018./

Přesně tohle od divadla chceš. Konečně důkaz, že Praha jezdí po republice i s něčím jiným než s prostoduchými komediemi. Krajčo se Švehlíkem hrají skvěle, byla jsem mile překvapena, ale hra sama o sobě je prostě dobrá. Ve dvou si poradit s takovým množstvím postav ovlivňujícími děj; jednoduchá scéna, skoro žádná světla, skoro žádná hudba, která hrála snad až při závěrečném monologu. Stovku nedávám jen z toho důvodu, že sprostých slov by mohlo být o třetinu míň, postava Dennyho by byla nadále dobře čitelná a charakteristická. /Ostrava, DK Akord, leden 2017

Igor Orozovič odešel do Prahy a Ivan Dejmal, který po něm přebral roli, prostě nemá takový šmrnc. :/

Moderní, drzé, geniální. Scénu Gilgameše v županu vidím v hlavě živě i po půl roce. Skvělý hudební podkres a lokace v okolí Plata včetně venkovních prostor, které zaručovaly nechápavé pohledy nic netušících kolemjdoucích. Takové má divadlo být, vyjít z největší klasiky a proměnit ji v něco naléhavého, současného a nečekaného. Pro mě představení roku.

Neurazí, nenadchne. Prostě klasika. Michal Čapka je ve své roli velmi věrohodný.

Mně se naopak prostřední povídka líbila, zajímavý námět, Šoposká už první slovem ("buclí!") bavila diváky, Štabrňák uměl hrát i beze slov a stejně jako Blažek měl skvělou mimiku. Konec s čivavou byl slabší, i v této třetí povídce se ale daly najít zajímavé prvky - třeba propojení dvou scén, kdy zničehonic začne po pódiu jezdit Schneiderová na mopedu. Celkově propojení jedné sedačky do vícero příběhu se mi líbilo. Ale uznávám, že za pár týdnů si už těžko budu pamatovat prvky děje, žádnou hlubší myšlenku ve mě hra nejspíš nezanechala.

Alternace: Schneiderová, Slaný, Šoposká.

Čuba, Kaluža, Cisovský v jedné hře. Ještě něco, co chybí dodat?

Viděno z TV záznamu (kdy jsem ještě spoustu narážek nechápala) i později naživo na Colours of Ostrava 2012. Bára Hrzánová je ve své roli skvělá a přesvědčivá. Poučné (hlavně pro nás, narozené v 90. letech), vtipné, věcné. Z tohoto představení nikdo nemůže odcházet zklamaný či s pocitem promarněného času.

Klasická pražská komedie, během které se dá i zasmát. Jak řekla moje mamka: "Viděla jsem už komedie lepší i horší." Tomu odpovídá i hodnocení - chci vidět komedii skvělou, nezapomenutelnou, ne průměr, u kterého za týden zapomenu, o co šlo. / Ostrava, 29.12.2014.